Článek
Loni před Vánocemi jsme oba cítili, že toho máme prostě až nad hlavu a potřebujeme vypnout. Oba pracujeme ve vrcholových manažerských funkcích, celý rok jsme nonstop na telefonu a práce přesčas je naprostou samozřejmostí.
Do toho se maximálně snažíme pomáhat našim starším rodičům. Ti Petrovi mají poměrně velký dům se zahradou a už nemají tolik síly, aby to všechno zvládli. No a moji rodiče zase nemají auto a když potřebují odvézt k doktorovi nebo na větší nákup, ráda je odvezu.
Bylo toho ale už nějak moc. Celý podzim jsme oba na svých postech pracovali na důležitých projektech, které se nám podařilo v druhé půli prosince dokončit. A mohly začít Vánoce. Představa, že teď začnu shánět dárky, cukroví, stromeček a kapra, mě ale vůbec nenaplnila šťastnými dojmy. Děti nemáme a pro nás dva by stačilo něco úplně minimalistického. Jenže naše rodiny, které k nám proudí celé svátky na návštěvy, by nás za plastový stromeček a dia cukroví asi „sežraly“.
A tak přišel Petr s tím geniálním nápadem. V létě jsme na pořádné dovolené nebyli, pojeďme teď! A protože je mužem činu, hned obvolával cestovky. Jasně, když máte peníze, můžete letět hned zítra, byla tak nějak všeobecná odpověď. No a my letěli pozítří. Zabalili jsme kufry, zajeli k rodině, kde jsme nechali pro každého obálku „od Ježíška“ a vyrazili za teplem.
Desetidenní dovolená na romantickém karibském ostrově neměla chybu. Nádherné pláže, čisté moře a místní drinky nám na veškerý shon daly zapomenout. Jaké však bylo naše překvapení po návratu domů.
Chtěla jsem popřát své sestře do toho nového roku a poklábosit jaké byly svátky. Vůbec se neobtěžovala mi zvednout telefon. Petr na tom byl o kousek lépe, jeho bratr mu aspoň do telefonu vynadal, že je sobec a co prý jsme jim teda přivezli, když už jsme se neobtěžovali trávit svátky s rodinou. Ovšem, když dostal odpověď, že Ježíšek přeci nechal pod stromečkem pro všechny pěknou obálku, bratr mu telefon položil.
Rodiče měli pro naše počínání jakž takž pochopení, ale i u nich bylo znát, že s tím úplně nesouhlasí. A po celý rok trousili poznámky typu, že bychom si to snad letos mohli odpustit, když víme, jek to dopadlo loni.
Víte, oba máme svou rodinu velmi rádi, ale jsme toho názoru, že není povinnost trávit vánoční svátky společně. Já přeci nemusím mít z osmi volných dní na sedm rozplánované návštěvy příbuzných. Vánoce jsou přeci svátky klidu a míru, a ne povinná rodinná sešlost. Letos letíme na Nový Zéland, zase se s námi nebudou rok bavit.
