Článek
Změna zaměstnání není pro většinu z nás vůbec jednoduchá. A byť jsme třeba s tím stávajícím nespokojeni, přesto váháme vykročit do neznáma. Čím to je, že máme takové obavy. A jsou to obavy z neznámého nebo ze samotné změny.
První zaměstnání
Po dostudování vysoké školy jsem neměl moc představu o svém budoucím povolání. Ono ostatně záměrně jsem si vybral ne úplně specifický obor studia, protože jsem až do maturity neměl žádné vyhraněné zájmy, ale studovat dál jsem chtěl.
S diplomem z Rekreologie jsem se tedy začal poohlížet na trhu práce. Velmi záhy jsem zjistil, že pro své budoucí zaměstnavatele žádné terno zrovna nejsem. Přesto a rovnou přiznávám díl zásluhy i známostem mých rodičů, mne přijali na malou vesnickou základní školu jako tělocvikáře a družináře.
Že jsem se absolutně minul povoláním jsem pochopil již v prvním pololetí mého působení. Práce s dětmi mne nenaplňovala, ženskému učitelskému kolektivu jsem nerozuměl a neustálé papírování mne otravovalo. Ale jistota pravidelného příjmu a pohodlnost mi celých pět dalších let bránily začít se poohlížet jinde.
Nový ředitel, nové začátky
Paní ředitelka odešla do důchodu a místo ní nastoupil nový progresivní ředitel, kterému se nepozdávalo mé vzdělání. Vyrukoval s dostudováním pedagogického minima a tím mne „nakopnul“ k dalšímu životnímu kroku. No a protože jsem se za těch pět let velmi intenzivně zajímal o oblast programování, vzal jsem to rovnou směrem k hlavnímu městu.
Zakotvil jsem v jedné malé vývojářské firmě jako programátor junior a začal na sobě pracovat. Uplynulo dalších pár let a jednoho dne jsem si po cestě do práce uvědomil, že tam vlastně vůbec nejedu rád. Počáteční nadšení dávno vyprchalo, náplň práce se stala rutinou, kolektiv za moc nestál a se šéfem jsem také dvakrát nevycházel.
Ale výplatu jsem měl víc než byl republikový průměr a chodila pravidelně na účet. Přítelkyně tenkrát okázale dávala najevo, že je čas posunout vztah dál, a já měl pocit, že změna zaměstnání by vůbec nebyla rozumným krokem.
Impuls přišel opět zvenčí. Kamarád již nějakou dobu pracoval v nadnárodní společnosti a byť byla moje angličtina stále více než mizerná, vzali mě. Práce zajímavější, peníze lepší, kolektiv moc fajn. Proč já vlastně tak dlouho se změnou váhal?
Zaměstnání je životní kotvou, kterou je občas třeba zvednout
Jistota stálého příjmu a nechuť ke změnám je pro mnoho z nás tím rozhodujícím faktorem, který nám brání vykročit do neznáma, mnohdy za lepším a nechává nás ukotveny v tom nekomfortním či nevyhovujícím.
Změna zaměstnání bývá významným životním krokem. Není snadné si zvyknout na nové prostředí, kolektiv naučit se nové postupy či procesy. Ze zkušeností mých i mých přátel však mohu s jistotou říci, že ve většině případů je prospěšná a přínosná.
