Článek
Technický redaktor SZ Pavel Kasík se v otázkách a odpovědích pokusí vysvětlit, v jakém stavu doopravdy AI aktuálně je, co může umět v horizontu několika let a co to bude znamenat pro každého z nás. Více zpráv o AI najdete v příslušné rubrice na Seznam Zprávách.
Sebere nám všem umělá inteligence práci?
Můžeme se podívat do historie. Vždycky, když přišla nová technologie, se kolem ní vyskytlo hodně strachu, oprávněného i neoprávněného. A můžeme být sice smutní, že některá řemesla zanikla, ale v celkovém počtu se pro lidi našlo více uplatnění. To by byl ten optimistický pohled.
A teď ten méně optimistický: nástup technologií nebyl nikdy tak rychlý jako teď. Ačkoliv třeba knihtisk je popsán v učebnici v jednom odstavci, doopravdy trvalo jeho rozšíření nějakých 70 let, takže tenkrát lidi měli dost času přizpůsobit se.
Pak je tu ještě jeden problém. Doteď technologie, vězmeme si třeba elektřinu, skoro vždy nahrazovala svaly, hrubou lidskou sílu. A v tom AI mění pravidla, protože nabízí ne nové svaly, ale nový způsob „myšlení“ a kreativity. To ale taky znamená, že lidi, kteří jsou zvyklí na svůj dosavadní způsob myšlení a kreativity, zažijí pokles poptávky po svých službách, protože část jejich práce teď zvládne stroj.
Ale abych odpověděl na otázku – existuje taková obecná poučka, že stroje nikomu práci nevezmou, ale lidé budou mít vyšší efektivitu, díky čemuž vezmou práci dalším lidem.
Kolik lidí tedy takovým způsobem může přijít o svou aktuální práci?
Já bych řekl, že v Česku by se to mohlo dotknout 10–20 % lidí. Ale bude to poměrně disproporční, zatímco dosud byla nejvíc od ztráty místa uchráněna kancelářská povolání, tak teď to může být naopak. A já myslím, že se hodně rozevřou nůžky mezi těmi, co pracují postaru, a těmi, co začnou využívat nové technologie.
Bojím se ale, že některé procesy, které známe, skoro úplně vymizí. Dám příklad: mentorování, tedy že někdo vyrůstá se svými staršími kolegy a od nich se něco učí, už teď v některých oborech neprobíhá, ale pořád někde ano. Důvod, proč má teď mentorování smysl, je ten, že ten seniornější kolega potřebuje juniora pro zvýšení své efektivity a naopak juniorní kolega se od seniora může učit; třeba koncipient se učí od advokáta a advokát má tu pracovní sílu v podobě koncipienta. Jenže s nástupem AI bude mít advokát v počítači armádu koncipientů, kteří budou mnohem levnější. A koncipient bude zase mít vždycky k dispozici svého kapesního experta, který jim vždy rychle opraví chyby.
Jsem člověk, který se chce na nástup AI co nejlépe připravit. Co mám pro to udělat?
Ještě nedávno bych na tuhle otázku odpověděl učte se promptovat, tedy učte se správně dávat instrukce počítači, což ale platilo pro předchozí verzi ChatGPT. Jenže pak přišla další verze, všechno se zjednodušilo a najednou tahle dovednost není až tak potřeba.
Takže teď bych obecně odpověděl, že vhodné je umět se přizpůsobovat tomu, jak se mění nástroje, umět improvizovat a být si vědomý toho, jaké dovednosti já jako jednotlivec přináším.
A pak ještě jedna konkrétní věc: naučit se hbitě přecházet mezi abstraktním a praktickým myšlením. To znamená, že když mám praktický úkol, tak si ho rozbiju na abstraktní věci, zvážím, co má za mě udělat umělá inteligence a co mám dělat já, pak to celé jako lego kostičky poskládám dohromady a budu mít výsledek rychleji.
Kdybych to měl říct na příkladu, tak si vezměte třeba dort. Dlouho se nedal dort udělat jinak než úplně od začátku, což bylo neuvěřitelně nákladné. Pak začaly vznikat přípravky, které umožňovaly některé kroky v přípravě dortu rychle nahradit, třeba instantní polevy. Ale zároveň je jasné, že ne všechno je vhodné dělat z prášku, takže je dobré pragmaticky si najít nějakou střední cestu. Stejně tak to bude s AI.
Photoshop Beta nabízí generativní AI. Už z prvních pokusů je jasné, že je to pecka! Budu sem postupně dávat nějaké první pokusy a příklady, a uvítám i vaše nápady a tipy, jak možnosti co nejlépe předvést v článku a ve videu. pic.twitter.com/Vo8h5txPMt
— Pavel Kasík (@kasikp) May 25, 2023
Co už umí a co naopak pořád neumí AI?
Mám k tomu jeden hezký příklad: když vyšlo GPT4, tak vývojáři zkoušeli, jestli jazykový model dokáže obejít svou „nadstavbu“, tedy omezení, které mu zabraňuje například publikovat návod na výrobu bomby. A zjistili, že ten model je za určitých podmínek schopen nadstavbu přechytračit – přes internet najal člověka, který mu pomohl. To je sice spíš anekdota, ale dobře ilustruje to, co nás čeká v budoucnu.
Jinými slovy třeba argument, že se počítač neumí sám zapnout do zásuvky, je irelevantní ve chvíli, kdy počítač může disponovat slovy a finančními prostředky, takže si najme lidi, kteří tu práci udělají za něj.
GPT4 už umí opravdu spektakulární věci – skládá přijímací zkoušky na prestižní americké univerzity nebo státnice z práv, což není uzavřený ABCD test, ale otevřená odpověď, která se hodnotí na základě schopnosti citovat precedenty.
Přesto si myslím, že zatím nemá cenu se všeobecně zabývat tím, že počítač získá vědomí. Od toho jsme pořád velmi daleko.
Jak se bude vyvíjet AI v blízké budoucnosti?
Myslím, že má cenu dívat se maximálně na horizont dvou let, protože dál nedohlédneme. Může se stát, že přijdou technologie, o kterých teď vůbec netušíme. Ale taky se může stát, že se vyčerpá potenciál, který zatím vypadá nevyčerpatelně. Ono se totiž zapomíná, že AI nemusí růst do nekonečna. Vzpomeňme si třeba na počítače, kdy rozdíl mezi počítačem v roce 1999 a 2005 byl tak ohromný, že kdyby to rostlo stejným tempem, dnes používáme běžně hologramy.
Velké jazykové modely jsou jako technologie pořád ve fázi, kdy se jejich růst překotně urychluje. A není jasné, jestli se vyrovná za rok, nebo za pět let. Kdyby se vyrovnal za rok, tak změn ve společnosti zas tolik nebude. Na druhou stranu já si myslím, že ten růst bude delší.
