Článek
Lukáš Valášek, který spolu s kolegyní Adélou Jelínkovou zjištění přinesl, odpovídá na otázky, proč nejsou ani knoflíčky za 4 tisíce pro šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu banalitou, nad kterou je možné mávnout rukou, nebo jak na reportáže zareagovala policie.
Pro koho jsou tyto dary určené a proč je zvláštní, že je dostali i lidi typu Alexandry Mynářové či Jiřiny Bohdalové?
Sklad darů na Hradě existuje, aby si prezident republiky měl co vyměňovat se zahraničními státníky, což je protokolární zvyklost. Miloš Zeman ho ovšem využil i k tomu, aby mohl ze státních peněz obdarovávat své domácí spojence, podporovatele či sponzory.
Navíc si právo brát si například luxusní šperky přisvojil i jeho kancléř Vratislav Mynář. V části případů není dle evidence vůbec jasné, kde cennosti skončily.
V jedné reportáži jste poukázali na dar pro šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu Miroslava Kalu, který jej dostal v době, kdy jeho podřízení dělali na Hradě audit. Je namístě obava, že převzetím daru mohl Kala nezávislost auditu nějakým způsobem ohrozit?
Na případ jsme neupozornili proto, že bychom si mysleli, že se Miloslav Kala nechat uplatit manžetovými knoflíčky za zhruba 4 tisíce korun.
Nicméně událost hmatatelně ilustruje, že šéf kontrolní instituce udržoval nestandardní vztahy s kancléřem Vratislavem Mynářem, který měl velký zájem na tom, aby pro něj kontrola dopadla dobře. Kolegium úřadu v čele s Kalou přitom dalo Mynářovi v části námitek vůči výsledkům kontroly za pravdu.
Zásadní je, aby veřejnost věřila, že kontrola Hradu skutečně proběhla nezávisle, což kontakty Kaly s Mynářem ohrožují.
Kala je navíc v čele úřadu, který má v popisu práce tepat za porušení pravidel i ostatní státní instituce. Pokud sám Kala nerespektuje, že mu etický kodex podobné dary zakazuje přijímat (právě z důvodů, aby nedošlo byť jen ke zdánlivému ovlivnění jednání jeho úřadu), jaký signál tím vysílá ostatním?
Proč má smysl i tyto „malé dárky“ sledovat a informovat o nich v případě ostatních, které je obdrželi?
Dobře totiž ilustrují síť vztahů, které se pokoušela hradní osádka kolem Miloše Zemana budovat s vlivnými státními činovníky či lidmi z byznysu či kultury. Zvali je na schůzky, dávali jim dárky a také po nich chtěli různé služby. Opakovaně se ocitli v podezření, že Hrad v éře Miloše Zemana fungoval jako lobbistická kancelář sloužící k prosazování zájmů všemožných vlivových skupin ve státní správě i jinde.
Například Miroslav Kala nebo Alex Mynářová na vaši otázku reagovali, že si na žádný dar nepamatují, a pak přestali komunikovat. Mohou se výdejky mýlit, nebo se obdarovaní spíše pouze vyhýbají odpovědi?
Naprostá většina prominentů nám přijetí darů potvrdila. Jde o oficiální evidenci Hradu, která prošla i už zmíněnou kontrolou Kalova NKÚ.
Miloslav Kala tvrdí, že si nepamatuje, že v době svých narozenin na schůzce s kancléřem prezidenta obdržel dar. To je zvláštní ztráta paměti. Bylo to totiž před tři čtvrtě rokem a v době, kdy dozoroval kontrolu hradního hospodaření, čili by si na to měl dávat zvláštní pozor. Vše odmítl vysvětlit i po konfrontaci s oficiálními dokumenty. Komunikaci s námi po prvotním vyjádření okamžitě utnul.
Alex Mynářová dle výdejky dostala dar ze skladu, za který byl zodpovědný její manžel. Pakliže by dar nedostala a ten skončil u někoho jiného, měl by to Mynář vysvětlit. Celou věc ale přes opakované dotazy vůbec nekomentoval.
Jaké zjištění z výdejek z prezidentského skladu darů, ke kterým jste přišli na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, je pro tebe osobně nejzásadnější?
Kauza prezidentského skladu darů jako celek dobře ilustruje, jak lidé na Hradě v éře Miloše Zemana přistupovali k penězům z daní Čechů jako ke svému vlastnímu majetku. Nejde přitom jen o to, koho z veřejných peněz obdarovávali.
Odhalili jsme také četné nesrovnalosti v nákupech za 23 milionů toho, co rozdávali. Policie a celní správa kvůli tomu například začnou prověřovat, za jakých okolností Mynář nakoupil pro zahraniční státníky slivovici za 1,1 milionu u zlínského autobazaru, který na prodej lihovin nemá licenci. I to, odkud alkohol byl a zda nemohl být zdraví nebezpečný.
Reportáže si můžete přečíst zde:
