Článek
Přihlaste se k odběru a jednou měsíčně vám Pohled šéfredaktora dorazí přímo do vaší e-mailové schránky.
Nemám kulaté výročí, to jsem měl loni. Přesto mě právě teď něco nutí vrátit se k jednomu dávnému důležitému rozhodnutí. Proč jsem vlastně chtěl být novinářem a co tahle profese znamená v dnešní době?
Ten zásadní krok jsem udělal v létě 1991. Touha být u toho, ptát se (chcete-li: šťourat v něčem), dozvídat se, předávat informace dál… To byl hlavní důvod, proč jsem coby vysokoškolák nastoupil do tehdy prestižních a také hodně čtených Lidových novin.
Jako novinářský elév jsem se řízením osudu ocitl v prostředí československého parlamentu, takzvaného Federálního shromáždění, kam chodil prosazovat transformační zákony Václav Klaus, toporným jazykem předčítal projevy Alexander Dubček a za referendum o zachování Československa marně bojoval Václav Havel.
Byl jsem uprostřed velkých dějin, uvědomuji si dneska. Všechno bylo nové, napínavé, zásadní. A novináři byli ti, kdo se mohli ptát a o tom, co zjistili, psát zprávy, které každého zajímaly. Navíc novinář byl na žebříčku prestižních profesí hodně vysoko.
Některým bohužel stačí rozumovat na sítích
Rok 2022. Pozoruji, že touhu být u toho, pozorovat a ptát se vystřídala u některých kolegů novinářů touha rozumovat na sociálních sítích, případně vést bitvy spolu navzájem.
Do toho se ještě vinou globálních událostí stali z médií poslové hodně špatných zpráv: Na dva roky s pandemií letos navázala Ruskem rozpoutaná válka na Ukrajině a z ní plynoucí krize všeho druhu. Příval negací pak část veřejnosti dovádí k zoufalému příklonu k alternativním „pravdám“. Utápí se v dezinformacích a novináři se pro ně stali sluhy ďáblovými.
Z kdysi prestižní profese se pro část lidí, za nemalého přizvukování všech vlivných, které kdy novináři vyhmátli při nepravostech, stali škůdci, které by bylo dobré umlčet. Ne tak dávné laškování prezidenta Zemana s ruským diktátorem Putinem o tom, že novinářů je moc a měli by se likvidovat, se mi vybaví prakticky pokaždé, když tuto tragikomickou postavu někde vidím.
Proč být tedy novinářem v dnešní době? Má to smysl? Sociální sítě udělaly „pisálka s názorem“ vlastně z každého. Facebook, YouTube a další kanály umožní nerušeně šířit vlastní moudra kdekomu. Nikdo s chytrým telefonem v kapse dneska nemůže říct, že by trpěl nedostatkem informací. A naprosto absurdní a směšné jsou pak výkřiky, že je dnes někdo za svůj názor umlčován a jeho svoboda je omezována. To ani omylem.
Problém je přesně opačný. Informací a názorů se šíří neskutečné množství. Jak se v tom všem vyznat? Jak se neutopit v přemíře balastu? Jak nepodlehnout tomu, kdo nám chce svou propagandou vymývat mozky za účelem co nejlepšího volebního zisku? Jak si zachovat kritické myšlení, které – pravda – vyžaduje víc energie než jen slepě a tupě přijmout zdarma nabízenou „koblihu“?
Vyznat se v přemíře informací
Být novinářem pro mě a mé kolegy rozhodně smysl pořád má. Zvykli jsme si, že nám všichni netleskají. Že jsme pro ně občas „hyeny“ a občas „součást polistopadového kartelu“. Že si někteří lidé občas uleví nějakým výpotkem na účet novinářů na sociálních sítích či v mailu. Ale nic z toho nás od naší práce nemůže odradit. Děláme to jednak pro lidi, kteří chtějí znát fakta v souvislostech, přemýšlet nad nimi, něco nového se dozvědět. A děláme to z tohoto důvodu i pro sebe.
Letošní rok byl pro všechny mimořádně nepříznivý. Šok z ruské agrese a krutostí na Ukrajině vzápětí doplnil strach lidí, jak zvládnou všechny těžkosti, které se na nás valí: inflaci, energetickou krizi, očekávané škrty a úspory. Zájem o zprávy, co se děje a co bude, je od dob covidových stále enormně vysoký.
Vážím si toho, kolik čtenářů si v těchto těžkých časech chodí pro relevantní informace na Seznam Zprávy. V listopadu to bylo 4,6 milionu reálných uživatelů. Je to velký závazek. Uvědomujeme si odpovědnost, kterou na nás tato doba a důvěra lidí kladou.
I tato obrovská pozornost, kterou věnujete Seznam Zprávám, je pro mě jako dlouholetého novináře důkazem, že tahle práce má pořád smysl. Že vedle zpráv pochybného původu, které se šíří v řetězových mailech, na různých dezinfowebech nebo které vypouštějí politici pro vlastní prospěch na svých sítích, chce pořád spousta lidí znát věci v souvislostech, rozumět tomu, co se děje. A mít také pocit, že těm mocným a někdy všehoschopným se pořád někdo dívá pod prsty a dokáže na ně posvítit.
Tohle je smysl naší práce – ani náhodou v dnešní době nemizí.
Nabitý rok na Seznam Zprávách
Rozumět složitému světu kolem nás. To byl důvod, proč jsme letos na Seznam Zprávách posílili důraz na analytický obsah – v textech i ve zvuku. Proto jsme na jaře spustili každodenní zpravodajský podcast 5:59, který pro vás připravuje tým špičkových profesionálů v čele s Lenkou Kabrhelovou.
Rozšířili jsme aktuální glosy a analýzy našich politických reportérů Lucie Stuchlíkové a Václava Dolejšího v podcastu Vlevo dole, kteří vyjíždějí za svými posluchači do českých a moravských měst.
Výrazně jsme letos také posílili tým pátracích reportérů, jeden z nejvýraznějších pilířů Seznam Zpráv, který vede Radek Kedroň. Vypustili jsme do světa několik nových sérií investigativních podcastů, které se týkají zákulisí politiky (Prohnilí), aktuálních policejních kauz (Odkryto) nebo citlivého tématu pohlavního zneužívání (Ve stínu).
Dramatické události v zahraničí nás přiměly k častým reportážním cestám: na Ukrajinu, do Polska i na Slovensko. Být u toho a zprostředkovávat čtenářům, co se děje a co to pro koho znamená, to platí v takových situacích dvojnásob – a nejen kolegové ze zahraničního týmu pod vedením Simony Holecové to tak přesně vnímají.
Aby lidé rozuměli často překotným zprávám s konkrétním dopadem na jejich životy, chystá už pár měsíců tým našich byznysových reportérů vedených Martinem Jašminským speciál Jak zvládnout krizi – s konkrétními a stále aktualizovanými informacemi pro všechny čtenáře.
Právě teď, chvíli před svátečními dny a koncem roku, se ocitáme uprostřed žhavé politické sezóny – před mimořádně závažným rozhodnutím lidí, kdo po deseti letech na Hradě vystřídá Miloše Zemana. I k tomuto tématu přistupujeme s velkou odpovědností a důkladnou přípravou. Co všechno jsme už rozjeli a co ještě plánujeme, prozradila nedávno moje zástupkyně Petra Benešová v tomto speciálním článku.
Jednu věc jsme ale nakonec přehodnotili a změnili. Debatu relevantních prezidentských kandidátů, kterou jsme plánovali na čtvrtek 5. ledna, jsme se rozhodli nahradit speciálním projektem „Ptáte se vy / Ptám se já“.
Pozvání dostalo všech devět uchazečů o voličské hlasy. Každý z nich bude moci odpovědět na nejzajímavější či nejdůležitější otázky, které jim pošlou naši čtenáři, a také ukázat, jak obstojí na „grilovací“ židli moderátorek oblíbeného podcastu – Marie Bastlové a Veroniky Sedláčkové. Projekt startuje v pondělí 2. ledna 2023.
Tahle práce má pořád smysl
Když jsem si v úvodu položil provokativní otázku, jaký má vlastně smysl být v dnešní době novinářem, pak závěrem musím napsat jasnou odpověď: Děláte-li svou práci poctivě, zjišťujete-li nové informace a snažíte se věcem přijít na kloub (a nerozdáváte jen „moudra“ na sítích), pak to má smysl pořád stejný.
I když práci děláte v sakra jiných kulisách než tehdy v devadesátkách. Alespoň já to tak cítím. A věřím, že mluvím i za své kolegy v Seznam Zprávách.
Další Pohled šéfredaktora vás čeká na začátku února. Pokud chcete dostávat celý newsletter, včetně výběru zajímavých novinářských počinů od nás i od konkurence, přihlaste se k odběru.
