Árijci pocházejí z Ruska

Historické jižní Rusko zahrnuje také dnešní východní Ukrajinu, Krym, Doněcko, Kubáň, Severní Kavkaz a Povolží. Povětšinou oblasti, které dnes chce současná ruská federace získat jakýmikoliv prostředky od ukrajinského státu. Zvláštní náhoda.

Jedná se o místa, kde podle převládajícího názoru vědců vznikli Árijci. A také o lokality, o kterých Rusko šíří zkazky o nacismu. Nacisté byli ostatně obdivovatelé Árijců a chtěli s nimi založit novou kulturu. Jenomže jejich představa o této etnolingvistické skupině byla poněkud úzkoprofilová.

Mimochodem, jsou dvě země na světě, které mají Árijce v oficiálním názvu. Je to Írán (dříve nazývaný Persie, ale původně hlásící se k Árijcům) a Irsko (v angličtině výslovnost Ajrlend).

Píše se doba jámové kultury (3500–2300 př. n. l.). Tady zřejmě v části Kavkazu vzniká praindoevropský jazyk. Árijci nevznikli v Indii a mají s ní společného jen to, že tam došli, a odtud poté zase migrovali jinam. Kultura, která vznikla ve zmíněné oblasti, se přenesla spolu s pastevci do jiných částí světa. Rozvíjela se dále v Kazachstánu, na Urale a ve stepních oblastech.

Pastevci jsou velmi flexibilní, a tak se řada z nich objevila dále ve východních oblastech Íránu. Zde došlo k jejich rozdělení a část z nich dorazila do indického Pandžábu počátkem 15. století př. n. l.

Jiní badatelé určili jako domovinu Árijců oblast Chórezm, což je historicky území ve střední Asii, dnes je v oblasti Uzbekistánu a Turkmenistánu. Soudili tak jednak podle jejich zvyků a také starých písemných památek, které tuto oblast s Árijci spojují. Árijci zjevně nebudou jednolitou skupinou. Každopádně jejich rysy jako je ušlechtilost, hrdost, magické kouzelnictví u árijských Médů v Persii, to vše svědčí o jejich historické výlučnosti, na kterou chtěli očividně mnohé jiné kultury navázat. Tito badatelé naopak ukazují, že Árijci v jižním Rusku skončili, a to v podobě skytských kmenů, které zde dále migrovali a již se tam usadily.

Zajímavé, že podle lingvistických analýz jsou Indoíránci, kteří bývají rozdělováni na východní Íránce a na Skyty a Sarmaty, bližší Řekům a Arménům než ostatním indoevropským národům.

Pokud jde o jejich příběh v Indii, setkávali se tam Árijci s původním obyvatelstvem, prehistorickým lidem Drávidů, kteří se stali jejich pokořenými služebníky. Odtud vidíme počátky kastovního systému, kde stojí nejvýše kněží - takzvaní Árijci či Brahmáni v čele obřadů.

Indoíránci se dále objevují v severním Afghánistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu v letech 2000 př. n. l. až 1500 př. n. l., kde nakonec kompletně ovládnou prostor nad usedlým obyvatelstvem. Je vidno, že v Indii mobilním lidem moc pšenka nekvetla, jest to kultura značně usedlá, ale zároveň i hodně lepivá, a proto si vlastně Árijce nenápadně přivlastnila, i když s nimi měla pramálo co společného. Pro Indii jsou Árijci vlastně jako původně Novákové pro Česko. Tedy nově příchozí z ciziny.

Slavná harappská kultura, někdy přisuzovaná Drávidům, by spíše přináležela některým příslušníkům z řad indoevropanů, jak jsou dnes nazýváni, kteří mohli do oblasti dorazit daleko dříve před hlavními migračními vlnami. Je však možné, že opravdu odpovídala inovativnosti některých původních obyvatel, kteří vynalezli či odkoukali od sousedů jak odvádět vodu, byli schopni vytýčit základní plán města a hlavně jejich největším výdobytkem byl splachovací záchod.

Co však tato kultura neznala vůbec, byla řádná péče o mrtvé, chrámy a ani nebyla schopna bojovat. Možná právě proto pohlíželi Árijci na původní obyvatele svrchu jako na nižší kulturu schopnou se věnovat spíše záchodu než vyšším duchovním sférám, a tak ji z naštvanosti při příchodu Árijci zničili.

Árijci také mohou za vznik zoroastrismu v Íránu, náboženství, které se stalo předobrazem pro tři velké monoteistické celky: judaismus, křesťanství a islám. A rovněž vypracovali sofistikované rituály v Indii, které jsou dnes součástí širšího celku označovaném jako hinduismus. Védičtí Árijové byli těmi, kteří napsali nejstarší dochovanou indickou literaturu.

Vzhledem k tomu, že Árijci byli předobrazem mnohých skvělých imaginativních projektů, jako jsou náboženské kultury a vědecký pokrok, jejich zásluhou třeba vznikl válečný vůz, tak je pochopitelné, že se na ně sápaly kultury nedostatečné a především lidé omezených intelektových a mravních kvalit.

To už je krůček k tomu, aby vznikaly různé pseudoteorie nebo rovnou žvásty, které Árijce spojovali s bájnou Atlantidou, s duchovním probuzením věků a podobně. Již dávno před nacismem se Árijci stali předobrazem pro ideologii čisté rasy. O to překvapivější je fakt, že Hitler tak opovrhoval ruskými asijskými hordami, když pochází část Árijců historicky právě z asijských stepí Ruska. Možná se podvědomě chtěl dostat do centra Árijců, když zaútočil na Rusko, i když se zapřísahal, že tak neučiní paktem se Stalinem. No, nebyl to dobrý nápad.

Pochopitelně byl vždy ruský národ, který je složen z mnoha etnických skupin počínaje Slovany, přes Vikingy, Ugrofiny, turkické národy, Skyty až po Germány, seznámen s doktrínou původu Árijců, která již odpradávna jejich vlast určuje buď přímo do jižního Ruska nebo do centrální Asie. V 19. století, kdy Rusové expandovali do dalších regionů Asie, přicházeli s rasovou teorií této logiky: My Árijci jakožto Slávové osvobozujeme naše bratry Árije, Tádžiky a Afghánce, od jha Turků. Slavný spisovatel Dostojevskyj se považoval především za Árijce a pak až za Rusa. V Rusku však nikdy nevedly tyto etnické argumenty k vzestupu industriálního rasismu jako tomu bylo v západních evropských zemích a Pobaltí.

Britové zneužili árijské koncepty dávno před nacismem a Hitlerem. Používali árijský argument jako záminku ke kolonizaci jak Persie tak Indie. V Persii proti sobě stavěli Tádžiky a Turky. V Indii zase razili myšlenku árijství. To mělo znamenat, že spoléhali na podporu nejvyšší kasty Brahmanů, které chtěli zachránit před politickou dekadencí. Jak k ní mohlo dojít? Přeci stykem s podřadnými částmi obyvatelstva. Britové tedy v korekcích nacistického Německa rozhodně nemají čisté svědomí a dá se říci, že se svými koloniemi stali také předobrazem toho, co se později stalo v nacistickém Německu. Hlavní nacistický propagandista Goebbels se na britské skutky pro podporu árijství odvolával a není tedy divu, že Hitler doufal v to, že si Brity získá jako spojence. Jenomže Britové to nemysleli s árijskou ideologií vážně a jednalo se jim jen a jen o prosazení vlastních zájmů.

Jako árijské rysy se dá definovat mobilita, inovativnost, bojovnost, bystrost a vyspělá duchovní kultura. Což jsou talenty, které dodnes nejsou integrální součástí mnoha společenství. Současnými hity jsou mimo koupelny se zlatými kachličkami také samojezdící auto a dotykové telefony, které se dají ohnout. To všechno jsou zdánlivě jakési vymoženosti, které ale s vyspělou duchovní kulturou nemají nic společného. Není divu, že je současná společnost promořená duševními nemocemi a osamělostí, které jsou přímými důsledky duchovní vyprázdněnosti od vznešených ideálů, dříve spojovaných právě s vyspělými Árijci.

Zůstává proto otázkou, zda se s britskou koloniální politikou a nacistickou propagandou, které obě zneužily původní árijské koncepty, nevylilo s vaničkou i dítě. Jedna věc je zavrhnout zvrácenou nebo škodlivou ideologii a manipulaci, druhá věc je zanevřít na ideály, které mají své historické i vývojové opodstatnění.

Bez Árijců a jejich vkladu by například pravděpodobně nevznikla velká světová náboženství, zůstaly by po světě jen tisíce roztříštěných primitivních kultů, v Indii a Íránu by nebyla žádná kolébka kultury a i to auto, do kterého sedáte, a počítač nebo mobil, na kterém čtete tento článek, by nejspíš neexistovaly, neboť to jsou všechno výsledky vyšší formy imaginace, s jejímž používáním jsou historicky spojování právě Árijci.

Zdroje:

Goodrick-Clarke, N. (2002) Black Sun. Aryan Cults, Esoteric Nazism and the Politics of Identity, New York: New York University Press.

Irfan Habib. The Indus Civilization. 2007. Tulika Books.

Sarianidi, Viktor. 1999. „Near Eastern Aryans in Central Asia,“ Journal of Indo-European Studies.