Článek
Vím, že Češi jsou známí svým nesmiřitelným negativním postojem k islámu. Taky vím, že většina těch vzdělanějších moc dobře ví, že to je averze tak trochu záměrná a historicky vypěstovaná, ba přímo alergická. I tak by ale stálo za to si občas dávkovat nějaké pozitivní zprávy o islámu jednoduše proto, že není třeba za každou cenu trvat na starých zvycích. Nebo už také proto, že Česko má ve spojení s islámem jednu zvláštnost. Vznik islámu se jak známo datuje do roku 622 našeho letopočtu a vznik prvního oficiálního kvazistátu na našem území, Sámovy říše, proběhl v úplně stejné době, přesně v roce 623. Je to poněkud zvláštní náhoda. Jako kdyby Česko bylo s arabským světem propojeno nějakou neviditelnou nitkou osudu. Možná právě proto také budí takové vášně. Právě první zprávy o Češích podávají kromě Římanů arabský muslimský cestovatel a židovský obchodník.
Jaká je současná světová náboženská geografická realita?
V roce 2006 se k islámu hlásilo 19,2 procenta světové populace. Pro srovnání, k římskokatolické církvi to bylo 17,4 procenta. Pokud byste se chtěli bát potenciálu islámu, budete muset žít v trvalém strachu všude na této planetě. Normální taková vyhrocená obava není, hned z několika důvodů:
1. Co dokáže napáchat křesťan je s muslimy nastejno
Ačkoli tento argument Češi do sebe vždy soukají jako ošklivou žábu a tváří se u něj, jako kdyby zrovna snědli celý citron, není možné ho pominout. Vyjděme z toho, že hodně lidí v Česku bere islám jako říši zla, která zabíjí lidi. Pokud ho v této věci máme ale srovnat s křesťanstvím, moc bodů navíc si na stranu křesťanů připsat nemůžeme, a to i když si přiznáme, že to naše „sportovní družstvo“, kterému v tomto srovnání fandíme ze všech sil a držíme mu palce proti týmu muslimů, je právě křesťanství. Ale ani ve sportu nemůžeme rozdávat červené karty jen tak jen proto, že se nám nelíbí způsob, jakým útočníci hostujících střílí góly a jaké mají dresy. Pokud jsme rozdali muslimům hned několik červených karet, jako správní a spravedliví sudí musíme také pár rozdat na druhé straně.
Křesťansky orientované převracení na víru v historii napáchalo hodně zla. Ať už co do zničených kultur tak přímo zmařených životů. V poslední době to byly vojenské kampaně některých křesťansky orientovaných zemí, které čerpaly přímo z biblického programu. Na křesťanskou víru či na Starý zákon se při svých vojenských misích odvolávají země jako Izrael či USA, ale svou křesťansky „spravedlivou“ válku nazývanou vojenskou operací posvěcenou nejvyššími křesťanskými autoritami právě teď vede například i Rusko. Pokud jde o riziko vytváření konfliktů ve světě, je islám s křesťanstvím jak se říká na jedné lodi.
2. Islám má společné rysy s judaismem a křesťanstvím
Zas tak vesmírně vzdálený islám od jiných monoteistických náboženství není. Od judaismu se moc neliší, Korán přímo ze Starého zákona opisuje celé pasáže, a z Nového zákona rovněž. Až na kosmetické změny mají tato tři náboženství stejný základ. Až na to, že islám vyčítá křesťanství mnohobožství kvůli trojici a judaismu zase odklonění od Boha. Islám, ač se tak může vykládat, není od tradic, které Evropané běžně vyznávají a které převzali ze Středního východu (ano, Bible není evropská kniha) nijak vesmírně vzdálen.
Paradoxně západní kultura vděčí té islámské za uchování řecké filozofie. V době, kdy křesťané pálili spisy Aristotela a Platóna, islámští učenci nad nimi diskutovali a překládali je do arabštiny. Z ní poté byly znovu přeloženy do latiny a uchovány pro další generace. Období tolerance a netolerance se tedy střídaly na obou stranách. Fifty fifty.
3. Militantní výklad islámu je záležitostí okrajových skupin
Stejně jako tomu je v případě ostatních náboženství, hlavní proud křesťanství se také vyhýbá extrémismu, podobně tak i islám. Kdyby tomu tak nebylo, chodilo by po světě milióny potenciálních hrozeb. Realita svědčí o tom, že tomu tak není. Podobně jako si katoličtí příznivci IRA vyložili křesťanství po svém, je to i s různými fanoušky militantního islámu. Drtivá většina muslimů jen chce žít svůj život, podnikat a neobtěžovat své okolí.
I v České republice působí řada muslimských podnikatelů, kteří se se svou víru zpravidla nechlubí, poněvadž vědí, že jsou Češi bůhví z jakého důvodu na islám alergičtí. Nežijeme v zemi s miliony uprchlíků muslimského vyznání a přesto je tu islamofobie na úrovni, která se nedá porovnat třeba s Německem. Je to zřejmě obliba strašení imaginárním nepřítelem, které tolik Čechů dostalo do pasti islamofobie. Navíc fixace na sledování každodenních zpráv ze světa bez kritického nadhledu dostalo řadu Čechů do obsesivní spirály islamofobních stereotypů.
4. Strach má velké oči
Byla doba, kdy se tady říkalo, že kdyby se Číňani pohnuli ze svého místa a začali migrovat, tak by nás utloukli čepicemi. No, nestalo se tak a ani se nezdá, že by byli něčeho takového schopni, protože jsou nesmírně konzervativní a rádi sedí na jednom místě a neopouštějí své tradice. Stejně tak muslimové na svých modlitebních shromážděních zpravidla nesní o světovládě a nespřádají tam úklady na svržení místních vlád. V podstatě až do doby, kdy Západ pojmul myšlenku, že by bylo dobré vytěžit Orient, bylo vše v pořádku. Kromě Turků, ti dělali problémy vždycky, jenomže dnes už mají i oni zakázáno používat byť i základní islámské symboly.
Pokud chcete dál jíst své vepřo knedlo zelo a zapíjet ho průmyslovým pivem, i tak se nemusíte bát, že by vám někdo ublížil kvůli tomu, že se to příčí jeho víře. Podle statistik v Německu dochází při sňatku muslima s nemuslimkou k zvláštnímu efektu. Jejich německé ženy nutí své muslimské manžely a jejich děti ke konzumaci potravin, které jsou v islámu zakázány. A přesto kvůli tomu nedochází k žádné světové katastrofě. I když.
Chtěli byste vědět, jak by české ženy reagovaly na muslimského partnera? Můžete do takové situace nahlédnout v české filmové inscenaci Cizinec a Krásná paní s Jurajem Kukurou coby kurdským muslimem v hlavní roli. Velkorysá žena, která vše myslí dobře, ale nemá cit pro jemné hranice úcty a respektu charakterního, ale traumatizovaného muže. Celý tragický příběh rozhodně stojí za zamyšlení, protože ukazuje momenty, ve kterých jsou česká a muslimská povaha v přímém rozporu. A možná podává vysvětlení toho, proč je islám v Česku tak neoblíbený, nebo spíše ukazuje, že hlavním problémem je, že si s ním zkrátka Češi a Češky vůbec nevědí rady a bojí se to přiznat.
Zdroje:
John Alden Williams. Islam. 1961. George Braziller.
Korán, běžné vydání Hrbek. V edici Odeon.
