Jak se jmenuje Bůh

Samotné české slovo bůh nebo bog může mít kořeny v íránském výrazu pro bohatství. Staří Slované si nejspíš náboženství spojovali s prosperitou. Někteří se spokojí s výrazem Bůh a nepotřebují k němu žádné další upřesnění. Třeba muslimové. Jejich Bůh se jmenuje Alláh, což je v podstatě jen synonymum pro Bůh, žádné osobní jméno.

Hebrejský výraz pro Bůh je Elohim a kupodivu je napsaný v množném čísle. Může to být naznačení majestátu, podobně jako králové sami sobě říkali „my“, nebo taky něco úplně jiného.

Podívejme se na Boha či Bohy v různých tradicích a na jména, která jsou jim přisuzována. Nomen omen, jméno, jak věděli i staří Římané, určuje vaši identitu.

Hinduisté nám identifikovat Boha moc nepomohou, pokud tedy nevěříte v mnohobožství. V Indii se uctívá na 330 miliónů bohů a bohyň, alespoň takové tvrzení pochází od samotných hinduistů. Ti všichni nejsou vlastně jednotlivými bohy, ale manifestací jednoho nebo třech prominentních bohů Brahmy, Višny a Šivy. Přitom Brahma jako příčina všeho stvoření má v Indii pouze jeden slavný chrám v Pushkaru.

O jméno Boha v hinduismu rozhodně nejde, protože samotná prominentní trojice bohů Brahmy, Višny a Šivy má řadu jiných jmen. Dá se říct, že v Indii je, co se týče Boha, tak trochu přejmenováno.

Jak naznačuje název tohoto náboženství, nikoliv filozofického směru, je buddhismus o Buddhovi. Buddha znamená něco jako osvícený. Kdo by se nechtěl prezentovat jako osvícený, že? A proto je toto náboženství populární často mezi lidmi egoistickými, kteří si na sobě velmi zakládají. Takový český fotograf Fráňa Drtikol o sobě raději říkal, že je NIC, ale které prostupuje všechno. Jeho pojetí života bylo propnutím hinduismu, buddhismu a egoismu. Buddhismus očividně vylil s vaničkou i dítě.

V buddhismu je řada posvátných textů a modliteb určených přímo Buddhovi, takže považovat toto náboženství za pouhou životní filozofii může jen člověk neznalý nebo sebezahleděně natvrdlý. Faktem je, že původní buddhismus tolik samotného Buddhu nefavorizoval, ale zaměřoval se na vlastní duševní stavy, se kterými pracoval samotný Buddha. Přesto je přijetí Buddhy jako svého průvodce a také jeho komunity a učení jedním ze základních předpokladů, které je třeba splnit, abyste se mohli považovat za buddhistu. Buddha je tedy boží jméno, které plní svou úlohu v tomto náboženství na hranici filozofie a posvátna.

Zdá se, že taoismus není žádné náboženství. Naopak! Lao-c’, původce nejznámějšího spisu o Tao, byl důmyslný chytrák. Tao se nedá definovat, chytit, osahat, právě proto, že je transcendentním nepochopitelným a nevyslovitelným Tao. Tao se často překládá jako cesta či doktrína. Taoisté nejsou žádní hlubocí filozofové uzavření ve svých lesních chýších. V Číně být příslušníkem tohoto náboženského směru znamená, že hlavně dáte na duchy a na čínskou astrologii.

Druhý mystik taoismu mistr Čuang nás nenechává na pochybách, že tao je trvalou duchovní identitou:

Křesťanství vychází částečně z judaismu, který jako své posvátné spisy bere minimálně část Starého zákona. A zde je užit tetragrammaton JHVH několik tisíckrát. Použito je sloveso hava - stává se, tedy působí, co chce. Ze statistiky použitých jmen v Bibli vyplývá, že JHVH je nejčastější jméno v Bibli. Zvláštní, vzhledem k tomu, že v dnešních překladech se toto jméno téměř nevyskytuje. Je nahrazováno podobně jako tehdejšími opisovači termíny Pán či Hospodin.

Argumentem proti užití jména Jehova či Jahve je, že se neví, jak se vyslovuje. V židovské tradici se opravdu ztratila jeho původní výslovnost a hebrejský text je složen ze souhlásek, samohlásky si měli doplnit samotní čtenáři. Slovo Ježíš je na tom podobně. Původní Kristovy následovníci ho vyslovovali Ješua. Zatímco řečtí křesťané Iésús Christos a latinští mluvčí Iesus Christus. V Bibli je uvedena jeho řecká forma.

Stejně tak samotné Boží jméno bylo zřejmě opisováno či přepisováno poněkud flexibilně. V jednom svitku od Mrtvého moře, který obsahuje část Třetí Mojžíšovy v řečtině, je Boží jméno uvedeno jako Iao. Kromě tohoto tvaru doporučují starověcí řečtí pisatelé výslovnost Iae, Iabe a Iaoue.

Jak vidíte je také možné, že se původní jméno JHVH vyslovovalo Jehua, porovnejte s Ješua. Ježíš může být od začátku virtuální entitou od JHVH. Ale to jsou jen spekulace pro zajímavost a procvičení čtenářových mozkových závitů, závěr si z uvedeného udělejte sami.

Tvar Jehova se vyskytuje v překladu Pentateuchu* od Williama Tyndala z roku 1530. Tyndal použil přesně řečeno: Iehouah. Stejně tak i ostatní překladatelé do jiných evropských jazyků. Čeští překladatelé o tom věděli a proto je v Bibli kralické z let 1579–1593 pod slovy „JSEM, KTERÝŽ JSEM“ (2. Mojžíšova 3:14) uvedeno: Jehova, jméno podstatné Boží samému Bohu vlastní.

Biblí česká z roku 1804 má v poznámce k textu uvedeno:

České překlady zpravidla** uvádějí místo Jehova či Jahve, termín Hospodin, který, jak uvádí Jirásek, má příbuznost s termínem hospoda. Lépe však hospodář. Je to poněkud fádní český výraz, který zpravidla české církve přisuzují jako jméno svému Bohu. Možná znovu souvisí se slovanským bog, bohatství, správa majetku. Česká posedlost majetkem a nemovitostmi se propsala i do jména pro samotného Boha, které čeští věřící favorizují.

V Bibli má sice Bůh jasně uvedeno své jméno, ale ještě zajímavější jsou jeho přídomky. Král věčnosti, Král věků, Nejsvětější, Nejvyšší, Otec, Pán, Pán zástupů, Prastarý na dny, Šťastný Bůh, Všemohoucí, Žárlivý.

Také se Bůh třikrát v Písmu svatém nazývá počátečním a konečným písmenem řecké abecedy: Alfa a Omega. Co tím chce básník říct? Zřejmě, že pojem Bůh obsahuje tak nějak všechno a zároveň jistého nic.

*Pět knih Mojžíšových

**Výjimkou je poetický překlad Jeruzalémské Bible, která užívá Jahve a Překlad nového světa, kde je důsledně užíváno Jehova.

Zdroje:

Bible, textová analýza.

Robert Ellwood. The Encyclopedia of World Religions. Infobase Publishing. 2008.