Článek
Zní to jako absurdní otázka v kontextu toho, že samozvaní Ježíšovi následovníci pořádali vojenská tažení do Svaté země, sami se pobíjeli po tisících v náboženských válkách a nakonec se samotné křesťanské církve zapojily do obou nedávných světových válek. A pokračují v tom ve formě vojenských akcí i armádních kaplanů až dodnes.
Přitom samotný Ježíš o válčení ve spojení se svými učedníky řekl:
Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.
Militantní Bůh ve Starém zákoně
Chetejce, Emorejce, Kananejce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce totiž musíš vyhladit jako proklaté, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.
Zdá se ale, že Bůh Starého zákona byl naprosto nekompromisní válečník a používal svou armádu Izraelitů k likvidaci svých nepřátel. Na základě čeho k tomu docházelo? Bylo to jen spontánní zuřivé gesto ve stylu, na tyto naběhněte a zlikvidujte je? A není to v nesouladu s duchem, který se projevuje v Novém zákoně, druhé části Bible?
Podle biblického pojetí byli Kananejci ilegálové. V podstatě se jejich vnímání blížilo tomu, jak dnes chápou Židé Palestince. 400 let před tím dal podle Starého zákona Bůh slib Abrahamovi (tehdy ještě Abramovi), že Kanaán bude patřit jeho potomkům.
Ten den Jehova uzavřel s Abramem smlouvu. Řekl: „Tvým potomkům dám tuto zemi, od řeky Egypt až k velké řece, k řece Eufratu: zemi Kenitů, Kenizejců, Kadmonců, Chetitů, Perizejců, Refajců, Amorejců, Kananejců, Girgašejců a Jebusejců.
Bůh se tedy vůbec neobtěžoval, aby chránil územní práva Kananejců. Jednoduše vydal pokyn, aby byli zlikvidováni.
Jedním z „legitimních“ důvodů, které však uvádí, je tento:
Neměli by bydlet v tvé zemi, aby nezpůsobili, že bys proti mně hřešil. V případě, že bys sloužil jejich bohům, stalo by se ti to léčkou.
Bylo něco takového oprávněné z morálních a etických důvodů? Je možné, že Izraelité byli použiti jako čistící jednotka od nemorálních a nelidských zvyků Kananejců. Něco takového naznačují i archeologové a historici.
Kananejské sarkofágy, namnoze se podobaly těm egyptským
Historik Henry H. Halley k tomu říká:
Archeologové nalezli mnoho džbánů, jež obsahovaly ostatky dětí, které byly obětovány Baalovi [významnému bohu Kananejců]“. „Celá oblast byla hřbitovem novorozenců. U Kananejců tkvělo uctívání v tom, že se bezuzdně oddávali nemravnosti v přítomnosti svých bohů, což bylo náboženským rituálem, a dále v tom, že zabíjeli své prvorozené děti, aby je obětovali týmž bohům. Zdá se, že se kdysi kananejská země stala jakousi Sodomou a Gomorou celonárodního rozsahu. Archeologové, kteří provádějí vykopávky v ruinách kananejských měst, se diví, že je Bůh nezničil už dříve.
V tomto aspektu je Starý zákon se svými řízenými válkami v souladu s ostatními pasážemi, kde Bůh nechal zlikvidovat téměř celé lidstvo potopou nebo vyhladil města Sodomu a Gomoru. Řízenými proto, že když Izraelité šli do nějaké války na vlastní pěst, zpravidla se potázali s neúspěchem. Podle Starého zákona mělo být v Boží gesci, kdo bude a nebude zničen a s kým bude vedena válka. Nebylo to na libovůli izraelské chuti po krvi.
Podle Starého zákona dal Bůh šanci ostatním národům, které obývali stejnou oblast jako Kananejci, se změnit. Mezi takové patřili třeba Gibeoňané. Kananejci takovou šanci nedostali, měli totiž na svou katarzi 400 let a stejně jim to nestačilo k tomu, aby opustili své nelidské jednání.
Boží osobnost a likvidace lidského elementu
Podle samotné Bible nemá Bůh z destrukce lidí žádnou velkou radost. V Ezechieli 33. kapitole se říká:
Nemám zalíbení ve smrti ničemy.
Jedním z důvodů, proč Bůh likvidoval sousedské národy Izraelitů, spočíval v tom, že chtěl uchránit linii Mesiáše, který měl vzejít z národa neposkrvněného nemorálními či přímo nelidskými zvyky. Jednalo se o historicky první příklad ochrany etnika pro jeho záchovu, něco jako dnešní UNESCO a jeho ochranná známka, kterou dala Asyřanům. Komunitě, která se dnes zachovala z dob starých Hebrejců a její členové kupodivu žijí nejvíce v oblasti švédského Stockholmu. Mimochodem právě v místě, kde se odehrávají války gangů.
Chránit nebo nechránit, toť napoví budoucnost nebo možná podrobná analýza historie, pokud na ni máte příslušnou kapacitu. Každopádně Bůh Starého zákona, stejně jako Nového zákona, protože tam je také o chystané likvidaci nevěřících poměrně dost textů, se prezentuje jako někdo, kdo nemá slitování s určitým typem jednání a lidí.
V jiných případech ve Starém zákoně Bůh nevyužívá Izraelity a jejich lidský potenciál, ale válčí proti jejich nepřátelům sám. Tak se dozvídáme o Egypťanech, kteří si naběhli přímo do Rudého moře, kde se za nimi zavřela voda.
O tomto aktu se v Bibli říká:
Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho. Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.
Předtím, než Izraelité zaútočili na nějaké město, které nepatřilo do genocidní oblasti, museli jeho obyvatelům oznámit podmínky míru. Ti se pak mohli přímému konfliktu vyhnout.
Nový zákon válčení křesťanům zapovídá
Kupodivu s příchodem Mesiáše a s tvorbou nového duchovního „Izraele“, jak popisuje křesťany apoštol Pavel, Bůh radikálně změnil metody.
V díle Encyclopedia of Religion and War se říká:
První Ježíšovi následovníci odmítali válčení a vojenskou službu, protože to pokládali za neslučitelné s Ježíšovou etikou založenou na lásce a s nařízením, aby milovali své nepřátele.
Pro první křesťany bylo nemyslitelné narukovat do římské armády a jakkoliv se spojovat s tehdejší politikou. To bylo také příčinou mnohých represí, které byli křesťané nuceni zažívat.
Proč Bůh změnil názor? Jeden z důvodů, které uvádí Nový zákon, k tomu dozajista přispěl. Židé Mesiáše nepřijali, jako národ tedy už nebyli dále použitelní pro jeho záměry. Samotný Ježíš o tom říká
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům se vám ponechává pustý.
To se stalo v roce 70. n.l., kdy Římané srovnali jeruzalémský chrám se zemí a s ním všechny záznamy o tom, kdo může být vyvolený pro náboženskou židovskou službu a posvátné úkony. Dnes si Židé jen stěží mohou pamatovat, kdo z nich pocházel z kněžského kmene Levi, jejich náboženská struktura z dávných časů se definitivně rozpadla. Bůh samotné Židy podle znění Nového zákona definitivně opustil s tím, že pokud chtějí, buď přijmou Mesiáše, nebo mají smůlu. Neštěstí je od té doby opravdu provází a sami se často vnímají spíše než jako vyvolený národ jako národ prokletý soudě podle událostí, které je potkaly v poslední dvou tisíce letech.
Ježíš naopak dal svým učedníkům pokyn, aby se v případě, že uvidí římská vojska, odstěhovali z Jeruzaléma. Nedostali žádné instrukce k tomu, aby se zapojili do válečného konfliktu.
V takovém případě se mohli spoléhat pouze na konečnou epickou bitvu dobra se zlem, ve které již nebudou bojovat věřící, ale Bůh vyřeší situaci za ně vlastními prostředky.
Apoštol Pavel tehdejší křesťanskou komunitu nabádal:
Sami se nemstěte, neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Hospodin.
Jak ve Starém tak Novém zákoně je válka považována za legitimní prostředek z pohledu Boha. S tím rozdílem, že ve Starém zákoně k ní byli užíváni věřící lidé a z pohledu Nového zákona se měli naopak věnovat šíření dobré zvěsti o Božím království, které by mělo nahradit všechny pozemské vlády.
Jeho triumf však podle Bible bude předcházet masakr, který kniha Zjevení popisuje jako Armagedon. Armagedon je slovo, které je složeno z hory Megido, kde se odehrávaly epické izraelské války ve Starém zákoně.
Hora Megido je poměrně malé území, ale duchovně strategické
Doslova to znamená hora shromáždění vojsk. O strategickém významu tohoto místa nepochybovali ani samotní starověcí Egypťané.
Tutmose III., egyptský farao, řekl: „Dobytí Megida je dobytím tisíce měst!
Zjevení neboli Apokalypsa, závěrečná kniha celé Bible, uzavírá světové dějství poněkud zlověstným způsobem:
Viděl jsem také anděla, jak stojí ve slunci, a vzkřikl silným hlasem a řekl všem ptákům, kteří létají uprostřed nebe: ‚Pojďte sem, shromážděte se k velké Boží večeři, abyste jedli masité části králů a masité části vojenských velitelů a masité části silných mužů a masité části koní i těch, kteří na nich sedí, a masité části všech, jak svobodných, tak otroků, a malých i velkých.
Řada lidí se snaží zjemnit či zlehčit nebo zcela vymazat z Bible tento vražedný aspekt, Boha, který se chce lidem mstít, ale je to nemožné, protože samotná kniha Zjevení, byť používá poměrně mystické obrazivo, je v plném souladu s ostatními texty a duchem Starého i Nového zákona. Tak třeba apoštol Pavel k tématu zničení ničemných lidí jasně říká:
Kteří neznají Boha a kteří neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši, podstoupí soudcovský trest věčného zničení.
Samotný Ježíš, který se zastával toho, aby křesťané milovali své nepřátele, ovšem spíše jako instrumentálního kroku až do doby, kdy se s nimi Bůh vyrovná sám, o takových lidech řekl:
Tito [kteří odmítli činit dobře Kristovým „bratrům“] odejdou do věčného odříznutí.
Tento výraz „odříznutí“ je totožný s jinými biblickými texty, kde znamená úplné zničení či smrt.
Ježíš sice jedním dechem přidává, že ten, kdo bere do ruky meč, mečem zahyne, ale pak zase jasně ukazuje, že jeho Otec se konfliktům rozhodně nevyhýbá a varuje před jeho ničivým zásahem všechny obyvatele země.
Důsledky pojetí války v Bibli
Američané se mylně cítí jako vyvoleni Bohem k velké válce, na snímku americký voják s dětmi v Afghánistánu, který USA zřejmě brzy dá další lekci
Je tedy Bible v otázkách války jednoznačná? Místy války podporuje, ovšem ty, pro které lze najít duchovní ospravedlnění, jindy je zcela zamítá především u Ježíšových učedníků, kteří by měli raději počkat na zásah shůry.
Není tedy divu, že v průběhu staletí se vedla řada válek, které předpokládaly, že budou mít Boží imprimatur. Zároveň se zformovala různá náboženská společenství, která ostře vystupovala proti křesťanské účasti na válkách, jako například svědkové Jehovovi. Ti čekají, že situaci ve světě za ně fyzickým zásahem vyřeší Bůh. Americké Navy Seals mají heslo: „Bůh bude soudit naše nepřátele. My jim s ním zajistíme setkání.“ Vychází to ze středověkého výroku jednoho katolického kněze, který při válce proti francouzským kacířům křičel na křižáky: „Zabijte je všechny, Bůh si je nahoře přebere.“
Představa Boha, který láskyplně přijímá všechny do své náruče, je těmito biblickými obrazy značně narušena a měla by vést ke střízlivějšímu pohledu na jeho osobnost. Snadno si na základě těchto biblických obrazů můžeme představit Boha coby místy laskavého otce a jindy krutého válečníka. Možná si lidé na tomto světě nic jiného nezaslouží, než občasné války. Každopádně Bible se jim rozhodně nevyhýbá.
Anketa
Zdroje:
Bible, textová analýza.
Henry H. Halley. Halley's Bible Handbook, Classic Edition: Completely Revised and Expanded Edition. Zondervan. Přetisk 2014.
