Bible z pohledu psychologie

Současní lidé objevili poměrně velké věci. Už ví, že za blesky a hromy se neskrývají bohové Perun a Thor, dorazili až na Měsíc, ale neví, jak žít na Zemi. Netuší, jak se domluvit mezi sebou, nemají přehled o tom, co jim přinese budoucnost, protože jsou velmi zranitelní a nevědomí. Často vykazují neklamné rysy hlouposti a neumí vyhodnotit signály zkázy. Očividně jim chybí vhled do duchovního rozměru, který na tyto otázky přináší odpovědi.

Kupodivu nejvíc se duchovní dimenze jako topící stébla chytají lidé, kteří jinak křičí, že jsou skalní nevěřící a že víra a Bible jsou k ničemu. Ale proč se právě tito zavilí ateisté mají takovou potřebu k Bibli vyjadřovat, když je vůbec nezajímá? Pěkně je to vidět u komentujících na internetu, kteří už dopředu hlásí, že je to kniha plná nesmyslů, ke kterým ale mají spoustu zanícených komentářů. Přiběhnou jako pejsek ke kosti ke každému biblického nebo náboženskému tématu a drží se ho jako klíště. Čímž popírají sami sebe, nikoli Bibli nebo víru. Proč se tedy sami nezabývají vědou a  technikou a proč mají potřebu komentovat něco, čemu nevěří a nerozumí tomu?

Protože ve skutečnosti z duchovna čerpají jako komár, který pro svou existenci potřebuje čerstvou krev. Akorát nemají odvahu si to sami sobě přiznat. A to je důvod, proč se právě Bible stala nejúspěšnější knihou všech dob. Obsahuje totiž psychologické poznatky, které lidem, včetně těch, kteří v ní vůbec nevěří, pomáhají z propasti úzkosti, deprese a beznaděje.

A prosím vás vy, kteří se chlubíte tím, že jste racionální bytosti, které dají jen na to, co vidí a na to, na co si můžou sáhnout, se teď opravdu, ale opravdu střízlivě zamyslete. Pokud není žádný Bůh ani posmrtný život, k čemu tady je ta vaše jepičí existence? Jste tu několik desítek let, pokud to dobře jde, a pak prdíte do hlíny. Je evidentní, že ateismus a materialismus jakožto životní filozofie žádné dobré vyhlídky člověku neskýtá. Vždyť k čemu by byla nějaká morálka, etika a jiné duchovní hodnoty, když bychom zde jen fyzicky žili mizerných několik desítek let a nic víc by se nedělo? Vysvětlete mi to.

Podívejme se na to, jak současná psychologie vykrádá Bibli a duchovní vědy. Psychologie totiž nevznikla na základech ateismu či z materialistického vidění světa. Naopak, vymysleli ji věřící! Všichni zakladatelé psychologie byli neodmyslitelně spojeni s protestantismem a někteří z nich byli dokonce i esoterici. William James, zakladatel první psychologické laboratoře v USA, byl spiritista. Stejně jako je Milan Nakonečný, autor českých jinak suchopárných a mechanických psychologických učebnic otevřeným hermetikem alá okultistou (viz zdroje). Hermetici se hlásí k tajným duchovním učením, v praxi to ale často znamená, že duchovnu rozumí jako koza petrželi. Bylo by zajímavé přehodnotit celý základ české psychologie a případně dojít k závěru, že její funkčnost či nefunkčnost odvisí plně od duchovního světa, ke kterému se možná záměrně nehlásí. Tady je totiž častým zvykem přístup: z koho čerpáš, toho zapři.

To až mnohem později byly původní převzaté duchovní poznatky zabaleny do sekulárního hávu nové vědy zvané psychologie a dospělo se až do toho extrému, že jsou veškeré současné duševní neduhy sváděny na genetiku. Jak ubohé a prvoplánové. Místo toho, aby si společnost přiznala své deficity, odvolává se na genetický kód jako na svého nového Boha. Přitom genetickým příčinám chorob současní vědci rozumí asi jako příčině blesků a hromů lidé za středověku.

Trvalo hodně dlouho, než psychologům došlo, že na smyslu života u lidí záleží nejvíc. Přitom tento naprostý základ je už dávno objasněn v Bibli a jiných starověkých duchovních spisech. Proto k němu také došel židovský vědec Viktor Frankl, odmalička cvičený ve vědění Starého zákona. Díky tomu, že si osvojil starodávné, avšak vysoce efektivní duchovní poznatky, přežil pobyt v koncentračním táboře a vymyslel svou logoterapii.

V době svého věznění se fixoval na jedinou myšlenku. Napsat knihu. Což poté udělal. Hlavně ho ale po celou dobu drželo nad vodou duchovní vědomí. Bible obsahuje poměrně kompletní mapu duchovního a duševního světa, která se dá použít k tomu, aby se člověk v tomto zdánlivě nesmyslném světě úplně nezbláznil, a Frankl se jí držel.

Vezměme si třeba takový strach ze smrti. Bible a jiné duchovní spisy vysvětlují, proč člověk umírá a proč existuje zlo. Současně s tím stanovuje vysoká morální měřítka, kterými je třeba se řídit, pokud chce člověk zůstat při smyslech a bez mentálního pocitu strachu, že bude jednou v budoucnu za své nepravosti chycen a veden k zodpovědnosti.

V této oblasti jsou legrační takoví ti nejen čeští boháči, netřeba je jmenovat, kteří se chlubí svými statky a bankovními konty a hlavně tím, co v životě dokázali. Co svou chronickou touhou po majetku a penězích ve skutečnosti dokázali? Kolika lidem tím zničili život, tím, že šli přes mrtvoly? Především sami sobě. Zdraví mají v háji a vztahy s rodinou často taky. O jejich duševním stavu, který nekompromisně vyzařuje z jejich vizáže škoda mluvit. Jediné, co je nakonec drží nad vodou jsou jejich peníze, kterými si kupují součinnost svého okolí. Je to ale život poněkud mrtvolný, protože bez oněch peněz by snadno vyplavalo na povrch jejich vztahové vzduchoprázdno. Setkat se s ním ale nemají odvahu, a tak raději jako křečci v kolečku dál točí svoje pochybné majetky a peníze. Nic jiného ostatně ani neumí.

Kdyby se řídili biblickou perspektivou, bylo by jim hej. Bible totiž podněcuje k vyrovnanému pohledu na hmotné věci, které staví níže než dobré vztahy s druhými. Kdo se zabývá hromaděním věcí, nemůže se divit, že se v oblasti mezilidských vztahů i ve vlastní rodině chová jako slon v porcelánu a nikdo ho nemá rád. Pak ať si klidně užije své peníze, když jediné, co ještě může, je akorát tak zalknout se svou lakotou. Člověk není živ ze samotného chleba, jak říká Bible, ale má i své nevyhnutelné emoční a duchovní potřeby. Pokud nejsou uspokojeny, jeho duše strádá a brzy se to odrazí i na jeho fyzickém stavu.

Kdyby se touto radou lidé řídili, ubylo by nám tu poměrně hodně smrťáků. Jako náhlých infarktů a zhoubných rakovin. Tohle není žádná esoterika, ale tvrdá čísla. Lékařské výzkumy potvrdily jasný vztah mezi fyzickým zdravím a vašimi duševními postoji. Vědecké studie svědčí o tom, že osoby náchylné k projevům hněvu často mívají velmi vysoký krevní tlak. Respondenti v takových výzkumech uvádějí, že u nich hněv vyvolal srdeční nevolnosti, bolesti hlavy, krvácení z nosu, závratě nebo ztrátu hlasu.

Bible má ale na takové věci již dávno účinnou medicínu:

Bible zřetelně ukazuje, jaké typy emocí jsou pro nás v dlouhodobém horizontu prospěšné a přesně identifikuje ty, které zdraví škodí. Něco takového se lékařské vědě, psychiatrii a psychologii podařilo identifikovat až poměrně nedávno. Psychologie tyto věci začala reflektovat až hodně pozdě a z nutnosti, vzhledem k velkému nárůstu duševních nemocí. Pozitivní psychologie, jakožto speciální odvětví, vznikla až v 90. letech minulého století!

Jak je na tom česká společnost s duševní kondicí? Celkově bídně. Má jedny z nejvyšších počtů sebevražd seniorů v EU a u mladých lidí zase nejvyšší výskyty depresí. Čeští psychologové na tyto potíže neznají lék. Přitom je to otázka duchovního přístupu, který jak se zdá je pro většinu Čechů zahalen tajemstvím.

Češi se totiž ve velkém řídí heslem: „Když má soused kozu, přeje mu ten druhý, aby mu chcípla.“ Co s takovou společností, kde si lidé našli zalíbení v tom si vzájemně škodit? Svými otravnými řečmi si postupně Češi vzájemně kazí jak životní pohodu tak zdraví. Už jen další české heslo „jsem hlavně pohodář“ pro většinu lidí znamená, že kašle na ostatní a jejich problémy. Zpravidla však i na ty vlastní.

Čeští psychologové a psychiatři očividně netřímají v rukou žádné nástroje, které by jim pomohly situaci řešit, a není to tím, že je jich poskrovnu. Jediným náčiním, které ještě mají k dispozici, je sebeironie, jako jeden autor knihy Všichni žijeme v blázinci. No, když žiješ milý odborníku v blázinci, tak jsi tam asi správně, když je to tvá profese, a asi ti to i dobře sype, ale co poradíš nám, kteří bychom rádi žili mimo jeho zdi? U odborníků, kteří nejsou schopni vážnost situace pochopit, jejich vlastní diagnóza spočívá v absenci duchovního smyslu pro realitu. A to se prosím vůbec nemusíme bavit o víře.

Pojďme se podívat na dva typy emocí, jejichž negativní či pozitivní dopad na lidskou psychiku a organismus prokázaly nedávné psychologické pokusy. Na druhou stranu si je psychologové mohli ušetřit, protože duchovní vědy už tyto poznatky dávno ověřily na celospolečenském vzorku celých civilizací.

Až v nedávné době psychologové vymysleli různé emoční tréninky a jednotlivé psychologické směry se předhání mezi sebou v tom, čí přístup je lepší. Tak třeba znám osobně již téměř stoletého pana profesora, který chodil na přednášky jednoho ze zakladatelů behaviorismu Burrhuse Frederica Skinnera. Říkal mi, že takovou nudu nikde jinde nezažil. Psychologický směr behaviorismu předpokládá, že prostředí a opakovaná činnost je všelékem, je řešením pro všechny emoční stavy. Sám Skinner vymyslel pro své dítě kolébku, která byla v podstatě takovým mučícím nástrojem. Šlo mu o to, aby ho jeho potomstvo neotravovalo a vyrůstalo v přísně kontrolovaném prostředí. K tomu se dá akorát říci, že je zvláštní, že někoho takového mohou lidé brát vážně a ještě mu přisuzovat zásluhy za nový obor poznání. Lidé jsou očividně podivní tvorové.

Zatímco psycholog Carl Rogers přišel s přátelštějším řešením, humanistickou psychologií. Při ní dochází k volnému sdělování emocí, kdy klient psychologovi říká, jak situaci vidí a prožívá, a nesmí na něj být činěny žádné požadavky ani nátlak. Je to rovněž vylití dítěte s vaničkou, akorát z druhé strany. Protože někdy je zkrátka potřebné se nechat k něčemu nakopnout. Na osobní dynamiku se vždy sázet nedá.

Jak si oproti psychologii vede Bible? Bible podněcuje k testování vnitřních motivů chování a povzbuzuje k jejich reálnému vyhodnocení v dané situaci. Říká:

Jak na to? Někdy je dobré nechat emocím volný průběh, ovšem až po pečlivém zhodnocení terénu. Co když se na vás někdo vzteká oprávněně? Je to, jako by se mravenec zlobil na slona, že chce jít svou vlastní cestou. Sice může, ale není dobré, aby se mu při tom pletl pod nohy jako to Češi dělají běžně a pak se hrozně diví a pláčou jak malé dítě na písku, že jim někdo ublížil.

Klíč k řešení vaší emoční situace je snažit se pochopit okolnosti druhého. Pochopení není nějaká snadná laciná strategie, vyžaduje hodně duševních zdrojů a záleží na tom, jestli je máte. Musíte vědět, v jaké situaci se nachází ten druhý a co jej motivuje k tomu, aby vás něčím štval. A toto je partie víc než pro průměrného šachového hráče. Každopádně se můžete alespoň trochu snažit porozumět situaci toho druhého, i když jinak nejste žádný expert na mezilidské vztahy. I tak vykročíte tím správným směrem.

Můžete říci, že se jedná triviální radu, ale opak je pravdou. Většina lidí neví, že nestačí jen mít pocit vděčnosti, ale je třeba ho vyjádřit. Kolikrát vám někdo naposledy upřímně poděkoval za to, co pro něj děláte? Jen si vzpomeňte. A taky na to, kdy jste to udělali vy. Upřímně.

Bible není žádnou psychologickou příručkou, poskytuje však spoustu praktických rad, které mohou být užitečné. Co k tomu budete potřebovat? Aby se vám ulevilo, nestačí si jen přečíst recept, musíte si lék opravdu vzít. Stejně tak nestačí biblické rady číst, ale je nutné je uvést v praxi. V současnosti se zdá, že ve společnosti panuje informační chaos, kdy se k vám dostává spousta rozporuplných návodů na život. Jak si s tím poradit? Ke spletitým životním cestám je třeba si opatřit opravdu dobrého průvodce, který vám může pomoci k relativně spokojenému životu i uprostřed dnešního zmatku. Záleží na tom, kam jdete.

Zdroje:

B. F. Skinner. The Behavior of Organisms. 1938 originál..

Carl Rogers. On Becoming a Person. Little, Brown Book Group. Přetisk. 2003

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/sebevrazednost-v-cr-je-nad-prumerem-eu-nejohrozenejsi-skupinu-predstavuji_2509080834_nvl

https://www.info.cz/po-praci-lifestyle/profesor-milan-nakonecny-provozovat-magii-je-o-zivot-hledejte-soulad-s-lidmi-a-se-svetem