Článek
O Ježíši Kristu, zakladateli křesťanství, máme zprávu jeho příznivců v evangeliích. Co víc, můžeme číst i několik kusých zmínek římských historiků a jednoho židovského filozofa. O jeho existenci se samozřejmě dá pochybovat, ale většinou tak lidé činí v případě, že chtějí napadnout základy křesťanské víry samotné.
O tom, že existoval Muhammad, zakladatel islámu, víme určitě, a to především proto, že vyvolával a řešil válečné konflikty. Lao-c', původce taoismu, je takový fiktivní mudrc, nikdo neví, kdy a kde vlastně žil a jestli vůbec. Možná právě životopis Buddhy je jeho příběhu podoben nejvíce. Především jeho literární složkou.
Jak je tomu s buddhismem? Existoval vůbec Buddha nebo byl pouhým fiktivním učitelem, zatímco jeho učení je produktem mnohaleté práce skupiny lidí nebo někoho jiného?
Původ přesvědčení o historickém Buddhovi
David Drewes ve svém akademickém článku Myšlenka o historickém Buddhovi viní Eugèna Burnoufa, francouzského myslitele, jehož průkopnické dílo Úvod do historie indického buddhismu (Introduction à l’histoire du buddhisme indien) bylo otištěno již v roce 1844.
Právě Burnouf jako první argumentoval pro historickou existenci Buddhy; ale navzdory mnoha silným tvrzením o historičnosti Buddhy, která vznesli pozdější učenci, nebyly předloženy žádné očividné důkazy, které by je podpořily. Myšlenka „historického Buddhy“ zůstává pouze odvážným přesvědčením bez důkazů.
Důkazy, že Budha (ne)existoval
Máme tu rané buddhistické texty a archeologické nálezy. Jedním z nich je skalní nápis z Deorkotharu v Madhjapradéši, objevený teprve v 90. letech 20. století a nyní stále analyzovaný vědci. Tento nápis, datovaný do doby těsně po Ašókově éře ve 2. století př. n. l., představuje dvě buddhistické linie. Jedna vede od Buddhy přes žáky zvané Uttaramitra, Bhandu a Nandi, až k dárci sloupu s nápisem, jehož jméno je ztraceno. Druhá vede od Buddhova žáka Anuruddhy přes Sarvánandu a Disagiriho až k dárci, jehož jméno je také nečitelné. Pro některé to znamená důkaz Buddhovy existence, pro jiné zase pouze ukázkou popsané mytologie.
Bohužel v době Buddhy neexistovaly možnosti užití písma, které by nám potvrdily, třeba korespondencí mezi jím a žáky, že taková osoba existovala a aktivně v Indii působila.
Psychologické důsledky pro buddhismus
Je pro buddhismus důležitá otázka, zda Buddha existoval či ne? Záleží na tom, jakému typu buddhismu věříte. Pokud se považujete za trochu buddhistu stejně jako někdo za trochu katolíka, který sice moc nevěří, ale občas jde na vánoční mši, je to vlastně šumafuk.
Pro ty, kteří chtějí buddhismus praktikovat seriózně jako mniši či v laickém životě, je však tato otázka stěžejní. Buddhismus obsahuje řadu modliteb k Buddhovi a rituálních uctění, a když tedy Buddha možná nikdy neexistoval, koho tím ctíte? Prý, jak někteří říkají, sami sebe. Nejspíš své ego, ne to, o čem někteří buddhisté mluví, odosobnění či přesah sebe sama. A pokud Buddha nikdy nebyl, je vlastně takovou virtuální entitou, podobnou postavám z počítačových her. V takovém případě je ten buddhismus celé jen jedna duchovní šaráda. Buddhů má ostatně třeba tantrický buddhismus celou řadu a taky učí mnohost duchovních říší, ve kterých se to jen hemží démony, démonkami, bohy a polobohy.
Od jedné postavy poměrně skromného buddhistického učitele je to poměrně velký kvantový skok k obrovské dávce náboženského smýšlení, nemyslíte?
Zdroje:
David Drewes. ‚The Idea of the Historical Buddha‘, Journal of the International Association of Buddhist Studies, 40: 1–25. 2017.
Richard Gombrich.What the Buddha Thought. 2009. London: Equinoxe
