Mýtus o tom, že Němci chtěli za nacismu vyhladit Čechy

Může se vám zdát zvláštní, proč se zabývám otázkou plánů na vyhlazení nebo nevyhlazení Čechů, a možná si říkáte, že vše špatné, co se o nacismu říká, je dobré mu nechat tak jako tak, ať je to pravda nebo ne. Mně ale vůbec v tomto případě nejde o nacismus. Jde mi o princip, o to, aby Česko mělo ve svém historickém povědomí čisto a uklizeno. Aby fámy, které přetrvávají, zbytečně neovlivňovaly mysl lidí, protože jednoho dne se taková nesprávná přesvědčení mohou šeredně nevyplatit a vyvolat například hysterii tam, kde k ní není důvod. Protože vyvracení mýtů je jedním z mých témat, rozhodl jsem se posvítit si i na mýtus o plánech na vyhlazení Čechů, a to čistě z principu a z důvodu, že mít ve věcech jasno se jednoho dne může hodit všem.

Podle německých právních norem byl Protektorát Čechy a Morava takovým kvazistátem. Neměl být ani úplně autonomní, zatímco do jisté míry samostatný byl. Neměl možnost diplomatických styků s jinými státy, ale zcela absurdně měl své státní hranice s Německem. Pro jejich překročení jste potřebovali propustku, která se získávala ještě obtížněji než pas za období komunistického Československa. Němci s Čechy počítali do budoucnosti. Nepatřili mezi Slovany, které Hitler plánoval vyhladit.

Režim, který v protektorátu Němci zavedli, byl velmi represivní a schizofrenický, když hledal všechny skutečné i domnělé oponenty. Němci zavedli přísnou kontrolu obyvatelstva, které bylo tímto zbaveno základní práv občanů na svobodu projevu. Politicky nespolehliví se dostali rovnou do takzvané „ochranné“ vazby. Čímž se označoval pobyt v koncentračním táboře, který zpravidla končil tragicky.

Z dlouhodobého hlediska se se samostatným českým státem nepočítalo. Německá propaganda však zdůrazňovala, že je protektorátu poskytována úplná autonomie v jeho rozhodnutích a slibovala Čechům výhody, které budou plynout pro ně samotné, když budou pracovat na jeho rozvoji. Byl veden historický diskurz, který umísťoval české země do Svaté říše římské. Takže by přeci jenom pro Čecha Německo nemělo být ničím novým.

Cílem propagandy bylo, aby se s německou identitou Češi ztotožnili. Což by Němci nedělali, kdyby pro ně měli nachystaný nějaký makabrózní vyvražďovací plán. Nutno dodat, že Československo, respektive jeho území, bylo minimálně dotčeno spojeneckými nálety a přímými vojenskými operacemi, podobně jako za první světové války.

Když se měli Češi ztotožnit s Německem, bylo třeba, aby se smířili s říšskou myšlenkou. Za tímto účelem chtěli Němci sehnat nějakého významného českého umělce. Až na pár extempore, kdy vystoupil herec a bývalý legionář Zdeněk Štěpánek se svými někdejšími chlebodárci na veřejnosti, se jim nikoho schrastit nepodařilo. K Němcům se dalo jen pár novinářů. Dopad jejich mediální kampaně na vědomí obyvatelstva a jeho příchylnost k říši byl však nulový.

31. srpna 1940 byl Hitlerovi předložen českým říským protektorem Konstantinem von Neurathem tajný plán, který předpodkládal následující řešení české otázky. Rozhodně nezahrnoval nějaké vystěhování na východ či likvidaci českého elementu. Po válce měl být jednoduše protektorát zrušen, jeho území rozděleno na jednotlivé německé župy a obyvatelstvo částečně poněmčeno.

Co znamenalo slůvko částečně?

Podle německé rasové teorie byli Češi považováni za árijce, respektive slavizované Germány, a tak se prostě předpokládalo, že minimálně jejich výrazná část bude použitelná ke germanizaci.

Z předchozího vyplývá, že když se tehdy chtěl nějaký Čech přihlásit k německému občanství, nepředstavovalo to pro něj problém. A vskutku, pokud Češi prokázali, že měli byť nějaké vzdálené německé předky, mohli získat říšské občanství se všemi právy a povinnostmi k tomu přináležejícími. Mnoho Čechů se takto ovšem nepřihlásilo, protože hrozilo, že část z nich díky tomu skončí na frontě.

Ovšem německé úřady v případě vstřícnosti ze strany českého elementu postupovaly na svou jinak byrokratickou rigidnost značně uvolněně a umožnily řadě Čechů stát se Němci bez dlouhého dokazování. Stejně tak postupovaly v případě česko-německých sňatků. Vše samozřejmě s vědomím faktu, že se nejedná o osobu židovského původu.

O normálním životě Židů v protektorátu se nedá hovořit, zpočátku byla osoba židovského původu zbavena všech občanských práv a posléze s vědomím českého vedení protektorátu transportována do koncentračního tábora. K tragickým událostem, které zahrnovaly vyhlazení několika českých vesnic v rámci msty, došlo až po útoku na nového říšského protektorátu Reinharda Heydricha. Do té doby byly Čechy chápany jako „ráj klidu“ pro zotavení německých vojáků a jako hospodářská tepna říše.

Z předchozích faktů vyplývá, že na myšlence, že měli i Češi nežidovského původu jít v řadě se svými slovanskými sousedy na smrt, není fakticky nic pravdivého. Protektorát byl rozhodně místem plným paranoidního podezřívání a slušní lidé v něm neměli na růžích ustláno, ovšem v tom případě, že by Němci vyhráli válku, měla být pro Čechy v něm žijící budoucnost poněkud růžovější než pro ostatní Východoevropany.

Je dobré udělat si jasno v nepravdách, které kolují v obecném povědomí. Mýtus o tom, že Němci za nacismu chtěli vyhladit Čechy, je jedním z nich. Zajímavý závěr, který z toho plyne a který se týká současnosti je ten, že Němci mají tendenci vnímat Čechy poněkud jinak než jiné slovansky mluvící národy, jako národ sobě z těch slovansky mluvících nejbližší.

Zdroje:

Kolektiv. Protektorát 1939-1945. Okupace Odboj Denní život. 2017. Extra Publishing.

Dr. Josef Goebbels. Poznání a propaganda. 2002 Naše Vojsko

E.Moravec. Děje a bludy. O šířce evropské cesty, a zarostlé národní pěsince a nejvíc o této válce. 1941. Orbis.