Článek
Jižní Morava má své světové prvenství a tím je keramická soška, která uvnitř neobsahuje nic zvláštního. Podle jejího nálezce Karla Absolona* měla být vyhotovena z mamutoviny, ale nakonec se nedávným skenem zjistilo, že obsahuje běžné spraše vyskytující se v okolí místa nálezu.
Karel Absolon, objevitel moravského pravěku
Karel Absolon se vyhnul zásahu nacistů. Jeho oponenti tvrdili, že je ochráněn mystickou hradbou své osobnosti. Že by prehistorické rituály?
Absolon je spojován s mnohými objevy na Moravě a především s lokalitou Moravského krasu. Byl prvním badatelem, který po výzkumech svého příbuzného Jindřicha Wankla „objevil“** komplexní systém Punkevních jeskyní v Moravském krasu spojený s Macochou a především jej zpřístupnil veřejnosti. Své asistenty, kteří denně sestupovali do temna krasu, nazýval učuspíny. Očividně si o svých kolezích nedělal žádné iluze. V roce 1925 byla v jeho archeologické lokalitě u Dolních Věstonic objevena soška obtloustlé ženské postavy složená ze dvou částí.
Věstonická venuše v celé své kráse či spíše ošklivosti. Typická zlověstná vodoo figurka blízká kultům z centrální Afriky
Věstonická venuše a její novodobý příběh
Organizace Ahnenerbe se zajímala i o živé „venuše“. Zde antropometrická měření pracovníka Ahnenerbe v odlehlém Tibetu
Má být stará bezmála 25 000 let, což ji ve své kategorii řadí mezi nejstarší světové nálezy. Venuše velmi zaujala nacistickou organizaci Ahnenerbe, což znamená česky Dědictví předků. Byť je opředena mnoha mýty, jejím hlavním účelem a předmětem činnosti bylo sbírat po světě různé magické předměty a shromažďovat je v říši a pro říši. S Věstonickou venuší se to organizaci nepodařilo, zůstala po celou dobu války na území protektorátu s tím, že ji nakonec uchránil Němec. Byl jím německý ředitel brněnského muzea, který přikázal, aby byla schována mezi uhlí v Biskupském dvoře uprostřed Brna. Zbylé prehistorické exponáty, které byly uloženy v areálu mikulovského zámku, toho času při mysteriózním požáru shořely na prach. V Brně, v komplexu Moravského muzea, je při vzácných příležitostech originál sošky k vidění dodnes.
Symbolika Věstonické venuše
Pro srovnání rakouská venuše z vápence s datací vzniku cca 20 000 tisíc let př.n.l.
Kolokviální význam
Venuše, tento výraz se stal synonymem pro korpulentní dámy. Jsem taková venuše, řekne dotyčná slečna či paní, a každý by měl vědět, co tím asi myslí. Masité boky a velké poprsí. Dodnes můžeme v lokalitě Brna a okolí takové somatické typy zaznamenat v hojném počtu a tak se nemusíme dohadovat o významu této sošky. Tehdejší umělec rozhodně nevycházel ze své fantazie, ale z bezprostřední reality.
Metodologie, cesta k odhalení významu sošky
Jak však dešifrovat význam nějakého archeologického nálezu? Je třeba říci, že vědci jsou často limitováni svými osobními předsudky a zvláště psychickými omezeními. Kdo je plně ponořen jen do jediného oboru, nevidí mimo jeho okraje. Tak třeba existuje takzvaná onomastika, která se zabývá jmény. Díky ní víme, že názvy českých vesnic i měst bývaly o tom, kdo je vlastnil. Třeba nějaký Jandov by patřil lidem od Jandy, víc už ale onomastici nezkoumají. Kdo byl ten Janda a co znamenalo jeho jméno? Nedozvíte se od nich vůbec nic.
Podobně antropologové a archeologové jsou vázáni svým oborem, který jim nedovoluje překročit hranice jejich snové reality. Pojďme se povídat reálně na význam sošky Věstonické venuše díky užití takzvané interdisciplinarity. Jedná se o pojem, který má v dnešní vědě zvuk. V realitě to často znamená, že třeba antropolog pracuje s archeologem, každý zvlášť na svém písečku, a pak by teoreticky měli dát své poznatky dohromady. Ve skutečnosti k propojení znalostí dochází jen vzácně. Znovu díky tomu, že každý vědec si trvá na svém vlastním oboru a nevidí takříkajíc za roh. Pro určení významu této sošky použiji své poznatky z antropologie, psychologie a religionistiky.
Symbolika sošky z pohledu antropologie, religionistiky a psychologie
Smysl tohoto fetiše přetrval tisíciletí. Plodnost? Usazenost? Trvalé obývání jednoho místa? Všechno dohromady. Tady si někdo magicky chtěl pojistit svůj důlek navždy. Nedošlo mu však, že svět se mění a jeho kulisy s ním. Věstonická venuše je symbolem myšlení prehistorického člověka a nejen jeho, i mnoha dnešních lidí, kteří si troufají nazývat se moderními, zatímco v hlavě mají jen tu svoji vlhkou jeskyni a kus shnilého mamuta.***
Keramika této sošky byla ve své době naprostou revolucí a nechápu, proč místní vědci nebyli schopni tento fakt zpropagovat. Brno je však v celkovém součtu dobré v tom, inovace spíše zasklít než je prakticky použít. Věstonická venuše je zosobněním člověka, který se ohání inovacemi, stejně jako Brno je město inovací, ale používá je zpravidla jen pro naplnění svých prehistorických potřeb. Jinými slovy, dá se jeho myšlení přirovnat k tomu, že si zlato každé ráno maže na chleba místo toho, aby jej použil k rozumnějšímu účelu.
Možná je však význam sošky ještě zlověstnější. Je synonymem černé magie, v tomto případě podporou a oslavou matrilineární linie nad patriarchátem. Žádná mužská ztepilá figurka se jako doplnění k této přerostlé figuře nenašla. Naznačuje to, že v okolí Brna a na jižní Moravě vládly ženy a dá se říct, že ani po několika deseti tisících letech poté se v této oblasti nic moc nezměnilo. Podívejte se na oblast kulturní, akademickou a politickou, otěže Brna třímají ženy a nepotřebovaly k tomu jako Pražáci žádnou Dívčí válku. Hodnoceno z tohoto úhlu pohledu je spíše smůla, že se figurka vůbec zachovala. Rozhodně pro brněnské muže. Ti mají mnoho prostoru pro své rejdy, ovšem jen do toho momentu, kdy nepřijde nějaká žena a neudělá tomu přítrž. V ten moment jsou nahraní jako elpíčko od Káji Gotta.
Tento trend je ale patrný v celém Česku. Ve srovnání s okolními zeměmi, nejlépe to je vidět asi ve srovnání se Slovenskem, jsou čeští muži chroničtí podpantofláci, kteří nad ženami nemají reálnou převahu, nejen občas, ale hlavně nikdy.
Věstonická venuše je pozdravem z dávné minulosti z dob, kdy na našem území ženy byly bohyněmi stejně jako dnes, ale také symbolem, doslova magickou figurkou, která nad touto magickou tendencí české kotliny bedlivě dohlíží. A když nějaký muž vystrčí byť jen nos nad jemu určenou hranici, už po něm střílí svýma zlověstnými šikmýma očkama otrávené šípy.
Nevěříte? Dobře vám tak.
----------------------
*Přesněji, sošku nalezl Absolonův dělník na vykopávkách, v době kdy byl Absolon ve Francii.
**Průniků do punkevních jeskyní v Moravském krasu byla celá řada i před Wankelem a Absolonem. Svědčí o tom zpravidla poničená vnitřní krápníková výbava začouzená různými loučemi. Také zde různí dobrodruzi sbírali krápníky na prodej.
***Takzvaní lovci mamutů zpravidla útočili již na nemocné a oslabené kusy.
Zdroje:
Věstonická venuše - Sto let od nálezu, který změnil dějiny. Čt dokument 2022.
https://www.mzm.cz/venuse-100
