Článek
Pro člověka, který vyrůstá v rodině, kde otec zcela absentuje, nebo ještě hůře, byl to člověk násilnických způsobů, a o potřeby rodiny se nestaral, může křesťanská představa Boha Otce vypadat jako sci-fi.
Křesťanské pojetí otce však není vlastní ostatním náboženstvím. Je to inovace, která patří jen tomuto náboženství. Se všemi důsledky z toho vyplývajícími.
Představa Boha v jiných náboženství - Bůh jako otec absentuje
V islámu se Alláh jako otec nikdy neoznačuje. Nemá totiž žádné děti ani rodinu. Antropomorfismus, který panuje výhradně v křesťanství, se v islámské teologii neuplatňuje. Korán v súře Al-Ichlásová (112:3) přímo uvádí, že Bůh „nezplodil a nebyl zplozen“.
Jakou představu tedy islám o Bohu vyvolává? Místo „Otce“ se v islámu o Bohu hovoří jako o Pánu (Rabb), Stvořiteli a Udržovateli vesmíru, který je ke svému stvoření nesmírně milosrdný a soucitný.
Zůstává ale stále „nad věcí“.
Svět antických bohů: žádní pořádní otcové
Křesťanství vyrostlo v antickém či helénistickém prostředí, a zde bylo pojetí Boha jako otce zcela vzdálené od místní reality. Na rozdíl od převládajících předpokladů není „otcovství“ něco, co lze považovat za samozřejmost.Ve starověku nejsou muži nutně zapojenými, „odpovědnými“ postavami.
Například v mýtech starověkého světa se za vládce světa nepovažují otcové-božstva, ale jejich manželky, synové a dcery.
Judaismus - otec s výhradami
Judaismus chápe Boha jako otce především metaforicky. Jedná se spíše než o nějaký bližší fakt, o znázornění úzkého vztahu židovského národa s Bohem. Nejedná se o nějaké metafyzické určení jako tomu je u křesťanství.
Titul „otec“ (hebrejsky aviנו / Avinu – „Náš Otec“) se objevuje v Tanachu (Starém zákoně), kde vyjadřuje Boží péči, ochranu, milosrdenství a výchovnou roli k lidu, se kterým uzavřel smlouvu.
V judaismu je Bůh otcem spíše než pro jednotlivé Židy tak pro židovský národ jako celek. V židovské Bibli se píše: Izrael je můj prvorozený syn. V každodenní modlitbě se pro něj uvádí titul Náš Otec, náš Král.
V judaismu jsou jeho rysy dále kombinovány s mateřstvím. V proroku Izajášovi je Bůh přirovnáván k matce, která nezapomene na své kojence, a k tomu má královský titul.
Judaismus však odmítá další přesahy otcovství, jako mají křesťané v případě svaté Trojice.
Ježíš není uznáván jako Boží Syn v žádném ohledu.
Bůh jako Otec v plném slova smyslu - křesťanský nápad
V křesťanství je Bůh především první osoba Nejsvětější Trojice, kde je vyjádřena jednota Boha s jeho Synem Ježíšem. Jsou si v ní rovní, věční a soupodstatní. To je vlastně první logický argumentační faul.
Křesťané jsou povzbuzováni, ať se na Boha obracejí s titulem Abba - tatínku. Křtem jsou totiž přijímáni do Boží rodiny a stávají se tak jeho dětmi.
To, že je Bůh v křesťanské víře považován za zapojeného, milostivého, „vykupitelského“ otce, nelze brát jako samozřejmost.
Důsledky křesťanského pohledu
Tím, že křesťané z Boha udělali pouhého tatínka od křesťanské rodiny, se zřejmě domnívali, že jej přiblíží k běžným lidem a bude to tak lepší. Pravdou je, že psychologicky tomu bylo naopak.
Příslušníci této víry se naopak Boha přestali bát a měli pocit, že si na něj mohou víc dovolit. Narozdíl od jiných náboženských systémů, které udržují mezi Bohem a lidmi rozumný odstup. Odstranění psychologických hranic v duchovním světě fungovalo stejně jako v lidském formátu, lidské rodině. Když je otec milý, hodný a shovívavý, často si z něj jeho vlastní rodina nic nedělá. Tak třeba institut zpovědi, který je dnes tak propagovaný v katolické církvi, byl ve středověku v českých zemích využíván maximálně jednou ročně. Většina věřících se vůbec nezpovídala. Měli totiž pocit, že nemají z čeho.
Na druhou stranu milostivý otec tak podobný tomu lidskému zkomplikoval přístup k Bohu pro řadu lidí, jejichž vlastní otec nebyl zrovna ideální. A že je takových kontroverzních neřádných otců mnoho.
Křesťanský nápad Boha jako Otce tedy nevedl k povznesení lidstva, jak možná bylo jeho záměrem. Ale naopak k rozvoji volné morálky a u řady lidí k prohloubení jejich otcovských traumatů.
Jinými slovy nadělal víc problémů než jich vyřešil.
Zdroje:
John W. Miller. Calling God „Father“ Essays on the Bible, Fatherhood and Culture. 1999. Paulist Press.
Christopher Patridge. Lexikon světových náboženství. 2006. Slovart.
