Článek
Lenin nadělal ve světě docela hodně nepořádku. Když se podíváme na Rusko a jeho bezprostřední okolí, dodneška ho vlastně nikdo pořádně neuklidil. Starší ročníky budou za sebou mít zřejmě i povinné lekce z marxismu-leninismu a naopak ty mladší generace jsou Leninem a jeho spisy relativně nepoznamenané. Alespoň zdánlivě.
Právě na mladický idealismus se chytají ty nejmladší generace, které vlastně netuší ani vědět nemohou, k čemu všemu mohou určité zkušenosti vést.
Proto je dobré se poučit právě z toho, co se stalo Leninovi, a z toho, co on sám udělal světu.
Co jej determinovalo: rodinné kořeny
To, v čem člověk vyroste, pro něj bývá zásadní. Rodinné kořeny a často o generace nazpět jsou však stejně podstatné. A jaký že to měl Lenin původ? Často se kolem něj vytváří celé legendy.
Nicméně velmi opakovaná fráze o tom, že byl Žid, je pochopitelně nepravdivá. Každý intelektuál, který měl co do činění s bolševismem, bývá dáván do souladu se židovstvím, neboť přední představitelé marxismu Karel Marx a Lev Trocký byli židovského původu.
Je možné vysledovat, že Lenin měl čtvrtinový židovský původ po matce. Což by pro halachické Židy nehrálo žádnou roli. Sám o tom nejspíš vůbec nevěděl.
Co víme jistě je, že v jeho krvi kolovaly divoké asijské geny. Jeho babička z otcovy strany byla kalmycko-mongolského původu. A dědeček z otcovy strany byl zřejmě mordvinského původu.
Mongolové měli v krvi schopnost divadelní teatrálnosti. A to i v boji. Často se přeskupovali, a předstírali úprk z bojiště, aby pak nepřítele obklíčili a udeřili na něj.
Podobnou dovednost využíval i Lenin. Když to považoval za zbytečné, či ohrožující, zmizel z intelektuálního kolbiště a objevil se záhy, až když byl vzduch čistý. Takto unikal svým odpůrcům a hrobníkovi z lopaty.
Od učitele k ideologovi
Leninovo zázemí bylo řekněme dosti pohodové. Rodiče byli učitelé, kteří se řídili notami, které jim dával carský režim. Dokonce rodina společně vydávala i vlastní časopis. Doma se mu dostalo očividně dobrého mediální tréninku.
K velkému rodinnému traumatu u Lenina došlo až ve chvíli, kdy car nechal jeho 21letého bratra pověsit za pokus o atentát. Rodiče v realitě nedokázali úplně spoutat bouřlivého ducha svých potomků. A vyvolat v nich stejné maloměšťácké emoce, které měli sami.
V tuto kritickou chvíli mu bylo pouhých 17 let. Dobře si carskou křivdu zapamatoval a později ji zopakoval na celé carské rodině. Vyvraždění Romanovců v režii Bolševiků bylo zřejmě do značné míry Leninovou osobní mstou.
Leninovy „spanilé“ cesty
Lenin nebyl žádný hrdina revoluce, jak bývá později zobrazován. Byl to velký zbabělec. Když mu šlo lidově o kejhák, vždy se někam schoval. Ať to bylo Německo, Francie nebo Švýcarsko, nepohrdl žádným zpravidla dobře zajištěným azylem.
Lenin měl taky poměrně hodně času, aby se při svých pobytech zabýval taky něčím jiným než revolucí. Dochovaly se Leninovy zápisky, které pořídil ve svém domě ve Švýcarsku, a světe div se, zabýval se tak roztodivnými věcmi jako výpočtem ubytovacích tax a turistických pobídek.
Leninovy absurdity
Největší ironií Leninovy filozofie je, že ačkoliv byl sám intelektuálně založen, postavil svou ideologii proti intelektuálům. Důsledkem bylo, že se lidé dělnického typu zaměřili proti intelektuální vrstvě obyvatel, a začali je diskriminovat.
Tento Leninův výdobytek s námi v podstatě, v bývalém sovětském prostoru, zůstal dodnes. Leninovy ideologie se drží i současný ruský prezident Vladimír Putin, kterému nebylo intelektově mnoho dáno, tak nedávno urputně hrozil, že toho bohdá nebude, aby za jeho vlády mohla převážit nějaká intelektuálně elita.
Lenin je vlastně prvním intelektuálem, který intelektuálně likvidoval intelektuály. A tím si samozřejmě podřízl větev, na které sám seděl. Nicméně, budoucnost mu na srdci očividně neležela.
Sám si ji moc neužil.
Leninova podivná politická strategie: první ničitel územní celistvosti Ruska
Leninovi šlo o jeho vlastní bolševický projekt natolik, že raději uzavřel brestlitevský mír s Německem, aby si za každou cenu udržel moc. Stalo se tak 3. března 1918.
Německo pak také muselo kapitulovat. Bolševická vláda poté dohodu anulovala. Ale ještě dříve přišlo díky Leninově „šachům“ tehdejší Rusko o Finsko, Pobaltí, Polsko, Ukrajinu, Bělorusko a část Kavkazu.
Území, které horko těžko Sovětský svaz navracel a to mnohdy vyvoláváním násilných konfliktů, zpět. Některá z nich nezískal do nynějška, o jiná se snaží pořád. Důsledky Leninovy sebezaměřené politické strategie nesou své shnilé ovoce dodnes.
Leninův smysl pro humor: smál se vlastním vtipům
Kdo se nikdy nesměje, je potenciálně nebezpečný svému okolí. Kdo se však směje jen vlastním hloupým vtipům, je ještě horší.
Lenin byl ten druhý případ. Rád ponižoval ostatní lidi a útočil na ně. A pak se tomu sám smál.
Je ironií dějin, že se sám Lenin stal jedním z nejčastějších terčů lidového humoru. V pozdějších letech Sovětského svazu vznikla hromada vtípků o „dědečkovi Leninovi“, které parodovaly oficiální státní propagandu.
Ta ho líčila jako dokonale laskavého, skromného milovníka dětí a neomylného génia, což v kombinaci se skutečnou sovětskou realitou vyznělo vpravdě absurdně.
Rudý teror (1918–1922)
Lenin pro Sovětský svaz a jeho okolí neplánoval nic humorného. Ve svých telegramech a zprávách z pohodlí svého zahraničního azylu neustále vybízel k bezohlednému teroru a masovému násilí.
Vzkazy typu:
„Musíme rozhodně podpořit energii a masový charakter teroru“ a „Je nutné tajně – a urychleně – připravit teror.“
Byly na denním pořádku.
Jak Lenin řekl, tak Sověti učinili. Čeka, bolševická tajná policie, prováděla hromadné popravy bez řádného soudu. Historici odhadují, že takto bylo zlikvidováno více než 200 000 lidí. Další nemenší počty zemřely v prvních koncentračních táborech.
Lenin zároveň tyranii a represi institucionalizoval. Všechny ostatní konkureční skupiny ocejchoval jako třídního nepřítele. Leninova vláda položila základy sítě táborů nucených prací, která se později – za vlády Josifa Stalina – rozrostla v sovětský systém gulagů. A tuto myšlenku rovněž převzal německý Vůdce Adolf Hitler pro své koncentrační tábory v Německu a Polsku.
Jak špatně Lenin žil, tak i zle zemřel. V pouhých 53 letech. Po několika mozkových mrtvicích, s pohledem na svůj rozpadající aparát a na svého šklebícího se nástupce Stalina, o kterého vůbec nestál.
Bohužel zanechal lidstvu neblahé dědictví, se kterým se dodnes nedokázalo úplně vyrovnat.
K tomu se dá říct jedno: vyhněte se lidem, kteří nemají smysl pro humor. Anebo ještě hůře, mají jej naopak zvrácený.
Zdroje:
Robert Service. Lenin. Životopis. 2002. Argo.
Alexander Solženicyn. Lenin v Curychu. Přetisk 2000.





