Článek
Bible je sbírka knih, které jsou spolu propojeny. Jedno však mají společné, žádná z nich neříká, že je třeba brát ji do slova a do písmene. S tím souvisí i fakt, že křesťanská víra není jednotná. Jsou křesťané, kteří věří v úplně v něco jiného než ti ostatní. V podstatě se dá říci, že některým křesťanům se blíží více muslimové než jejich vlastní bratři ve víře. Ti věří v jediného Boha a považují Ježíše za proroka. Podobně k tématu přistupují unitáři a Svědci Jehovovi.
Zatímco křesťanští fundamentalisté, evangelikálové, přistupují k Bibli jako k doslovnému popisu událostí. Proto věří, že Bůh stvořil zemi a vše na ní za šest dní. Nedá se jim to nikterak vyvrátit.
Málokdo z těchto „křesťanů“ si však položil otázku: Co učí Bible sama o sobě? Obsahuje nějaký návod směrem k sobě samé?
Co Bible prohlašuje o svém textu
Bible ve skutečnosti nikde nepíše, že je nutné ji brát doslova jako slovo Boží. Naopak. Apoštol Pavel, když se zmiňuje o autenticitě biblických pisatelů, říká:
CELÉ Písmo je inspirováno Bohem
Pro výraz inspirované Bohem je použit řecký výraz: theopneustos. Vdechnuté Bohem či od Boha. Neříká však doslova: Bůh lidem nadiktoval Bibli a tohle je slovo Boží.
Stejně tak jeho ideologický sok apoštol Petr uvádí:
V žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.
Je zde řečeno o tom, že je třeba brát každé biblické písmeno a slovo doslova jako neměnnou pravdu? Výrazy jako inspirace a unášeni duchem jsou poměrně volné termíny, nemyslíte?
Navíc pokud jde o Nový zákon: Ježíš mluvil aramejsky. Ti, kteří psali evangelia, je sestavili v řeckém jazyce. To nijak nesnižuje autenticitu Ježíšových slov, nicméně je evidentní, že v evangeliích nejsou jeho originální výroky. V překladu se vždy něco ztratí.
Když řeknete, ten či onen mne inspiroval, asi nemyslíte, že jste se stali jeho přesnou kopií a děláte vše navlas tak, jak on řekl. Nebo ano? Tak proč takový pohled u Bible, když sama říká něco jiného?
Samotný Ježíš nebral Starý zákon jako nedotknutelné slovo Boží
Ve slavném Kázání na hoře, v Matoušovi, nalézáme několik situací, kdy se Ježíš staví proti původní doktríně zapsané ve Starém zákoně. Evidentně Ježíš, samotný zakladatel křesťanství, nechápal Bibli jako neměnné slovo Boží. Dozvídáme se zde například:
Slyšeli jste, že vašim předkům bylo řečeno: ‚Nezavraždíš. Kdo někoho zavraždí, bude se zodpovídat před soudem.‘ Ale já vám říkám, že se bude před soudem zodpovídat každý, kdo se nepřestane zlobit na svého bratra.
Bibličtí fundamentalisté jsou blíže islámu než pravému křesťanskému duchu
Tím, že fundamentalisté věří v doslovnost Bible, se svým přístupem více než křesťanům podobají muslimům. Ti věří, že každé slovo Koránu vyřkl přímo Bůh osobně. Mohamed ho jen zapsal. A proto se také Korán nemá překládat, ale má se číst v původní arabštině. Všechny překlady Koránu jsou prezentovány pouze jako komentáře k arabskému textu. Bible ale očividně není totožná s Koránem. Její vyjádření jsou často vysoce obrazná a symbolická. Tím, že tento rys fundamentalisté soustavně ignorují, se dopouštějí většího hříchu, než jaký přisuzují druhým.
Paradox čtyřech evangelií, Bible není ve faktickém souladu
Nejlepším příkladem jsou čtyři evangelia o Ježíšově životě. Proč zrovna čtyři a jak se od sebe vlastně liší? Hlavně jedno se od nich dramaticky odlišuje. Ve všech třech ostatních evangeliích Matouši, Markovi a Lukášovi se říká:
On jim však odpověděl: „Vězíte v hříchu a zatvrzelosti, a proto vyžadujete další důkazy. Nedostanete je!
Ostatní evangelia kromě Jana to potvrzují. Tato ničemná generace nedostane žádná zázračná znamení, aby uvěřila, hlásá Lukášovo evangelium. Jenomže v evangeliu Janově je takových znamení přehršel. A z tohoto důvodu ho také lidé následují, ne pro to, co vyučuje:
Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení.
Ve všech evangeliích Ježíš koná zázraky, ale ve třech evangeliích nejsou důkazem jeho mesiášství. Respektive samotný Ježíš v nich varuje, aby o něm nikdo nešířil, že je Mesiáš. Zatímco v Janovi otevřeně hlásá, že je světlem světa.
Jednotlivá evangelia se také zásadně liší v důrazu na to, co vlastně Ježíš učil. Ve třech evangeliích mluví Ježíš krátce a stručně. Jen v Janovi ho nacházíme v dlouhých až filozoficko-mystických rozpravách. Matouš klade důraz na Ježíše jakožto věrného Žida, který následuje židovský zákoník. Nicméně, Lukáš se spíše věnuje uzdravování a podobenstvím o Boží lásce. Marek se skoro Ježíšově učení nevěnuje vůbec. Jsou všechny tyto zprávy fakticky košer? Nejspíše ne. Buď byl Ježíš ortodoxní Žid, nebo především léčitel, nebo mystik. Všechny tyto pohledy nelze skloubit dohromady. Leda je musíme násilím ohnout, aby nám seděly do jednoho puzzle zvaného: fundamentalistický či liberální Ježíš.
Každý, kdo čte evangelia současně, může zjistit, že i tři synoptická evangelia se liší v popisu faktů, a to i když popisují jednu a tutéž událost. Někdy jen kosmeticky, jindy dramaticky.
Zdá se, že Bible je určená spíše pro inspiraci, než jako učebnice do předmětu Lidské chování. Rovněž není žádným slovem Božím ve smyslu, že by každé její písmeno bylo svaté. Rozlišit však symbolickou hodnotu textu mezi jeho faktickou váhou můžete jen tehdy, pokud se dobře vyznáte v duchovním světě.
Zdroje:
Bible
Čtyři evangelia
William Klein. Introduction to Biblical Interpretation. 2004. Thomas Nelson.
