Článek
Rusko se skvěle hodí rusofobům a těm, kteří dříve tyli z jeho ruky jako provinční autoři a cestovatelé a dříve na něho v jeho službách pěli naopak chvály. Dnes na Rusko plivou, protože se to nosí a taky to nese. A proč? Jednoduše proto, že Rusko má třeba narozdíl od Německa nějakou energii. Nevím, kolik by vám vydělalo, kdybyste vydali knihu s titulem Německo za císařství. Zatímco když publikujete titul Rusko, říše zla, mohou vám čtenáři utrhnout ruce.
Buďte střízliví a nemalujte si čerta na zeď nebo se vám zhmotní. Rusové nejsou obludy se čtyřma nohama a dvěma hlavami, jak se je snaží líčit některá média. Rusové jsou také lidé, akorát trochu jiní než ostatní. Podívejme se, co je formovalo a utváří dodnes. Možná díky tomu pochopíme jejich pohled na věc, což vůbec neznamená, že jej převezmeme a ještě méně, že jej budeme akceptovat. I kdybyste chtěli, stejně by se vám to nepodařilo, realita Ruska je té naší natolik vzdálená, že vžít se do ní vyžaduje dávku empatie a fantazie, kterou má málokdo.
Mnohonárodní stát
Ideologicky Rusko řídí státní uspořádání a pravoslavná církev a ne velký muftí
Rusko může směle soupeřit s Amerikou, pokud jde o počet národností a etnických skupin, které spravuje. Stejně tak jako Amerika je sice mnohonárodnostní, ale oba státy mají jeden program pro všechny a veškerá rozdílnost se u nich ztrácí v překladu. Každopádně se v případě Ruska jedná o 190 etnických skupin. Od Mongolů přes Araby až po etnické Slovany.
Mnohonárodnost si však vybírá velkou daň. Jako krásný příklad nám poslouží sledovat, co se stalo se samotnou Amerikou. V USA si nikdo nemůže dovolit být chytrý, protože by mu nikdo nerozuměl. Návod na kolo musí obsahovat informace, že světla je nutné zapnout ve tmě, a americký prezident mluví jako malé dítě na školním dvorku. Chci, nechci, mám, nemám rád. Hrabat, kopat.
Tak dopadne snažení, kdy chcete řídit nesourodý celek a pokoušíte se za každou cenu o toleranci a porozumění ze všech stran. Nakonec nikdo nerozumí nikomu. A ze všeho nejmíň pak mají prostor opravdu chytří lidé. Z takového státu se stane jeden velký blázinec.
Multikulturní stát
Kalmycko nezapře svůj nesporný orientální ráz
Jeden článek na Médiu šířil strach z toho, že bude jednoho dne každý třetí či snad čtvrtý občan v Rusku muslim. Naprosté nepochopení faktů a čísel. Rusko bylo tím, kdo si podmanil muslimy, a ne naopak. Rusko zabralo území Kavkazu, kde je muslimů nejvíce. Ale nejen většinově muslimské státy jsou součástí ruské federace. Jeho členem je také jediný opravdu buddhistický stát v Evropě vedený tibetským buddhistou a bývalým kickboxerem. Jmenuje se Kalmycko.
Vojenský stát?
Ani ruské speciální jednotky Specnaz nepomohly vyhrát válku v Afghánistánu
Geograf Tim Marshall o ruském státu a jeho pocitu ohrožení píše:
Vladimí Putin o sobě říká, že je věřící… Je-li tomu tak, možná se každý večer před usnutím modlí: „Proč jen jsi na Ukrajině nestvořil nějaké hory?“ Kdyby Bůh stvořil Ukrajinu hornatou, pak by rozlehlá pláň Středoevropské nížiny tolik nesváděla k opakovaným vpádům do Ruska.
Poté Tim Marshall ve své knize (originál vyšel v roce 2015, k anexi Krymu došlo v roce 2014) omlouvá Putina s tím, že vlastně nemá na vybranou a musí se pokoušet mít planiny směrem na západ pod kontrolou. Když jsou Britové takoví geografové, člověku se chce zeptat, proč to byl právě jako první britský premiér Johnson, který Zelenskému nakázal, ať neuzavírá s Putinem na začátku války žádné dohody.
Britové měli přeci pro ochranu Ruska vždy pochopení. Vzpomeňme třeba vzájemnou korespondenci ruského cara Ivana Hrozného a britské královny Alžběty. Tu chránil v tomto případě samotný car, když ji varoval před špatnou společností jejích rádců, kteří si jen hráli na chytré. Ale nikdo z nich neměl opravdu zájem pěstovat funkční mezinárodní vztahy. Zdá se, že podobné je to i dnes.
Geografické problémy Ruska
Samé pole nebo širá rovina, dokonce i na Sibiři
Problém je, že Rusko je povětšinou placka. Zabývám se vlivem geografického prostoru na mysl lidí a mohu vám říci, že je reálný. Lidé, kteří vyrostli v plochém prostředí, mají často i oploštělé vnímání reality. Jinými slovy jsou vyděšeni z jakéhokoliv mentálního terénu. Dokonce i zde v Česku lze takové příklady najít.
Jeden z horalů mi sdělil, že když přijde městská skupina na návštěvu do hor a pochází z prostředí jasně daného a viditelného, leká se každého horského průsmyku a zatáčky.
Plochý terén je většině Rusů vlastní a je jim vytčen již odpradávna. Proto taky mnoho z nich uvažuje sice přímo, ale poněkud povrchně. Jejich vztah ke světu je zpravidla shrnut ve vztahování se k placce. Někdy je to přímo placatice.
Rusko navíc má i přes svou velikost největšího státu na světě paradoxně velmi omezený přístup k vodám světového oceánu, kam se de facto dostane volně jen přes severní ledový oceán, který ale bývá zamrzlý. Jeho lpění na Krymu je opravdu zásadní geopolitickou otázkou.
Diktatura?
Posledního cara z dynastie Romanovců zešmelcovala bolševická revoluce. V Anglii si monarchisté dali větší pozor a byli odměření již od časů gilotiny
Těžko říct. Jaká byla Británie pod nadvládou králů a královen ve srovnání s carským Ruskem? Možná stačí poznamenat jen jedno: Británie je stále monarchií, i když se snaží působit jako prezidentský systém po vzoru Francie. Středověké smýšlení, kdy se jedni cítí být bytostně nadřazeni druhým a věří, že třímají otěže skryté moudrosti, kterou musí před těmi prosťáčky dole střežit, aby si neublížili, je v Británií stále nahmatatelné. Když má prezident USA Donald Trump navštívit Británii, zajde nejdříve za králem a až poté za premiérem. Zatímco Rusko je alespoň navenek demokratickým státem v čele s prezidentem a tají především operativní informace a třeba špeky na britské politiky.
Soudě podle postavení ženy bylo stalinské Rusko průkopníkem v oblastech feminismu. Nic není tak horké, jak se uvaří a nic není tak černobílé, jak se může zprvu jevit.
Takže, co je vlastně Rusko? Winston Churchill k tématu jednou řekl:
Je to hádanka v hávu záhady obestřené tajemstvím, ale možná k ní existuje klíč, tím klíčem je ruský národní zájem. Jsem přesvědčen, že si ničeho necení tolik jako síly a ničím nepohrdají víc než slabostí, zvláště pak slabostí vojenskou.
Je třeba říci, že Churchill byl tendenčně ovlivněn Josifem Stalinem, který Rusku nastavil betonovou vojenskou hradbu. I po něm se taková image hodila. Redukovat Rusko na vojenskou mašinérii, to jsme zpátky u srovnání s druhým jeho dětským kolegou na světovém pískovišti, USA. Tam se od 40. let rozvinul vojensko-průmyslový komplex, který zapustil své kořeny a už odsud neodešel.
Napadnou nás Rusové nebo nenapadnou? Bý(í)t (je) či neb(í)ýt?
Napoleon stejně jako Hitler byli poraženi samotnou ruskou přírodou
Vidět Rusy jako vojáky, kteří by chtěli obsadit celý svět, tento obraz je daleko od reality, když prakticky vidíme, jaký problém má Rusko naplnit své stavy armády dnes, a to se prosím jedná pouze o lokální konflikt na Ukrajině. Představu, že by Rusové chtěli mašírovat až do Česka, nám chtějí z různých důvodů vnutit současní představitelé jiných armád a samozřejmě ustrašení analytici. Znovu jen proto, že jim to sype a přitahuje pozornost nebo dělá konexe. A čím více veřejnost takovou představu podporuje a věří jí, tím více si ji přitahuje do života. Rozumné to není ani málo. Asi jako každé ráno křičet, že vás jednou klepne pepka. Možná klepne, možná neklepne, ale když to budete neustále šířit do éteru, s největší pravděpodobností brzy trefí někoho ve vašem okolí, kdo vás musí každý den poslouchat.
Pokud potřebujete nutně opakovat, že Rusko je zlé a chystá se na nás, nebo potlačovat opačné názory jako nebezpečné, zkuste se zavřít doma a kvílet takhle před zrcadlem. Uvidíte, jak se budete cítit pod psa. Proč šíří poplašné zprávy i vrcholní politici a diplomati všemožných národů? Asi mají ze všeho nejvíc potřebu se odívat do aury závažného dramatického napětí, aby nebylo vidět, jaké jsou sami zmatené figurky.
V době, kdy hovořil tak zasvěceně o povaze Ruska Churchill, uplynulo už víc než sto let od časů, kdy samotné Rusko vůbec někde na evropské půdě působilo nějakým mocným vojenským výsadkem. Naposledy snad u Slavkova. Nejčastěji se muselo samotné Rusko bránit vpádům na své vlastní území a ne opačně.
Tím se dostáváme k závěru článku pojetí Ruska, jakožto defenzivního objektu, který má potřebu pouze bránit své duchovní a fyzické území. Čím víc ho brání, čím víc kope, tím je nervóznější, tím více mu ubývá energie na vlastní obranu.
Co se může nakonec dílem takového mechanismu stát? Hádejte a nemusíte třikrát.
Zdroje:
Tim Marshall. V zajetí geografie. Rybka. 2018.
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-kalmycko-jedina-buddhisticka-zeme-evropy-40298709
