Článek
Vezměme si například Nostradama, jeho spisy jsou dodnes populární a přetiskují se. Když 11. září 2001 zaútočili teroristé na dvojici byznys věží v New Yorku, bezprostředně poté vzrostl prodej Nostradamových knih. Proč? Někteří se domnívali, že i katastrofa v New Yorku byla předpověděna tímto obskurním komediantem.
Rád bych vám postavil do kontrastu některá biblická proroctví právě s Nostradamem. Na srovnání obou zdrojů je totiž dobře vidět, kdo se opravdu zabýval budoucností a kdo si jen hrál s naivitou svých čtenářů a hraje si dodnes.
Bibli jsem vám v ostatních článcích představil dostatečně.
Teď je na řadě Nostradamus.
Nostradamus (1503-1566), kvaziprorok
Nostradamus je latinizace jména Michel de Nostredame. Michal od Naší paní. Narodil se v provensálské židovské rodině a hodlal velmi brzy využít židovské posedlosti čísly a kódy ve svůj osobní prospěch. Nejprve, aby měl volný start, konvertoval ke katolické víře. Stal se doktorem a proslavil se během epidemie moru v jižní Francii. Ovšem i jeho doktorská kvalifikace byla poněkud pochybná, protože samotná jeho manželka i děti na epidemii zemřeli.
V podstatě z ostudy začal putovat celou Francií a Itálií a setkával se s různými badateli, astrology a podvodníky. Na své pouti se naučil, jak působit na lidi, aby na něj zabírali a věřili mu. Začal se věnovat produkci astrologických almanachů, ale neuspěl. Nakonec zasvětil svůj čas něčemu, co jej opravdu proslavilo. Šlo o kryptická rýmující se čtyřverší.
Ano, slyšíte správně, veškerá Nostradamova „proroctví“ nejsou žádné konkrétní předpovědi, ale obyčejné verše, které si každý mohl kdykoliv vyložit jakkoliv a taky to tak dělal.
Jak se Nostradamus stal populárním? V zásadě náhodou. Pierre de Ronsard, neslavnější básník své doby, jej chválil jako velkého proroka, i když nikdy nic neprorokoval. Ale protože byl sám básník, nechal se zmanipulovat Nostradamovou pseudopoetikou. Podstatnější však bylo Nostradamovo setkání s Kateřinou Medicejskou, která si k němu šla pro rozumy. Prorokoval jí, že její syn se brzy stane králem, což vzhledem k politické situaci ve Francii a stavu dvora bylo na výsost jasné. Kvůli tomu, že Nostradamus byl chorobný grafoman, našlo se v jeho řádkách také něco, co chtěl později velmi dobře využít. Píše o starém lvu, který je přemožen mladým a zemře na své utržené rány. Samozřejmě ve čtyřverší. Skvěle se hodilo, protože právě zemřel král, který se zranil na lovu. Teď už jen zbývalo tento literární pokus zpeněžit, což se Nostradamovi podařilo.
Dá se tedy říci, že Nostradamus je literárním produktem sebezahleděné Francie, která jej do světa vyvezla stejně jako víno, často rovněž pochybné kvality. Ale značka made in France táhne a naivkové v celém světě na ni slyší, i když si mohou požitím takové duchovní břečky snadno zkazit žaludek.
Abyste viděli, jak Nostradamus prorokoval, a hlavně, jak jsou jeho anti-proroctví uplatňována, shlédněte laskavě tento jeho výrok:
Velké město přímořského oceánu, obklopené křišťálovou bažinou: V zimním slunovratu a na jaře bude zkoušeno strašlivým větrem.
Někdo verše uplatňuje na Central Park v New Yorku, jiný na japonské Tokio. Ve skutečnosti nemají tato čtyřverší smysl žádný. Jedná se jen o duševní prostocviky, u nichž Nostradamus doufal, že se chytí a uplatní se ještě v jeho době. Pravdou je, že Francouzi z Nostradama udělali legendu, která je srovnatelná s českým Cimrmanem. Nostradamus jako věštec také nikdy neexistoval.
Ovšem nachytal se na něj i samotný německý propagandista Joseph Goebbels. Nechal vytisknout tisíce kusů jeho knih a zašel i dál. Němci shazovali na francouzskou frontu Nostradamovy předpovědi, které měly svědčit v jejich prospěch. Očividně Němci nepochopili, že Francouzi berou Nostradama pouze jako zábavu a svůj vlastní exportní „fake“ produkt a nikoliv jako pravdu. Tudíž se jim touto zbraní nepodařilo obrátit na svou stranu ani jediného francouzského vojáčka.
Proč se tedy v biblickém článku zabývám Nostradamem? Právě proto. Nostradamovi věří i ateisté i mnozí skeptici, zatímco biblické předpovědi odmítají jako podvod. Přitom Nostradamus nic nepředpověděl a ti, kteří mu věří, jsou jen opravdoví proročtí naivkové.
S biblickými proroky je situace jiná. Uvedu vám příklad proroctví z knihy Daniel, která jsou poměrně křišťálově jasná a jednoduše určitelná. Přesto jim řada lidí nevěří a odmítají Bibli jako báchorku. Potom by ale bylo upřímné a věrné pravdě, kdyby zavrhli i všechny ostatní samozvané, když zavrhují i ty pravé proroky.
Prorok Daniel (7. a 6. století př. n. l.), bezkonkurenční věštec politického vývoje světa
Podle Bible byl prorok Daniel uchráněn od lvů
Pojďme se věnovat prorockému zákulisí Danielovy knihy.
Stručné CV proroka Daniela
Daniel byl de facto odvedenec z vlastní země. Vyrostl v judském království, které si v roce 617 př. n. l. podmanil babylonský král Nebukadnecar. Ten vzal významné muže judské země do zajetí přímo na svůj královský dvůr. Nutil je dělat věci proti jejich náboženskému přesvědčení. Daniel spolu se svými druhy neustoupil králi ani o píď. Odmítl jíst pokrmy, které nebyly v souladu s jeho vlastními náboženskými předpisy. A i když byl nakonec králem hozen lvům, z této šlamastyky vyvázl nezraněn.
Kdykoli se jich král ptal na nějakou záležitost, která vyžadovala moudrost a porozumění, zjistil, že jsou desetkrát lepší než všichni kněží zabývající se magií a zaklínači v celé jeho říši.
Vidění sochy, která stojí a padá
Ve druhém roce své vlády měl Nebukadnecar sny, které ho tak rozrušily, že nemohl spát. A tak dal král svolat kněze zabývající se magií, zaklínače, kouzelníky a Chaldejce, aby mu řekli, co se mu zdálo. Přišli tedy a postavili se před krále.
Babylón měl své odborníky na věštění, slovo Chaldejec se stal synonymem pro astrolog. Přes všechnu jejich erudici ve čtení znamení nebyli tito lidé schopni králův sen vyložit. Navíc jim v tomto případě hrozilo, že když se nestrefí, přijdou o hlavu. V sázce bylo hodně. Na scénu přichází prorok Daniel, který sám dostal ve snu prorocké vidění.
Válec krále Nebukadnecara, veškeré biografické údaje v knize Daniel jsou ověřeny archeologickými nálezy
Ať je jméno Boha požehnané od neurčitého času až na neurčitý čas, neboť moudrost a moc — ty patří jemu. A mění časy a období, odstraňuje krále a dosazuje krále, dává moudrost moudrým a poznání těm, kdo znají rozlišovací schopnost. Zjevuje hluboké věci a skryté věci, ví, co je ve tmě; a u něho opravdu bydlí světlo.
Král Nebukadnecar nejenže chtěl od svých vykladačů interpretaci svého snu, ale aby mu i přímo řekli, co se mu vlastně zdálo. Odmítl svůj sen sdělit, aby zjistil, kdo je doopravdy věštec a kdo je jen podvodník. Protože jen pravý jasnovidec může vědět, jaký měl sen. Prorok Daniel uspěl na plné čáře. Ihned po úvodních zdvořilostech říká králi:
Ty, králi, ses díval, a pohleďme, jistá obrovská socha. Ta socha, která byla velká a jejíž jas byl mimořádný, stála před tebou a její vzhled byl děsivý. Pokud jde o tu sochu, její hlava byla z dobrého zlata, její prsa a paže byly ze stříbra, její břicho a její stehna byly z mědi, její holeně ze železa, její chodidla byla zčásti ze železa a zčásti z tvarované hlíny. Díval ses dál, až byl vysekán kámen, nikoli rukama, a udeřil sochu do jejích chodidel ze železa a z tvarované hlíny a rozdrtil je. Tehdy byly rozdrceny železo, tvarovaná hlína, měď, stříbro a zlato, všechny spolu, a staly se podobnými plevám z letního mlatu a odnesl je vítr, takže se po nich nenašla ani stopa. A pokud jde o kámen, který udeřil do sochy, z toho se stala velká hora a naplnila celou zemi.
Výklad králova snu
Zlatá hlava sochy
Ty, králi, králi králů, ty, jemuž dal nebeský Bůh království, moc a sílu a důstojnost a do jehož ruky dal, kdekoli bydlí synové lidstva, polní zvířata a okřídlené nebeské tvory a jehož učinil panovníkem nad nimi všemi, ty jsi ta zlatá hlava.
Hlava sochy byl tedy samotný Babylón. Jeho představitel Nebukadnecar mu vládl 43 let. Trvalo několik dalších desítek let, než se celá velmoc zhroutila. Daniel pokračuje:
Po tobě povstane jiné království, podřadnější než ty.
Daniel chápal Médo-Persii, která následovala, jako podřadnější ve smyslu, že již neměla tu čest svrhnout judské království, jehož byl on sám součástí. Hodnotil ji překvapivě tímto pohledem navzdory skutečnosti, že byla kulturně a nábožensky zajímavější a pokročilejší než Babylon, jehož proklamované kulturní zlato často splývá s pozlátkem obdobným způsobem, jako je tomu u mnoha dnešních metropolí. Stejně tak se babylonským hlavním vývozním artiklem stala na mnohá století a tisíciletí astrologie, která je pochybná ze své vlastní podstaty. Není divu, že bibličtí proroci nemohli astrologům přijít na jméno. Na rozšířenost a popularitu astrologie navazovali takoví podvodníci, jako byl sám Nostradamus. Symbolika svržení judského království byla pro Daniela důležitá, protože Juda byla předobrazem Božího království. Médo-Persie byla pochopitelně velmi významná světová velmoc.
V noci z 5. na 6. října 539 př. n. l. médo-perská vojska dobyla ztečí rádoby nedobytné město Babylon a popravila následnického krále Belšacara. Těsně před tím dostal král vidění písmen na zdi:
Mene mene tekel ú-parsín
Pro interpretaci písma je znovu přítomen prorok Daniel a přikvačí se zlověstnou zprávou. Bůh tvé panství sečetl, shledal tě příliš lehkým a tvou vládu ukončil.
Prsa a paže ze stříbra
Dareios vyobrazený na řecké míse
Prvním vítězným babylonským médo-perským panovníkem se stal Dareios Médský. Médové měli u Peršanů podobnou pověst jako Chaldejci. Jako Mágové. Když Dareios zemřel, jeho úlohu převzal Kýros, který vysvobodil Židy z babylónského zajetí.
Po Kýrovi na trůn usedlo 12 králů. Dva z nich byli přáteli Židů: Dareios I. (Perský) a Artaxerxes I. Oba pomohli obnovit židovský chrám v Jeruzalémě. Dominanci Peršanů a Médů ukončil Alexander Veliký v roce 331 př. n. l.
Měděné břicho a měděná stehna
Podle Daniela bude sice materiálem následnická říše podřadnější než stříbro, ale tím bude rozsáhlejší:
A potom další království, třetí, měděné, které bude vládnout nad celou zemí.
Království bylo podřadnější než předchozí, protože v něm nebyla žádná magická síla. Řekové neměli žádné mágy a pouze vykrádali, na co přišli druzí. Tím větší plochu však museli proto zabrat.
Řecké kolonie byly zakládány na celém území Perské říše a i v daleké Indii. Díky řecké expanzi se řecký jazyk, obecná koiné, stal světovým jazykem a díky tomu se jak Starý zákon přeložil v Babylóně do řečtiny a vznikla takzvaná Septuaginta, tak pozdější Nový zákon byl napsán téměř celý v obecné řečtině.
13. června 323 př. n. l. Alexander, zakladatel jepičí řecké říše, umírá. Říše byla rozdělena na čtyři území. Tato čtyři království byla následně pohlcena Římem.
Železná drtička
Pokud jde o čtvrté království, to se prokáže být silné jako železo. Jako totiž železo drtí a rozmělňuje všechno ostatní, tak ono — jako železo, které tříští — rozdrtí a roztříští dokonce ta všechna.
Řím rozhodně připomínal staré železné harampádí ve smyslu, že neměl žádnou vlastní kulturu, veškerou literaturu, zvyky a náboženství absorboval od Řeků, kteří ji zase převzali jinde. Římská říše byla obrovská šrotovačka železného šrotu a všech ostatních kovů. Řím také porazil Židy a učinil je svými vazaly.
Úsvit angloamerické velmoci
Biblická proroctví jsou jako puzzle, navazují jedno na druhé, a tak se v závěrečné knize bible Apokalypse dozvídáme:
Je sedm králů: pět padlo, jeden je, ten další ještě nepřišel, ale až přece přijde, musí zůstat na krátkou chvíli.
Tato slova byla zapsána na ostrově Patmos. Pět králů neboli světových mocností, které už měli svou slávu za sebou byly: Egypt, Asýrie, Babylón, Médo-Persie a Řecko. Šestá velmoc byli Římané, kteří byli v té době ještě na vrcholu. Z jejich území měl povstat sedmý král. Mocnost, která vládla nad třetinou lidstva ještě na začátku 20. století. Kdo byl tímto mocným vládcem? Šlo o ty, kteří se posmívali Francouzům, že jsou změkčilí, a vymysleli pro ně přezdívku žabožrouti. Měli proč, když luskli prstem, vládli nad novým územím. O koho šlo?
Severozápadní částí Římské říše byla kdysi Britannia. Ale v roce 1763 se stala Britským impériem — Británií. V roce 1776 vyhlásilo nezávislost jejích 13 amerických kolonií a založilo Spojené státy americké. Oba celky se však nikdy nerozdělily, staly se trvalými partnery v dobrém i ve zlém. Železná autorita z římských nohou se přenesla do anglo-americké dominance, která si myslela, že kde si dupne, tam se země otřese. A donedávna tomu tak bylo.
Chodidla a prsty sochy ze směsi hlíny a železa
Jenomže v takovém případě by se do železa nesměla přimíchat hlína.
Jelikož jsi spatřil chodidla a prsty zčásti z hrnčířovy tvarované hlíny a zčásti ze železa, království se prokáže být rozdělené, ale prokáže se v něm být něco z tvrdosti železa, jako jsi totiž spatřil železo smíšené s vlhkou hlínou. A pokud jde o prsty nohou, jež jsou zčásti ze železa a zčásti z tvarované hlíny, království se zčásti prokáže být silné a zčásti se prokáže být křehké. Jelikož jsi spatřil železo smíšené s vlhkou hlínou, smíchají se s potomstvem lidstva; ale nebudou držet pohromadě, jeden s druhým, právě jako se železo nemísí s tvarovanou hlínou.
Demokracie! Nesourodá vláda masy s těmi, kteří ji představují. Ve 20. století jsme zažili, jak se samotným demokratickým procesem dostali k moci diktátoři jako byl Adolf Hitler. Tvrdá ruka samovládce opravdu s demokratickým lehkovážným vedením nejde dohromady. Nastalo drobení na jednotlivé státy a státečky, Maďaři, Poláci, Češi a ostatní si vytvořili své vlastní státy postavené na vyhroceném a fiktivním nacionalismu.
Perspektiva lidských vlád
Co bude podle Daniela dál?
Díval ses dál, až byl vysekán kámen, nikoli rukama, a udeřil sochu do jejích chodidel ze železa a z tvarované hlíny a rozdrtil je. Tehdy byly rozdrceny železo, tvarovaná hlína, měď, stříbro a zlato, všechny spolu, a staly se podobnými plevám z letního mlatu a odnesl je vítr, takže se po nich nenašla ani stopa. A pokud jde o kámen, který udeřil do sochy, z toho se stala velká hora a naplnila celou zemi.
Dál se svítí, jak se říká. Pohlédněte do vyhaslých očí demokratických představitelů jednotlivých světových mocností. I těch takzvaně diktátorských jako je Putin. Mají nějakou sílu vést? Mají nějaký potenciál? Dnes by se dali snadno nahradit AI a celá politika zrušit. Vedení a charisma v podstatě v politickém prostoru zaniklo a neexistuje. Lidé čekají na něco jiného než na demokratickou budoucnost nebo na diktaturu. A čeho se dočkají?
Ať se nechají sami překvapit. Ono totiž být prorokem ve vlastním domě se nevyplatí, a lidé opravdové jasnovidecké schopnosti neoceňují, místo toho vyzdvihují beletristickou škváru jako v případě Nostradama. A proto ti praví proroci již své vize lidu nesdělují, jen čekají na jejich naplnění, které nastane velmi záhy.
Papyrusový manuskript knihy Daniel ze 3. stol. n. l.
Zdroje:
Kniha Daniel, textová analýza Bible.
Leoni, Edgar. Nostradamus and His Prophecies. New York: Bell Publishing Company, 1982.
