Článek
Sir Isaac Newton nebyl jen inovativní vynálezce, ale i literární kritik a znalec starověkých spisů. Při svém zkoumání došel ohledně Bible k tomuto názoru:
Nacházím v Novém zákoně více jistých známek věrohodnosti než vůbec kdekoli ve světské historii.
Historie a historici nebo hysterici?
Je třeba si uvědomit, že historická věda spoléhá pouze na záznam. O charakteru toho, kdo ho udělal, a o jeho motivech může mít pouhý historik jen matné představy. Z tohoto pohledu je znatelné, že jsou současní historičtí badatelé hluboce přeceňováni. Aby mohlo být to, co historik říká, bráno vážně, měl by mít kromě široké znalosti různých oborů také jistý odborný psychologický vhled. Takoví odborníci se v Česku bohužel nenarodili. Bráno tímto prismatem je naprosto nesmyslné považovat biblický záznam za podřadný, zatímco ostatní historické spisy brát vážně. V některých případech není možné si ověřit ani jedno. Ani Bibli ani jiné historické spisy, které dáte na druhou misku vah. Jedná se tedy víc o motivaci posuzovatele než o Bibli samotnou. Připadá mi úsměvné, když mi čtenáři předhazují toho či onoho historika na úkor jiného, jako by právě on měl ten patent na rozum či na vyhodnocení pravdy, jejíž přesnou podobu může každý z historiků přinejlepším jen tušit.
Dr. Johnson uvádí, že máme více dokladů o tom, že Ježíš zemřel na Kalvárii, jak popisují evangelia, než o tom, že Julius Caesar zemřel na Kapitolu.
Pokud pochybujete o pravdivosti evangelií, tak si položte otázky: Jak víte, že Ceasar zemřel na Kapitolu nebo že císař Karel Veliký byl korunován za císaře Západu papežem Lvem III. v roce 800? Jsou zde jakési historické záznamy, ale kolik jich je a kdo je sepsal? Kladli jste si někdy tyto otázky? Jestli chcete být k Bibli fér, musíte ji posuzovat stejně jako ostatní historické spisy a tam pro historické události najdeme někdy jen jeden zdroj nebo několik záznamů, které si vzájemně odporují. A co si tedy vyberete? Záležet bude na vašich pohnutkách.
Odlišnost biblického náboženství od ostatních kultur
Narozdíl od Egypťanů lidé biblického kultu neuctívali Slunce a jiné astronomické objekty, naopak věřili přímo v jejich Původce
Podivuhodně se k rozdílu mezi biblickou spiritualitou a jinými starověkými systémy vyjádřil George Rawlinson:
Křesťanství — včetně uspořádání Starého zákona, který byl jeho prvním stupněm — se od ostatních náboženství na světě ničím neliší více než svou objektivní nebo historickou povahou. Náboženství Řecka a Říma, Egypta, Indie, Persie a Východu vůbec, to vše byly spekulativní systémy, které si ani vážně nečinily nárok na historický základ. Jinak je tomu však s náboženstvím Bible. Tam, ať se podíváme do Starého nebo do Nového zákona, do starého židovského nebo křesťanského uspořádání, všude nacházíme naukovou soustavu, která je propojena se skutečnostmi, je na nich absolutně závislá a bez nich je bezvýznamná a prázdná, a kterou lze z praktických hledisek považovat za opodstatněnou, pokud si skutečnosti zaslouží přijetí.
Povšimněte si toho, Bible se liší od řeckých náboženských spisů, egyptských posvátných znaků, indických a perských učení svou systematičností a snahou stavět na faktech a propojení mezi nimi. Není divu, že se tak stane jednoduchým cílem pro lidi, kteří rádi kopou do hezkých a dobře viditelných pevných struktur. Je totiž snadno viditelná, copak by takoví lidé řekli o Védách? Vždyť ty jsou tvořeny v atmosféře bezčasí a dají se vyložit na milion způsobů. To Bible je často velmi explicitní, připouští sice více interpretací, ne však nekonečné dohady či debaty. Je nesporně založena na solidním spirituálním historickém základě.
Geografická a geologická přesnost Bible
Bible nepřipomíná Dänikenovy fantazie o mimozemštanech nebo hermetický spis o bájné Atlantidě. Lidé, události a místa, o kterých píše, opravdu existovaly a jsou snadno ověřitelné. Kupodivu až do velkých detailů.
Známý cestovatel , dr. A. P. Stanley, se vyjádřil o putování Izraelitů pustinou takto:
I kdyby cesta, kterou šli Izraelité, nebyla přesně známa, přece zvláštní rysy krajiny mají tolik společného, že by se historii přesto dostalo mnoha pozoruhodných objasnění. Občas se vyskytující zřídla, studny a potoky odpovídají zmínkám o ‚vodách‘ z Mary, o ‚zřídlech‘ v Elimu, o ‚potoce‘ na Chorebu, o ‚studni‘ Jetrových dcer, s ‚koryty‘ neboli nádržemi v Midianu. Vegetace je stále taková, na jakou bychom mohli usuzovat z mojžíšské historie.
Pokud jde o biblické popisy tehdejší starověké reality je evidentní, že její autoři na územích, která popisovali, byli nebo si je velmi dobře ověřili. Tak třeba zobrazení Egypta jako země bohaté na obilí, Nilu vroubeného rákosím, seznamy potravin, polohy a jména měst, vše sedí do nejmenších podrobností.
Bible je natolik přesným průvodcem historií, že se ji někteří vědci řídili jako kánonem a dobře udělali. Díky tomu někteří z nich našli i takový poklad jako jsou nerostné suroviny. Před lety se geolog dr. Ben Tor řídil biblickým výrokem:
Jehova, tvůj Bůh, tě totiž přivádí do dobré země, do země, jejíž kameny jsou železo.
Beeršeba
Přesně tam, u Beeršeby, kterou identifikovala Bible, našel Ben Tor velké srázy červenočerné rudy. Bylo tam 15 miliónů tun železné rudy nízkého stupně. Následně se z ní vytěžilo na 65 procent čistého železa!
Podle biblické zprávy zasadil Abraham v Beeršebě tamaryšek. K tomu dr. Joseph Weitz říká:
Podle jeho příkladu jsme jich před čtyřmi lety zasadili v té oblasti dva milióny. Abraham měl pravdu. Tamaryšek je jedním z mála stromů, o nichž jsme zjistili, že se jim daří na jihu, kde ročně spadne méně než 150 milimetrů dešťových srážek.
To, že se v Bibli píše o tamaryšku, není zřejmě žádná náhoda. Tento strom totiž má jiné vlastnosti než ostatní stromy. Jeho stín chladí víc a přežije dlouhá období sucha. Není tedy divu, že profesor R.D.Wilson se o Bibli vyjadřuje takto:
Výroky o chronologii a zeměpisu jsou přesnější a spolehlivější než zprávy kterýchkoli jiných starověkých dokumentů; a životopisná a jiná historická vyprávění jsou v podivuhodném souladu s tím, co dosvědčují mimobiblické dokumenty.
Původ lidstva, enigma, kterou Bible podává vědecky přesně
Časté středověké zobrazení Adama a Evy, pohlavní styk nebyl hříchem, jak se dnes někdy tvrdí
Různé kmeny či národy mají své legendy o tom, jak povstali na zemi lidé. Zpravidla jsou to enigmatické příběhy založené na hromadě pohádkového obraziva. Ne tak Bible. K tomu se poměrně přesně vyjádřil Byron C. Nelson.
Byl stvořen člověk, nikoli černoch, Číňan nebo Evropan. Byly stvořeny dvě lidské bytosti, o nichž Bible mluví jako o Adamovi a Evě, z nichž přirozeným postupem a obměnami povstala všechna ta rozmanitost lidí, kteří jsou na tváři země. Všechny lidské rasy, bez ohledu na barvu nebo velikost, jsou jedním druhem. Všichni myslí a cítí podobně, jsou si podobni svou fyzickou stavbou, mohou navzájem vstupovat do manželství a jsou schopni plodit potomstvo týchž vlastností. Všechny rasy pocházejí ze dvou společných předků, kteří vyšli plně zformováni z ruky Stvořitele
Lidé se pochopitelně dodnes hádají o to, co bylo dříve, slepice či vejce. Nebo mají takové ty standardní argumenty, jak mohlo vzniknout celé lidstvo z páru lidí, když jejich děti byli těsně geneticky příbuzní. Zřejmě to tolik dříve nevadilo jako dnes. Každopádně biblická zpráva o původu lidského druhu je nejblíže současnému vědeckému vysvětlení světa.
Původ jazyků a biblická zpráva
Příklad větvení jazyků na protomájském jazyku
Existuje nějaký prapůvodní jazyk, ze kterého vznikly všechny ostatní jazyky? Nejspíše je to pravděpodobné. Archeolog sir Henry Rawlinson o tom řekl:
Kdybychom se řídili pouze průsečíkem lingvistických cest, a to nezávisle na jakýchkoli odkazech na biblickou zprávu, přece by nás to dovedlo na pláně Šinaru, do ohniska, odkud se paprskovitě rozšířily všechny ty různé linie.
V podstatě geograficky tam na věži Bábel, později místu známém jako Babylón, byl kotlík jazyků. Proto se také dodnes říká, když si lidé či kultury nerozumí, že se jedná o kulturní Babylón.
Biblické poznatky o zoologii, astronomii a lékařství odpovídají realitě
Zeměkoule, tento pohled zažilo lidstvo až ve 20.století, daleko před tím se nachází její přesný popis v Bibli
Pokud jde o popisy ze života zvířat, je Bible obdivuhodně přesná. Tak třeba podle 3. Mojžíšovy je zajíc přežvýkavcem. Vědci se tomu dříve smáli, až zjistili, že zajíc i králík svou potravu polyká a tráví na dvakrát.
Stejně tak v popisu tvaru země je Bible přesná. Kniha Izaiáš o ní říká:
Je ten, který sídlí nad kruhem země. Její obyvatelé jsou pro něj jako kobylky. Roztahuje nebesa jako jemnou látku a rozprostírá je jako stan k bydlení.
Podle Bible je tedy země kulatá. Zde je třeba říci, že raní křesťanští teologové o tom vůbec nepochybovali a až do pozdního středověku tento fakt akceptovali. Problémy nastaly až později, když byli ztraceni v učených disputacích, které s biblickou zprávou neměly nic společného.
Stejně tak se Bible velmi přesně vyjadřuje o fyziologii těla. Říká doslova, že život těla je v krvi. Tohoto faktu si lékaři všimli až velmi pozdě a využili jej k záchraně lidského života transfuzemi krve.
Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů.
Hygienické normy, které určila Bible, zabraňovaly šíření infekčních nemocí a moru. Očividně se jimi tehdejší středověká města neřídila, kdyby tak lidé činili, nebylo by tolik zdravotních pohrom ani dnes.
Až vytáhneš proti svým nepřátelům a utáboříš se, měl by ses vyhnout všemu, co by tě mohlo znečistit. Mimo tábor by mělo být určeno místo, kam budeš chodit na záchod.
Bible je kniha, která se dá poměrně snadno v porovnání s ostatními historickými spisy ověřit. Je tedy třeba ji brát vážně jako popis historické, geografické, politické a místy i lékařské reality. Kdo tak nečiní, má k tomu zřejmě jiné důvody než ty, které vycházejí z racionálního uvažování.
Anketa
Zdroje:
S. Austin Allibone. The Union Bible Companion.Sothis Press. 2023
George Rawlinson. The Historical Evidences of the Truth of the Scripture Records. 1859.
Nogah Hareuveni. Tree and Shrub in Our Biblical Heritage. Neot Kedumim. 1984.
R. D. Wilson. A Scientific Investigation of the Old Testament. 1926.
Byron C. Nelson. After Its Kind. Baker Book House. 1970.
