Článek
Běžné občany i menší podniky děsí představa, že budou muset platit podobně jako ve filmu o Fantomasovi „daň za život“. Chceš dýchat a pohybovat se? Tak nám zaplať. Kde se tahle představa vlastně zrodila?
Historické pozadí a motivy Evropské unie
Začátky Evropské unie se pojí se strachem z další války. Evropské společenství uhlí a oceli bylo založeno v roce 1951 rozechvělými investory, kteří nechtěli přijít o své průmyslové vlastnictví. V té době také naplno zafungoval v Evropě takzvaný Marshallův plán, a tak evropští podnikatelé nabyli sebevědomí. To, co bylo předchůdkyní Evropské unie vzniklo tedy z peněz, které Američané odvezli z Evropy do USA,v rámci akce škatule hejbejte se, a také pochopitelně z obrovského ekonomického oživení Ameriky, jehož stimulem byly Hitlerovy rozpínavé choutky.
Není divu, že poté největší peníze zbyly paradoxně v pohitlerovském Německu, které bylo schopno do 10 let po válce konkurovat ekonomice Velké Británie. Podstatný bod v této úvaze je motivace pro vznik evropského společenství. Ono totiž, když děláte dobré věci ze špatných důvodů, vždy se vám taková aktivita ve zlém vrátí. A Evropská unie vznikla ze strachu o investice, především ze strany Německa, Francie a Belgie. Postupně se k ní nabalovaly další státy podle toho, co mohly ekonomicky do Bruselu přinést. Dnes je z Evropské unie taková přežraná stará otylá dáma, která se sotva hýbe, ale vzhledem k tomu, že je hodně napapaná, tak má pocit, že může rozkazovat světu. Zajímavější je se podívat na to, z čeho přitom vychází a jakou logiku používá.
Logika emisních povolenek
V podstatě na logice emisních povolenek, vůbec na jejich principu, je vidět, co většinu Evropanů motivuje. Paradoxně to není kvalita životního prostředí. Většině lidí vůbec nevadí, pokud vám pod nosem kouří toxickým odpadem, dokonce tím topí ve vlastních domácnostech, ale kdyby měli přijít o korunu, začnou se hroutit. A z této logiky vychází i především německá strategie v EU, která jednoznačně naopak přispívá k ničení životního prostředí, než k jeho kultivaci.
Rovnice EU je taková:
peníze + chamtivost = krásné životní prostředí
A co si ta zničená příroda za ty jejich peníze asi koupí?
Taková rovnice je samozřejmě nesmysl, správně je:
touha po čistém životním prostředí + zákaz znečišťování a motivace = krásné životní prostředí
Jinými slovy, nemělo by být dovoleno, aby si zde někdo podobně jako ve středověku platbou jakýchsi odpustků řešil to, že neumí a nezná cesty, jak svou činností neničit své okolí. Evropská unie vlastně tímto odhaluje, že je naprosto neschopná žít ekologicky a chce to řešit tím, že vytáhne peněženku a zaplatí za to. Jinými slovy zaplať si a můžeš dál smrdět. Ty vydělané peníze pro EU jsou ale jen virtuální hodnotou, kterou si pak EU představuje, že skrze dotace věnuje například firmám na projekty, které budou mít za úkol zlepšovat životní prostředí. To je prosím pouze virtuální představa. Simsala bim. Ale jak to mají udělat, když samotné firmy, které přírodu znečišťují, její ochrany nejsou schopny? Jak víme, dodatečné řešení problémů je mnohem složitější, než jim předcházet. Zkrátka se jedná o klasické zametání problémů pod koberec. Výsledkem bude stále špatné a zhoršující se prostředí. Kde jsou prosím ty tolikrát vychvalované inovace a kde je ten tolik opěvovaný technologický pokrok, které nám vyřeší znečišťování životního prostředí? Viděli jsme na solárních panelech, jak je problematické z nich získávat energii ze slunce, která rozhodně není zadarmo, nemluvě o jejich recyklaci.
Obecně je u Evropské unie vidět tendence řešit příčinu důsledkem, tedy obrácenou logikou, která nedává smysl. Přístup k životnímu prostředí je jedním z příkladů, ale našli bychom mnoho dalších. Logika evropských rozhodnutí paradoxně uniká kritice často proto, že je v principu natolik bezesmyslná a v podstatě chybí, že ji nelze kritizovat. Jednoduše nezkritizujete logiku, která neexistuje. Na myšlení Evropanů je až příliš vidět naprostá neschopnost představit si, k čemu doopravdy slouží a mohou sloužit peníze a odlišit jejich virtuální kvalitu od reality, kterou mají pomáhat pozitivně rozvíjet. Peníze jsou pak chápány jako cíl a opravdová kvalita, která je schopna vykouzlit každé přání a vyřešit každý problém, a pro níž je potřeba obětovat opravdové hodnoty nevirtuální skutečnosti. Prostě naprosto tu chybí spojení chápání reálného světa a schopnost odlišit ho od toho virtuálního.
Koncept životního prostředí
Naprosto nesmyslné je uchopení životního prostředí špatným způsobem, které má EU ideologicky ukotveno zcela jinde, než v realitě je. Tomuto oboru, kategorizaci pojmů, ekonomové a technici nemohou rozumět, sami vychází již z předpřipravených kategorií filozofy a mysliteli. Jen filozof či myslitel, tím myslím skutečný, nikoliv jen podle titulu, může s tímto pohnout dopředu. Tak se na to podívejme.
Hovoří se o člověku jakožto o největším predátorovi a o době takzvaného anthropocénu, kdy se míní, že člověk ovlivňuje přírodní dění víc, než příroda jeho. Samozřejmě se vyskytují opačné negující názory, které naopak říkají, že se příroda například neotepluje. Viděli jsme a věřím, že řada z vás i na vlastní kůži pocítila za covidu, jak si oddechla samotná příroda, když lidská aktivita především v německých fabrikách přerušila svou činnost. Bylo to pro přírodu i pro lidského ducha velmi prospěšné klima. Mít jako svou ideu nepřetržitou výrobu je v zásadě marxistickou představou a víme, odkud ji Marx vzal, z Německa. Zde se na úkor zemědělské výroby přesunula velká část lidí především za nacismu do továren, ale často do výroby nikoliv lidstvu prospěšné. Do válečné mašinérie. Ve fabrikách už zůstali a tvoří nekonečné množství křižáckých vozů, které neustále křižují Evropu v bitvě o prostor.
Podle některých filozofů s vytěžováním začali již staří Řekové a to, že máme dnes civilizaci, které se říká řecko-judaistická, je toho již pouhým důsledkem.
Český filozof Josef Šmajs k tomu říká:
Protože Řekové ještě neměli biologii, …vzniká tu teoretický i hodnotový odklon od živé přírody a příklon ke studiu neživého světa. Řecká filozofie na jedné straně navazuje na mýtus a zdravý rozum, tj. podporuje jednoúrovňový makroskopický způsob interpretace skutečnosti.
Někteří vědci se nezbytně odklánějí od jednostranného vidění světa a od rozdělování důležitých rozhodovacích pozic na jednobarevné odborníky, kterým se německy říká odborně fachidioti. Tento pojem označuje někoho, kdo ví vše o muším křídle, ale už vůbec neví, v nadsázce řečeno, jak mouchu chytit. Svět je zaplaven ekonomy, kteří mají řešit ekonomickou situaci, která je ale zapříčiněna jinými důvody než okruhem peněz. Je zablokována na základě psychických a duchovních komplexů a traumat obyvatelstva a v případě Evropské unie ke slovu ještě přicházejí nepřekonatelné národnostní rozdíly. Ital myslí jinak než Němec a tvrdit něco jiného je tmářství.
Jaká je cesta ven ze šlamastyky, do které se Evropská unie dostala
Klíčem je přiznat, že se EU nedostala do problému nějakou gravitací věcí a celosvětového dění. Za tímto účelem se dobře hodí Donald Trump, na kterého se dají hodit cla a máme to vyřízeno. Vůbec ne. EU se do situace, ve které je nyní, dostala záměrně. Její duch ovládají především německé a francouzské myšlenkové tendence. Jedni si myslí, že jsou peníze vrchol lidského vývoje, a druzí jim vůbec nerozumí. Schopnost zacházet s penězi coby komoditou, která může vyjadřovat určité lidské hodnoty a jiné naopak vyjadřovat nemůže ani nesmí, unijníkům zoufale chybí. A pokud myslím unijníky, zahrnuji do toho všechny zúčastněné státy, které nesou za rozhodnutí EU zodpovědnost. Projevují se zde rozličné tendence různých antropologických skupin. Čechů chytrizovat a schovávat se takzvaně za větší, Němců dominovat v něčem, čemu nerozumí, Britů se po anglicku vytratit (už se ostatně z EU ztratili), Italů provozovat neplodné tanečky, Řeků zcela zmizet a dělat, že jsou mystickou párou, a můžeme pokračovat dál a dál.
Toto nesourodé společenství zas a znovu drží jen kvůli penězům, kterýžto argument donekonečna opakují ti, kteří se bojí jejího rozpadu. Co bysme dělali? Kde bysme vydělávali? Jenomže něco takového stejně těm, kteří podstatě peněz a jejich správném místě v hodnotovém žebříčku nerozumí, pomoci nemůže.
Evropská unie je tedy v bludném kruhu a je překvapivě vystavena neúprosnému faktu a tím je, že nyní čelí a škodí sama sobě. Kdyby byla upřímná, jednoduše by si sama realisticky odpověděla na otázku, jakou má budoucnost. Jenomže toho tahle stará naondulovaná dáma, která má ráda ze všeho nejvíc recepce a večírky, opravdu není schopna. Jedině v situaci, kdy přijde na oslavu a budou jí chybět chlebíčky, bude se muset konečně chytit za nos.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-uprava-nepomuze-kvuli-emisnim-povolenkam-dal-hrozi-zdrazovani-reaguji-experti-40545119
https://www.ped.muni.cz/komensky/clanky/rozhovor-s-josefem-smajsem-o-vyznamu-biofilniho-vzdelavani
