Článek
Ministerstvo kultury dostalo v nedávno době několik podnětů od zaangažovaných občanů a do nich patřilo, že Svědkové Jehovovi svým přístupem k bývalým členům maří sociální vazby. Prověřování nezjistilo nic a kauza byla ukončena na mrtvém bodě. Obávám se ale, že si ti, kteří se kauzou zabývali, neumí dostatečně plasticky představit, o co vlastně jde a kam až to sahá. Chce-li mít čtenář v kauze jasno, nechť prosím nyní čte následující řádky.
Co Svědkové Jehovovi dělají svým bývalým členům
Pro někoho to může vypadat jako triviální záležitost. Něco jako s bývalým partnerem či partnerkou. Rozešli jsme se, tak už se spolu nebavíme, no. Takhle jednoduché to ale není. Představte si, že s ní nebo s ním máte děti. A ona nebo on vám, když se na ně budete chtít zeptat, ani nezvedne telefon. Nebo je běžné, že se po rozchodu například bavíte s bývalými členy rodiny, máte s nimi společné koníčky nebo třeba občas zajdete na pivko se společnými kamarády či s nimi pracujete nebo podnikáte a takové společenské aktivity tvoří většinu vašeho života. Pokud by se ale jednalo o Svědky Jehovovy, oni si mezi sebou řeknou, že se s vámi nesmí bavit, jejich církevní autority jim to budou aktivně vtloukat do hlavy a ještě je kontrolovat, jestli to dodržují. Vaše dosavadní sociální kontakty se k vám tak najednou budou chovat jako k prašivému psu. I na ulici přejdou na druhou stranu, aby je někdo v církvi neosočil, že nedodržují pravidla. To už je opravdu organizované psychické týrání.
Ještě horší je to, pokud se s komunitou Svědků Jehovových narodíte. Zkuste se vžít do role někoho, kdo má tu smůlu, že se v ní narodí. Máma a táta ho v ní vychovali. Do nějakých patnácti nebo dvaceti let poslušně nese odznaky této společnosti tím, že chodí dům od domu a účastní se jejích náboženských aktivit s předpokladem, že máma a táta pro ni nebo pro něj přeci chtějí to nejlepší nebo že jsou alespoň normální. Pak bác. Chce si zařídit život po svém.
Co se stane? Rodiče na něj tlačí, aby to nedělal. A když už se přece rozhodne jinak, nastane velké ticho. Pokud s nimi dál bydlí, stará se o ně, tak s ním samozřejmě mluví a znovu a znovu se jej snaží přesvědčit, aby změnil názor. Když se odstěhuje, nepromluví s ním ani slovo. Nezavolají, nemyslí na ni či na něj. Konec rodinných vztahů. To byli táta s mámou, kteří se řídili přesně podle pokynů doktríny Svědků Jehovových vůči odpadlíkům, jak jsou nazýváni lidé, kteří se jen vydají na jinou cestu. Nutno podotknout, že jinou možnost ani nemají, pokud sami nechtějí od Svědků Jehovových odejít, protože kdyby se s vámi jen tak bavili, udělali by jim jejich spoluvěřící ze života peklo. Není to tedy o svobodné volbě, ale o vydírání.
To ale není všechno, takový táta s mámou spolu s ostatními přáteli a známými, kteří jsou Svědkové Jehovovi, si mezi sebou aktivně řeknou, že jste od Svědků Jehovových vystoupili a při náboženských kázáních budou všem svědkovské autority vykládat, že s takovými není možné se bavit a vyhrožují, že pokud ano, budete mít v komunitě velký problém. A ještě si to ostatní členové mezi sebou potvrdí. A nejen to, budou se ještě navíc navzájem hlídat, jestli to někdo neporušil a třeba vám nezavolal nebo se s vámi prostě jen nevybavoval na ulici, když vás potkal.
Pokud se na to přijde, bude pro člena, který se s vámi bavil, následovat trest. Vzhledem k tomu, že Svědkové Jehovovi jsou postaveni na hodnocení morálního kreditu svých členů, porušení takového nařízení bude znamenat morální opovržení a takový člen, který se baví s bývalým členem, bude muset absolvovat řízení, které míří přímo na lidskou důstojnost a je na hranici psychického týrání, které mu dá najevo, že je morálně v nepořádku a že se od něj očekává náprava, jinak mu hrozí exkomunikace. Tímto mechanismem se aktivně zajišťuje, aby se s bývalými členy opravdu nikdo nebavil. A teď mi řekněte, že to není těžká šikana a skupinové lynčování bývalých členů, která začíná vyhrožováním a ponižováním vlastních členů?
Jedná se o začarovaný kruh, u nějž je otázka, v jakém bodě je nutné jej přetnout.
Představte si, že máte s někým ze Svědků Jehovových firmu, která dlouhá léta prosperovala a teď vám do ní hodí organizace Svědků Jehovových vidle tím, že zakáže bývalému společníkovi s vámi vůbec komunikovat. Nebo se vžijte do role někoho, kdo má děti s bývalou manželkou, která zůstane v církvi a má u sebe vaše děti. Domyslete si, prosím, důsledky svého odchodu sami, a jistě přiznáte, že to není žádná legrace, ale zrůdnost.
Můžete samozřejmě zkusit argumentovat tak, že si tedy ten člověk neměl brát manželku z církve Svědků Jehovových, nebo že ty děti, které měly jako rodiče Svědky Jehovovy, měly odmítnout už jako děti stát se také Svědky Jehovovými, nebo že si takový člověk měl dopředu dělat pro jistotu i kamarády jinde než mezi Svědky Jehovovými, aby nezůstal na ocet, kdyby od nich vystoupil. Taková argumentace ale nápadně připomíná typ argumentu, že si tedy ta dívka neměla k němu sedat do toho auta, když nechtěla, aby ji znásilnil, nebo že tedy ten pán neměl chodit večer do parku, když nechtěl, aby ho tam někdo zavraždil. Jinými slovy podobné argumenty jsou z podstaty zcestné.
Tato pluralitní společnost by měla hájit svobodu, ale svobodu jedince bavit se s kým chce, aniž by proti němu celá skupina lidí organizovaně kula pikle, a nikoli svobodu organizací ničit někomu organizovaně život, jako to dělají Svědkové Jehovovi.
Věc je ale ještě kapánek složitější. Na ignorování bývalých členů a odporu k nim si Svědkové Jehovovi dělají svou náboženskou dynamiku a image. Jde jim tedy o to, vysávat bývalým členům energii i poté, co odejdou, aby o ni nepřišli. Něco jiného je, když se sami rozhodnete nebavit se s bývalým spolučlenem, a něco zcela jiného je, když k tomu máte z církve základní direktivní příkaz, který je ve všech konkrétních případech důsledně vyžadován a kontrolován. Dalo by se i říci, že Svědkové Jehovovi ignorováním bývalých členů doslova žijí. Takže vy, kteří byste chtěli sdělit, že se stejně nechcete bavit s těmi, kteří odešli, případně se Svědky Jehovovými, pokud byste od nich odešli, tak vězte, že to je něco zcela jiného než to, o čem se tu bavím.
Mluvím zde o situaci, kdy vy nemáte osobní volbu, zda se s někým budete bavit nebo ne, protože tu volbu za vás dělá církev a vyhrožuje svým členům, že na základě toho fundamentálně rozhodne o tom, kdo je nebo není dobrým členem církve, a vy tuto dynamiku a volbu vůbec nemáte pod kontrolou.
Právo je, pravda, komplikovaná věc, ale tyto argumenty jsou snad dostatečně jasně formulované na to, aby bylo každému zjevné, v čem je zakopaný pes, a pokud se takové organizaci jako Svědkům Jehovovým ono chování toleruje, problém musí být už snad v samotném právním systému tohoto státu.
Proč to Svědkové Jehovovi dělají
Vztah Svědků Jehovových k jejich bývalým členům se v průběhu historického vývoje komunity měnil. Nejprve nepodnikali vůči svým bývalým spolubratrům a spolusestrám vůbec nic. Nebyla to tedy ani zdaleka původní doktrína a zakladatel církve Charles Taze Russel, který podporoval přátelství mezi různými církvemi a kterému samotní Svědkové Jehovovi nedávno zničili jeho ikonický náhrobek, by se hodně, ale opravdu hodně divil. Ti, kteří si zvolili jinou cestu, měli původně možnost se se svými bývalými druhy bavit nebo nebavit. Až v padesátých letech dvacátého století, kdy už byl zakladatel církve dávno po smrti, došlo ke změně, a to dokonce razantní. Svědkové Jehovovi z ústředí společnosti se náhle vytasili s biblickým zdůvodněním, že je potřeba radikálnějšího přístupu. Podívejme se na tyto kontroverzní texty, které Svědkové Jehovovi používají pro zdůvodnění svého diskriminačního mechanismu. V jednom z nich plísní apoštol Pavel své bratry a sestry v Korintu, kteří dokonce tolerovali něčí smilstvo s vlastní matkou. Razantně je vyzval:
Odstraňte toho ničemu ze svého středu.
Pavel se to svým posluchačům snažil vysvětlit takzvaně polopatě, když napsal:
Trocha kvasu prokvasí celé těsto.
Ale jistě uznáte, že smilstvo s vlastní matkou je, ehm, poněkud jiná záležitost než vystoupení z církve. Situace, kterou řešil apoštol Pavel, byla opravdu extrémní a v žádném případě nemůže být srovnávána s odchodem z církve a vztažena na někoho, kdo si jen vybere jinou cestu než máte vy. Svědkové Jehovovi ovšem dělají, jako kdyby šlo o totéž a snaží se zde nasadit někomu psí hlavu jen proto, že nesnesou jeho životní volbu a ztrátu, kterou jim to způsobí. A jeden vypadnutý kazatel ze zaběhlého kolečka je pro ně opravdu hodně. Tak mu alespoň Svědkové Jehovovi falešně přisuzují míru morální pokleslosti, která se ho netýká.
Je to v podstatě klasické chování, kterému se lidově říká, že se někdo chová jako odkopnutý milenec nebo milenka. Svědkové Jehovovi kopou do svého bývalého a kolem sebe a škodí tomu, kdo je odkopl, aby si zvýšili své pošramocené sebevědomí a schovávají to za biblické výroky a zdánlivou ochranu své komunity. Jedná se ale o prostou pokryteckou pomstu.
Svědkové však pro zdůvodnění svého chování k bývalým členům používají i jiné biblické pasáže, jako ten v listech Jana:
Žádný, kdo se tlačí dopředu a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha. Kdo v tomto učení zůstává, ten má Otce i Syna. Jestliže k vám někdo přichází a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho nikdy do svých domovů ani ho nezdravte. Kdo ho totiž zdraví, je podílníkem na jeho ničemných skutcích.
Jenže. Když něco takového Jan psal, myslel na ty, kteří záměrně odvádějí od víry tehdejší křesťany a za tímto účelem je i navštěvují. Jednalo se tedy o úplně opačnou dynamiku, kdy někdo aktivně chodil a vymlouval křesťanům, aby byli křesťany. Rozhodně se taková pasáž nevztahuje na bývalé členy jakéhokoliv křesťanského společenství, kteří se prostě jen rozhodli pro jinou životní alternativu, chtějí zachovat své sociální a rodinné vazby a nikoho aktivně o své „pravdě“ nechodí přesvědčovat.
Myslíte si snad, že chtějí moc a nemají na normální vztahy nárok? Opět jsme u toho, že Svědkové Jehovovi odůvodňují své postoje k bývalým členům neracionálně i co do vztahu k samotné Bibli, kdy takzvaně mluví „o koze“ a Bible v těchto případech píše „o voze“, tedy argumentují něčím, co s danou situací nemá v principu nic společného, jen je tam nějaký zdánlivě podobný prvek. Bohužel touto argumentací je možné opít leckoho, kdo se dostatečně nevyzná v textu. Je to také důkaz, že ve skutečnosti pro své chování vůči bývalým členům Svědkové Jehovovi žádný seriózní podklad v Bibli nenalezli, a tak si pomáhají věcně nesouvisejícími výroky.
I z toho důvodu jsou Svědkové Jehovovi v poslední době pod tlakem změnit či zmírnit některé své extrémní nauky a vyhrocené biblické interpretace, a tak ve svém oficiálním mediálním kanále Strážně věži aktuálně píší k tématu toto, do závorek jsem vložil vlastní komentář k tomuto textu:
Znamená to, že když je někdo od sboru oddělený, máme ho úplně ignorovat? Ne. Určitě s ním netrávíme čas (! zde vidíte jasný důkaz, že Svědkové Jehovovi oficiálně zakazují svým členům styk s bývalými členy a ještě tyto myšlenky mediálně šíří ve svých základních materiálech jako fundamentální doktrínu), ale můžeme se na základě svého biblicky školeného svědomí rozhodnout, že ho pozveme na shromáždění. Může to být například někdo z rodiny nebo někdo, kdo nám byl dřív hodně blízký. A co když přijde? Dřív bychom ho nepozdravili (!!! to je snad pod hranicí komentovatelnosti). Ale i v téhle situaci se může každý křesťan na základě svého biblicky školeného svědomí rozhodnout, co udělá (jinými slovy, dejte si pozor, budeme vás hlídat). Někteří se možná rozhodnou, že ho pozdraví nebo přivítají (jinými slovy, toto jediné je v zásadě povoleno). Ale určitě si s ním nebudeme dlouze povídat ani s ním trávit čas (opět doktrinální zákaz jakékoli plodné komunikace).
U Svědků Jehových jde taky v této záležitosti ještě o jednu věc. Tímto chováním se totiž dopouštějí osobních urážek a urážek na cti. Představte si, že by někdo z vašeho okolí začal pobíhat po členech vaší rodiny a vašich známých a vykládal jim, že vás nemají vůbec zdravit nebo se s vámi vůbec bavit, protože by se bál, abyste ho nepomlouvali, abyste si nezískali víc přátel než on nebo jednoduše aby se vám pomstil. No není to typický společenský faul a prostá klasická ubohá podlost? A teď si představte, že to někdo provozuje organizovaně a má na to noty ze svého spolku.
Text citátu se výslovně zmiňuje jen o shromážděních, nikoliv o situacích mimo ně. Není rozhodně žádným posunem v doktríně Svědků Jehovových, jen snahou předstírat, že se něco podstatného změnilo. Již v sedmdesátých letech vyšel v literatuře Svědků Jehovových normativní článek, který se věnoval takové absurdní situaci, kdy odejitý Svědek Jehovův navštívil místní shromáždění, pak nasedl do auta a zjistil, že má píchlou gumu. Autoři Strážné věže vybídli společenství, aby jej neignorovalo a v takové situaci mu pomohlo. Když něco takového musí editoři časopisu komunitě psát, protože jinak by byla schopna se pod vlivem indoktrinace na takového člověka klidně vykašlat, asi si můžete vytvořit obrázek o jejím skutečném morálním kreditu.
Problém Svědků Jehovových totiž spočívá především v tom, že se mezi sebou předhánějí v demonstrování morálního kreditu, ovšem reálně této problematice rozumí asi jako koza petrželi. Drží se proto biblických výroků, co to jde, ale jak jste viděli výše, nejsou schopni si je zařazovat do správných kontextů, a podle toho jejich vystupování směrem k veřejnosti, včetně té, která byla dříve Svědky Jehovovými, také vypadá. U Svědků Jehovových platí nesednout jim na lep jejich zdánlivé kultivovanosti a serióznosti, protože je jen hraná, napapouškovaná a nacvičená jako na divadle.
Pomyslnou morální nadřazenost, kterou členové Svědků Jehovových reálně cítí a snaží se s ní ohánět, popsala zástupkyně Ministerstva kultury Petra Smolíková, které přišlo na několik tisíc stížností od členů Svědků Jehovových proti jejich prověřování, cituji:
Má krásnou rodinu, spořádané vztahy, neporušuje zákony, dbá o své zdraví. Naproti tomu jeho přátelé / spolužáci / příbuzní, kteří žijí bez víry v Jehovu, jsou často nepoctiví, kouří, berou drogy apod. Z většiny dopisů vyplývá jasná černobílá hranice mezi dobrem (v NSSJ u Svědků Jehovových) a zlem (mimo NSSJ).
Řada dopisů kupodivu nesplňovala formální náležitosti a nejspíš svědčí o obrovské míře zmanipulovanosti mezi Svědky Jehovovými a také zrcadlí jejich vnitřní nejistoty a neschopnost si stát za svým:
Vysoké procento dopisů bylo bez podpisu, některé dopisy od různých osob byly zcela shodné, některé dopisy odeslané muži byly psány v ženském rodě nebo naopak ženy podepsaly texty psané v rodě mužském, zmatek byl i v oslovování. U některých dopisů šlo o šablonu, do níž byly doplňovány konkrétnosti. V mnoha dopisech se objevuje speciální terminologie a argumentace, typická pro publikace NSSJ (Svědků Jehovových).
V současné době Svědkům Jehovovým teče do jejich sešlapaných bot a proto se vyhýbají přímým odpovědím na téma vztahu s bývalými členy, protože jsou si vědomi legálních důsledků svého extrémního postoje postoje vůči nim. Stejně tak vyhýbavý postoj zaujali vůči dotazům Ministerstva kultury a zatím jim to procházelo. Podívejme se však na důsledky, které extrémistický postoj Svědků Jehovových opravdu má a to, že se snaží vyhnout přímé mediální konfrontaci v této oblasti jen svědčí o tom, že vedoucí činitelé Svědků Jehovových moc dobře vědí, jaké negativní sociální důsledky jejich duchovně perverzní postoj ke vztahům má a přesto nejsou schopni ani ochotni jej změnit.
Psychosociální důsledky postoje Svědků Jehovových vůči odpadlíkům
Současní členové se mermomocí snaží dopady takového učení na psychiku a vztahy daného jedince relativizovat. Nicméně, pokud by ublížili jedinému člověku, který by si jejich emoční chlad a ignoraci nezasloužil, ocitli by se Svědkové Jehovovi ve velkém duchovním průšvihu. Překračují tím totiž samotnou podstatu biblické doktríny. Ježíš o takovém případu říká:
Bylo by pro člověka výhodnější, „kdyby mu zavěsili na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře“, než aby přivedl ke klopýtání jednoho z Božích maličkých.
Pokud jste právě vy Svědkem Jehovovým chyťte se laskavě za nos a styďte se. A zamyslete se hluboce nad tím, jestli vám podílení se na takovém jednání stojí za to, zda to je podle Bible skutečně správné a zda vás vaše církev náhodou nevodí za nos a nedělá z vás nástroje ubližování druhým za účelem zachování své vlastní mrzké existence.
Klopýtání je dost slabý výraz pro sebevraždu či deprese nebo zkažené a přetrhané sociální vazby, které jste si budovali desítky let. Svědkové Jehovovi nesou zodpovědnost za zničené životy díky rigidnímu uplatňování doktríny, které sami dobře nerozumí. Pokud jste Svědky Jehovovými právě vy, nesete za podílení se na takových věcech osobní zodpovědnost bez ohledu na to, jakou pozici v církvi zaujímáte. A pokud této doktríně nerozumíte a jen ji papouškujete a děláte to, co ostatní, jste vinni dvojnásob.
Mezináboženské srovnání
Některé jiné náboženské komunity praktikují něco podobného. Dokonce i katolíci. Bývalý papež Benedikt XVI., občanským jménem Joseph Ratzinger, byl členem komise, říká se jí Dikasterium pro nauku víry. V podstatě je následnicí bývalé inkvizice. Jako takový soudil i populárního teologa Hanse Künga a vyloučil jej z možnosti veřejně působit a z univerzitního života. Pokud někdo v katolické církvi praktikuje diskriminaci bývalých členů nebo těch ostatních, kteří v ní jako Küng působí v disidentské rovině, nebude to samozřejmě vytrubovat veřejně do světa.
Ale tento příklad svědčí o tom, že takzvané shunning, jak se anglicky říká odtržení člověka od komunity, je praktikováno prakticky všude. Vlastně i ve firmách, rodinách, klubech, politických stranách prostě kdekoli. Záleží však na tom, jestli je to záměrné a programové. Což v případě například Svědků Jehovových, Amišů, Scientologů, mormonů a jiných je opravdu „zákonem“ církve dáno.
Na co má a nemá právo jakékoliv společenství
Jakékoliv společenství, pokud má jisté pozitivní a pro společnost užitečné rysy, má právo se bránit proti jeho strukturální erozi či záměrné sociální sabotáži. Na co ale nemá právo žádná organizace je záměrně, organizovaně a systematicky ničit sociální a rodinné vazby jen proto, aby tímto ubohým aktem ukázalo svou převahu nad jedincem, který si jednoduše vybral pro svůj život jinou ideologii či směr. A něco takového důsledně dělají Svědkové Jehovovi. Ve společnosti, která o sobě tvrdí, že je humánní a civilizovaná, by jim to nemělo být nadále umožňováno.
Je to skutečné popření jakéhokoli principu svobody a demokracie, která spočívá právě v možnosti svobodné volby.
Holt, společnost se vyvíjí a Svědkové Jehovovi se budou muset vyvíjet s ní, pokud nebudou chtít zaniknout.
Zdroje:
Oficiální literatura Svědků Jehovových:
https://www.jw.org/cs/knihovna/casopisy/strazna-vez-studijni-srpen-2024/Jak-starší-pomáhají-těm-kdo-jsou-oddělení-od-sboru/
Základní kniha pro každého Svědka:
Kolektiv. Organizováni, abychom dovršili svou službu. 1986. Watch Tower Society.
O mediální kauze:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pet-ministerskych-vytek-svedky-jehovovy-proveruje-resort-kultury-hrozi-jim_2502030620_dci
Více rovněž na webu náboženského servisu magazínu Dingir, který kauzu sledoval.
https://info.dingir.cz/2025/10/steka-ale-nekouse-ministerstvo-kultury-zverejnilo-vyrozumeni-ve-veci-svedku-jehovovych/
https://info.dingir.cz/2025/10/ministerstvo-kultury-nezahaji-spravni-rizeni-se-spolecnosti-svedku-jehovovych/
