Článek
Spekulací o Ježíšově osobnosti počínaje jeho narozením, místem působení a konče jeho smrtí, bylo vždy dost. Dnes si někteří autoři dokonce dělají jméno na fiktivních pověstech o Ježíšově vztahu s Marií Magdalénou. Takovým pisatelem, který vyrostl na Ježíši Kristu a skončil nakonec tematicky v Praze, je třeba Dan Brown. Ten v knize Šifra mistra Leonarda, která jej proslavila, vychází z mýtu o Ježíšově potomkovi, který nikdy neexistoval.
Podívejme se však přímo na dění a narativy související s Ježíšovou smrtí. Klasická zpráva evangelií hovoří o skutečném, nikoliv domnělém ukřižování a jeho reálné smrti, zatímco gnostické spisy naopak tvrdí, že celé to Ježíšovo ukřižování bylo jen šaráda. Proč? Gnosticismus obecně věří, že hmota je zlá a špatná a hlavně iluzorní, no a Ježíš byl přeci hlavně duchovní bytostí. Suma sumárum, když byl dobrou duchovní entitou, zemřít fyzicky, to už by na něj bylo příliš.
Kdo z těchto stran sporu má pravdu? Podstatnější než řešit něco, co se zpětně těžko dá rozlousknout, je se podívat na příběhy o Ježíšově smrti z pohledu tvorby pověstí, fikcí, dezinformací a konspiračních teorií. Tady začíná být příběh o Ježíšově smrti mimořádně zajímavý, pro věřící lidi a nejen pro ně, i pro novináře, mediální analytiky a samozřejmě všechny zvídavé lidi, kteří nevěří kdečemu, co se kolem nich šustne. Jak říká samotná Bible:
Všechno prověřujte; dobrého se držte, zla v každé podobě se varujte.
I Ježíš byl podle zprávy evangelií vůči názorům ostatních velmi vstřícný. Dokonce se ptal i svých vlastních následovníků na to, co si o něm myslí:
Jednou se Ježíš zeptal učedníků: „Co si o mně lidé vlastně myslí?“ Odpověděli mu: „Někteří si myslí, že jsi Jan Křtitel, jiní, že jsi některý z proroků, který vstal z mrtvých.“ Pán Ježíš se znovu zeptal: „A co si o mně myslíte vy?“ Petr mu nato řekl: „Ty jsi Spasitel. Boží Syn.
A tak se nyní podívejme na to, co tvrdili o Ježíšovi lidé, kteří se snažili za každou cenu zviditelnit na úkor popularity jeho učení.
Ježíš jako jogín, který předstíral svou vlastní smrt
Ruský dobrodruh Nikolaj Notovič, který měl zároveň dobrou novinářskou průpravu, vydal v roce 1890 knihu pod titulem Neznámý život Ježíše Krista. Zde tvrdí, že Ježíš ve svých 14 letech navštívil Indii, studoval hinduismus a naučil se řadu triků od brahmanů. Odtud pak pochází ty varianty vysvětlení Ježíšovy smrti s tím, že byla fixlovaná. Jogíni dokáží zadržet dech, někteří dokonce umí přežít i svůj vlastní pohřeb zaživa po několik dní a vydrží nesmírně fyzické utrpení. Díky této představě si někteří mysleli, že Ježíš mohl takto fingovat svou smrt, sbalit svých pět švestek a odstěhovat se jinam.
Jeden z tibeských klášterů v Ladaku, v jednom z nich měl být údajný Ježíšův svitek.
Když se titul Notovičovy knihy stal podobně jako později ten Brownův mimořádně populárním, byla vědecká veřejnost stejně jako i v druhém případě pobouřena. Někteří z nich se dokonce vydali do Ladaku, kde měly být údajně uloženy svitky o Ježíšovi. Nic takového mniši nepotvrdili. Notovič si veškeré informace, které do knihy zapsal, jednoduše vytáhl z paty.
Ježíšův údajný hrob v Indii
Zde se podle příznivců Ahmada nalézá Ježíšův hrob
V roce 1899 vydal Mizra Ghulam Ahmad svou knihu Ježíš v Indii, kde na rozdíl od Notoviče pokrývá období Ježíšova života odehrávající se až po ukřižování. Nejdříve se trochu seznámíme s autorem Ahmadem. Vyrostl v britském kolonialistickém systému v Indii a odkojen byl islámem. Muslimové věří, že byl Ježíš vzat do nebe a ukřižování se vyhnul. Ahmad tuto myšlenku poněkud modifikoval. Podle něj Ježíš na kalvárii došel, přibit na břevna byl, ale za dvě hodiny po ukřižování ho sňali z kříže. Odcestoval přímo z Palestiny do Indie a Tibetu. Vyučoval zde a nakonec zemřel v Kašmíru v požehnaném věku 120 let. Stejně tak Ahmad umístil jeho fiktivní hrob přímo do Kašmíru. Někteří se tak srocují před jeho údajným místem odpočinku dodnes.
A jaký byl motiv pro takovou smyšlenku? Stejně jako u Notoviče, sobecká snaha o veřejné zviditelnění a o to, vydělat si na Ježíšově popularitě peníze. A k tomu navíc ještě pořádná dávka zmatku v hlavě, která je věrným průvodcem zoufale netalentovaných lidí asi jako Mámení v Komenského Labyrintu.
Ježíšova smrt podle evangelií
Ježíšova smrt
Evangelijní příběh je daleko prozaičtější. Takzvaná synoptická evangelia ergo: Matouš, Marek a Lukáš poskytují různé pohledy na Krista, které se dají složit dohromady jako puzzle. Dozvídáme se v nich, že Ježíš opravdu nepřežil svou smrt, ale byl ukřižován, třetího dne po své smrti vzkříšen, následně působil krátce mezi svými učedníky a poté došlo k jeho nanebevstoupení.
Žádné laciné cirkusové triky v jeho smrti nevězely. Podle biblické zprávy podstoupil skutečnou mučednickou smrt ne v podobě, jaké ji prožívají dnešní sebeukřižovávači kdesi na asijských Filipínách. Okusil opravdovou lidskou bolest a zmaření své existence. Věrohodnost této zprávy je nutná podle křesťanů k tomu, aby měl Ježíš pochopení pro ostatní lidské bytosti a navazuje na ni celá křesťanská teologie. Na prostém faktu, že Ježíš byl ukřižován a zemřel, stojí a padá celá křesťanská víra.
Honba za mediálním Ježíšem
Ne všechna vyobrazení Ježíše jsou na kříži
Ve snaze vyhovět mediální poptávce po co největších senzacích, jsou tu a tam vytvářeny korpusy senzačních informací, které nemají nic společného s realitou. Trh zaplavily časopisy a knihy na hranici seriózna a bludu a filmový či knižní trh bývá sycen takovými autory jako je Arnoš Vašíček či J. A. Novák, kteří své závěry staví na spekulacích, nikoliv na poctivém vědeckém výzkumu.
Ono totiž zevrubně prostudovat zdroje a propojit si poznatky z mnoha oborů jako z archeologie, antropologie, etnologie, onomastiky, religionistiky, sémiotiky, psychologie, historie a jiných značně namáhá mozkové závity. Valná část autorů, i kdyby si je přepjala, stejně nenalézá dostatečnou kapacitu k nějakým fundovaným závěrům. Ovšem nikdo z nich si to bohužel nechce nebo neumí přiznat a tak dále zaplavují trh svými nesmyslnými výplody a matou dychtivou mysl čtenářů svými vývody lavírujícími na hranici počínajících bludů. Příklad za všechny, v knize o Ďáblově bibli se jeden ze zmíněných autorů pokouší o dekódování jejího významu a přitom zcela pomíjí fakt, že ďábly a monstry se to ve středověkých spisech hemžilo až hrůza a neznačilo to vůbec nic tajemného ani mysteriózního.
Stejně tak v případě pověstí ohledně života a smrti Ježíše Krista není nic epochálně složitého na tom rozlišit, kde končí fakta a začínají mýty. Z historických zpráv víme, že samostatných náboženských učitelů bylo v době 1. století n. l. poměrně dost, mezi nimi se prosadil Ježíš a zajistil si i početnou skupinu věrných následovníků. Nikdo jsme u jeho ukřižování nebyli, i když nezávislý římský historik Tacitus se o něm zmiňuje ve svých Letopisech. Co však víme určitě je to, že měl tento náboženský učitel velmi životaschopnou a ochranitelskou skupinu příznivců, kteří jsou jeho pravý odkaz ochotni ve svých spisech urputně bránit až dodnes.
Zdroje:
Burkett, D. The Blackwell companion to Jesus. 2001. New York: Wiley-Blackwell.
Fader, H.L. The Issa tale that will not die. Nicholas Notovitch and his fraudulent gospel. 2003. New York: University Press of America.
Dowson, J. A classical dictionary of Hindu mythology and religion. 2000. New Delphi: DK Print World.
Joseph, S.J. (2012). Jesus in India? Transgressing social and religious boundaries. Journal of the American Academy of Religion. 80 (1), 161-199.
Notovitch N., Connelly, J.H., & Landsberg, L. The unknown life of Jesus Christ. 2003. (Původně publikováno 1890). CreateSpace.
