Článek
Egyptologové, výtečný český film na motivy britského spisovatele Amise Kingsleyho vypráví o skupince mužů, kteří mají potřebu utéct před pozorností svých žen, a tak si vymyslí klub přátel starého Egypta. Nebudu prozrazovat, jak příběh končí, ale má několik zajímavých dějových linií a překvapivé vyvrcholení. Svobodní zednáři mají v zásadě podobný příběh. Víte, když muž zbohatne, často mu to vleze na mozek, no a ztratí soudnost. A tak si k sobě někdy vybere ženu, která se víc hodí k jeho autu než k jeho hlavě. Pak se cítí sám. Něco takového se stalo i mužům 18. století, doby rozkvětu tohoto spolku.
Na Egypt zednářský mýtus navazuje přímo. Když budete číst nějaké populární knihy od konspirátorů, dozajista se dozvíte malebný, byť zcela fantasmagoricky uchýlený příběh o vzniku zednářů jakožto mystického kultu, který navázal na staré egyptské sekty. Po staletí se díky egyptskému vlivu prý formovaly okultní skupiny, které udržovaly oheň jeho okultního poznání. Tak, teď střih a zpět do reality.
Důvody vzniku Svobodných zednářů
Britští zednáři se skládali převážně z akademiků, lékařů a vědců. V zásadě to byl takový odpočinkový klub, kde mohli tihle intelektuálové sdílet své nápady, myšlenky a trochu se uvolnit. Což jim zřejmě v prostředí jejich domova, kde se hovořilo převážně o nové krajce nebo zrovna vypěstované pelargonii, dost dobře nešlo.
Motiv byl zkrátka stejně lakonický jako u filmu Egyptologové. Skupina mužů v potřebě oddechu od svých manželek vytvoří klub. Zcela normální jev v Británii, kolébce zednářů, odjakživa.
Kdo byli Svobodní zednáři
Hlavní postava zednářů John Theofilus Desaguliers, ne příliš chytrý, ale rozhodně zvídavý.
Jeden z hlavních představitelů spolku byl John Theophilus Desaguliers. Jeho jméno vám asi moc neřekne, ale možná zbystříte, když řeknu, že byl asistentem populární osobnosti Isaaca Newtona.Většinu původních členů Svobodných zednářů tvořili členové Královské společnosti. Zajímavé je, že pro vytvoření tohoto královského spolku dal podnět Čech Jan Ámos Komenský při svém pobytu v Anglii. Zatímco Kurfiřtskou braniborskou společnost nauk, později přejmenovanou na Pruskou královskou akademii nauk založil jeho vnuk Daniel Ernst Jablonský, sám člen britské Královské společnosti.
Komenský měl zřejmě nějaký zástupný důvod či zálibu pro tvorbu pánských spolků. Sám chtě nechtě vystřídal několik manželek, které mu zpravidla umřely, a tak asi cítil potřebu pánského souručenství, které považoval za sázku na jistotu. Nakonec se zas tak moc nemýlil, Královská společnost vydržela až dodnes a Svobodní zednáři rovněž.
Učení Svobodných zednářů
Jeden ze symbolů zednářství
Přes různé složité okultní spekulace jsou zednářské základy poměrně jednoduché, především pro někoho, kdo se vyzná v díle Isaaca Newtona. Jeho naturální filozofie je prošpikovaná odkazy na Velkého architekta, který tvoří s matematickou přesností. Členové spolku přímo zmiňovali, že jsou vzájemně „přitahováni“, čím jiným než Newtonovým pojetím gravitace. Narativ určený pro jejich dámy, který přesahoval alespoň v pojetí těchto pánů jejich myšlenkové možnosti, byl díky Newtonovi na světě.
Regionální kulturní variace Svobodných zednářů
Skupina Svobodných zednářů v Brazílii. Připomínají sdružení vesnických chlápků v převlecích.
Jak se zednářství šířilo do dalších zemí, absorbovalo báchorky a mýty jednotlivých národů. Čím neuvěřitelnější, tím lepší. Tím se přeci stalo více vzdáleným běžnému člověku a zahalenější do mlhy mystéria, až se nakonec učinilo nesrozumitelným pro jeho vlastní členy.
Do Prahy se mimochodem dostalo přes členy francouzské lóže prostřednictvím důstojníků, kteří bojovali ve francouzsko-pruské válce. Německá varianta zednářství absorbovala místní pojetí rosekrucianismu, okultismu a kdoví, čeho ještě. Jak jsou Němci tak trochu lazaři na fantazii, odmítli mechanistickou Newtonovu fyziku jako rouhání. Tím de facto vylili s vaničkou i dítě. Popřeli samotného zakladatele, přičemž takové myšlenkové ústřelky jsou jejich běžným územ, kterým zakrývají, že rozumí duchovnu asi jako koza petrželi. Co si lze pomyslet o národě, který slepě následoval křivonohého tmavovlasého malířského nedouka, který jim kázal o úctě před světlovlasými Árijci?
Odnože Svobodných zednářů: Ilumináti
Adam Weishaupt, kterému šlo jak jinak než o peníze.
Asi nejslavnější odbočka Svobodných zednářů jsou Ilumináti. Ti se stali bezdečně námětem různých konspirací, přitom poněkud nechtěně. Ilumináty založil německý člen Svobodných zednářů, Adam Weishaupt. Ten v podstatě využil místní pobočku Svobodných zednářů k tomu, aby si naverboval lidi pro svůj vlastní projekt. Jenomže to se nelíbilo Bavorákům a tak jej z Německa hnali, jak se říká, svinským krokem.
Ze spolku zbyl jen vděčný materiál pro konspirátory a tvůrce filmů s mysteriózním nádechem. Kdo za své problémy potřebuje vinit někoho jiného, Ilumináti a Svobodní zednáři jsou vděčným obětním kozlem, na kterého je možné hodit kde co a poslat ho do pustiny, jak bylo dobrým zvykem u starověkých Izraelitů.
Ne, že by tyto spolky v tom byly nevinně jako holubice. Totiž místo toho, aby opravdu zlepšovaly svět, věnují se obskurním nefunkčním rituálům a jako malé děti se převlékají do obleků pro černokněžníky místo toho, aby raději zůstali nohama na zemi. Zavazejí pak na místech, kde se dělá opravdová magie, jako když se malé dítě plete mamince při vaření pod nohy. Jednoho dne se může opařit. Z těchto spolků nakonec zbylo něco, co připomíná Shakespearovo divadlo. Mimochodem to je také mystérium, že se Shakespeare tak prosadil ve světě, když je tak prázdný a jalový, ale to už je jiný příběh.
Zdroje:
Jacob, Margaret C. Living the Enlightenment: Freemasonry and Politics in Eighteenth-Century Europe. New York: Oxford University Press, 1991.
McIntosh, Christopher. The Rose Cross and the Age of Reason: Eighteenth-Century Rosicrucianism in Central Europe and Its Relationship to the Enlightenment. Leiden: Brill, 1992.
Weisberger, R. William. Speculative Freemasonry and the Enlightenment: A Study of the Craft in London, Paris, Prague, and Vienna. Boulder, CO: East European Monographs, 1993.
