Článek
Podle posledních zpráv evropské automobilky pláčou, že zhynou kvůli Číně na úbytě. Prý Čína začala ovládat a diktovat evropský trh. Čemu se všichni tak hrozně diví, nechápu. Mně bylo vždy podezřelé, jak může někdo s takovou radostí v srdci jásat, že jeho ekonomika, jako ta česká, ve velkém jede na výrobě aut?
Evropané přestali umět počítat
Tady někdo zřejmě hodně zlenivěl. Postavit koncept ekonomického rozvoje na tom, že budete donekonečna vytvářet železný šrot a jím zaplňovat zelené plochy měst, dusit lesy a vesnice, na tohle musí být člověk opravdu hodně rozmachaný a žít v naprostém odtržení od reality. Nejlépe něco takového vystihnul Jiránkův skeč o interakci člověka a automobilu. V jeho animaci se člověk probudí a snaží se dostat do práce přes rušnou ulici. Nakonec se mu to nezdaří a musí se vrátit zpět domů. Do takové situace se dostala i Evropa. Elektromobily nenabízejí žádné řešení co do plochy, kterou zabírají, nejsou o nic menší či větší. Jsou to pořád jen automobily.
Smysluplná práce a výroba v (pre)historii
Egyptské pyramidy jsou na první pohled velkolepé, na druhý fádní, poměr cena/výkon nic moc
Ve starověku existovaly časy, kdy se velká část lidí také nepředřela, práci sice za ní nedělaly stroje, ale příroda. Takový Egypt byl neustále zavlažován Nilem. Když se Nil vylil z břehů, bylo vše v pořádku, když přišlo sucho, bylo zle. Zdejší lidé si neporadili, nastaly hladomory a šířily se choroby. A takhle to šlo tisíce let. Mimochodem takovou civilizaci nám předkládají někteří archeologové a egyptologové jako vzor. Vzor prosím čeho? Společnosti, která jela na automat? Tak tahle dnešní je toho taky ukázkou, a jak dopadá, vše je dáno mimo lidskou kontrolu, jen na cyklech přírody, o které dnešní člověk tvrdí, že ji má celou zmáknutou. Jenomže přijde trochu víc deště a sněhu nebo horka a moderní člověk je i se svou technikou nahraný. Vážně vám to nikdy nedošlo?
Když se vrátíme ještě do toho Egypta. Ty pyramidy, které tak obdivujete, byly právě výsledkem situace, ve které místní obyvatelstvo nemělo co na práci. Mimo období „žní“ byli Egypťané používáni svými vládci ke stavbám pyramid. A když už tedy něco takového dělali, muselo to stát za to. Ostatně pyramidy jsou tím jediným, co v Egyptě tak nějak k ukazování zbylo. Pochybuji, že dnešní fabriky na auta se jednou stanou mauzolei, která bude někdo ukazovat dalším generacím. Vyrábět plechovky a zaplňovat jimi veškerý životní prostor je spíš ostuda než aktivita, na kterou by měl být někdo hrdý, obzvlášť někdo, kdo si říká člověk rozumný. Zatímco pyramidy byly taky nic moc, alespoň však sloužily jako hroby a pozdější zásobárna poznatků o starověkém světě. O čem svědčí třeba auta značky jednoho dříve slavného vynálezce, fakt nevím. O technické nedostatečnosti a o pohonu, který tu byl již přes sto let k dispozici. Takže o zpátečnictví? Nejspíš ano.
Skutečné inovace nejsou technického rázu
A jsme u toho. William Blake, proslulý to anglický umělec a také technicky dovedný, jednou prohlásil, že umění je strom života, zatímco věda je stromem smrti pro lidstvo. V lecčem má pravdu, vezměte si třeba architekturu. Dnešním výdobytkem jejího technického zpracování jsou domy z betonových kvádrů či kostek. V takových obydlích tráví svůj čas i proslulé osobnosti z oblasti vědy, techniky a byznysu. Není to ostuda? Jsou sice stavěny z takových materiálů, aby to zakrylo nedostatečnost jejich tvůrců, protože při konstrukci něčeho tak všedního a unylého nemusíte tolik umět počítat ani mít v hlavě nějaké složité nápady, ale na druhé straně ukazují tyto dnešní domy, jak jsou na tom Evropané s jejich hlavou. Je poměrně jednoduchá, nesnese složitější přístupy a už vůbec žádnou hlubokomyslnou kreativitu. Uvědomte si, že tolik propagované moderní mrakodrapy a prosklené kancelářské budovy připadají mnohým lidem být vyloženě ohavné.
V této situaci není divu, že jedna velká česko-německá automobilka má všude po internetu inzerát, který má být náborem kreativních pracovních sil. Chlubí se u toho svým výdobytkem jakožto primární ukázkou svých kreativních možností : klaksonem, který troubí víc a víc, protože tak se děje v Indii. Proboha, z toho ta mentální zabržděnost úplně kape.
Kreativita a myšlení dnešního člověka je rozparcelována mezi betonové kostky a vstupy vytvářené umělou inteligencí, která je asi tak inteligentní jako pračka z 50. let. Jen zchroustává vstupy, které někdo jiný, opravdu inteligentní, nachystal. Jestli na ni spoléháte, podobáte se turistům, kteří kdesi ve zdánlivě panenské přírodě pijí z potoka netuše, že někde nad nimi v něm leží mršina. Místo toho, aby šli rovnou k pramenům poznání.
Nivelizace chytrosti
Něco takového však dnešního člověka nezajímá, ale zajímat by jej mělo. Žije totiž ve společnosti, která vznikla v hlavách inteligentních renesančních lidí, zatímco on sám je schopen se věnovat vždy jen jednomu malému úseku a oboru. Lidé, kteří ví, jak nahlédnout do podstaty věcí a umí opravdu integrálně propojovat poznatky z různých oblastí, jsou dnes nahlíženi dokonce s krajním podezřením, v lepším případě jako myšlenkoví kutilové a v horším případě jsou veřejně dehonestováni. Často se tak děje s odůvodněním, že dnešní oblasti poznání jsou tak složité, že jim nemůže ani dvěma naráz nikdo rozumět. Tento argument je jen trapnou snahou zakrýt nedostatečnost něčí hlavinky a hlavně strach, co by se stalo, kdyby se na veřejné scéně pár takových renesančních osobností skutečně objevilo.
Z podobného důvodu dnešní komerční prostor vypadá tak, že se v něm lidé předhánějí v tom, kdo dokáže být hloupější a primitivnější a ještě mu to projde. Příčinou tohoto jevu je přesvědčení lidí, že oni jsou ti chytří, zatímco ostatní jsou ti méně chytří, kterým je potřeba předkládat pošetilé reklamy, omezené děje ve filmech a seriálech, prostoduchý obsah na sociálních sítích a těžkopádnou komerci. Ovšem skutečná příčina spočívá v tom, že ti, kteří si připadají být jako ti chytřejší, si neumí přiznat, že zas tak chytří obvykle nejsou. Skutečně hodně chytrý člověk totiž vidí, že méně chytří než on jsou i ti, kteří jsou průměrní nebo mírně nadprůměrní, a ani takoví lidé nepotřebují k životu takovou mentální zhůvěřilost, která se dnes lidem ve veřejném prostoru předkládá. To ale vidí jen ti opravdu chytří, většina průměrných se ráda realizuje prací pro ty méně chytré než jsou sami, aby si připadali chytřejší než jejich klienti. Tím vzniká efekt prioritizace méně chytrých obsahů, protože každý chce působit, že je chytřejší než ostatní, pro které pracuje. Jednoduše řečeno, tvůrci reklam mají za to, že tvoří reklamy pro prosťáčky, tvůrci filmů a seriálů mají pocit, že tvoří pro obyčejný lid, influenceři se cítí jako proroci novinek pro ty, kteří jsou za nimi pozadu, a obchodníci preferují dojem, že lidé jsou tak omezení, že koupí každý nesmysl. A to je ten problém, lidé by měli bojovat s vlastní omezeností, ne si ji projektovat na své klienty.
Zatím na pozicích ve společnosti a politice vládnou absolutní nedouci co do témat, ve kterých by měli excelovat, a náramně se baví tím zázrakem, že si to vůbec můžou dovolit. Byli zvyklí, že jim to vždy společenský systém nějak vykompenzoval prací někoho chytrého, kdo zůstával upozaděn. To vše má dnešní člověk za to, že se takhle zrutinizoval a zhloupnul.
Zatímco člověk Technický naprosto ztratil schopnost si propojit věci mezi sebou. Ve své pýše na sebe sama přišel o to nejdůležitější, co měl k dispozici: řídící aparát vlastní ekonomiky a společnosti. Ten mu vypadl z robotizované ruky a na vysokých společenských pozicích určených k inteligentní vědomé správě a směřování společnosti se jen algoritmicky zacykleně placatí duchem nepřítomní prosťáčci s vysokou prestiží, kteří místo reprezentování inteligentního vědomí géniů propagují automatizovanou nejapnost mas.
A spočítat si jednoduchou rovnici, co se stane, když bude sázet při svém ekonomickém růstu na nekonečné množství vyráběných plechovek, už současný člověk technický opravdu nedokáže.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-muzeme-to-cele-zavrit-narikaji-zoufale-automobilky-cina-drzi-vsechny-v-sachu-40544917
Toby Wilkinson. The Rise and Fall of Ancient Egypt. 2010. Bloomsbury Publishing.
