Expanzi Alexandra Makedonského zastavil tajemný muž

Alexandr umírá záhy po svém ne příliš úspěšném tažení do Indie na podivnou horečku 10. června v roce 323 př. n. l. ve věku 32 let v Babyloně.

Indie mu svým vlhkým subtropickým podnebím neprospěla. Víc mu ale uškodilo něco jiného, ale nepředbíhejme. Alexandr Makedonský byl tak úspěšným vojevůdcem, že se mu otevřely možnosti i tam, kde nikdo jiný dosud neuspěl, ve starověkém Afghánistánu. Zde mu jeden z tamních vladařů dokonce daroval hlavu jeho nepřítele z vedlejší Persie. Nicméně Alexandr nezareagoval tak, jak by Afghánec čekal. Nechal jej setnout za to, že znemožnil jeho protivníka.

Zvláštní osobnost byl ten Alexandr. Navazoval na svého velmi úspěšného otce Filipa II. Makedonského, který mu na domácí půdě umetl cestičku a umožnil mu konsolidovat část Řecka a samozřejmě Makedonii, odkud pocházel. Alexandr měl však ještě jedno eso v rukávu přímo na svém životním startu. Byl to jeho vychovatel, již v té době slavný filozof Aristoteles. Ten mu dal do vínku zvídavost i schopnost se přizpůsobit.

Alexandr byl svým druhům podezřelý od chvíle, kdy začal přejímat zvyky cizinců, především ty perské, a tak trochu se odrodil. Jenomže multikulturní zaměření, to bylo jeho. Proto si také bral manželky z různých podrobených kmenů. Spekuluje se o tom, že to vedlo k jeho otravě.

Faktem je, že Alexandr Makedonský, později zvaný Veliký, měl pod palcem značnou část tehdejšího známého světa. Patřilo do něj Řecko, Egypt, Perská říše a jeho působení dosahovalo až po indický kontinent. Je o něm známo, že neprohrál žádnou bitvu. Až na jednu, o které se moc nemluví. Svůj vlastní vnitřní boj, který prohrál, kupodivu s přičiněním starověké Indie.

Indie je známou kolébkou různých náboženských kultů od těch nejtemnějších až po ty nejpřístupnější. Dodnes tam jezdí turisté z celého světa, ne však do luxusních hotelů, aby se mohli usadit na pohodlném lehátku, ale často do tak trochu špinavých ášramů, kde jim mohou jejich guru nabídnout jen doušek leckdy poněkud problematické pitné vody. Proč tam tedy jezdí? Za zdrojem duchovní energie. Alexandr byl také jedním z těch, kteří se zajímali o duchovní prameny.

Může vás to překvapit, ale ty sochy Buddhů a jejich různá vyobrazení nejsou dílem Indie, ale Řecka. A jako svého duchovního otce mají Alexandra Velikého. Jakto? Na svá válečná tažení, nebo také kulturně propagandistické kampaně, si Alexandr vzal řadu řeckých umělců. A ti tvořili a tvořili. Zpodobnili tak Buddhu, který se do té doby v Indii tímto způsobem nezobrazoval.

Když se díváte na sošku Buddhy, je v něm kus antického chladu a odstupu spojeného s tou vnitřní odpoutaností od světa, tak charakteristickou pro indický buddhismus. Mimochodem buddhistů je v samotné Indii velmi málo, jen 0,7% obyvatel. Buddhismus se tak stal spíše vývozním artiklem, který se dobře uchytil v mnohých částech jihovýchodní Asie a samozřejmě na Západě.

Proč je to pro naše téma důležité? Ukazuje to, že Alexandr nebyl jen krvežíznivý vojevůdce, ale měl při svých taženích eminentní zájem o místní náboženství a kulturu. A právě to se mu stalo osudným.

Alexandrova expedice do Indie představovala první evropský pokus o její kolonizaci. Zdálo se, že to nebude žádný problém, protože tak, jak vidíte Indii dnes, tak vypadala vždycky. Indie je sice jedním velkým státem složeným z různých jiných podřízených státních jednotek, ale její rozdrobenost je u ní vidět na první pohled. Jednota v rozklíženosti je indické motto.

A právě neschopnosti nebo spíše zdráhavosti se společně jako jeden muž postavit nepříteli, kterou jsou Indové proslulí, se Alexandr chytil. Ovšem necelé dva roky po Alexandrově smrti se vyrojila nové indická hrozivá síla. Maurjovská říše, která byla první státním útvarem v Indii, kterému se podařilo sjednotit pod jednoho panovníka celý indický subkontinent.

Za tímto neuvěřitelným výkonem stál Čandragupta Maurja. Mimochodem vrcholu tato říše dosáhla za jeho vnuka Ašóky, který byl první známý buddhistický panovník. Nicméně to ještě není všechno, zásluha nepadá přímo do klína Čandraguptovi, ale poměrně nenápadné šedé eminenci, jeho rádci Čánakjovi, zvanému též Kautilja.

Kautilja byl hlavním poradcem a kancléřem vládce prvního indického státního útvaru. Byl to on, kdo bývá označován dokonce za zakladatele politologie a ekonomie. A nejspíše to byl právě on, kdo podnítil lokální vládce, aby kladli Alexandrovi nezdolný odpor a aby se konečně spojili dohromady. Gravitace duchovního odporu, který Kautilja uvedl do pohybu, pak Alexandra přivedla ke změnám v plánech. Nakonec se obrátil a v tažení nepokračoval a následně umírá, zřejmě především z vyčerpanosti organismu, ve starověkém Babylóně, který mu před několika lety dobrovolně otevřel své brány.

Kautilja je v samotné Indii poměrně populární postavou. Možná vám o ní jako turistům nebudou vyprávět, ale byl to právě on, kdo postavil Indii na nohy a udělal z ní normální zemi a pozdější světovou velmoc. Byl to znovu on, který sepsal pravidla státnictví, diplomacie, tajné služby včetně pokynů pro diverzní akce a mnoho dalšího.

Jeho dílo se dnes srovnává s Machiavelliho Vladařem, ačkoliv má poněkud jiné intence a dopady. Posuďte sami, jak uvažoval Kautilja.

Podle něj má být král zároveň mudrc. To se projevuje tím, že žije asketickým životem, což je pravým opakem toho, co nám předvedli různí evropští králové. Nevyhledává špatnou společnost, zabývá se především duchovním životem. Proto se nebude obklopovat pochlebníky, ale staršími moudrými muži. Bude neustále studovat a zdokonalovat se. Pokud to je možné, dá přednost nenásilí. Především škodlivým lidem se bude vyhýbat. V žádném případě nebude zneužívat výhody své pozice k tomu, aby někomu ukořistil jeho manželku či jeho majetek.

Za největší nepřátele takového vladaře nejsou považováni jeho sousedi, ale chtíč, hněv, chamtivost, domýšlivost, arogance a bláznovství. Kritéria výběru králových spolupracovníků budou spočívat v jejich schopnostech, které prokázali v minulosti. Státní úředník by měl být velmi dobře vyškolený, předvídavý, měl by mít skvělou paměť, odvahu, pochopitelně odbornost, nadšení, schopnost mluvit, být v dobré zdravotní kondici. Měl být laskavý a vyvarovat se nenávisti a výbuchům hněvu.

Když tak čtete Kautiljovy kritéria, chápete už lépe, proč mnoho zemí nefunguje tak, jak má a jejich obyvatelstvo je nešťastné a frustrované a potácí se od jedněch voleb k druhým v podstatě v čirém zoufalství? Kvality lidských zdrojů na kterých Kautilja trval, způsobily něco nepředstavitelného. Mnohaetnickou a mnohamilionovou Indii ovládl jeden duchovní proud a jeden státní útvar.

Kautilja však nebyl žádný naivka a dokázal být nekompromisní, pokud šlo o to, vybojovat bitvu dobra nad zlem. Když jde přímo o soudy, rozlišuje zločiny trestního a občanského práva. Trestním právem se má zabývat přímo stát, a tím druhým žalující strana.

Pokud jde o ochranu státních zájmů, neváhá Kautilja použít špiony. Krásné ženy považuje za nejlepší způsob, jak podkopat vládu v nepřátelském státě. Agentky v zahraničí svedou jedny mocné muže, a pak je odkopnou a začnou si s jinými mocnými muži. Tím vyvolají v konkurenčním státě nevraživost a rozmíšky.

Špioni musí být dobrými herci a musí se vyznat v převlecích. Pokud jde o muže, ideální jsou pro tuto roli asketové či obchodníci, lékaři nebo astrologové. Při své přítomnosti na cizím území šíří propagandu a získávají dvojité agenty, aby si tak udělali představu o nepřátelských operacích. Tajná služba se musí zabývat testováním státních úředníků, rozkrývat špinavé kšefty obchodníků a zjišťovat potenciální nebezpečí zvnějšku.

Válka se má odehrát jen v případě, když její výhody převyšují pozitiva období míru. Ve většině případů je mír preferovatelný, ale když už válka propukne, jsou všechny metody včetně atentátu na vůdce cizích mocností dovoleny.

Není tedy divu, že když musel Alexandr čelit někomu takovému, jako byl Kautilja, nemohl při svém tažení do Indie uspět na plné čáře. Alexandr byl člověk s horkou hlavou, zatímco Kautilja měl jasno v tom, jak rozložit morál jeho jednotek. Rozklížil je zevnitř a k tomu nepotřeboval ani jednoho jediného vojáka a hrozit mu fyzickými zbraněmi. Zbraně duchovního světa jsou totiž daleko mocnější. Něco takového by bylo dobré, kdyby pochopili současní státníci na světové scéně. Když jim to nedojde, nevadí, neúprosná gravitace duchovního světa stejně věci zařídí tak, aby byly takové, jaké mají být.

Zdroje:

Curtius Rufus. The History of Alexander. 1984. Penguin.

Charles Rivers. Alexander the Great in India: The History and Legacy of the Macedonian King’s Final Campaign. 2019. Independently published.