Článek
Ježíš jako syn tesaře
Na začátku svého působení měl Ježíš poměrně jednoduchou identitu jako syn tesaře Josefa z Nazaretu. V úvodu své kariéry vzbudil velký rozruch, stal se celebritou nebo rovnou Kristem-Mesiášem. V průběhu dalších let se některým lidem svěřil, že je Boží syn. A až dvě století po jeho smrti, když už s tím sám nemohl nic udělat, se z něj stal Bůh. Docela hodně zásadních změn v občance, nemyslíte?
Jedna hláška z populárního muzikálu klade Ježíši otázku:
Ježíši Kriste, Superhvězdo, co myslíš, jsi to, co o tobě říkají?
Ježíšova identita
Ježíše samotného zajímalo, jaký dojem udělal na druhé, a tak se nejdříve ptal on jich:
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.
Byl Ježíš spokojen s Petrovou odpovědí nebo ji měl potřebu korigovat? Jeho reakci dobře známe:
Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
Ježíš tímto potvrdil svou identitu Božího syna. O tom, že by byl někdo jako Bůh, Ježíš nikdy nemluvil a ani si to nenárokoval. Ježíš byl v očích svých učedníků někdo, kdo je s Bohem spojen příbuzenským vztahem, ale nikoliv totožnou entitou. V očích Židů i muslimů takový zůstal: učitel nebo prorok. To jen křesťané si ho postavili na oltář. Ježíš se prezentoval jako člověk z masa a kostí s nadpřirozeným původem a schopnostmi. Tečka za příběhem. Nebo ne?
Vzkříšený Ježíš jako přemožitel smrti
Otec je větší než já.
Víc než dvě století Ježíše brali jeho učedníci jako něco víc než sami sebe. Nic víc. Co se pak změnilo? A proč?
Samotný apoštol Pavel, který po Ježíšově smrti zakládal nové křesťanské komunity a zabýval se misionářskou činností, Krista vnímal jako tvora odlišného od Boha.
V listu Filipanům říká:
Proto ho Bůh také povýšil na nejvyšší postavení a dal mu jméno, které je nad každé jiné jméno.
Buď zde měl Bůh schizofrenii a rozdělil se vedví nebo je ztotožnění Krista s Bohem bohapustý nesmysl.
Není divu, že Ježíšovi učedníci, kteří se chtěli navrátit k původním základům křesťanství, jako byl Michael de Servetus (1511-1553 upálen v Ženevě), nenašli v Bibli po nauce o Trojici, tedy Ježíšovi jakožto Bohu, žádné stopy. Společnost Unitářů, která vznikla již za doby Komenského, se jasně proti nauce o Trojici vymezila a neučí ji doteď.
Odkud křesťané vzali myšlenku, že Ježíš je Bůh
Egyptská mytologická triáda, trojice
Křesťanství se s tím, jak se šířilo, sice dostalo kamkoliv, ale. S tím, jak se ocitlo všude, tak se potýkalo s konkurenční věroukou. Ne vždy to ustálo vítězně. Respektive, aby se neprozradilo, že křesťanství nebylo ve všem tak silné jako pohanství, raději mlčky převzalo řadu pohanských nauk včetně Ježíše jako Boha do svého pohanského panteonu.
Jedno z prvních míst, kam se křesťanská doktrína dostala, byl starověký Egypt. Ten měl nabito ze starověké Mezopotámie, Babylóna. Možná měli raději křesťané jít do Číny (velmi brzy se tam křesťanství ostatně rozšířilo), tam by si Trojici s sebou neodvezli. Jenomže oni zakotvili v Sýrii a Egyptě a dokonce z těchto míst pochází první křesťanští mniši. Z kontemplace v pohanském prostředí vzešla řada změn, které se do evangelií neměly jak původně dostat. Jednou z těch výraznějších proměn byla právě nauka o sv. Trojici. Egyptští teologové věřili v trojice rovnocenných bohů:
Trojicí se velmi zabývali egyptští teologové. Tři bohové se spojují a jedná se s nimi jako s jednou bytostí, která je oslovována v jednotném čísle. Tak má duchovní síla egyptského náboženství přímou spojitost s křesťanskou teologií.
Duchovní církevní otcové jako byl Athanasios, kteří pocházeli z Egypta, nakonec zformovali učení, které mělo jednoznačný egyptský otisk. Ježíš byl brzy po zrovnoprávnění s Otcem přijat do trojičního panteonu Otce, Syna a nakonec Ducha.
Jestliže bylo pohanství křesťanstvím přemoženo, pak je stejně pravdivé, že křesťanství bylo pohanstvím pokaženo. Čistý deismus raných křesťanů byl římskou církví změněn v nesrozumitelné dogma o trojici. Mnohé pohanské poučky vymyšlené Egypťany a idealizované Platónem byly zachovány jako hodnověrné.
Ježíš Egyptský
Jan Evangelista. Do evangelií vnesl netušený prvek božství
Takže? Ježíšovo údajné božství je dílem egyptských mystérií s malou příměsí Bible. Asi jako když dnešní genetikové přidají do kódu ryby kód jiného druhu. Tehdejší křesťané si Ježíše poněkud duchovně geneticky modifikovali. Poegyptštili jej. No a genetika, jak víme, vydrží dlouho a duchovní memy snad ještě déle.
S jakým genetickým kódem naznačeným, ale nedopovězeným, v Bibli mohli pracovat?
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.
S jistým útržkem DNA, ve znění uvedeném výše, který zaznamenal evangelista Jan, možná už pod vlivem egyptských mystérií. Evangelium podle Jana je totiž celé nějaké jiné. Je nejmladší ze všech čtyřech a není synoptické, ergo nepopisuje stejné dění simultánně jako Matouš, Marek a Lukáš. Jako by ho do Bible vložil nějaký mystik, který počítal s tím, že tak trochu nakazí čtenáře a přivede je na jiné myšlenky než ostatní evangelisté. Nuže, stalo se.
Jan mluví o Ježíšovi jinak než ostatní. Personifikuje jej jako řecký Logos, tedy Slovo, a Slovo podle něj bylo Bůh. Nejspíš to prvotní čtenáře evangelií moc netrklo, ale s postupným přísunem řecké filozofie v kombinaci s jejím egyptským nánosem na Jana začali klást důraz víc, než na výpovědi ostatních. Spojili církevní styl egyptský s řeckou filozofií a zamíchali do ní pár biblických veršů, a simsalabim, Ježíš se stal Bohem. Uplynula však necelá tři století k tomuto zvláštnímu duchovním tvaru.
Učení o Logovi a trojici dostalo svou podobu od řeckých Otců, kteří byli velmi ovlivněni, přímo či nepřímo, platónskou filozofií. Nelze popřít, že odtud se do církve vplížily omyly a zkreslení.
Dopady Ježíšova božství na societu
Ježíš jako součást nesrozumitelného trojhlavého Boha
Ze srozumitelného lidového Ježíše v 1. století se na konci třetího století stala neřešitelná záhada. Když je Ježíš Bůh stejně jako Bůh Otec, dává to nějaký logický smysl? Nabízely se různé příměry z přírody či logiky, ale v tu chvíli, kdy Ježíši církev odňala možnost působit na lidi tím, že byl opravdu jedním z nich, jej naopak odkouzlila a oddálila od běžného člověka.
Později se to horko těžko snažila lepit různými teologickými teoriemi, které jsou opravdovými fantasmagoriemi. Jako třeba ta, že Ježíš byl opravdový Bůh i člověk zároveň, trpěl jako člověk, ale vnímal jako Bůh. Prostě učiněný schizofrenik dle dnešní definice.
Nicméně tím se rozhodně běžnému člověku neučinila nauka o Trojici srozumitelnou. Ona ani být neměla. Pozdější církev chtěla, aby se věřící spokojili s Ježíšem, který je jim vzdálený daleko v mlze, aby s ním moc neotravovali kněze a jiné představitele církve. Kdyby jej dále vnímali jako výjimečného člověka, mohly by přijít nepříjemné otázky. A proč teda zemřel? Mají všichni ostatní, kteří se snaží jako on změnit společnost, na to doplatit? Když byl Ježíš Bůh, tyto otázky potom nedávají smysl.
Církev chtěla, aby se lidé podobní Ježíšovi snažili do úmoru pro dobro ostatních, ale božský status jako Ježíši už jim přiznat nechtěla. Tak se stala takovou chytrou horákyní. Platila za to značnou nesrozumitelností Krista, která panuje ve světě dodnes.
Tímto se křesťanství, jehož zvěst byla záměrně původně napsaná v řečtině koiné, tedy obecné mluvě a nikoliv v řečtině filozofů, oddálilo od vidu a slechu řady lidí. Stalo se náboženstvím římské říše, které bylo povinné, a tak nebylo nutné ho nikomu nadále vysvětlovat. Ůčast věřících na křesťanském rituálu učinila mechanickou, bez osobního porozumění daného věřícího.
Ostatně víra byla přeci jenom povinná, tak jaképak copak. S tím souvisela i neochota katolické církve překládat Bibli do jazyka běžných lidí. Takové překlady přeci nebyly nutné, vždyť mystérium stejně nezpřístupníte tím, že bude mluvit vaším jazykem, je tak jako tak nadpojmové nebo mimopojmové.
Trojice byla chápána jako mystérium a toto mystérium se dále šířilo po světě, nikoliv Ježíš. Ježíš se ztratil v překladu, v jakémsi duchovním panteonu se dvěma ostatními Bohy, kteří podle křesťanské logiky nejsou celkem tři, ale jen jeden. Zvláštní početní machinace.
Tím, že se Ježíš vypařil z pozice náboženského učitele se zvláštními schopnostmi, byl posunut kamsi na nebeský obláček, kde s odstupem shlíží na své následovníky. To by vysvětlovalo, proč je v křesťanském náboženství takový zmatek. Někteří křesťané se modlí přímo k Ježíšovi, druzí zase k Bohu, jiní ke svatým. Každý si vybral to své, co je mu nejbližší. Z původního náboženství zaměřeného na židovského Boha se přešlo k egyptské Trojici a z ní někteří skáčou do esoterických vod, kdy Ježíše berou pouze jako divotvůrce.
Celkově se zdá, že Ježíš má až příliš moc identit na to, že v evangeliích si o jeho osobnosti a základní podstatě každý může poměrně přesný obrázek udělat sám. I bez církevních disputací.
Zdroje:
Bible, různé překlady
Fulton J. Sheen. The Life of Christ. 2016. Martino.
