Článek
Nejdříve si ujasněme pojmy. Jaký je významový rozdíl mezi fašismem a nacismem? Fašismus je vláda diktátora, která se projevuje státní kontrolou ekonomiky, přísně kontrolovanou společností a bojovým nacionalismem. Zatímco nacismus je prostě jen regionální vynález, aplikací fašismu Made by Hitler.
Fašismus byl populární nejen v Itálii, ale i v Maďarsku, Rumunsku a Japonsku. A dnes nabývá na síle přímo ve Spojených státech a některých evropských státech. Někdy je těžké se v tom vyznat, protože třeba frankistický režim ve Španělsku není převážně politiky vykládán jako fašistický, zatímco vláda Juana Peróna v Argentině ano.
Jak tedy identifikovat fašistický režim? A jak si na tom stojí oproti demokracii?
Stát jako předmět uctívání
Symbol starověkého Říma
Jedním z mála, který toto slovo poprvé použil, byl Benito Mussolini. Inspiroval se také jiným Italem Niccolem Machiavellim, který měl v podstatě fašistickou teorii vlády. Jeho logika byla taková: politická korupce mé doby se dá překonat jen silným autoritářským vládcem, který používá svou autoritu neprůhledně, aby nepodlehl dvorním intrikám, ale o to víc důrazněji.
Od toho pochází označení „il duce“ , Vůdce pro takového panovníka.
Fašismus klade stát a jeho autoritu nad kteroukoliv jinou. Občanskou i náboženskou. Tato ideologie však není jen nějakým útočištěm slabých intelektuálně průměrných lidí. Stát velebí třeba francouzský právník Jean Bodin v 16. století nebo věhlasný Angličan Thomas Hobbes v 17. století a němečtí filozofové éry 18. a 19. století, Johann Gottlieb Fichte, Georg Wilhelm Friedrich Hegel a Heinrich von Treitschke. Hegel dokonce učil, že stát zaujímá nejvyšší postavení a že nejvyšší povinností jednotlivce je být jeho loajálním podporovatelem. Není divu, že ve společnosti nasáklou tímto intelektuálním duchem, mohl Adolf Hitler snadno uspět a najít oporu právě v německé filozofii a intelektuálních směrech.
Je zcela normální, když vláda vládne. Druhý extrém je zase vláda impotentní a neschopná. Fašistické státy jsou však vymyšleny tak, aby občané museli svou vládu jen slepě poslouchat, nic víc. Žádná demonstrace občanů a jejich individuální vůle, jen demonstrace moci ze strany vlády.
Takový Heinrich von Treitschke zašel až do krajnosti:
Nezáleží na tom, co si myslíš, hlavně když posloucháš.
Je v povaze každé vlády, že uplatňuje svou autoritu. Ale fašistické státy jsou stavěny tak, aby ji uplatňovaly až do krajnosti a vyžadovaly slepou poslušnost. Místo hesla francouzské revoluce: „Volnost, rovnost, bratrství“, platí pro fašismus motto opačné: „Věřit, poslouchat, bojovat“.
Fašistický režim je totiž zaměřen především na podporu války a podmanění ostatních národů. Ostatně tím se bavil již starověký Řím.
Fašistická oslava války
Benito Mussolini se k tématu války vyjádřil jasně:
Jedině válka vybičovává všechnu lidskou energii k nejvyššímu vypětí a klade pečeť na národy, jež mají odvahu jít jí vstříc. Válka je pro muže to, co mateřství pro ženu. Trvalý mír je skličující a je negací všech základních lidských ctností.
Ideolog Treitschke argumentoval, že válka je nutnost a zapudit ji ze světa by prý bylo hluboce nemravné a navíc „by znamenalo zakrnění mnoha podstatných a vznešených sil lidské duše“.
Rok 1922 znamenal pro fašismus v Itálii triumf. Mussolini se stal ministerským předsedou a následně diktátorem. Ekonomické otázky podléhaly nesmlouvavé kontrole státu. Odbory byly zakázány. Nastala cenzura a kontrola médií.
Fašismus v Německu
Mezi italským fašismem a německým nacismem existují výrazné rozdíly. U nacistů se jednalo vládu takzvaných nadlidí a o rasové čistky. To nebylo Mussoliniho záměrem, který naopak rasovou ideologii nepěstoval.
Pokud jde o národní velikost, viděly ji oba režimy z jiných úhlů. Cassels k tomu říká:
Zatímco Mussolini vyzýval své krajany, aby napodobili činy starověkých Římanů, nacistická revoluce ducha směřovala k podnícení Němců, aby netoliko dělali to, co dělali vzdálení teutonští obři, ale aby také byli týmiž kmenovými hrdiny znovu vtělenými ve dvacátém století.
Itálie se vyhlížela dopředu z časů starověkého Říma na průmyslovou revoluci, zatímco Německo se dívalo do bájné minulosti a snažilo se oživit staré germánské mýty.
Co umožnilo fašismu prosperovat
Paradoxně to byly slabé vlády a nevýrazní politici, kteří zapříčinili vzestup a oblibu fašismu. A pochopitelně nerozumná geopolitická rozhodnutí. Svou roli však hrála i věda. Jak říká jedna encyklopedie:
Jednalo se se o nové procitnutí sociálního darwinismu v ideologiích fašistů, vyjadřovaných jak Mussolinim, tak Hitlerem.
Němci chápali válku jako střet mezi nedovyvinutými lidmi a těmi, kteří nad nimi přirozeně hráli prim.
Nelze říci, že by si vzali lidé z historie natolik silné poučení, že by fašismus zcela vymizel. Naopak nyní nabývá na síle. A lekce do budoucna? Preference slabých jedinců ve vysokých funkcích vede ke společenským bouřím a v některých případech až k fašistické diktatuře.
Zdroje:
Robert Paxton. The Anatomy of Fascism. 2005. Penguin.
William Shirer. The Rise and Fall of the Third Reich: A History of Nazi Germany. 2011. Simon & Schuster.
