Fidel Castro měl být hercem, nakonec mu nezbyla jiná role než diktátora

150 kilometrů od floridských břehů se nalézá jiný svět, svět, kde se Američané dříve rekreovali bez obav a zažívali tam neskutečnou pohodu. Ne jako doma, kde žili všichni pod ekonomickým diktátem a napružení jako struny. Na ulicích Havany potkávali lidi, kteří jim byli ochotni vyhovět ve všem, aby jim zpříjemnili jejich kubánskou rekreaci. Tak tomu bylo za diktátora Fulgencia Batisty. Kubánci se však neměli dobře, žili na hranici chudoby zbaveni přístupu ke vzdělání a bez zdravotnictví.

13. srpna v roce 1926 se však narodil muž, který to hodlal změnit. Jmenoval se Fidel Castro a nakonec Kubě vládl dlouhých 50 let. Po celou dobu své vlády se potýkal s klacky pod nohy, které mu házeli především Američané, kteří byli rudí vzteky, že hned za svou hranicí mají někoho nezávislého, kdo jim nejde na ruku a nekloní před jejich sebevědomým stylem svůj hřbet.

Fidel vystudoval práva a už už se chystal, že se ujme své práce v kubánském parlamentu. Byl totiž zaníceným kubánským patriotem a moc chtěl pracovat pro svou nádhernou zemi. Jenomže, co čert nechtěl, v zemi se ujal vlády diktátor Batista krvavým převratem. Jeho působení mělo nakonec za následek přes 20 tisíc obětí režimu.

Píše se 26. července 1953 a Fidel spolu se 120 špatně vybavenými muži se plíží proti vojenským kasárnám, kde zrovna pobývá tisíc po zuby ozbrojených mužů. Fidel neuspěl. Byl chycen a odsouzen k 15 letům vězení. Po 18 měsících jej však musí Batista kvůli tlaku veřejnosti propustit. Tehdy pronesl u soudu svou slavnou řeč, kdy řekl:

Po propuštění se Castro ihned vydal do hor a zahájil proti Batistovi guerillovou válku. Tu vedl několik let, až se s jásotem davů probojoval do Havany. Převzal vládu, a když se jej američtí novináři ptali, jestli zavede komunismus, odvětil, že v žádném případě. Jednalo se mu prý o zastupitelskou demokracii a o dobré vzdělání a zdravotnictví pro všechny. To první úplně nesplnil, ty další sliby do puntíku. Američané se pak mnoho let jezdili nechat ošetřit na Kubu, protože tento ostrov chudých poskytoval svým obyvatelům důstojnější zacházení než samotným Američanům hrdým na svou zemi až do doby, kdy potřebovali opravit zuby či vyoperovat slepé střevo.

Fidel na pozvání médií navštívil brzy po svém nástupu k moci USA, a to i přes výhružky smrtí od příznivců Batisty. Americká veřejnost jej přijala dobře, ne však americká vláda. Ta totiž žila v neustálém strachu před komunismem, a tak mu nedala dobrý signál pro spolupráci. Castro se ještě vícekrát poté snažil navázat dobré vztahy s Američany, ale bylo to marné. Státní kubánská pokladna byla vykradená, Batista vzal co mohl a utekl do USA.

Američané se rozhodli ignorovat hospodářskou situaci Kuby. Paradoxně však měli hodně svých vlastních podniků, které ovládaly Kubu. Tyto možnosti dostali od předchozího vládce Kuby, Batisty. Zisky odváděli do USA a Kubě zůstávaly oddenky. Castro USA žádal, ať neomezují import kubánského cukru. Navzdory Castrovým prosbám ho americký prezident Dwight Eisenhower naprosto zakázal. Castro kvůli tomu znárodnil americké podniky. V globálním politickém kontextu to bylo dobré rozhodnutí. Nechtěl jít ve šlépějích některých zemí latinské Ameriky a stát se dalším kašpárkem USA. Obrátil se na Rusy a ti mu garantovali odběr cukru. Něco za něco. Ruské jaderné zbraně u pobřeží USA vyvolaly světovou krizi. Castro použil obě velmoci proti sobě. Když se dva hádají, třetí se směje. Nějakou dobu mu to vycházelo.

Amerika dostala za vyučenou ještě jednou, a to když CIA naplánovala svržení Castra. V roce 1961 se vylodilo v kubánské zátoce Sviní na 1400 kubánských exulantů. Za 72 hodin skončila invaze na Kubu absolutním fiaskem.

USA poslalo na Fidela několik agentů, chtěli ho zabít jedem v jídle a pak dokonce výbušninou umístěnou v doutníku. Nikdy to nevyšlo. Jeho intuice byla skvělá. A nakonec na něj poslali nejsilnější zbraň - ženy. I když Fidel v překladu znamená věrný, moc ženám věrný nebyl, ale uměl to s nimi na jedničku.

Jedna z agentek CIA dostala úkol Fidela zabít, ale poté, co se stala jeho milenkou, on svedl její mysl a ona pouze jeho tělo. Nemohla proti němu nic podniknout, cítila se vůči němu bezmocná, jako by ji omámil nějakým kouzlem. Castrův hypnotizující vliv na ženy byl jedním z faktorů jeho celoživotního úspěchu. Kdo získá na svou stranu ženy v národě, má ho celý v kapse.

Jeďte všichni, kteří chcete, klidně pryč! prohlásil v roce 1980 Fidel a následkem toho desítky tisíc Kubánců nasedlo na lodě a vory a štandopéde pryč. Američané se vyděsili takovým počtem migrantů, až si nakonec oddechli, když Fidel akci uzavřel.

Jindy zase v jeho již pozdním věku Kubánci dávali najevo nespokojenost v ulicích, což nebylo běžné. Stařec vyšel do ulic, oživily se v něm staré guerrilové geny, a jal se bít, samozřejmě pouze slovně, se svými oponenty. Bitvu vyhrál, bouře se okamžitě zklidnily.

Na začátku 90. let se zhroutil Sovětský svaz a USA toho využilo k ještě většímu zintenzivnění vydírání ostrova. Dlouholeté sankce ekonomicky vyčerpaly zemi. Ale nemylte se, Kubánci jsou velmi flexibilní a jsou léta zvyklí na to, umět si poradit v jakékoliv situaci. Udělat si jídlo skoro z ničeho, poradit si bez elektriky a spravit si auto téměř 50 let staré, i když k němu nejsou náhradní díly.

Kuba je zvláštní místo na světě a ve Fidelově působení se stalo hereckou scénou. Jako národní divadlo pro jediného herce - Fidela Castra. Svou roli hrát uměl, jak na mezinárodní scéně tak i doma. Ikonická scéna, kdy se ke slovu na tribuně dostane kumštýř v americké vojenské uniformě s věčně zapáleným doutníkem, se nesmazatelně zapsala do paměti celého světa.

Zdroje:

Fidel Castro. History Will Absolve Me. Independently published. 2025.

Fidel Castro. My Life: A Spoken Autobiography. 2006. Todd McLaren and Patrick Lawlor.