Jagellonci byli pro české království toxičtí, umetli cestu Habsburkům

V roce 1464 vzniká v českém království opozice vůči českému králi Jiřímu z Poděbrad. Chce za krále Poláka Kazimíra IV., ten však tehdy odmítá. Nakonec se po smrti Jiřího z Poděbrad stává českým panovníkem Vladislav Jagellonský II. zvaný Český.

V roce 1973 došlo v Polsku k zvláštnímu děsivému úkazu. Skupina odborníků otevírá hrobku otce Vladislava II., Kazimíra Jagellonského. Zakrátko potom umírá 16 lidí, kteří se výzkumu účastnili. Na vině jsou mikroby, toxická cháska, která se v Kazimírovi namnožila. Něco takového je srovnatelné pouze s kletbou faraonů. Jagellonci však nebyli toxičtí jen fyzicky, ale i duchovně a duševně.

Vladislav II. sic byl zván Českým, ale nebylo to moc fér, v zemi nepobýval, když tak jen krátce a veškerou moc si koncentrovala česká šlechta pro sebe. Ano, rozvíjela se takzvaná vladislavská gotika, ale za jakou cenu. Král narozdíl od kališnického panovníka Jiřího z Poděbrad potlačoval svobodu vyznání a po zemích českých honil protestanty. Moc se mu nedařilo ani to, protože šlechtici si je chránili. Zvláště Jednotu bratrskou, která se stala pilířem českého vzdělávání a srdcem národní kultury.

Otec Vladislava, Kazimír, jej ani na žádnou politickou kariéru nepřipravoval. Zřejmě se čekalo, že si bude doživotně hrát s děvečkami v některém z rodinných hradů či hrádků. Při nástupu na český trůn mu bylo 15 let. Polský král Kazimír IV. dokonce na jeho podporu zahájil tažení do Uher, které však nepřineslo kýžené výsledky. A co víc, válka v Uhrách skončila nepříjemnou plichtou.

Vladislav musel přiznat Matyášovi Korvínovi právo vládnout na Moravě, Slezsku a v Lužici. Zbyly mu jen Čechy. O titul českého krále se tedy dělili dva panovníci. Co nakonec Češi chtěli, měli. Nebyli spokojeni s jediným českým kališnickým králem, kterého kdy měli, tak znovu došlo k dělení, rozkolům a politickým zmatkům.

Co čert nechtěl, Matyáš zemřel, a Vladislav se předem zavázal, že v tom případě zaplatí Uhrům 400 000 uherských zlatých. Jenomže to české stavy zaplatit odmítly. Ostatně díky Vladislavově slabé povaze se ony cítily býti pány v zemi. Situace zůstala viset v jakémsi vzduchoprázdnu, projevil se klasický český rys, který Čechy provází od jejich začátku. Nechat věci vyhnít a zkusit počkat, kdo by si mohl problémy z toho vyplývající vyžrat místo nich. Tahle strategie se jim nikdy nevyplatila, i když ji neustále praktikují stále dokola. Asi o nich platí to přísloví o starém psu, kterého novým kouskům nenaučíš. Právně visely české země v zástavě uherské koruny. Takže i když se Vladislav jevil jako panovník, který zachránil Čechy před válkou, vnitřně vyznívaly jako bolestivý vřed, který měl brzo prasknout.

V jeho době začala šlechta s módou zámků. Už se totiž cítili víc v bezpečí, zlenivěli, a nečekali, že se jim může něco stát. Ceny všeho začaly růst. Ono je to tu pořád stejné. Češi žijí v jakémsi hinduistickém cyklu času. Navenek to působí, že dochází ke změnám, zatímco čas jako by se zastavil. Takže byl relativní klid, ale vysoké ceny za všechno. Narozdíl od dynamického Jiřího z Poděbrad, který zajistil ekonomickou stabilitu právě díky tomu, že točil peníze. Tady se peníze netočí, ale perou, a to je rozdíl.

Šlechta začala podnikat, ale na úkor poddaných. Šlechtický velkostatek se stává hlavním dodavatelem potravin městskému trhu. Tehdy vznikli velkostatkáři. Nejúspěšnějšími podnikateli se stali Šlikové, kteří těžili stříbro v Jáchymově. Poprvé spatřil světlo světa americký dolar, respektive jeho předobraz, který Holanďané posléze vyvezli do USA, jáchymovský tolar.

Pro takové velkolepé podnikání potřebovala česká šlechta, která nikdy moc fištróna neměla, velké zdroje. Lidské zdroje. Narostla robota. Rolník byl přikován k půdě jako galejník. Vzniklo nevolnictví. Vladislav omezil právo lidí se stěhovat, aby nekazil šlechticům jejich velkopodniky. Obyčejný člověk byl za vlády Poláků bit jako žito. Zatímco česká šlechta vzkvétala.

Vladislav II. zemřel 13. března 1516. Měl dceru a syna. U syna však nebylo jasné, jestli se dožije dospělosti. Vladislav II. se domluvil s Maxmilliánem I. Habsburským na následnictví s tím, že se Ludvík ožení s jeho dcerou. Rok po tom, co se Ludvík stal českým a uherským králem došlo k německé revoluci Martina Luthera. Ten rozvířil stojaté vody i v Čechách, zvlášt v kruzích kriticky důležitého hospodářství v Jáchymově.

Dospívající Ludvík se ožení s Marií Habsburskou a stejně jako Vladislav II. má velké plány. Jenomže Turci se dávají do pohybu a všichni evropští panovníci musí žhavit diplomatické linky. Ludvík jel do Uher sehnat vojáky proti Turkům, zatímco se okamžitě projevila obluda, kterou krmil již jeho otec. Přebujelá šlechta. Zdeněk Lev z Rožmitálu udělal státní převrat. Když se vrátil Ludvík, musel pod tlakem šlechty Zdeňka Lva znovu jmenovat nejvyšším purkrabím. Jak potupné! Místo, aby zrádce nechal veřejně popravit, musel se na něj dívat, jak se mu směje za zády v  nejvyšší funkci v království! Mezitím Ludvíkovy snahy v zahraničí sehnat pomoc proti Turkům selhaly.

Ludvíkův pokus si zahrát na chrabrého bojovníka proti muslimům taky nevyšel. Postavil se bez vojenských zkušeností do čela armády, která mu z velké části chyběla. Pomocné vojsko z Čech nedorazilo. Čeští pánové si z něj udělali dobrý den. V krátké srážce se sultánem se jeho vojáci dali na útěk. Jeho kůň padl a on sám v těžkém brnění utonul v bažině. Tak skončila jepičí vláda polských Jagellonců na českém trůně a začala habsburská šikana.

Soudě podle předchozího vývoje událostí si ji Češi sami svým chováním vysloužili.

Zdroje:

Josef Macek. Jagellonský věk v českých zemích 1, 2. 2001. Academia.

Maciej Ruczaj. Jagellonské dědictví - Kapitoly z dějin středovýchodní Evropy. 2012. Centrum pro studium demokracie.