Článek
Kouzlo příběhů Harryho Pottera není originálně britské.
Harry Potter se prý usadil v Bradavicích - škole kouzel. Hezká pohádka, kterou ale spisovatelka Rowlingová nevytáhla jako králíka z klobouku z britského prostředí. Britové totiž žádné školy kouzel neznají. Zato Rumuni ano.
Britská sběračka rumunského folkloru
Užité kulisy nápadně připomínají transylvánské hrady
Joanne Rowlingová nebyla první britskou spisovatelkou, která se inspirovala Rumunskem, tentokráte na zapřenou. Jiný slavný britský spisovatel se také snažil vytěžit pověsti o rumunském Vladu Tepesovi alias Drákulovi. Jednalo se o Brama Stokera nebo spíše „stalkera“, který byl Drákulovi v patách. Údajně slyšel o ztroskotání jedné ruské lodi vyplouvající z Rumunska, a pak začal hledat v archívech a narazil na staré rumunské pověsti. Podobný modus operandi nepochybně následovala Rowlingová, akorát pochopitelně nikomu své zdroje neprozradila.
Britský král Karel má v Rumunsku chatu a pravidelně tam pobýval. Údajně prý v jeho rodokmenu lze najít i transylvánské předky. Britové tedy v Rumunsku často čerpali inspiraci, stejně jako při svých cestách - přiznejme si to, nejsou to žádní rození nomádi - od svých „gypsies“.
Jenomže kdyby se Rowlingová, král Karel a všechna tahle britská smetánka hlásila k nějaké zapadlé rumunské vesnici jako ke zdroji své životní inspirace, asi by jim to moc prestiže nevyneslo, že?
Škola kouzel v Bradavicích anebo v Transylvánii?
Drákulův hrad Bran
Rumuni znají kouzelníky, Britové je znají také, ale trochu jiné. Mají druidy a Merlina. Druidi žádné školy údajně neprovozovali. Dokonce se neobtěžovali ani s gramatikou či literaturou a své umění proto nezapisovali. Učili své žáky soukromě a schovávali se v lesích. Tak praví i vysoce gramotný César v Zápiskách o válce galské.
Rowlingová pro svou scenérii britské školy kouzel musela hledat inspiraci jinde. A nepochybně ji našla v Solomonaries. Což byli skuteční rumunští kouzelníci, kteří mimochodem podle pověstí jezdili na dracích, v ruce měli různé kouzelné nástroje a vždy s sebou nosili kouzelnou knihu. Povídá se, že Bibli, ale kdo ví, zda to nebylo jen krytí proti inkvizici. Také se školili se ve speciálních třídách kouzel k tomu určených. Jmenovaly se Scholomance.
Kouzlení po britsku?
Představitel lorda Voldemorta má britské šlechtické kořeny
Narozdíl od originální předlohy - skutečných kouzelníků kdesi ve vzdáleném Rumunsku, si britští pseudokouzelníci v díle Rowlingové museli zvykat na zkostnatělé soukromé anglické školství. Uniformy a přísné nudné britské učitelky.
Toť, co z původní inspirace zbylo. Zjevně zde hrála roli profese Rowlingové. Učila v Portugalsku angličtinu. Pracovala také jako úřednice. Prostě a jednoduše samé nudné profese plné školometství.
Knihy o Harry Potterovi jsou plné jakési uzarděné školské energie, kde za každým rohem očividně hrozivého nebo spíše hrozného školského zařízení, kdesi v Bradavicích*, čeká nějaká nebezpečně předvídatelná přísná suchopárná učitelka.
Víc než o kouzlech a čárech je tato sága o utrpení v britském školním systému. Který je sice pořád o hodně lepší než ten český, ale přec plný jakési lordské sešněrovanosti, který musí živé a kouzelné dítě děsně nudit a vlastně i děsit.
Kniha jako terapie pro gympláky?
Kniha byla nejpopulárnější mezi gymnazisty. Na snímku ti ruští
Kniha je v podstatě nejlepší terapií pro ty, kteří kdy absolvovali gymnázium. To je takové místo pro ty z některých pohledů lepší žáky, pro jiné zase šprty. V životě gymnazisty se toho moc zázračného neodehraje. Z nadšení z nové matematické úlohy se asi nic kouzelného vytvořit nedá. Ani z písemného diktátu a z gramatického šílenství okolo správného kladení čárek.
A tak si může každý gymnazista maje knihu pod lavicí představovat, že místo toho, aby seděl v nudné třídě, kde se skoro nic neděje, přenese se tímto do Bradavic a místo svého psacího pera tímto drží rovnou kouzelnou hůlku. Pokud je to žák, který má alespoň trochu osobnosti, nejspíše si přeje začarovat svou učitelku, aby mu tolik nemluvila do jeho životních plánů a snů.
Sága Harryho Pottera je něco jiného, než jak se tváří. Kdyby se čtenáři dozvěděli pravdu, asi by se kniha tak dobře neprodávala. A jaká že to je pravda? Jedná se v zásadě o poměrně faktickou výpověď o Británii a jejím vzdělávacím systému. Když si odmyslíme tu kouzelnou část, která do Bradavic přiletěla nikoliv z britského Kvikálkova, ale z rumunské Transylvánie.
*zřejmě odkaz na Oxford, který v překladu znamená „volský brod“
Zdroje:
Petre Ispirescu. Romanian Folk Tales: In English and Romanian. 2016. CreateSpace Independent Publishing Platform.
https://zalan.transylvaniancastle.com
