Článek
V Husově rodišti se slaví jeho upálení, nikoliv narození. Je to opravdu hodně divné. Ale co je ještě podivnější, je skutečnost, že Jan Hus, muž, který rozjel kolesa středoevropské reformace, není v evropském formátu ani svatým, ani známým svými díly.
Jen tím, že byl upálen. Ale i v tomto ohledu jsou Češi řekněme poměrně špatně informovaní. Věděli jste, že když Hus na koncil v Kostnici jel, už byl dva roky exkomunikovaný z církve? Vlastně to celé byla jen fraška, která ukázala povahu mnoha stran. Tak se na ně podíváme pod drobnohledem.
Češi a Hus
Křišťan s Husem ve vězení
Řada Čechů nemůže Husovi zapomenout, že je probudil z letargie. Stejně jako v minulosti tak i dnes. Řekněme si to narovinu: nějaká poroba katolickou církví české většině opravdu nevadila. A vůbec nechápali, proč se Hus tak zastává hodnot jako jsou pravda a láska, život je přeci o něčem jiném, o tom, co si myslí oni. O podivných hrách, a když na to přijde, vše se dá vyřešit kudlou do zad.
Takovou kudlu do zad Husovi Češi vráželi dennodenně. Sám Hus prohlásil, že Češi byli jeho nejhoršími nepřáteli. Přesto jim věnoval korigovaný český jazyk a mnoho vybídek k duchovní bdělosti. Za to dostal: hranici. Takový mistr Štěpán z Palče a Stanislav ze Znojma jej pronásledovali až na hranici, kam si sami přidali polínko.
Nutné zmínit dvě české osobnosti, které za Husem opravdu stály, na rozdíl od české šlechty, která ve smyslu rčení: po bitvě je každý generál a ve snaze Husovo upálení politicky vytěžit, odeslala své podpisy do Kostnice po Husově smrti jako znamení nesouhlasu.
Jednalo se o Křišťana z Prachatic, Husova přítele z dětství, který vždy stál za Husem a podpořil ho i v roli rektora pražské univerzity. Ten za Husem jel přímo do Kostnice ve snaze jej přesvědčit o absurditě tohoto spolku, který podle Křišťana neměl žádnou autoritu Husa posuzovat. Chtěl jej vyprostit ze spárů českých zrádců a cizineckých her. Nestalo se tak, Husa nepřesvědčil a dostalo se mu i uvěznění přímo na místě. Po intervenci císaře Zikmunda byl ihned propuštěn. Ne že by Zikmund byl nějaký lidumil, hodily se mu totiž Křišťanovy farmaceutické a lékařské znalosti, které notně využíval.
Další podpůrnou postavou byl Jeroným Pražský. Vyrazil do Kostnice, aby Husa v jeho úsilí očistit svou pověst podpořil. Žel byl uvězněn a rok poté rovněž upálen.
Řada Pražanů Husovi nemohla zapomenout, že člověk odkudsi z neznámého Husince ovládl intelektuální proudy v celé Praze. Zajistil, aby Němci z univerzity letěli jako po namydlený blesk. Á propos Němci.
Němci a Hus
Němci, ha ha. To je proslulý Husův výrok, který se neustále opakuje. Není pravda, že byl Hus zaměřen apriori proti Němcům. Naopak soudil lidi podle obsahu nikoliv obalu. Ale byl si vědom jistých německých tendencí, které mu zrovna nesvědčily. Německá rozpínavost a natvrdlost a tendence věci cyklicky po určité době ničit, jak je Germánům vlastní, Husovi lezly na nervy.
Ostatně jeho ovládnutí univerzity a to, že ji učinil ryze českou, nebyl žádný nesmyslný krok. Němci měli svoje vlastní univerzity, nebyl důvod se cpát na tu jedinou českou. Navíc se ji snažili směřovat ne úplně správným směrem. Nicméně, Němci tento krok neustáli. Císař Zikmund, „Němec“ jako poleno, byl zcela antihusovsky zaměřen. Na rozdíl od svého odrodilého bratra Václava, který byl Husovým spojencem.
Vrcholem všeho bylo pozdější Lutherovo reformační úsilí, které převzal od Husa. Nejprve tvrdil, že Husa vůbec neznal, to se mu od huby prášilo, protože Hus byl znám po celé Evropě, nemluvě u katolických mnichů. Byli ostatní, kteří převzali od Husa myšlenky a dynamiku působení, ale byli natolik zbabělí a proradní, že se k tomu vůbec nepřiznali. Mezi ně patřil i Němec Luther.
Francouzi a Hus
Němci však nebyli jediným osudovým faktorem. Ten klíčový sehráli Francouzi přímo na koncilu. Oni byli tím zásadním hlasem, který přesvědčil koncil i samotného Zikmunda, že upálení je nezbytné.
Jednalo se o Jeana Gersona, kancléře pařížské univerzity a kardinála Petra z Ailly, oba se snažili Husa ideologicky vytěžit a když to nešlo, tak jej alespoň zesměšnit.
Tyto pseudoosobnosti navíc hrály hlavní roli v konečném rozhodnutí o Husově upálení
Celkově řečeno se dá zodpovědně říci, že Hus doplatil na podivnou zaostalou evropskou povahu, která s průkopníky jedná tak, že je zapírá, ale jejich práci si později převezme a vydává je za tu svou.
Zdroje:
František Šmahel. Jan Hus. 2013. Argo.
Františel Šmahel. Husitská revoluce I: Kořeny české reformace. 2023. Karolinum.
