Článek
Protestantismus změnil svět. Do té doby byl evropský svět duchovně jednotný. Potýkal se pouze s muslimskou hrozbou. Ale náhle se začal rozpadat zevnitř. Navíc se představy o tom, kdy to celé začalo, velmi liší. Když se zeptáte AI, kdo byl první protestant, podá vám zcela nerelevantní odpověď: Martin Luther. Tak tomu nebylo, i když by si to nejspíše samotní Němci přáli.
Navíc, Martin Luther byl katolický mnich. Nikoliv „protestant“. Pokud nějak „protestoval“, tak ve skutečnosti jeho motivy byly více ekonomicko-politické než spirituální. Získal silné ochránce v podobě německých knížat, která si v jeho osobě chránila svou kasičku, o kterou se nechtěla dělit s Vatikánem. Takové ochránce neměl Jan Hus, kterému Luther vyfoukl korouvičku „prvního“ protestanta, protože jemu o peníze nešlo.
Nakonec historicky platilo to, co říkal Igňigo (známý jako svatý Ignác z Loyoly), zakladatel jezuitského řádu: „Ti, kteří si říkají „evangelíci“ by asi měli za takové rouhání platit pokutu. Evangeliu ani evangelistům se rozhodně nepodobají ani omylem.“
Začátky protestantismu: 12. století, kypění
Valdenské motto okopíroval i Komenský v Lux in Tenebris
Již od časů 12. století existovaly alternativní směry uvnitř katolické církve, které usilovaly o její obrodu. Jako hnutí Valdenských. A pak se k nim přidávaly další hnutí. Alternativním směrem byli kataři, kteří se rozhodli vycházet z gnostických spisů, které již dávno křesťané zavrhli.
Ve 14. století působil v Anglii Jan Viklef, který inspiroval našeho reformátora Jana Husa. Zdálo by se, že byl dost daleko od centra církve na to, aby mohl činit potíže, ale nebylo tomu tak. Ve skutečnosti velkou část pozemků v tehdejší Anglii držela katolická církev z „Itálie“.
Realita protestantství byla jako těsto, které se postupně zadělávalo a kynulo. Nakonec se upeklo v době Husově, protože Hus byl jednou z prvních evropských osobností, která za své vzdoronázory zaplatila přímo na církevním koncilu.
Byl protestantismus nezbytný?
Ruští starověrci jsou dnes na okraji ruského náboženského spektra
Historická nevyhnutelnost protestantismu je diskutovatelná. Bylo nutné, aby došlo k rozdělení církve? Ještě před tím, v 11. století, se rozdělila církev na východní a západní. Rusové, kteří vycházeli z východní řecké varianty, prožili drastické období změn podobně jako katolická církev s protestanty, v 17.století. Takzvaní starověrci trvající na původních církevních rituálech byli krvavě potlačeni a zatlačeni do exilu. Do pustin a lesů, kde někteří z nich žijí doteď.
Současná ruská ortodoxie je v podstatě odpadnutím od pravé víry - hereze a obdoba evropského protestanství. Proto jeho činitelé také podněcují ke konfliktům, jako je válka na Ukrajině a podporují duchovně nesprávné osoby jako je Vladimír Putin.
Rozdělení v církvi tedy kvasilo z různých důvodů již dávno předtím, než vůbec nastalo. Nevyhnutelné by však nebylo, kdyby se řada lidí - především intelektuálů - podívala dobře kolem sebe a zjistila by, že v samotné církvi bylo tolik duchovních směrů, že už opravdu nebylo třeba tvořit další. A nosit tak sovy do Atén.
Pestrost církevních směrů již před protestantismem
Františkánská spiritualita byla plná radosti ze života. Na fresce dostává sv. František schválení od papeže
V katolické církvi existují desítky řádů a stovky řeholních institucí. Většina z nich vznikla již v době před reformací. Tyto řády mají různou formu duchovnosti a směřování. Řada z nich byla korekcemi či reformami těch předchozích, a to právě z důvodu zpohodlnění tehdejších mnichů a mnišek. Vždy přišel někdo, kdo se nabídl s opravným prostředkem. Ale vše bylo v režii církve - řády podléhaly a podléhají v konečném důsledku samotnému papežovi.
Rozdíl mezi protestantským a církevním přístupem spočíval v tom, že protestanté, podobně jako muslimové, tvořili samostatné jednotky. Nepodléhající nikomu, jen podle jejich vyjádření samotné Bibli. Ze současné protestantské scény je patrno, že ani ta Bible není brána toliko vážně a protestantismus masivně podléhá sekularizaci ergo světskému cítění a vnímání. Zejména směry, jako je Slovo života a jiné vyhrocené evangelické směry, kladou důraz především na ekonomickou prosperitu. Životní téma, ze kterého by se katoličtí světci v hrobech obraceli.
Protestanství a zesvětštění života
Jan Viklef byl spíše vzhledem keltský druid než církevní učenec. Podle toho dopadli jeho následovníci
Právě protestantismus vedl ke kapitalismu a k sekularizaci. Jsou na to poměrně velké a podrobné studie. Počínaje 19. stoletím se sociologem Maxem Weberem, který napsal slavnou studii publikovanou v knize Protestantská etika a duch kapitalismu.
Právě snaha odstranit z duchovního smýšlení mystiku a položit důraz na vztah jedince k Bohu čistě jen přes Bibli či její překlad, vedla ke kolapsu posvátného smýšlení. A o to zřejmě protestanským zakladatelům šlo. Když sami neměli buňky na mystiku, tak se alespoň rozhodli ji ubrat, případně přímo vymazat z duchovního okruhu. Výsledkem byla duchovní nehoda.
Protestantské kostely jsou celkem vyprázdněné posvátného obsahu, vévodí jim pár prvků jako je kříž a církevní lavice či židle. Jak si ráčil povšimnout psychoanalytik Carl Gustav Jung, takový duchovní přistup dobré psychice nesvědčí. Sám poznamenal, že za svůj život měl jen pár pacientů z řad katolíků a židů, avšak mnoho protestantů, kteří se cítili v depresi a vyprázdnění. Nejspíš právě afinita českého živlu k evangelictví rovněž dotváří všudypřítomný pocit české malosti a zakaboněnosti.
Není žádných pochyb o tom, že protestantismus opravdu změnil svět. Otázkou je, zda-li k lepšímu. Podíváme-li se kolem sebe na v podstatě konstantní krizi víry a sebedůvěry současného člověka, můžeme se snažit si upřímně reflektovat na tuto otázku. Odpověď je nabíledni.
Zdroj:
Max Weber. Protestantská etika a duch kapitalismu. 2023. Argo.
C.Scott. Dixon. Protestants - A History from Wittenberg to Pennsylvania, 1517-1740. 2010. John Wiley.
