Írán má tajnou zálohu: Hútíe

Hútíové nenávidí USA a Izrael. A vůbec všechny nepřátelé šíitů, této mučednické odnože islámu. Nelze je podceňovat, protože poměrně nedávno byli schopni narušit internetové spojení mezi Evropou a Asií. A nejen to, 31. října 2023 odpálili Hútíové na Izrael iránské balistické rakety s označením Qadr. Tento raketový útok byl unikátní tím, že se jednalo o vůbec první bitvu ve vesmíru. Raketu Izraelci sestřelili nad hranicí zemské atmosféry.

A nyní od začátku íránsko-americko-izraelské války se Hútiové znovu ozvali tím, že poslali další raketu na Izrael. Tím jejich zapojení do současného konfliktu dozajista nekončí.

Kdo jsou tito nebezpeční bojovníci Hútíové?

Jak můžete vidět z širší mapy, je to ve skutečnosti strategické území:

Jemen má následující náboženské a geopolitické složení (Shia = šíitové, Sunni = sunnité, Arab = Arabové, Other = jiní):

Jak je z mapy vidět, jedná se o poněkud bizarní situaci. Hútíové jsou arabského původu a navíc šíité, kteří bojují proti sunnitům a jejich politické nadvládě, takže i proti Saudům.

Hnutí Hútíů se vynořilo v severním Jemenu v 90. letech 20. století, částečně jako reakce na rostoucí finanční a náboženský tlak Saúdské Arábie. V listopadu 2009 Hútíové dokonce infiltrovali Saúdskou Arábii uprostřed své vzpoury proti jemenské ústřední vládě.

Saúdové na to reagovali leteckými údery proti rebelům, a také se zapojili do pozemních střetů. Zahynulo tak více než 130 Saúdů. Další velké kolo bojů mezi Saúdskou Arábií a Hútíi začalo v březnu 2015. Koalice vedená Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty (SAE) zahájila letecké údery proti cílům Hútíů v Jemenu.

Napětí mezi koalicí vedenou Saúdskou Arábií a Hútíi potažmo Íránem prudce eskalovalo 4. listopadu 2017, kdy byla na mezinárodní letiště krále Chálida v Rijádu odpálena balistická raketa. Hútíové se k útoku přihlásili, což byl první případ, kdy se balistická raketa od začátku války dostala tak blízko k saudskému hlavnímu městu.

Situace se dále vyhrotila, když Hútíové 4. prosince 2017 zabili bývalého prezidenta Jemenu Alího Abdalláha Sáliha. Sálih se nejdříve spojil s Hútíi v květnu 2015, což jim pomohlo získat kontrolu nad velkou částí severního Jemenu. V srpnu byl po konfrontaci s Hútíi zabit jeden ze Sálihových hlavních poradců. 2. prosince téhož roku se Sálih od Hútíů veřejně distancoval a vyhlásil spolupráci se saúdskoarabskou koalicí. O dva dny později jimi byl zabit při přepadení u silnice. Zradu Hútíové jen tak nepřejdou.

V roce 2018 se raketové útoky Hútíů na Saúdskou Arábii staly stále častějšími. Skupina se také stala odvážnější ve výběru cílů. V červenci 2018 poškodili Hútíové saúdskoarabský ropný tanker.

Dne 14. září 2019 se Hútíové rovněž přihlásili k útokům dronů na dvě klíčová ropná zařízení v Saúdské Arábii.

Hútíové rozšířili konflikt začátkem roku 2022 útoky dronů a balistických raket na Spojené arabské emiráty. Emirátské a americké ozbrojené síly 24. ledna zachytily dvě balistické rakety vypálené Hútíi směrem k Abú Zabí. 2 000 amerických vojáků ubytovaných na letecké základně Al Dahfra se ukrylo v bunkrech a v reakci na to odpálilo rakety Patriot. Mluvčí Hútíů varoval, že Spojené arabské emiráty se tímto „staly nebezpečnou zemí“.

Nic z toho se zřejmě nedostalo k turistům, kteří dosud s velkým entuziasmem navštěvovali jak Saúdskou Arábii, tak Spojené arabské emiráty. O tom, že je Perský záliv orientální „sud s prachem“, je musel přesvědčit až současný konflikt. Investoři tak ze Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů utíkají doslova, jak je řečeno ve starém rčení, jako kdyby jim za patama hořelo. Když totiž na Saúdy a Emiráťany útočili jenom Hútíové, mohli nad jejich izolovanými útoky světové tiskové agentury mávat rukama. Ale s potenciálem útočné síly Íránu už není tak jednoduché zasouvat tyto incidenty pod koberec. A tak nejen turistický byznys na arabském poloostrově utrpí nenávratné ztráty.

Hútíové jsou velkým klanovým společenstvím pocházejícím z jemenské provincie Saada v severozápadním Jemenu. Praktikují zajdíjskou formu šíismu. Zajdíté tvoří přibližně 35 procent jemenské populace.

Jemenu vládl celých 1000 let zajdíjský imámát, než byl v roce 1962 svržen. Od té doby se zájdíové – zbavení politické moci – snaží obnovit svou autoritu a vliv v Jemenu. V 80. letech 20. století zahájil klan Hútíů hnutí za oživení zajdíjských tradic, protože se cítil ohrožen státem financovanými salafistickými kazateli (vysílanými ze Saudské Arábie), kteří si v oblastech Hútíů zřídili základnu. Ne všichni zájdité se však ztotožňují s cíly hnutí Hútíů.

Hútíovští povstalci se s jemenskou vládou střetávají již poměrně dlouho. Od roku 2011 se hnutí Hútíů rozšířilo mimo šíitské kořeny a stalo se širším povstaleckým hnutím, které se jako celek staví proti ústřední vládě. Členové rebelů se začali označovat jako Ansarullah neboli „Strana Boží“.

Stejně jako ostatní šíité, i zajdité věří, že pouze potomci bratrance a zetě proroka Mohameda, Alího, mohou vést muslimskou komunitu jako imámové – božsky ustanovení nástupci Proroka. Většina stoupenců tohoto hnutí žije v Jemenu a zajdité tak tvoří přibližně osm procent ze 70 milionů šíitů na světě.

Mechanismus šíitského islámu spočívá v přesvědčení, že dvanáctý imám, který měl být neomylný, zmizel ze světa v roce 874. Čeká se na jeho návrat v podobě Mahdího - Mesiáše. Do té doby může islámskou komunitu vést skupina duchovních a věřící jsou povinni jejich autoritu respektovat. V Íránu došlo k upevnění tohoto systému imámem Chomejním v roce 1979.

Zatímco zajdité věří, že Zajd, pravnuk Alího, byl právoplatným pátým imámem. Zajdíové neuznávají pozdější šíitské imámy a místo toho věří, že kdokoli příbuzný s Alím je způsobilým k tomu, vést muslimskou komunitu. Odmítají také íránskou doktrínu, že imám je neomylný.

Přesto však pěstují úzké vazby s ideologicky spřízněným Íránem. Společně oslavují i stejné náboženské svátky. Hnutí má čilé styky s Islámskými revolučními gardami a libanonským Hizballáhem.

Íránští představitelé veřejně Hútíe podporují a přirovnávají jejich snahy k Hizballáhu. Saúdové naopak opakovaně viní Írán z více než ideologické spřízněnosti s hnutím. Vadí jim jejich přímá logistická podpora.

I když v listopadu 2017  velitel Revolučních gard generálmajor Alí Džafarí pronesl, že „íránská pomoc je na úrovni poradenství a duchovní podpory“, je evidentní, že se Írán podílí i na výzbroji tohoto hnutí. Svědčí o tom raketové útoky realizované Hútíi, při kterých byly použity zbraně íránské výroby.

Hútíové však mají i jiné zdroje podpory, o kterých není možné získat jasný přehled. Financují je místní milionáři a dárci z celého světa.

Hútíové se nevyznačují nějakou koherentní ideologií. Jejich politické heslo je vyjádřeno v jejich „logu“: Bůh je velký, smrt Americe, smrt Izraeli, zatracení Židům, vítězství islámu.

Někteří je vnímají jako lidovou milici, která se vměšuje do politiky, ale vzhledem k tomu, že jejich předkové vládli Jemenu tisíc let, je spíše pravděpodobné, že se jedná o snahu vrátit do Jemenu staré pořádky.

Požadují, aby hlavní sídlo Hútíů - Sa'ada bylo jejich vlastní autonomní oblastí.

V listopadu roku 2011 jemenský prezident Sálih postoupil moc svému zástupci Abd Rabbuhovi Mansúrovi al-Hádímu. Hádí měl však v  Jemenu minimální podporu veřejnosti a Hútíové využili vzniklého mocenského vakua na severu. V letech 2012–2013 pracovalo hnutí na rozšíření své členské základny a na získávání podporovatelů. Upevnili si územní kontrolu a tlačili se na jih směrem k Saná, hlavnímu městu Jemenu.

V září 2014 Hútíové převzali hlavní město. Zpočátku souhlasili s mírovou dohodou zprostředkovanou OSN, která od nich vyžadovala stažení se ze Saná, po vytvoření vlády jednoty.

V lednu však Hútíové odmítli nově navrženou ústavu vlády a převzali prezidentský palác. Prezident Hádí a jeho vláda 22. ledna museli rezignovat. Následující měsíc Hútíové oznámili, že Hádího nahradí pětičlenná prezidentská rada.

Hádí uprchl na jih do Adenu a odvolal svou rezignaci, přičemž se prohlásil za legitimního prezidenta Jemenu. V reakci na jeho krkolomný veletoč začali Hútíové bombardovat Hádího velitelství v Adenu.

Na Hádího žádost zahájila Saúdská Arábie – spolu s koalicí devíti dalších sunnitských zemí – 26. března letecké údery proti Hútíjským pozicím. Hútíové je však ustáli.

21. dubna saúdští představitelé oznámili konec nepříliš úspěšné kampaně, známé jako operace „Rozhodující bouře“, s nabubřelým tvrzením, že se jim podařilo úspěšně zničit vojenskou infrastrukturu Hútíů. Asi podobným těm, kterými téměř každý den americký prezident Donald Trump krmí světová média: o „celkovém zničení íránské armády“ a podobně.

Hútíové tehdy souhlasili se splněním několika požadavků OSN, včetně propuštění jemenského ministra obrany, kterého drželi v zajetí. Jenomže Saúdská Arábie o dva dny později oproti dohodám letecké údery obnovila, ale opětovně s minimálním efektem. Ačkoliv došlo k vytvoření opoziční vlády, Hútiové drží v zemi strategická území donynějška.

V dubnu 2022 se Hútíové a jemenská „oficiální“ vláda (Jemen nemá jednu vládu, Hútiové stále kontrolují část země) dohodli na dvouměsíčním příměří, zprostředkovaném Organizací spojených národů.  V červnu 2022 se válčící strany dohodly na jeho prodloužení o další dva měsíce.

Jak jsme viděli, Jemenu vládl až do konce 60. letech zajdíjský imamát, který byl narušen až britskými ekonomickými zájmy v regionu. Hútiové tak mohou chápat své revoluční snahy jako právoplatné, posvěcené tisíciletou kontinuitou na daném území. Zatímco Britové designovali palestinskou oblast pod svou správou jako útočiště potomků Židů, kteří odsud byli vyhnáni před dvěma tisíci lety, nebyli na druhou stranu ochotni uznat jiné tradiční linie v regionu. Částečně tedy za nepořádek a chaos, v kterém se dnes nejen Jemen ocitnul, mohou Britové a jejich spojenci, především Američané.

Dne 6. května 2025 začala platit dohoda o příměří mezi Spojenými státy a hnutím Hútíů v Jemenu – zprostředkovaná Ománem –, která ukončila útoky Spojených států v Jemenu z března do května 2025, stejně jako i „bratrské“ americko-britské nálety na Jemen od začátku krize v Rudém moři. Střídavě byli Hútiové zařazování a vyřazováni z amerického seznamu teroristických skupin. Za Joe Bidena v krátkém období byli z hledáčku teroristů odstraněni.

Avšak dne 28. února 2026 v reakci na útoky Spojených států a Izraele na Írán Hútíové oficiálně pohrozili eskalací konfliktu. V uplynulých dnech, jmenovitě 27. března, Hútíové obnovili své raketové útoky na Izrael.

Napětí v Jemenu sice zůstává, ale nyní se pozornost Hútíů primárně upíná na Izrael, Saudskou Arábii a Spojené arabské emiráty. Uvidíme, jak jejich zapojení do současné války zamíchá geopolitickými kartami. Jejich předkové mají za sebou přes tisíc let politické a vojenské dominance v zemi, která se stala želízkem v ohni, jenž zachvátil bezmála celý arabský poloostrov.

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/izrael-oznamil-ze-zaznamenal-odpaleni-rakety-z-jemenu-371805

https://www.economist.com/middle-east-and-africa/2023/11/07/the-deadly-missile-race-in-the-middle-east

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-husiove-poskodili-podmorske-kabely-narusili-internetove-spojeni-mezi-evropou-a-asii-40462227

Marieke Brandth. Tribes and Politics in Yemen. A History of the Houthi Conflict. 2017. Oxford University Press.

Trevor Johnson ed. Could the Houthis Be the Next Hizballah. Iranian Proxy Development in Yemen and he Future of the Houthi Movement. 2020. RAND Corporation.

https://www.nbcnews.com/politics/joe-biden/biden-administration-remove-houthis-terrorist-list-reversing-another-trump-policy-n1256923