Islámský Orient dal světu civilizaci: university, nemocnice a vědu

Křesťanští plenitelé Orientu - templáři, jiní „rytíři“ a různí lapkové přivezli z Blízkého východu do Evropy spoustu pokladů. Kromě zlata a drahých kamenů také: pokročilou civilizaci.

Byli to Orientálci, kteří vymysleli a rozvinuli koncepty, z kterých dnes Evropa těží. A tak není divu, že se mnozí Orientálci do Evropy vrací a cítí se zde jako ryba ve vodě.

Pojďme ty naše staré známé „evropské“ instituce a výdobytky probrat jednu po druhé. Velký omyl by bylo si myslet, že vznikly na našem kontinentu. Nikoliv.

Předem je třeba si ještě ujasnit jednu věc. Pojem islámský zlatý věk (8. - 14. století) je poněkud matoucí. Řada učenců a vlivných osobností, které žily v době islámského zlatého věku věku na území, kde se vyznával jako náboženství islám, nebyla Araby, i když psali arabsky. Byli mezi nimi Afghánci, Tádžikové, Peršané, Uzbekové, Afričané a další. Prostě mix lidí z orientálního světa. Mnozí z nich ani nebyli muslimové. Takový Ibn Sina neboli Avicenna, slavný lékař a farmaceut, pil víno, věnoval se pozemským radovánkám - především ženám a islám ho v podstatě nezajímal.

Islámské prostředí ovšem nestálo v cestě jejich bádání a objevům a často tyto učence islám i výrazně podpořil, stejně jako vznik různých institucí a konceptů fungování společnosti, které naplno naše civilizace využívá dodnes a na některých z nich je přímo postavená a nejspíš by se bez nich vůbec neobešla.

Jeden z takových konceptů jsou například super a hypermarkety, které se přerodily z orientálních bazarů.

Další jsou hotely. Ty byly vymyšleny v Orientu a jejich koncept poté Evropané převzali a dále rozvinuli na své půdě. Třeba takový hotelový magnát Donald Trump se chová, jako by snad ten hotelový koncept od píky vymyslel. Hotelové sítě však na světě byly i v době, kdy tahal kačera, a dokonce i tehdy, když zde vůbec nebyl jeho rod, jistě starobylý, sahající prý až k Přemyslovcům.

Historici uznávají Univerzitu al-Qarawiyyin ve Fesu v Maroku jako nejstarší nepřetržitě fungující vzdělávací instituci na světě, která uděluje tituly. Byla založena v roce 859 n. l. Fátimou al-Fihri, vzdělanou muslimskou ženou z bohaté obchodní rodiny. Jako taková má univerzita i punc od organizace pro zachování světového kulturního dědictví UNESCO.

Islámský svět položil základy moderního univerzitního systému během islámského zlatého věku. Vysokoškolské vzdělávání v Evropě se vyvíjelo až o staletí později. Na základě poznatků cestovatelů, vojáků a diplomatických kontaktů s muslimským světem. V něm byly dlouho před evropským světem zakládány propracované medresy (centra vzdělání), které kombinovaly mešity, knihovny, nemocnice a studentské koleje.

Mezi významné vzdělávací instituce v muslimském světě, které předběhly ty evropské, patří:

Univerzita Al-Azhar (Káhira, Egypt): Založena v roce 970 n. l., patří mezi nejstarší dochované univerzity na světě a zůstává předním centrem islámské jurisprudence. Což je v islámském pojetí právo a jeho výklad.

Univerzita Al-Zaytuna (Tunisko): Založena kolem roku 732 n. l. v mešitě Al-Zaytuna, je jedním z nejstarších center islámských a vědeckých studií na světě.

Tyto instituce nevznikly jen tak z ničeho. Soustřeďovaly se v nich ty nejlepší mozky tehdejšího světa.

Studovaly se zde obory jako teologie, právo, matematika, astrologie a medicína.

Učebnice Avicenny - Ibn Síny v evropském prostředí kolovaly ještě v období novověku.

Samozřejmě můžeme říci, že starověká řecká medicína měla v rámci svého konceptu i ozdravovny. Zakládal je lékař Hippokrates, říkalo se jim asklepiony a byly to spíše lázně s přídavnou péčí, kde šlo především o duševní pohodu a hygienu. Diagnózy sděloval bůh Asklépios ve snech. A všude kolem vás na podlaze se plazili hadi, kteří měli přispět k vašemu zdraví. Na to bych měl tedy trochu jiný názor.

Ovšem propracovaný koncept moderní nemocnice, to je úplně něco jiného. Naštěstí moderní nemocnice už hadí služby tak často nepoužívají, zato se drží konceptů pocházejícího z Blízkého východu. Organizovaná oddělení, lékařské specializace, klinická výuka - to vše se zrodilo nejdříve v muslimském světě.

Tyto instituce byly známé jako bimaristány (perský termín, který znamená „dům nemocných“) a byly financovány z charitativních nadací zvaných waqf, které poskytovaly bezplatnou lékařskou péči komukoli bez ohledu na bohatství, rasu nebo náboženství.

Chronologicky jejich vývoj probíhal takto:

První nemocnice moderního typu vznikla v roce 706 n. l. a založil ji umajjádský chalífa Al-Walid v Damašku. Mimochodem otec Karla IV. Jan Lucemburský si držel rodinného lékaře právě ze syrského Damašku. Asi věděl proč.

První všeobecnou nemocnici založil v roce 805 n. l. Chalífa Hárún al-Rašíd v Bagdádu. Ano, ten vládce spojený s knihou Tisíc a jedna noc. Tato nemocnice měla oddělení pro muže a ženy a samostatné obory spolu s dobře vybavenou lékařskou knihovnou.

Fakultní nemocnice byly v orientálním světě naprostým standardem. Kombinovalo se zde pozorování u lůžka s praktickou výukou v třídách. Studenti museli složit přísné zkoušky, aby mohli získat lékařskou licenci.

Právě prostřednictvím křižáků a evropských učenců, kteří navštívili Orient, se tento koncept „nemocnice“ přenesl do Evropy.

Pokud máte pocit, že dnešní psychiatrie je otázkou evropského vývoje z 19 .století, který poznamenaly poměrně nelidské podmínky v psychiatrických institucích, jenž leckde trvají dodnes , jste na omylu.

Psychologie se v evropském pojetí objevuje až poměrně pozdě, po uzavření athénské akademie v 6. století se přestává vyvíjet. Až v 19. století zakládá první psychologickou laboratoř Wilhelm Wundt v Lipsku. Jenomže to už tady všechno dávno bylo - v Orientu. Psychologii se tam říkalo Ilm al-Nafs ergo „věda o duši“. Vznikla během zlatého islámského věku.

V době, kdy zde v Evropě zas až tak moc kulturních inovací neprobíhalo. Až počínaje s Karlem Velikým došlo k nějaké kulturní revoluci a vznikl třeba nový druh písma - miniskuly. Nic moc. V té době byl totiž Karel Veliký příliš zabrán do své snahy pokřesťanštit Evropu. Nejlépe se nikoho na nic neptat a použít meč. To v tom čase byl islámský orient poněkud jinak orientován.

Kognitivní terapii vymyslel už v 9. století našeho letopočtu Abu Zajd al-Balkhi (850–934 n. l.). Byl to perský polyhistor a rozlišoval jako první mezi specifickými emočními poruchami (strach, úzkost, hněv, agrese, smutek, deprese a obsese). Pro jejich řešení měl kognitivní terapii - nahrazoval negativní myšlenky pozitivními.

Zatímco Abu Bakr Muhammad al-Razi (865–925 n. l.) byl zase prvním psychiatrem. Založil první psychiatrické oddělení na světě. Aplikoval na své pacienty kombinaci psychoterapie, muzikoterapie a behaviorálních technik k léčbě duševních chorob.

Již zmíněný Ibn Sina / Avicenna (980–1037 n. l.) zdokumentoval různé psychiatrické poruchy (včetně halucinací, nespavosti a mánie) a zahrnul je do své komplexní lékařské encyklopedie Kánon Medicíny. Rovněž představil koncept fyziologických reakcí spojených s emočními stavy.

Všichni tito ranní učenci se nezabývali pouze teorií, ale měli ji spojenou s praxí a institucionálními návrhy řešení pro dané problémy. Léčili duševní problémy nikoliv pouštěním žilou či „středověkými“ metodami jako jsou i dodnes některé elektrošoky, ale promyšlenými farmaceutickými zásahy zkombinovanými s efektivní psychoterapií.

Předešli tak o mnohá staletí to, co se později odehrávalo na poli institucionální medicíny v Evropě.

Samozřejmě, že Řekové byli průkopníky vědeckého uvažování v antickém světě. Spisy Aristotela a například jeho Metafyzika, to je taková protovědecká klasika. V jejich době žádný islám pochopitelně neexistoval, ten vznikl až v 7. století n. l. Ale byli to právě muslimové, kteří v rámci svého Zlatého věku zachovali spisy antických autorů a jejich bádání rozvinuli. V době, kdy na evropském kontinentu panoval takzvaný temný středověk.

Evropští vědci, jako byl Isaac Newton, dokonce i v novověku přejímali mnohé starobylé orientální vědecké poznatky a dále je rozvíjeli. Například samotný Newton pro svou teorii o gravitaci převzal mnohé poznatky z islámské geografie.

Abychom začali od Adama. Vznik vědy se datuje až do starověké Mezopotámie, Egypta a Řecka. Byli to však muslimští učenci, kteří jednotlivé vědecké obory zrevolucionizovali během islámského zlatého věku (8. až 14. století) tím, že zavedli moderní vědeckou metodu, systematické pozorování a důsledné experimenty.

Tak třeba v těchto vědeckých disciplínách:

Experimentální fyzika a optika: Ibn al-Haytham (Alhazen) je považován za prvního vědce, který trval na tom, aby teorie byly prokázány důslednými experimenty.

Algebra a algoritmy: Muhammad ibn Musa al-Khwarizmi je známý jako otec algebry a muž, od jehož jména je odvozen termín „algoritmus“. Třeba i ten od Seznamu.

Medicína a farmakologie: Avicenna (Ibn Sina) sestavil základní lékařské teze, které po staletí sloužily jako hlavní lékařské principy na evropských univerzitách.

Chirurgie: Al-Zahrawi vynalezl stovky chirurgických nástrojů. Tak třeba injekční stříkačku a chirurgické kleště. Není divu, že je rovněž známý jako otec moderní chirurgie.

Nejvíce rozvinuly bankovnictví v Evropě italské rodiny obchodníků sídlící v Benátkách, Janově a florentská rodina Medici v 15. století. Ty měly pochopitelně čilý obchodní kontakt s muslimským Orientem.

Raná muslimská civilizace byla průkopníkem vysoce vyspělých protobankovních systémů, které silně ovlivnily globální finance. Zatímco v Orientu neexistovaly moderní banky dnešního střihu a dodnes jsou vlastně postaveny na jiném základě než ty evropské, muslimští obchodníci a učenci vyvinuli základní nástroje moderního bankovnictví mezi 8. a 14. stoletím.

Vzhledem k tomu, že islám zakazuje úrok, bylo třeba vymyslet něco jiného. Mezi tyto nástroje patřily bankovní šeky. Raní muslimští obchodníci vynalezli šek a umožňovali sepisování směnek, aby mohli platit za zboží na velké vzdálenosti, a vyhnuli se tak nebezpečí převozu fyzických peněz obchodníků. Jejich systém doslova a do písmene okopírovali křesťanští templáři, kteří si na jejich platformě postavili svůj systém peněžní úschovy a směny. Svého času byli nejmocnějším církevním řádem a nejbohatším nemovitostním vlastníkem na světě. Díky know-how z Orientu.

Muslimové vymysleli také státní pokladny (Bayt al-Mal): Fungovaly jako rané centralizované veřejné pokladny, které spravovaly státní fondy, daně a později v období moderního bankovnictví poskytovaly i sociální zabezpečení. Dávno před nějakou evropskou či americkou centrální bankou.

Z islámského Orientu Evropa třímá mnoho nástrojů, které spoluvytvořily základy její civilizace. Ačkoliv se instituce jako jsou nemocnice či univerzity tváří jako původní křesťanské inovace, je třeba za ně přiznat kredit někomu jinému.

Zdroje:

David C. Lindberg. The Beginnings of Western Science: The European Scientific Tradition in Philosophical, Religious, and Institutional Context, Prehistory to A.D. 1450. 2008. University of Chicago Press.

Jim Al-Khalil. Science and Islam: A History. 2009. BBC documentary.