Jak ovlivnili Ameriku Indiáni

Když do Ameriky Evropané dorazili, nenašli zde liduprázdný kontinent. Naopak, místo tepalo velkým množstvím kultur. Sice Evropané mezi domorodce zavlekli triviální nemoce jako je chřipka, a tím zlikvidovali velkou část z nich, ale pořád se jim nepodařilo zlomit sílu indiánského ducha. Někteří osadníci dokonce šířili neštovice a jiné nemoci schválně, když zjistili, že vůči nim nemají indiáni imunitu. Tak se vyhýbali přímému vojenskému střetu. Stejně se jim ho nakonec nepodařilo odvrátit.

Představte si Severní Ameriku jako kontinent podobný Evropě či Africe. Když na tato místa zavítají noví návštěvníci, najdou tam poměrně hodně kulturních představ, různé typy rivalitních společenství a pestrých náboženských tradic. Všechny tyto proudy mezi sebou soupeří, některé vyhrávají, jiné ztrácejí, a přesně takhle vypadala Amerika, když tam dorazili noví osadníci, dnes zvaní jako Američané.

Ostatně slovo Amerika použil jeden německý kardinál k tomu, aby si, jak to v případě Němců bývá, zabral mentálně nové území. Použil přitom křestní jméno Itala Ameriga Vespucciho, který byl cestovatelem, učencem a obchodníkem. Do Ameriky přijel už na přelomu 10. a 11. století Leif Eriksson, ale protože byl Viking, neviděl pro Ameriku nějaké praktické využití. Obrátil se a pádil štandopéde na Island nebo do Grónska. Kam, to se přesně neví.

Představte si multikulturní integraci Evropanů s indiány. Mimochodem slovo Indián je taky z dovozu. Jistě chápete, že z Indie. Původní dobyvatelé Ameriky se domnívali, že dosáhli břehu indického subkontinentu. A podle toho i pojmenovali jeho obyvatele jako Indiány.

Takže tu máme dvě slova, která s tímto kontinentem vůbec původně nesouvisí: Amerika a Indiáni. Je to, jako by nějaký potřeštěný cestovatel dorazil do Francie netuše, že to je Francie. Dal by tedy jejím obyvatelům název Rusové, protože by mu místní obyvatelé podle jejich charakteristického zvyku držet v ruce flašku vína připomínali ruskou závislost na alkoholu. S Amerikou a Indiány je tedy od začátku vše špatně. Evropané to vzali za opačný konec. Podobně, jako se dnes integrují nové kultury, tak se sami integrovali do Ameriky.

Co pro osadníky znamenalo splynutí s místní kulturou? Přeci to, že ta jejich je nadřazená těm místním. Tak vznikl kolonialismus, ale ten měli Francouzi, Britové, Italové, Španělé, Portugalci a Němci v hlavě už dávno předtím. Evropané neznali místní zvyky, ale to jim nevadilo, byly jim totiž šumák. Záhy ale zjistili, že takhle žít na novém území nemůžou. Za každým stromem mohl čekat maskovaný protivník, ale oni se z evropského kontinentu naučili jít jen v bojovém šiku a spoléhat na své ručnice či později na opakovačky.

Potřebovali spojence. Francouzi se s Brity přetahovali o domorodé kmeny a jejich přízeň. Představa, že Evropané přišli a nad kmeny vyhráli, je zcestná. Na jednu stranu Evropané přinesli některé technické novinky, ale oproti indiánům měli mnohdy zaostalou hlavu v oblastech základních etických a sociálních tradic.

Ekonomiky jednotlivých společenství byly propojené. Na jihovýchodě si domorodci udržovali kontrolu nad rozsáhlým vnitrozemským územím až do osmnáctého století. Přitom se tísnily evropské kolonie v Karolíně a na Floridě v úzkých pásech kolem pobřeží.

Bohužel, jakmile Evropané přišli do nového prostředí, přivezli také své staré zvyky. Na jihovýchodě se rozvinul obchod s domorodými otroky, ale ani indiáni v tom nebyli nevinně. Naopak se do obchodu aktivně zapojili.

V tomto systému se vyvinuly složité ekonomiky. Indiánské kmeny, které migrovaly na jih ze severovýchodu, nepřímo vytlačené anglickou expanzí, se staly násilnými otrokářskými nájezdníky na jihovýchodě. Ti přepadali jiné domorodé komunity, s nimiž neměli o nic víc společného než s Angličany, kvůli otrokům, které pak prodávali Britům v Karolíně.

Paradoxně si je Angličané nebyli schopni udržet, protože dosud neovládli venkov (situace trvá doteď, americký venkov toť oproti velkoměstům jiný svět) a otroci jednoduše utíkali domů. Vyřešili to tím, že je začali přeprodávat do Karibiku a nově nabytý kapitál použili na nákup afrických otroků, kteří se stali základem jejich plantážní ekonomiky. Zde nacházíme historické etymologické základy anglického termínu Human Resources = Lidské zdroje.

Tak se do Ameriky dostali Afričané. Ti měli také své know-how, které se týkalo pěstování rýže, která se v Karolíně stala klíčovou plodinou. Řada z nich rovněž uprchla, spojovala se s domorodci a vytvářela různá kulturní spojenectví a politická uspořádání. Například tance jako samba, tango, ča-ča, to jsou všechno africké tance, ne jihoamerické, avšak integrací s místní brazilskou kulturou zdomácněly.

Na jihozápadě panovalo mocné domorodé politické uskupení: Komančská říše. Vytrvala až do 19. století. Jejich státní sdružení bylo zformováno jako reakce na kolonizaci. Komanči se odtrhli od Šošonů na konci 17. století a vyvinuli si osobitou kulturu soustředěnou kolem koní, které zase přivezli do Ameriky v 15. století Španělé. Představa indiána na koni je do konce 15. století nemyslitelná. Do té doby indiáni lovili a žili jednoduše na svých nohou.

Mimochodem až do 19. století zůstala jihozápadní navahština jakousi lingua franca obchodu a podnikání, kterou používali Angličané, Španělé a domorodí obchodníci mnoha kmenů.

Angličané nakonec na východním pobřeží Severní Ameriky převážili. Hlavní roli v tom sehrála jejich schopnost nápodoby a převzetí místních zvyků. Víme o tom, že řada anglických tradic není původních a nevznikla v Británii. Třeba anglický parlament a jeho systém fungování převzali Angličané od mongolského chána Čingischána. Stejně tak postupovali i v samotné Americe. S tím rozdílem, že k přejímání zvyků přidali své nezměrné sebevědomí. Automaticky považovali indiány za poddané britské koruny. I když indiáni dominovali nějaké oblasti, Angličané tento fakt ignorovali a dále je považovali za své poddané. To však indiánům také přinášelo určitá práva kromě povinností.

Politické systémy osadníků byly spíše takovými kvazi-republikánskými či participativními systémy. Zatímco Angličané se definovali podle území. Když jste žili u nich, byli jste jejich. Pro rané Američany nebylo otroctví žádným rozporem s jejich demokratickými hodnotami. Protože jednoduše řečeno otroci, kteří se nalézali na jejich území, nebyli právně jejich součást. Podle republikánství, které posléze v Americe převážilo, se mezi občany nežádoucí populace nezahrnovaly. Podobně dnes postupuje, k děsu všech demokratů, současný americký prezident Donald Trump. Plně v souladu s doktrínami republikánství.

A otroci zkrátka podle nich nebyli lidé se vším všudy. Podobně se snažili chápat osadníci i indiány. Tento duch panuje v Americe dodnes, kdo nemá peníze, jako by tam nebyl. Proto mají indiáni alespoň kasína, jinak by asi přestali existovat.

Anglické kolonie rostly a stejně tak jejich neschopnost spolupracovat s indiány a rovněž je začlenit do své společnosti. Není divu, že vznikaly nesnesitelné třenice. Například stát Pennsylvánie byla původně kolonií, kterou daroval anglický král jakémusi Pennovi, který byl kvakerem. Ti se zprvu snažili o soulad s místní kulturou. Kvakeři byli pacifisté, museli si proto najímat lidi z vnějšku pro svou obranu, a nakonec se veškerý multikulturní nátěr Pennsylvánie odrbal a zreznul. Mezitím tam stačila vzniknout řada protestantských uskupení, které fungují dodnes.

Kolonie a později i Spojené státy se neustále ocitaly ve válce. První válka mezi Angličany a domorodými obyvateli začala ve 20. a 30. letech 17. století ve Virginii a Nové Anglii.

Indiáni se sami nepovažovali za jeden homogenní celek a proto řada kmenů bojovala často na obou stranách konfliktu. Bez podpory kmene Moheganů a Pequotů by král Filip svou válku nad ostatními kmeny nevyhrál. Dodnes mají tyto kmeny kontrolu nad hazardem v jižním Connecticutu.  K nim patřili mocní Mohawkové, kteří společně s armádami krále Filipa porazili povstání Wompanoagů, Nipmuců a Narragansettů.

Dobývání trvalo přes dvě století. Mezi prvním a posledním masakrem indiánů uplynulo celých tři sta let. Každý stát USA má svou krvavou historii. Zde máme kořeny exportu americké armády do světa a jejich boj za demokracii. Spočívá v indiánských válkách, které jak skončily, a stejně tak civilní válka, Amerika se obrátila jinam. Nikdy nepřestala bojovat. Dobyla Havaj. Bojovala na Filipínách, v Portoriku a na Haiti. Pak se obrátila do Koreji, Vietnamu a skončila v Iráku a Afghánistánu.

Vojenská agrese, násilí, držení zbraní, imperialismus a rasismus spočívá v samotných kořenech novodobé americké kultury. Celých 300 let se na svůj vývoz militantní demokracie připravovali američtí osadníci v krvavých bitvách. Spolu s nimi často šli indiáni ruku v ruce. Naposledy vzpomeňme na druhou světovou válku a spolupráci americké armády s Navahy, kteří jí pomohli svou kódovou řečí v moderních konfliktech.

Řada pojmenování amerických států a lokací pochází z indiánských jazyků. Jedná se například o: Miami, Milwaukee, Illinois, Mississippi, Seattle, Spokane, Witchita.

Více než dvacet názvů amerických států jsou výrazy z domorodého jazyka. A na dva tisíce slov v angličtině pochází z indiánských jazyků.

Kromě sladkých příběhů o lásce bohatého Američana k chudé, ale krásné Američance, které se přenesly až do Německa a z něj zase do zlaté éry českého filmu ve třicátých letech, co opravdu nastartovalo americký filmový průmysl, byly westerny. S indiánskými náměty přišli američtí filmoví producenti již na konci 19. století.

Z roku 1899 pochází krátký britský film Kidnapping by Indians (Přepadení Indiány). A první opravdu westernový film se jmenoval The Great Train Robbery (Velká vlaková loupež) z roku 1903 a byl samozřejmě němý jako Němec. Ve filmu indiáni roli nehrají, ale je točen na jejich území.

A skoro nelze mít western bez indiána, že. I když herci byli v původní fázi často běloši namaskovaní za indiány. Třeba Italové. I u pozdních filmů jako byla série Vinnetoua žádní domorodí Indiáni hlavní role nehrají. Představitel hlavní role Vinnetoua byl francouzský herec Pierre Brice. Ostatně filmy byly točeny na základě inspirace z knih Karla Maye, který své knihy napsal zcela mimo americký kontext. USA navštívil až na sklonku své spisovatelské kariéry.

Indiánské náměty rozjely filmový byznys hollywoodu a nejen jeho, třeba italských špagetových westernů ze šedesátých let.

Odkud pochází americký sen? Samozřejmě od indiánů. Nikdo z nových osadníků Ameriky o žádném svém snu nikdy nemluvil. Němci ani Francouzi, natož Britové, nikdy neměli žádné sny. Rozhodně ne sny ve smyslu vizí. Měli pouze představu zabraného území.

Právě z indiánských rituálů, těch ikonických s dýmkou, vychází typický americký narativ životní cesty, která je poseta vizemi a někdy i halucinacemi. Takže American dream (Americký sen) je Indian dream (Indiánský sen).

Řada technologických center byla pečlivě vybrána tak, aby byly blízko lokacím náboženských posvátných míst domorodých rituálů. Některá je dokonce i bezostyšně zabrala. Například Silicon Valley je místo, kde byly nalezeny pravěké indiánské technologie jako je pazourek, což naznačuje i původní latinský název, ze kterého vzniklo slovo silikon. Indiánská inspirace pro americkou ekonomiku je nezpochybnitelná, i když o ní samotní Američané neradi mluví nebo o ní prostě netuší. Má totiž psychedelické rysy a není tak průzračná a mechanická a snadno předvídatelná, jak se tváří.

Větší části americké populace zřejmě vyhovuje si představovat indiána jako někoho, kdo zpitý ohnivou vodou leží kdesi v rezervaci. I když tato představa někdy není daleko od pravdy, kulturně Americe indiáni stále dominují.

Víme o tom, že někteří američtí kapitáni průmyslu berou pravidelně drogy. U Muska to je ketamin. U zaměstnanců fimy Amazon to byly uklidňující prášky. Takové vize, které si Američané zvolí na základě rituálních tanečků, jednoduše často přesahují možnosti jejich hlavy. Veškeré drogy, které nyní američtí zástupci jednak kulturní, obchodní či politické scény berou, mají svůj původ v rituálech severoamerických nebo jihoamerických indiánů. A mít na tomhle postavené fungování ekonomiky? Potěš koště.

V Americe dokonce existuje oficální indiánská psychedelická církev Peyotle. Co se tam děje, asi netřeba dlouze rozebírat.

Není tedy divu, že v pravidelných cyklech se americká ekonomika hroutí a spolu s ní ty, které jí dávají svou důvěru. Představte si, že byste svou finanční budoucnost svěřili pánovu s péry na klobouku, který si jen tak sedí na obláčku a sní si své psychedelické vize. Je to podobné jako věřit racionalitě burzovního makléře na Wall Streetu. A řada amerických ekonomických konceptů jednoduše zní tak nějak psychedelicky.

Indiáni rozhodně Ameriku obohatili více, než si můžete představit. Otázkou je, jestli tento kulturní a spirituální přenos, který má dozvuk až do globální americké politiky, má natolik robustní základy, aby mohl být univerzálně využit po celém světě.

Howgh.

Zdroje:

Alan Gallay. Indian Slavery in Colonial America. 2015. University of Nebraska Press.

Jürgen Osterhamme. Colonialism: A Theoretical Overview. 1997.  Markus Wiener Publishers.

Hourly history. Native American History. A History from Beginning to End.2022. Independently published.

Indián versus indián:

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7006