Článek
Nějakou dobu existovalo židovství s křesťanstvím jako paralelní světy, které se vzájemně prolínaly.
Křesťanské společenství se zformovalo převážně ze Židů. Ježíš Kristus byl nejspíše židovského původu, i když jeho rodokmen je napsán z pohledu mužské posloupnosti, od Josefa (jak Matouš tak Lukáš), a dnešní ortodoxní tradice uznává jako legitimní jen židovský původ po matce.
V Bibli se Mariin rodokmen nevyskytuje. Pouze Josefův, z nějž vyplývá, že jeho rodová linie směřuje až ke králi Davidovi
Jak se samotný Ježíš Kristus stavěl k židovské tradici, z které vycházel?
Ježíš a Starý zákon
Rukopis s Desaterem ze 2. století
Ježíš Kristus dodržoval Starý zákon, respektive, pokud bychom se měli vyjádřit co nejpřesněji: on žil duchem Starého zákona. Ale tehdejší znalci a vykladači Zákona, takoví nebyli.
Když uzdravoval v Sabatu, který měl být prost jakékoliv horečnaté činnosti, vytýkali mu jeho porušování. On však zareagoval takto:
Je zákonné léčit v sabatu? (ptají se židovští náboženští vůdci). Tu se Ježíš obrátí ke znalcům Zákona a farizeům a říká: „Kdo mezi vámi bude takový člověk, který bude mít jednu ovci, a jestliže ta upadne do jámy v sabatu, neuchopí ji a nevyzvedne?“ Protože ovce představuje peněžní investici, nenechali by ji v jámě do druhého dne, aby snad nezchromla a neztratila hodnotu. Kromě toho Písmo říká: „Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete.
Ježíš tedy chápal, že Zákon tu je pro lidi a ne lidi pro Zákon. Sám o něm řekl:
Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní.
Z tohoto hlediska by se zdálo, že byl Ježíš ortodoxním judaistou. Trval na tom, že Starý zákon platí a ještě víc, že je nutné se držet každého jeho nařízení. Nikoliv však v písmáckém duchu, ale v atmosféře laskavosti a smyslu pro spravedlnost a rozumnost.
Schizma: křesťanství se odrozuje
Po smrti Ježíše Krista a jeho nanebevstoupení, převzal pozemskou taktovku apoštol Petr spolu s židovskými staršími v Jeruzalémě. Opozice mu vyrostla v apoštolu Pavlovi, který o sobě tvrdil, že je původně farizeus, tedy člověk kovaný v Zákoně. Nastala situace, kdy se Petr snažil rozdělit komunitu vedví. Jeden proud byl židovský a ten druhý novověrský. Apoštol Pavel, pověřený již vzkříšeným Kristem, toto schizma zarazil. Otevřeně se postavil za své „pohanské“ spolukřesťany, když řekl:
Když ale Kéfas (apoštol Petr) přišel do Antiochie, otevřeně jsem se proti němu postavil, protože to, co dělal, bylo jednoznačně špatné. Než totiž přišli někteří lidé od Jakuba, jídával s lidmi z jiných národů. Ale po jejich příchodu s tím přestal a začal si od nich držet odstup, protože se bál zastánců obřízky. Spolu s ním se začali přetvařovat i ostatní Židé, takže se jejich přetvářkou dal strhnout i Barnabáš. Když jsem viděl, že nejednají v souladu s pravdou dobré zprávy, přede všemi jsem řekl Kéfovi: „Pokud ty, i když jsi Žid, žiješ jako lidé z jiných národů, a ne jako Židé, jak to, že lidi z jiných národů nutíš, aby žili podle židovských zvyků?
Obřezat nebo ne
Umělecké vyobrazení obřízky
Jedním z hlavních rysů židovství byla a je dosud rituální obřízka. Tento zvyk má původ v době Abrahama, praotce jak Židů, muslimů tak křesťanů. Abraham obřezal Izáka, když mu bylo osm dní, přesně podle Božího příkazu. Od nepaměti jeho příkazu Židé následovali. A právě tuto věroučnou otázku židovští křesťané nastolili. Bez obřízky se k vám „pohanům“ hlásit nebudeme. Jak to bylo vyřešeno? Apoštol Pavel, který bývá nazýván apoštolem pro národy, tedy pro jiné než Židy, tomuto názoru oponoval:
Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
Jako jednotící prvek viděl Pavel: víru v a následování Ježíše Krista, nikoliv fyzickou demonstraci v podobě obřízky. A tak došlo ke sporu, kdy se museli všichni jeho účastníci sejít v samotném Jeruzalémě. Po vzájemné shodě bylo vyneseno rozhodnutí, které mělo být platné jak pro Židy tak pro nové konvertity z řad jinověrců:
Po nich poslali tento dopis: „My, apoštolové a starší, vaši bratří, posíláme pozdrav vám, svým bratřím v Antiochii, Sýrii a Kilikii, kteří jste dříve byli pohany. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé od nás zneklidnili a zmátli svými slovy, ačkoliv jsme jim k tomu nedali žádný pokyn. Proto jsme se jednomyslně rozhodli, že zvolíme dva muže a pošleme je k vám s našimi milými bratry Barnabášem a Pavlem, kteří ve službě našeho Pána Ježíše Krista nasadili svůj život. Posíláme k vám tedy Judu a Silase, kteří vám to vše sami potvrdí. Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi.
Požadavek obřízky tedy přestal být relevantní. Tímto aktem se zároveň křesťanství definitivně vyděluje z židovské tradice. Křesťanem se stává vyznavač křtem a nikoliv jako Žid obřízkou.
Antisemitismus rané církve: „Židé nám zabili Krista“
Židé byli vyčleněni ze společnosti po celou dobu své historie, zde označení, které museli nosit v 16. století v německém Wormsu
První křesťané se scházeli v synagogách, tedy židovských místech pro uctívání. Až došlo ke schizmatu, vybrali si jako místa ke scházení své domácnosti a posléze začali stavět i vlastní budovy. Jak ale vznikl ten antisemitský narativ, který ostatně přežil až dodnes? Jinými slovy, obvinění Židů ze smrti Krista?
Obžaloba Židů pochází ze zprávy Matouše, která pojednává o Kristově odsouzení:
Ale přední kněží a starší přesvědčili zástup, aby si vyžádali Barabáše a Ježíše aby nechali usmrtit. Nato se jich místodržitel znovu zeptal: „Kterého z těch dvou chcete, abych propustil?“ Řekli: „Barabáše.“ „A co mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?“ zeptal se Pilát. Všichni křičeli: „Na kůl s ním!“ Řekl: „Proč? Co udělal špatného?“ Ale křičeli o to víc: „Na kůl s ním!“ Když Pilát viděl, že jeho snaha k ničemu nevede, ale spíš vzrůstá vřava, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce a prohlásil: „Za krev tohoto člověka nenesu vinu. Je to vaše věc.“ Nato všichni lidé řekli: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti!
Ještě krátce předtím vítaly Ježíše celé židovské zástupy v Jeruzalémě. Nebyl to tedy židovský národ, který chtěl Ježíše zabít. Ale zfanatizovaný dav zmanipulovaný farizei a saducei. Což byli zkorumpovaní židovští náboženští předáci. Ještě k etnologickému rozložení davu. Ježíš vyrostl v Galileji (Nazaret) a tam byla i většina jeho příznivců. Dav, který takto křičel, se skládal převážně z Judejců. Podle etnologických zpráv byli Galilejci převážně srdečnými a přívětivými lidmi, zatímco Judejci byli sice bohatí a vzdělaní, ale velmi hrubí lidé. Mezi nimi byl asi takový rozdíl jako mezi mimopražany a Pražany. Nejednalo se o reprezentaci celého židovského národa.
Nicméně, existuje další problematická událost, která se odehrála již po smrti Krista, a byla z biblického kánonu zneužita proti Židům. Je to vyjádření apoštola Petra:
Vy jste Ježíše rukou bezzákonných lidí připevnili na kůl?
Podle Starého zákona měla neodčiněná vražda dopad nejen na vraha, ale na celé společenství, ve kterém žil.
Pak přistoupí kněží, Levité, protože Jehova, tvůj Bůh, je vyvolil, aby mu sloužili a aby pronášeli požehnání v Jehovově jménu. Oni řeknou, jak by měl být jakýkoli spor týkající se násilí vyřešen. Nato si všichni starší města, které je k mrtvému tělu nejblíž, umyjí ruce nad mladou krávou, které v údolí zlomili vaz, a prohlásí: ‚Naše ruce tuto krev neprolily a naše oči nic neviděly. Jehovo, neobviňuj za to svůj lid Izrael, který jsi vyplatil, a nedovol, aby uprostřed tvého lidu Izraele zůstala vina za nevinnou krev.Pak budou zproštěni viny za prolitou krev. Takto odstraníš vinu za nevinnou krev ze svého středu a uděláš to, co je správné v Jehovových očích.
V židovské historii to odnesl celý kmen Benjamin, který nepotrestal skupinu vrahů ve své komunitě. Většina kmene k události mlčela, i když o ní věděla. Ale ve skutečnosti, a to je varování i pro tuto veřejnost, Židé se řídili vysokou mravní poučkou: „mlčení znamená souhlas“. Pasivita byla a měla by být považována za zločin!
V tomto duchu vyzýval Petr své židovské posluchače, ať dají najevo lítost vůči události, která se odehrála v jejich národě.
Odmítnutí Ježíše, jakožto Mesiáše, vedlo k fatálním následkům. Ježíš svému národu předpověděl zkázu, kterou dokonaly římské armády v roce 70. n.l. Kněží v chrámu byli povražděni římskými legiemi a chrám zbořen. V určitém smyslu slova tedy došlo na vyjádření Judejců a Ježíšova krev opravdu přišla na ně a na jejich děti.
Nikde v Bibli, ať ve Starém či Novém zákoně se netvrdí, že by měly další židovské generace nést zodpovědnost za Ježíšovu smrt. Ve skutečnosti právě kvůli schizmatu a oddělení křesťanství od židovství, došlo k větší toleranci a rozdíly mezi etnicitou konvertitů již nadále nehrály žádnou roli. Ale později se staré křivdy navrátily. Raní křesťanští Otcové začali Židům vyčítat jejich podíl na Kristově smrti. A pochopitelně masy lidí se těchto útoků chytily a použily je jako záminku pro drancování židovských komunit.
Ať se křesťané snažili sebevíc, nebyli schopni ze své víry odstranit stopy po judaismu. Něco takového by totiž pro křesťanství znamenalo: vylít vaničku i s dítětem.
Zdroje:
Mordechai Katz. Understanding Judaism: A Basic Guide To Jewish Faith, History And Practice. 2000. Mesorah Pubns Ltd.
Gerald McDermott. Understanding the Jewish Roots of Christianity: Biblical, Theological, and Historical Essays on the Relationship Between Christianity and Judaism. 2021. Lexham Press.
