Jaká budoucnost čeká Vladimíra Putina

Rusové jsou šokování. Poprvé od začátku čtyřleté války s Ukrajinou byli citelně zasaženi na svém vlastním území. Občané ruské federace se začínají bát. Chystá se převrat? A co na to Putin?

Anne Applebaum, americká novinářka a analytička, se dlouhodobě zabývá situací v Rusku a její představa o pádu ruského režimu není tak jednoznačná. Věří, že má Putin ještě nějaké skryté karty v rukávu. Možná nás překvapí, tvrdí Applebaum.

Stejně tak se domnívá Michael Kimmage z Kennanova Institutu, že Rusko ještě neřeklo poslední slovo. Zvláště u jeho nových zbraní je třeba být na pozoru. Jedná se především o supersonické střely.

Podstatná část ruské armádní výbavy však spočívá na daleko pragmatičtějším základě. Masové výrobě a jednoduchosti jejich provozu a opravy. Oproti jiným armádám jako je ta německá, je to nesporně výhodou přímo v poli. Na druhou stranu historická provázanost s Ukrajinou tímto přesouvá výhodu znalosti strojů protivníka také na druhou stranu kolbiště.

Michail Chodorkovskij napravuje zkreslený obraz o Rusku, který mají západní analytici. Především zdůrazňuje, že se u oligarchů nejedná o nějakou mocenskou skupinu, která má vliv na dění v zemi. Tak jak je tomu u západních firem a podnikatelů versus jejich vláda a politika.

Ruští oligarchové jsou naopak loutky v rukou kremelského vládce. A tak tomu bylo již od začátku jeho dráhy. Hrál s nimi hru, kterou zatím vyhrává. Samotný Chodorovskij byl svého času v 90. letech na vrcholu svých podnikatelských možnosti. Vlastnil polostátní kolos Jukos a vše se zdálo zalité sluncem. Než přišel Putin a v roce 2003 jej nechal pod záminkou korupce zavřít na deset let do chládku. Dodnes je Chodorovskij stále stíhaný a žije v exilu.

Týdeník The Economist se na sociálních sítích pozastavuje nad postem jedné Rusky, která na síti žádala Putina o to, aby se zamyslel nad současným stavem ekonomiky. Její videoklip obdržel 85 000 lajků. The Economist na základě toho usoudil, že se situace v Rusku mění.

Je třeba neslučovat situaci na sociálních sítích s aktuálním děním v zemi. Je řada Rusů, kteří na sítích nepůsobí a žijí své offline životy a jsou poměrně spokojeni. Obraz na sockách opravdu nelíčí plnou pravdu o tom, co se opravdu v Rusku reálně odehrává.

Naopak lidé na sociálních sítích sami často podléhají iluzi jakési paralelní reality. Se železnou pravidelností se pak probudí do drsné skutečnosti díky zásahu ruského státního aparátu. Ten zcela nepokrytě jde po různých bloggerech, kteří třeba dříve fandili režimu a dnes někteří z nich po neúspěších ruské armády obracejí. Několik z nich takto skončilo před soudem a vyfasovali pár let natvrdo.

Putin a jeho moc se neobjevila v Rusku přes noc. Jeho dědeček pracoval pro Lenina i Stalina. Jeho otec byl dekorovaný voják v druhé světové válce. Dojemný příběh o tom, jak Putinovi žili v malém petrohradském bytě, je povinnou součástí jeho životopisu.

A také to, jak se protloukal v pouličních bitkách a přátelil se s mafiány již od útlého mladí. Navíc až po jeho studiu na právnické fakultě byl přijat do KGB, kde již měl nesporně vzhledem ke své prémiové rodinné historii tlačenku.

Když tedy posléze odjel na své KGB angažmá do Drážďan a v roce 1989 pálil podobně jako čeští příslušníci StB důležité dokumenty o jednotlivých činitelích v Berlíně, kteří zjevně spolupracovali s KGB, bylo již jasné, kam bude směřovat. Po návratu se vrátil do exekutivy města Petrohrad a spolupracoval s místním starostou.

A pak se náhle jako by mávnutím zázračného proutku objevuje jako správce státního majetku v Kremlu a poté rovnou jako ředitel FSB, nástupnické organizace KGB. Bylo tedy vcelku logické, že si jej následně zkorumpovaný Boris Jelcin v roce 1999 „vybral“ jako svého nástupce. Putin mu v pozici ředitele FSB daroval beztrestnost a zahladil jeho finanční skandály.

Tehdy neznámý Putin se stal úspěšným prezidentem, řešitelem tehdejších problémů s ekonomikou a brzy se dočkal svého dalšího tentokrát oficiálního zvolení prezidentem na základě přízně lidu. Dnes již točí své páté prezidentské období a zdá se, že nehodlá skončit.

Současný konflikt s Ukrajinou se z vnějšího pohledu jeví jako aberace. Ale ve skutečnosti je součástí plánovaných válek, které začaly již s Putinovým nástupem v roce 1999 v Čečně. Putin tímto usiloval o rozšíření ruské hegemonie na Kavkaze. S tím přišla i válka s Gruzií, která skončila tak rychle, jak začala a vyústila v roce 2008 v nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Tyto republiky jsou de facto loutkové vlády Kremlu.

A v roce 2014 zde máme „mírové“ převzetí vlády nad ukrajinským Krymem, který byl původně ruský. Již zde začínají žhnout pohraniční konflikty v místech jako je Doněck. Takže se rozhodně nedá říci, že konflikt s Ukrajinou by měl být pro Západ nějakým překvapením. Naopak byl logickým vyústěním Putinova mocenského plánu. Putin nechce obnovit SSSR, ale rovnou carské ruské impérium ze století 17.-18.  a jeho vzorem není nikdo jiný než car Petr Veliký.

Putin si ve zkratce naplánoval a ukousl příliš velké sousto na to, aby jej mohl ve zdraví a v klidu pozřít. To už je dnes jasná věc.

Zdroje:

Ruská „revolta“ na sociálních médiích

https://www.youtube.com/shorts/Cu1Mq_Tko4s

Putinova současnost a moc:

https://www.youtube.com/watch?v=m7VLAumouHc

Putinova cesta k moci:

https://www.youtube.com/watch?v=wQsCSMwjUsY

Poplašné zprávy:

https://cnn.iprima.cz/v-rusku-sili-obavy-z-dopadu-valky-analytik-varuje-pred-krizi-putinova-rezimu-a-mluvi-o-revoluci-514949

Ruské supermoderní zbraně, přehled:

https://www.chathamhouse.org/2021/09/advanced-military-technology-russia/03-putins-super-weapons