Který Bůh je ten pravý

A s Bohem je to stejné. Různá náboženství říkají o těch druhých, že jejich Bůh není ten pravý, že uctívají pouze nezdařilou kopii originálu. Jak to tedy je doopravdy?

U křesťanů není nic jistého. Ti fundamentalističtí, kteří trvají na doslovném výkladu Bible, nehodlají akceptovat nic a nikoho jiného. Pro ně jsou jejich liberální bližní rovnocenní ateistům. Bůh jakožto přísný knihovní policajt nebo vůbec policajt, to je heslo fundamentální Ameriky.

Co tam máme dále? Katolíky. To je taková zvláštní sorta lidí, která zpravidla neví, co si má myslet. Různí faráři si vykládají Písmo svaté po svém a krmí své farníky osobními názory. Každopádně byla to katolická církev, kde vznikl obraz Boha jakožto stařečka na obláčku. A tak byl i mnohokrát v církevním umění zobrazován.

Protestanté raději nezobrazují vůbec nic ze strachu, aby nemalovali čerta na zeď. Boha je nejlépe zavřít do skříně a občas se na něho kouknout, jak na tom je. Jinak je lepší se zabývat podnikáním a teologií úspěchu a podle toho, jak se vám daří, vám ten kabinetní Bůh buď žehná nebo vůbec.

Pak ještě existuje takový kočkopes. Jmenuje se anglikánství. Keith Ward, jeden z nejznámějších představitelů této křesťanské subvariety, se mi vyjádřil, proč je Anglikánem a ne katolíkem či protestantem, takto:

Bůh-liberál se tedy objevuje právě v anglikánské víře.

Nakonec tu máme pravoslavné. Jejich Bůh je něco mezi Bohem laláčistou a drakonickým dozorcem. Pravoslavné bohoslužby často trvají hodiny ve stoje, tímto zřejmě pravoslavní věřící smývají svou vinu, ale když žádnou nemáte, není pro vás zrovna taková bohoslužba libůstkou.

Jak vidíte, i v samotném křesťanství má Bůh mnoho tváří. A záleží na tom, kterou chcete potkat.

Islámský Alláh se lidem moc neukazuje. Narozdíl od křesťanského Boha, kterého můžete poměrně snadno, když máte dostatečné vzdělání, analyzovat:

U Alláha těch indicií tolik není. Každopádně se můžeme orientovat podle prostředí, kde vzniknul. V arabské poušti a polopoušti. Připomíná spíše hrozivého pouštního džina, který vám jen tak něco neodpustí. Rozhodně ne vstřícného židovského Boha, který je ochoten vyjednávat s kdekým o svých plánech. Alláh nevyjednává, koná. Pokud vás zajímá akční, transparentní a nebezpečný Bůh, běžte do Islámu. Tam ho dozajista potkáte.

V hinduismu sice je jeden Bůh stvořitel, Brahmá, ale má tolik tváří, že by se vám mohla snadno zatočit hlava. Prý je jich na několik miliónů aspektů. Pokud rádi sedíte na místě a neustále přemýšlíte o nesmrtelnosti chrousta, bude indická perspektiva Boha pro vás ta pravá.

Buddhismus je tu naopak pro ty, kteří jsou na jakéhokoliv Boha alergičtí. Můžete si sice taky vybrat nějaké ty bohy či Boha, pokud budete příznivcem mahájány, ale jinak je buddhismus veskrze introvertní filozofií, která spíš staví do centra zkoumání samotného člověka, jeho myšlení, vnímání a pocity.

Taoismus se zdá, že je spíše přírodní filozofií, ale v Číně by vás jeho stoupenci přesvědčili o opaku. Současní taoisté se zabývají splynutím s přírodními principy, a do toho patří také duchové předků, ale i vůbec strašidla jako taková. Taoismus je prostě pro ty, kteří mají rádi pověrečné představy a rádi se bojí. Chcete nějakého boha coby strašáka? Staňte se taoisty.

Náboženský trh připomíná supermarket, kde si můžete vybrat jakékoliv zboží tím, že si je pouze dáte do košíku a u pokladny zaplatíte. Na to bych vás ještě měl upozornit předem. Zadarmo to není. Musíte ještě zaplatit.

Zdroje:

Justo Gonzáles. The Story of Christianity Volume 1. 2010. HarperCollins Publishers Inc.

Chuang-Tze. The History of Taoism. 2005. Kessinger Publishing.

Hia Sen. Hinduism. 2020. Penguin Books Ltd.

Michael Cook. A History of the Muslim World – From Its Origins to the Dawn of Modernity. 2020. Princeton.