Článek
Petr Chelčický (1379-1460) působil před husitstvím i za období husitských válek v bezprostřední blízkosti Rožmberků. Jeho spisy směřují k odhalení společenského zla, na kterém se Rožmberkové ve velkém podíleli. Jako jediný (kromě Žižky) nám poskytuje vyrovnaný obraz těchto pánů, kteří by se jinak dál skvěli samými prestižními projekty.
Když projíždíte jižními Čechami, ty byly veskrze jejich výsostným územím, řeknete si, to jsou ale krásné rybníky a zámky. Jenomže už si nepoložíte otázku: „Jak vypadal sociální život za pánů, kteří stáli za těmito developerskými projekty?“ V Praze taky můžete obdivovat středověké, renesanční a secesní domy. Ale můžete si je dovolit i dnes? Můžete jít do nájmu takového domu s vašim průměrným platem? Nebo si je snad dokonce koupit? Tak třeba jihočeský Koh-i-noor jeden z takových secesních domů ve středu Prahy nedávno koupil. A to přitom jeho majitel těsně před tím plakal, jak se rodí málo dětí a že veškerý byznys asi bude muset převést do Číny. Že o pastelky nikdo nemá zájem. Jako by takové řeči vypadly z úst rodu Rožmberků. Jejich sociální diskurz v Čechách zůstal a živí se na něm spousta jim podobných. Odhalme sociální faleš a nahlédněme pod historické pozlátko těchto pánů.
Petr Chelčický a jeho boj s větrnými mlýny
Machiavelli se s Chelčického spisy mohl seznámit, Italové byli na jihočeském panství pečení vaření
V době Chelčického byla sociální struktura v Česku jasná. Lidé byli rozděleni na tři skupiny: kněze, šlechtu a poddané. Nic mezitím. Pokud jste se zrovna nenarodili se stříbrnou lžičkou v ústech, měli jste smůlu. A zde vstupuje na scénu neznámý jihočeský zeman, o němž ani nemáme jasné záznamy, co kde a kdy vlastnil. Možná bydlel v Chelčicích, možná kdoví kde, protože v majetkových knihách o něm není nic.
Co víme dozajista je, že působil v jižních Čechách. Sledoval z povzdálí upálení Jana Husa, vzestup Žižky. Víme, že u Vodňan ještě rozmlouval s místními lidmi, když je Žižka dobýval. Petr Chelčický lidem vymlouval ozbrojený odpor a stejně tak i válku samotnou. Přitom kupodivu byl Petr pod ochranou radikálního Tábora, jehož praktiky odsuzoval. Ochranu si zajistit musel, protože šířil věci, za které by jinak za Rožmberků šel rovnou do šatlavy. Rožmberkové mnohokrát prokázali, že jsou krutí a bezohlední lidé. Naposledy Petr Vok s jeho masakrem rybníkářů. Jejich zásluhou jsou jihočeské rybníky tak malebné, ale když chtěli, aby je řádně zaplatil, poslal na ně ozbrojence.
Petr Chelčický a societa Rožmberků
Rožmberkové byli hrdí na svůj šlechtický původ. Až natolik, že ten český nepovažovali za dostatečný. Zajistili si falešný glejt, že pochází z italského rodu Orsiniů. Chelčický chápal, že jakási imaginární prestiž plynoucí ze šlechtických rodů i jejich symbolů je kořenem sociálních svárů.
Otevřeně tedy napadal šlechtické symboly jako směšné a nepatřičné. Byl v tomto směru první českým sociálním kritikem a takovým anti-Machiavellim. Jako jeden z mála si uvědomil, že nejde jen o církev, ale o celý ten „mafiánský“ trojlístek: šlechtu, církev a jejich přisluhovače z řad poddaných. A zde se dostáváme ke kořenu konfliktu Chelčického a Rožmberků.
Rožmberci a zneužívání veřejného zájmu a blaha
Oldřich z Rožmberka, prý sloup království, ve skutečnosti rozvraceč a škůdce českého krále
V době Rožmberků se místo veřejného blaha či zájmu používal termín obecné blaho.
PhDr., Igor Němec, DrSc. k tomu říká:
Tento vychytralý egoista, který neváhal užít ke svému obohacení lsti, přetvářku a dokonce i zneužít křesťanské víry a římské církve horlivě užívá hesla o obecném dobrém a šermuje jím proti svým politickým protivníkům.
Dopisy a konverzace Oldřicha z Rožmberka, které se dostaly na tehdejší mediální světlo, připomínají mnohé rozhovory se současnými českými podnikateli. Vidíte je, jak pláčou nad svým těžkým údělem, zaklínají se veřejným zájmem a v přitom se vám v koutku duše vysmívají do obličeje. Jejich záměry jsou zkažené a společensky škodlivé.
Oldřich používá nejméně 27krát termín obecné dobré jako cíl jeho činnosti. Pro obecné dobré chce Oldřich zdánlivě udělat všechno. Veřejný obraz Oldřicha je osoba, která se stará o blaho poddaných. Ve skutečnosti to byl jihočeský feudál, rabující zlatokorunský klášter pod heslem péče o církev, věznící své ohrožené sousedy, padělající listiny a škodící jedinému českému králi po Přemyslovcích Jiřímu z Poděbrad. A vy se ptáte proč, když jsou Češi tak šikovní, si nemohou vládnout sami. Zeptejte se českých mocipánů jako byl Oldřich z Rožmberka.
Slova nejsou jen slova, ale mnohdy velmi zlověstná pomůcka a nástroj k zabíjení slov samotných.
Díky Rožmberkům a jim podobným došlo k naprostému vyprázdnění pojmu obecné dobro a nyní se mu lidé jen smějí, případně nad ním mávají rukou. Ale pořád ho rádi slyší, když jim politici lechtají uši se slovy: já to nedělám pro sebe, ale pro vás. Jsem takový dobroděj. Tohle Češi milují. Z varovného příkladu manipulativních Rožmberků se vůbec nepoučili.
Petr Chelčický a sémiotický útok na rožmberské lži a dezinformace
Chelčický si byl velmi dobře vědom toho, jak to Rožmberci myslí s jihočeskou zemí i se zemí českou jako takovou. Hrabat, hrabat a hrabat pod sebe. Nikoliv působit dobro. Zaútočil tedy na samou podstatu pojmu obecné dobro a na to, jak byl v jeho době užíván. Chelčický neuznával násilí, nepodněcoval k ozbrojené revoltě, protože chápal, že slova jsou dostatečná. Věděl, že je jedno slovo silnější než rána mečem. Mnohé revoluce a převraty o tom lidstvo přesvědčily. Bez jediného výstřelu došlo k předání moci, jen díky předchozí důkladné lingvistické masáži obyvatelstva.
Chelčický se zaměřil na místa, kde je největší koncentrace obyvatel, kteří mohou být manipulováni nejsnadněji: města. V kapitole o šibalství městských píše, že městské právo odporuje zákonu Kristovu.
Kristus odporuje tomu, co přikazují ti mužie břichatí, ješto pivem smrdie.
Obecné dobro pro měšťany představuje jen jejich pohodlí a proto Chelčický předefinovává pojem obecné dobro na duchovní obecné dobro. Do něj nepatří například nevěstince, které v té době pod záminkou veřejného blaha podporovala i leckdy provozovala samotná církev. Vlastní Chelčického analýza společenských poměrů za Rožmberků je mimo možnosti krátkého exkurzu do historie. Podstatné je, že již v té době jako jeden z prvních na světě ještě před Machiavellim si je Chelčický vědom politické manipulace a umí s ní pořádně zatočit.
Díky Chelčického působení bylo Rožmberkům na jihočeské půdě pěkně horko. Že o tom nikde v jejich kronikách nečtete? Pochopitelně. Slyšeli jste někdy něco o politické propagandě?
Ale jedna věc je jistá, na mezinárodním poli vyšel Chelčický ve svém boji s Rožmberky vítězně. Protože skoro nikdo z ciziny český rod Rožmberků nezná, zatímco Chelčického znali Gándhí i Tolstoj. A oba se jím nechali ve své duchovní světové činnosti výrazně inspirovat.
Kdo se dal inspirovat Rožmberky? Češi. Tak podle toho to tu taky vypadá. Ten mezinárodní formát, který nepostrádal Chelčický, tu jaksi zoufale chybí.
Zdroje:
https://www.vodnany.eu/o-vodnanech/rozvoj-mesta/grantove-programy/grantove-programy-jihoceskeho-kraje/vodnanske-hradby-dobyti-mesta-janem-zizkou-z-trocnova-192cs.html
https://www.oeaw.ac.at/fileadmin/Institute/INZ/img/menschen/Mata/Mata_2013_Rozmberska_rodova_legenda.pdf
