Článek
Je to natolik komplexní otázka, že pro některé lidi ani nedává smysl. Ono také někteří ateisté popírají i tu duši. Udělejme si krátký historický exkurz do tématu. Až přímo do dřeně ateismu. Odhalme dáseň a obnažme zubní sklovinu syrového ateismu. Z jakéhože prostředí se nám to prořezal?
Církevní život ve středověku provokoval antonymy
Baron Holbach byl jedním z prvních veřejných popíračů náboženství
Na moderní ateismus bylo zaděláno už ve středověku. Církve totiž výrazně omezovala svobodu svých členů. Zakazovala jim dokonce i číst Bibli. A to byl vrchol. Duchovní totiž měli úplně jiné starosti než se zabývat vysvětlováním náboženství. Jedna encyklopedie k tomu uvádí:
Kněžstvo nebylo schopné postarat se o duchovní potřeby lidí. Vyšší kněží, zvláště biskupové, pocházeli ze šlechtických kruhů a pohlíželi na svůj úřad jako na zdroj slávy a moci.
Jako reakci na tuto duchovní zaneprázdněnost nebo spíše vyprázdněnost vznikl protestantismus. Jan Kalvín a Martin Luther a samozřejmě v Česku nejprve Jan Hus se pokusili o církevní reformy. Bohužel to nakonec nedopadlo úplně po křesťansku. Po třech staletích působení protestantismu Thomas Jefferson, třetí prezident Spojených států, napsal:
Spíše by bylo omluvitelné nevěřit v Boha vůbec, než se rouhat tím, že bychom mu připisovali Kalvínovu krutost.
Kalvín totiž po vzoru katolické inkvizice své oponenty dokonce i upaloval! Ať tak či onak, díky unavenosti a přebujelosti, a hlavně přílišnému sebevědomí Vatikánu řada lidí tehdy přešla do protestantských církví.
V období osvícenectví se racionalita začala považovat za panaceu na všechny bolesti světa. Filozofové se zkoušeli obracet pouze k racionalitě. Německý filozof Immanuel Kant prohlašoval:
Buďte odvážní, poznávejte! Mějte odvahu použít svou vlastní inteligenci!
Mimochodem zrovna Kant moc odvážný nebyl. Nevytáhl paty z Kalinigradu a podle jeho příchodu na oběd si mohl restauratér řídit hodinky.
Osvícenectví bylo považováno za věk rozumu. K tomu říká kniha Milestones of History:
Všechny staré ortodoxní jistoty byly zpochybněny.
Ještě však zbývala jedna „jistota“. Náboženství. Protestanství započalo tento přechod od nesrozumitelné církevní hierarchie, neprůhledných církevních ritů k jakémusi odkouzlenému Bohu a životu. Kniha The Universal History of the World k tématu říká:
Lidé se na náboženství začali dívat jinak. Už je neuspokojoval slib, že dostanou odměnu v nebi; dožadovali se lepšího života na zemi. Přestávali věřit v nadpřirozeno.
A zde začíná řada osvícenců náboženstvím otevřeně opovrhovat. Nejdříve potichu a pokradmu jako Voltair, který své vzdělání a argumentaci získal od jezuitů. A tak si začínali vybíjet frustrace na katolickou církev. Protestanté zatím stáli stranou, ušetřeni přímých útoků. Přeci jenom jejich víra byla odlišná od té tradiční, a ne tak zápecnická. Někteří filozofové se stali otevřenými ateisty. Třeba Paul Henri Thiry Holbach, který začal hlásat, že z náboženství pramení sváry, šílenství a zločiny.
Zde začínají rašit malé dětské zuby a řezáky ateismu: v církvích samotných!
Teolog Michael J. Buckley říká:
Církve byly pro ateismus živnou půdou. Západní svědomí bylo pobouřené a znechucené organizovaným náboženstvím. Církve a sekty pustošily Evropu, osnovaly masakry, vymáhaly náboženský vzdor či revoluce, pokoušely se exkomunikovat nebo sesazovat panovníky.
Ateismus jako stigma
Ateismus je součástí různorodosti hinduismu. Ten se pokouší pojmout všechno
Ateismus nikdy nebyl zrovna preferovaným stylem myšlení. Ve starověku i na počátku novověku byl spíše takovou módní vlnou okrajových skupin obyvatelstva. Navíc, některé skupiny věřících jej používali čistě jako způsob stigmatizace druhé skupiny. Ateismus byl takový černý Petr, kterého jednoduše třeba Římani hodili na křesťany. Podívejte se, když neuctívají naše bohy, budou nějací divní.
Ateismus se stal jistou formou stigmatu a v podstatě jím na řadě míst světa zůstal dodnes. Pokud v USA veřejně prohlásíte, že v žádného Boha nevěříte, začne si americká veřejnost ťukat na čelo.
V USA je lepší věřit klidně v Satana než prostě v nikoho. A v koho věří ateista? Ten přeci nevěří.
Ateismus se stává módou
Nietzsche byl zmatený z toho, co si lidstvo počne bez Boha, kterého podle něj pohřbilo
Ještě do doby osvícenectví byli schopni lidé držet své myšlenky v jakémsi mystickém rámci. Pak začali mnozí spekulovat o možných jiných variantách lidského původu. Boom těchto představ nastal v 19. století spolu s Darwinovými teoriemi. Darwin sám žádná stavidla ateismu nespustil, ale hodil se perfektně do krámu s názvem: antibůh. Tehdy totiž lidé cítili, že mohou útočit na vše, že mají nabito. Přeci věda byla všespásná. Století páry jak se zdálo semele všechno.
Filozofové zmateni průmyslovým vývojem, který podle všeho hluboce předběhl vývoj jejich myšlení, byli natolik omráčeni syčícími lokomotivami, že svá učení obrátili směrem k přízemnímu člověku a vymazali jakékoliv tajemno. Jedním z nich byl i Friedrich Nietzsche, který prohlásil:
Už nepotřebujeme morální kodex a nepotřebujeme ani náboženství.
Ludwig Feuerbach mu přizvukoval:
Náboženství je snem lidské mysli.
A Karel Marx se zdá přibil poslední hřebíček do rakve s Bohem:
Chci osvobodit mysl člověka z pout náboženství.
Paradoxně se poté stal jedním z náboženských ikon, víry zvané marxismus.
Nicméně veřejnost tuto úžasnou bitvu filozofů s Bohem sledovala a byla fascinována.
Náboženská troška do ateistického mlýna
Z „ateismu“ Charlese Russella vyrostlo několik miliónů horlivých věřících
Překvapivě svatou ořízku ateistického militantního boje proti Bohu dodala náboženství. Jejich pokrytectví, šosáckost a kupčení s Bohem jen podpořily miliony lidí, aby se opravdu snažili dostat z imaginárních okovů jednotlivých náboženských skupin.
Některá náboženství naopak na ateistické vlně vyrostla. Třeba zakladatel pozdějších Svědků Jehovových Charles Taze Russell byl původně ateistou. Na základě stavu tehdejších náboženství došel k závěru, že tohle nemůže dávat smysl. Nejlepší bude v Boha nevěřit.
Nicméně stejně jako ateismus dal dohromady své šiky, ztužili své řady i pravověrní věřící. Na jedné z náboženských přednášek upřímného adventistického kazatele pojal Russell nápad založit si svou vlastní skupinu. Adventisté a Svědkové Jehovovi tedy vzešli právě ze sekulární ateistické vlny a staly se druhou stranou téže mince.
Ateismus dosahuje svého vrcholu
Richard Dawkins je zřejmě nejlépe placeným obhájcem ateismu na světě
Bůh je naším nepřítelem
19. století bylo nejen stoletím páry, ale i stoletím ateismu. Konečně si mohli lidé vybít své frustrace proti organizovanému náboženství a jeho ideologiím. Jediní, kdo si ťukali na čelo, byli deisté. Ti prohlašovali, že Bůh jako hodinář uvedl do provozu mechanismus života, ale zmizel asi jako muž, který nechce platit alimenty za své potomstvo. Deisté považovali ateismus za trapný omyl. Kniha The Modern Heritage k tomu říká:
Považovali ateismus za omyl, který se zrodil ze zoufalství, ale uvědomovali si, že autoritářská struktura katolické církve a strnulost a netolerantnost jejích nauk byly ještě horší.
20. století trochu ubralo páru, ale stále máme (i ve 21. století) hodně jedinců či ateistických skupin, které mají potřebu se veřejně prezentovat jako antináboženské. Proč? Nejspíše to vyplývá z jisté míry frustrace. Někdy však jde spíše o peníze. O velký balík. A tak Richard Dawkins, který je svými vědeckými kolegy spíše opovrhován, se snaží vydělat na ateistické ideologii co nejvíce. Objíždí celý svět s přednáškami za tisíce liber jako nějaká muzikální celebrita. Proti gustu žádný dišputát.
Existenční úzkost a ateismus
Existenční starosti nejsou žádná legrace
Známý psychiatr Carl Gustav Jung jednou poznamenal, že měl jen jednoho pacienta Žida, jednoho katolíka, zatímco řadu protestantů a velmi mnoho ateistů. Ateismus stejně jako protestantismus má něco společného. Co to je? Tíže bytí leží přímo na jedinci. U protestantů se lze obrátit na Boha, ale u ateistů v oblasti bytí na nikoho, jen na sebe samého.
Pochopitelně to vede k řadě existenciálních úzkostí v případě, že se ateista potká se závažnou životní situací či problémy. Ne nadarmo říkají mnozí lidé, a mohli si to ověřit ze zkušenosti, že jsou situace, kdy se i ten největší ateista stává věřícím. A Cimrmani pochopitelně k tématu dodávají, že jsou i takoví ateisté, kteří se obávají, že je za to Bůh potrestá. Existence prostě má svou tíži, stejně jako duše těch slavných 21 nezanedbatelných gramů, které se leckdy hodně pronesou.
Jak jsme viděli z historického zhodnocení, potřeba obhajoby ateismu vyrašila z nespokojenosti ze společenského působení náboženských organizací. Ateismu vyrostly dětské řezáky, stále má ještě dětské choroby, nenabízí totiž žádnou uspokojivou alternativu, která by mohla nahradit blahodárné působení nadpřirozena na lidskou duši. Vliv některých konzervativních náboženských skupin utlumil, což může být dobře. Rovnováha ve světě je důležitá. Hlavně pluralita.
Zdroje:
Richard Dawkins. Selfish Gene. 2018. Oxford University Press.
Matthew Kneale. An Atheist's History of Belief. 2013. Bodley head.
