Jan Hus se bil jako lev za ideál, který Čechy vůbec nezajímal

Je to paradox, Husův boj byl sice úporný, ale zbytečný.

Nejdříve vyhodil z univerzity Němce, pak bojoval proti papežství. Nic z toho ale netrápilo ani běžné Čechy, ani jejich smetánku. Jinak by protestní nóta českých šlechticů nepřišla až post, po jeho smrti.

Ačkoli řada především evangelicky zaměřených Čechů souzní s Husovým utrpením, bylo to všechno osobně Husovi platné jako mrtvému zimník. Začínal chudý v Husinci u Prachatic a vydrápal se až do nejvyšších pater univerzitních jako rektor Karlovy univerzity. Kdo to kdy s jeho možnostmi dokázal?

Hus byl nepochybně schopný rétor, o něco méně se zabýval filozofií, protože byl především zaměřen na řešení každodenních problémů. Domníval se, že jeho boj za pravdu jeho bližní ocení, ale hluboce se mýlil.

Církev nesoucí jeho jméno je zde pouze od 70. let 20. století a utrakvistické společenství nemá přímo s Husem ideologickou návaznost. Protože přijímání pod obojí nebyla Husova priorita, jak říká nedávno vyšlá kniha Křesťanství v českých zemích - Od knížete Bořivoje k dnešku:

Z inciiativy Jakoubka ze STříbra bylo v roce 1414 vysluhováno též laikům tělo i krev Páně ve čtyřech pražských kostelích. Sám Hus byl v této otázce zdrženlivý, i když by pravděpodobně s Jakoubkem souhlasil.

Zrození kalicha jakožto symbolu české reformace se ovšem neodehrálo v Husově režii. Hus tedy ze svých ideálů pravdy a lásky moc neměl. Bojoval za pravdu, ale za jakou?

Když přijel Hus do Kostnice, byl už dva roky exkomunikovaný z církve. Jeho bližní - Češi se chovali, jako by se to nestalo, ale jistě především ti církevně vzdělaní věděli, jaké to může mít důsledky. V roce 1412 se Hus odvolal ke Kristu a odmítl absolutní autoritu papeže jako hlavy církve. Dá se říct, že toto gesto poté zůstalo jako znamení evropské reformace. Nakonec se po něm „opičil“ i Luther a jiní.

Hus byl velkým zastáncem Bible a její autority. Je tedy velký div, že většina Čechů Biblí opovrhuje a považuji za knihu, která patří do starého železa. I když ji někteří ve své knihovně v rámci jakéhosi kulturního status quo mají, tak přesto ji nikdy neotevřeli.

Hus by se hodně divil, kdyby se zjevil v dnešní době a někomu řekl pravdu. Pravda se totiž v Čechách nerada slyší a raději se zde naslouchá vulgárním hlasům různých satanášských našeptávačů. Hus by byl velmi zklamán, kdyby se dozvěděl, že většina Čechů se hlásí k neznabožství. Říkal by si dozajista: proč já osel jsem tohle dělal. Mohl jsem se odstěhovat do Švýcarska a mít klid.

Několik desítek let po Husovi vznikl ve Švýcarsku kalvinismus. Kdyby se místo vyhazování Němců z Karlovy univerzity a zušlechťování české mysli, které, jak vidíme i v současnosti, opravdu není pomoci, věnoval mezinárodním kontaktům, nemusel být Hus upálen a zemřel by se ctí. A možná by to byl nakonec on, kdo by místo Kalvína vytvořil svou verzi spirituality, podle které by bylo vymodelováno Švýcarsko.

Takto zemřel sice čestně, ale poměrně zbytečně. Za koho se obětoval? Husitské bouře pojmenované po něm znamenaly pro české země zpustošení a pak mnohasetletou habsburskou správu cizinců. Takže jaký to mělo smysl? Dnes jsou Husova slova na prezidentské standartě na Pražském hradě. Pravý opak toho, co by Hus chtěl. On oponoval mocným a snažil se je vyhodit z jejich pozice.

Nelze jinak uzavřít tuto úvahu než tím, že Hus zemřel opravdu shodou nešťastných okolností. Dostal se do víru mezinárodních události, které ho semlely, protože v Čechách nemohl nabít dovednost čtení mezinárodního kontextu.

I když zde i tehdy byli internacionální studenti, nic z toho mu nepomohlo rozumět geopolitické evropské situaci zevnitř Česka, protože to je hermeticky uzavřeno, brání se jak může objektivnímu pohledu na světové události.

Proto se stal spíš lokální hvězdou, želízkem v ohni českých stavů, které jeho odkaz spíše zneužily ke svým vlastním politickým ambicím. Místo aby znal Husa každý, stejně jako Luthera, který se nejprve zapřísahal, že o Husovi nevěděl, a pak přiznal po přečtení jeho díla, že je také „husita“.

Extrémní zpomalenost českého ducha nepřeje žádným živým jiskrám a rychle vibrujícím myšlenkám. Jako kdyby zde všichni žili vnitřním životem na spánkových vlnách theta. Než to Husovi došlo, už hořel, zatímco jeho příznivci se teprve pomalu a rozvláčně probouzeli ze sna a začínali rozhodovat, co v celé věci podniknout.

Česko je opravdu zvláštní země, která je sice navenek proslulá svou tolerancí, ale uvnitř kypí záští a nenávistí ke všem, včetně vlastních lidí, kteří ji chtějí rozproudit a probudit z jejího tisíciletého spánkového režimu. Jako kdyby Čechy už před dávnými časy někdo zhypnotizoval a uvedl do umělého spánku a snaží se je v něm stůj co stůj držet.

Potom všichni, kteří chtějí českým zemím jakkoliv prospět, mají špatnou karmu místo těch, kteří by si to měli odnést sami za sebe. Když nic jiného, tak je Husova smrt varováním právě pro ty dobroděje, kteří by chtěli být svým bližním užiteční. Husova „pravda“ je taková, že to není dobrá duchovní volba.

Zdroje:

Mikulec Jiří a kol., Křesťanství v českých zemích - Od knížete Bořivoje k dnešku, Paseka, 2025

F. Žilka, Vybrané spisy Mistra Jana Husi, V Jilemnici. 1906. Vilímek Praha.

Jan Hus. Knížky o svatokupectví /1413. Přetisk 1954 Nakladatelství Československé akademie věd.

Jan Hus. Postila, tj. výklad svatých čtení nedělních / post illa verba – po oněch slovech, 1413. Přetisk 1952. Komenského evangelická fakulta bohoslovecká.

Jan Hus. Listy - dopisy adresované přátelům i českému národu z Kostnice. Přetisk 2015. Biblion.