Článek
Ruku na srdce: existují nějaké reálné doklady Ježíšovy existence v 1. století našeho letopočtu v oblasti Jeruzaléma? Podívejme se na to blíže.
Výpověď evangelií: opravdový nebo smyšlený Ježíš?
Podle evangelií byl Ježíš zázračnou postavou, třeba byl schopen utišit bouři na „moři“
Samozřejmě je třeba brát evangelia rovněž jako určitou výpověď o Ježíšově existenci. Pochopitelně s rezervou, protože sloužila jako propagační materiál rané křesťanské církve. I přesto nebylo tak jednoduché v nich, jak se říká, sladit noty.
Jsou čtyři, z toho tři popisují podobné nebo stejné úseky Ježíšova života. Kupodivu si nijak výrazně neodporují. Když by měli tři nebo čtyři lidé popisovat jakoukoliv událost, bude se někdy tak dramaticky lišit, jako by se účastnili něčeho úplně jiného. Tuto zkušenost můžeme zažít u mnoha policejních výslechů. Svědectví jednoho účastníka nehody bývá úplně jiné než druhého. A vůbec, lidská paměť se jedna od druhé, zdá se, výrazně liší.
Navzdory tomu se evangelia o Ježíši podivuhodně shodují na základních rysech jeho osobnosti i jeho skutcích. Až na čtvrté evangelium, které Ježíšovi dodává tak trochu mystickou auru. I tam však Ježíš nejedná o moc jinak než v těch třech dalších.
Buď byli první křesťané obdivuhodnými propagandisty, nebo prostě mluvili pravdu. Myslím, že něco mezi tím.
Archeologické doklady o existenci Ježíše
Jakubovo osuárium
V roce 2002 vyšel článek v časopise Biblical Archaeology Review s nadpisem: „Nápis na kameni svědčí o Ježíšovi“.
Jednalo se o nález vápencové schránky na kosti. Židé používali taková osuária pouze krátkou dobu. Od prvního století př. n. l. do roku 70 n. l. Na tomto konkrétním osuáriu byl nápis: „Jakub, syn Josefův, bratr Ježíšův.“
Bible uvádí, že Ježíš měl bratra s tímto jménem:
Což to není tesařův syn? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub a Josef a Šimon a Jidáš? A nejsou všechny jeho sestry u nás?
Takže nápis odpovídá popisu Ježíše Nazaretského. Háček spočívá v tom, že všechna tři jména v nápisu byla v té době běžná. Krom rodiny Ježíše Nazaretského mohla existovat ještě jiná rodina se jmény Jakub, Josef a Ježíš.
Nicméně určitá pravděpodobnost, že schránka se opravdu týká rodiny Ježíše Krista, tu pořád je.
Pravost tohoto nálezu stejně vyvolává otazníky. Ale podle analýzy materiálu byla schránka opravdu vyrobena z vápence v období Ježíšova života.
Je tu tedy potenciální možnost, že úložiště potvrzuje existenci právě toho Ježíše, o kterém mluvíme.
Výpovědi mimokřesťanských historiků
Římský historik Tacitus byl poměrně seriózní historik
Máme k dispozici několik historických zmínek, třeba říci kusých, od několika známých nekřesťanů, kteří se o Ježíši zmiňují.
Flavius Josephus nebyl křesťan, ale farizeus, a ve svém díle se o Ježíšovi zmiňuje. Nejprve jako o Mesiášovi. Tuto zmínku zpochybňují znalci s tím, že byla později křesťany určitě vsunuta. Málokdo však váhá o pravdivosti zmínky druhé:
[Velekněz Ananus] svolal soudce Sanhedrinu a přivedl před ně muže jménem Jakub, bratra Ježíše, který byl nazýván Kristus.
Dalším, kdo se o Kristu zmiňuje, je světově významný antický historik Tacitus, který se narodil kolem roku 55 n. l.
Ve svých letopisech říká:
Nero [nastrčil] jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven.
Tacitus nepochybně neměl žádnou potřebu mlžit. Stejně jako Plinius Mladší, který byl místodržitelem Bithýnie. Asi v roce 111 n. l. psal Plinius císaři Traianovi a ptal se ho, jak se má zacházet s křesťany. Psal, že ti, kdo byli za křesťany označeni omylem, opakovali předepsané vzývání bohů a uctívali sochu Traiana, aby tak dokázali, že křesťany (doslova následovníky Krista) opravdu nejsou. A dodal:
„K ničemu takovému prý není možné opravdové křesťany jakýmkoli způsobem donutit.“
Dílo Encyklopedia Britannica proto uzavírá:
„Tyto na sobě nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali, že Ježíš byl historickou osobou. Poprvé o tom vznikly spory koncem osmnáctého století, a to z nepřiměřených důvodů, a trvaly i v devatenáctém století a na začátku století dvacátého.“
Zpochybňování existence Ježíše je opravdu dílem takzvané vyšší kritiky 19. a 20. století. Do té doby nikoho ani nenapadlo, že by Kristus nežil. Je fakt, že římští historici se Kristem nezabývají, ale je to pochopitelné. Neměli potřebu psát o Ježíši a hnutí, které založil, poněvadž jej považovali spíše za nějaký dobový výstřelek a věřili, že tak není pádný důvod se jím zabývat.
To, jestli Kristus žil nebo nežil, je tak stále otázkou víry a nejspíš to tak i zůstane.
Zdroje:
J.R. Porter. Jesus Christ. 2001. Watkins Media Limited.
Tim Dowley. The Christians: An Illustrated History. 2007. SPCK Publishing.
https://www.imj.org.il/en/collections/395589-0
