Článek
Nedávno zabil kněze padající kříž s Ježíšem. Přímo uprostřed bohoslužby. V posvěceném kostele a Kristu oddanou osobu.
Vyvolalo to různé otazníky, včetně toho nejzásadnějšího: jaký ten Ježíš vlastně byl? Podle čtyř evangelií lidi spíše křísil, podle apokryfních zpráv je dokonce i usmrcoval. Samozřejmě, aby je pak poté mohl vzkřísit.
To se rozumí, že Ježíš nebyl žádný řezník, ale od rány určitě byl. Jeho postava byla daleka od těch úmrlčích figur, které tak často vídáváme v křesťanských kostelích a modlitebnách. Pokud máme vzít vážně biografický údaj z evangelijního životopisu - byl to tesař. Tedy člověk zvyklý na tvrdou práci, vysportované postavy, rozhodně ne žádné tintítko, jak je vyobrazován na středověké ikonografii.
V samotném později autorizovaném evangelijním textu rovněž nalézáme zcela jiný obraz Ježíše než ten, který se dnes objevuje v kostelích a pozdějších křesťanských teologických úvahách.
Ježíše, který neměl úplně cit pro masy či chuť na lidovku. Ježíše, který neměl pochopení pro svatoušky a patolízaly ani z řad svých vlastních následovníků.
Setkáváme se zde s tvorem, který nebral vážně ani představitele vlastní náboženské tradice - judaismu.
Ideologické potyčky s farizeji: Ježíš nebyl žádný hodný dobrák
Znáte ty lidi, kteří nikdy nikomu neublížili. Nikdy ale také nikomu nepomohli. Aktivně proti zlu neudělali nikdy nic. To je snad v Česku nejrozšířenější druh člověka. Je to typ: Une personne n'entend rien, ne voit rien, ne fait rien = Člověk nic neslyší nic nevidí nic nedělá, ale chce být vždy a všude považován za hodného a dobrého.
Ježíš naopak ukázal, že opravdu dobrý člověk bojuje aktivně proti zlu a vystupuje proti těm, kteří jej šíří. Aktivně se s nimi utkává na veřejném kolbišti.
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty.
Ježíš byl svými učedníky nazýván Rabbi. To znamenalo, že měl hodnost náboženského učitele. Jeho střety s farizeji jsou legendární. Oni zdůrazňovali lpění na náboženských rituálech a předpisech, on žitý zákon v srdci.
Oni byli schopni se předvádět dlouhými hodinami okatých veřejných modliteb, ale ve skutečnosti neměli žádnou opravdovou duchovnost. Zatímco Ježíš si z nich neustále utahoval a plísnil je.
Když uzdravoval v Sabatu, bylo to pro farizeje jednání zločinné povahy. Ježíš však upozornil na to, že: Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
Zatímco farizejství se stalo symbolem dvojího metru, Ježíš se stal vzorem umučeného člověka, který se za druhé obětoval. Takový obraz však o něm nepodávají ani apokryfní spisy, ani ty autorizované. 99% textu v evangeliích se věnuje jeho mocné prezentaci charismatického vůdce, a pouze 1% vložené pozdějšími křesťany jej prezentuje jako někoho, kdo sleduje jakýsi útrpný osud.
Dnes se to 1% stalo 99% obsahem mnohých křesťanských církví. Stačí se podívat do kteréhokoliv kostela, který připomíná potemnělou slůj či hrobku, v níž dlí Ježíš s útrpným pohledem či úšklebkem na kříži. To není Ježíš, který se prezentuje v evangelijních textech.
Nebyl spasitelem pro všechny: učení jen pro vyvolené
Ježíš oproti později rozpracovanému učení apoštola Pavla, tady nebyl pro to, aby se věnoval všem. Jeho učení bylo naopak exklusivní a výlučné. Mohla ho pochopit jen omezená skupina lidí, vlastně dnešními slovy řečeno: elita.
Tak jej Ježíš popisuje ve svých podobenstvích, které zpravidla nevysvětluje. Kdyby chtěl, aby byl každý zasvěcen do jeho duchovního života, podá vše lidem polopatě. Což nedělal, právě naopak. I v samotném Kázání na hoře, které snad nejvíce zlidovělo, hovoří o dvou cestách.
Vejděte těsnou branou; prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kteří ji nalézají.
Jak poznat jednu cestu od druhé, to již Ježíš nevysvětluje. Navíc sám tvrdil, že byl vyslán pouze k Židům, ale když si jej aktivně vyžádal někdo z cizinců, věnoval se mu. Nejdříve však zpravidla vyzkoušel jeho či její trpělivost.
Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“ Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“ Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“ „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil. Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“ „Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Ježíš nebyl žádný pasivní trpitel: divadelní konec
Ježíšovy výroky o jeho blízkém utrpení se v tomto kontextu dají považovat za jakousi performance. V tomto ohledu měli pravdu gnostičtí křesťané, kteří se domnívali, že to celé, co se odehrálo s křížem, bylo tak trochu divadlo. Velké představení pro diváky, kdy se jednalo o Ježíšův vrcholný magický akt.
Zemřel symbolicky na kříži. Ani doslovně podle samotné křesťanské teologie zemřít nemohl. Protože byl součástí Trojice, byl plnokrevný Bůh a jak víme, umírají jen pohanští bohové, nikoliv kosmický Bůh.
Ježíš v některých pasážích zdůrazňuje svůj divadelní akt. Vymyslel si jej do poslední tečky. Nejdřív vjel do Jeruzaléma podle tradice židovských králů na oslu. Pak uspořádal poslední večeři se svými učedníky. Symbolicky jim dal možnost okusit ze svého těla a krve - pohárem vína a kouskem nekvašeného chleba. Pak se dal dobrovolně zatknout. Na Golgotě byl ukřižován a ještě u toho diskutoval s okolními zločinci. Jednoho z nich na místě omilostnil a slíbil mu, že ještě tentýž den s ním bude v ráji. Stačil ještě pronést symbolický verš ze Žalmu: Můj Bože proč si mne opustil? A vydechl.
Vše to připomíná velmi dobře připravené umělecké aranžmá. Ježíš byl kumštýř každým coulem. Není divu, že konkureční výklad evangelií, gnostické spisy, Ježíšovu smrt líčí téměř jako cirkusový akt. Jako magickou performance, kde vše splývá dohromady. To, co se možná děje, s tím, co se děje opravdu. Ale to není všechno.
Dědictví pro jeho následovníky: možná vám nedám vůbec nic
Ježíš svým následovníkům sliboval společný podíl na vládě. Tuto vládu lze chápat různě, on sám ji popisoval jako Boží království. Nicméně, nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ježíš neporcoval medvěda zbytečně, aby jej rozdal každému.
Zdůraznil, že právě ti, kteří se k němu budou po smrti hlásit nejvíc, on bude považovat za sobě nejvzdálenější. Naopak ti, kteří jej vůbec neznají, ale chápou principy, které on ztělesnil, bude brát jako své bratry.
To by paradoxně vylučovalo řadu jeho oficiálních následovníků v podobě církví, zatímco dávalo prostor pro lidi, kteří jsou mu formálně asi nejdále. Třeba pro ateisty či jinak zaměřené církevně neocejchované lidi.
Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy zločinci!‘
Za svého života se svým učedníkům svěřil, že chtěl obrátit na správnou cestu celý Jeruzalém, ale ten se od něj odvrátil, tak jej raději proklel, a věštil mu, že z něj nezbyde ani kámen na kameni. To se nakonec stalo.
Z evangelijního obrazu Ježíše dnes zbyl mainstreamu jen ten útrpný muž na kříži, nebo Bůh, který přijímá každého. Ježíš se však prezentoval zcela jinak. Místo klidu a pokoje, který dnes křesťanské církve tak inzerují, vnášel do statického zatuchlého rybníku lidských tradic neklid a chaos. Nepopíral, že existuje možnost oběti, kterou rád přinese za své ideály, ale s toutéž naléhavostí vyžadoval naprosto stejné od svých následovníků .
Ježíš byl bezesporu archetypem člověka, který byl dokonalý, božský a všestranný. Někoho takového bychom tu potřebovali jako sůl. Ovšem samotný Ježíš varoval své následovníky slovy:
Co se stane, když sůl ztratí svou sílu?
Tehdejší solnice tento na svou dobu vzácný produkt ředily natolik, že z něj často nezbyla ani jediná originální ryzí špetka soli.
Podobně se ztratil opravdový obraz Ježíše ve vrstvách tisícileté církevní tradice.
Kde je v tom Ježíš? Nikde.
Zdroje:
Bible, textová analýza evangelia.
Fulton Sheen. Life of Christ. Image. 1990.
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-knez-v-ekvadoru-zemrel-pri-msi-v-primem-prenosu-spadl-na-nej-kriz-40603467
