Článek
Strach se prosadil tím, že točil jako jeden z mála režisérů české mysteriózní thrillery. Nedělal je ale řemeslně tak, jak vypadaly jeho zahraniční vzory. Přidával do nich nechtěný prvek jisté formy duševního utrpení a nepohody.
Což je vzhledem k jeho propagovanému katolictví poměrně s podivem. Měl by mezi české diváky propagovat hodnoty lásky a míru a nikoliv strašit všechny okolo a šířit paranoiu. A přesně to pan Strach ve své tvorbě dělá.
Tak třeba se podívejme zevrubněji na dva mysteriózní cykly, které v Čechách tak slavily prim.
Lovec, snaha o diskretizaci katolické církve v přímém přenosu
V tomto seriálu se Strach inspiroval v úloze římských exorcistů. Ti skuteční, katoličtí, nikoho neprobodávají posvátnou dýkou ani kůly. Ti jeho ano. A dokonce pod oficiální taktovkou Vatikánu. Jistě, skripty panu Strachovi píší jiní, ale na jeho objednávku, a jako režisér rozhoduje, jak nakonec bude dění probíhat.
Argument, že se jedná o uměleckou licenci, bych pochopil v případě, že by se Strach tak nechlubil a nepředváděl svými kontakty mezi katolickými představiteli a nedával tak na odiv své křesťanství. Je však pravým opakem toho, co prezentuje. Místo Krista představuje Antikrista a ještě na tom vydělává nekřesťanské peníze.
Strach je navíc oficiálně dominikánským terciářem (laický příznivce řádů Dominikánů), který se zavázal respektovat pravidla tohoto společenství. To znamená nepodporovat a nešířit zlo, ale naopak věnovat se rozvoji dobra a podpoře lásky. Ve svém díle činí pravý opak.
V rámci své činnosti dostal od církve možnost vstupovat do posvátných církevních objektů: kaplí, kostelů a hrobek. Když dostane Strach klíče od kostela, dějí se věci. Vymyslí zával přímo pod kostelem a faráře tam zastřelí šílený fanatický policista. Představuje tato místa jako dějově zvrácená a staví je do středu úchylného dění, kde se promenádují různí vrazi a blázni. Nechová se k posvátně půdě s žádným respektem, ale spíše k ní přistupuje s despektem laciného filmaře, kterému jde jen a jen o divácké body.
V seriálu Lovec se jeden osamělý bývalý renegád představovaný Pavlem Křížem vrhá do likvidace nežádoucích démonských prvků ve společnosti. Což znamená, že fyzicky likviduje lidi. Vše s posvěcením církve. Nakonec se Strach nejspíše snaží řešit ve svých filmech vlastní vnitřní konflikty s autoritou církve, zřejmě i traumatizující zkušenosti, a hojit si své církevní bolístky na svých divácích. Protože ji vykresluje jako hydru v temných barvách, zatímco individuální protagonisty, kteří se jí vzepřou, jako doslova svaté. Tím vším Strach podvědomě ovlivňuje a otravuje mysl svých diváků. A podněcuje tím antipatie vůči církvi. Jako by jich už nebylo tak dost.
Labyrint, zpackaný mysteriózní thriller
Zde se Strach opětovně inspiruje v církvi. Tentokrát v jejích středověkých obrazech a výjevech. A znovu nechá pykat za své pokroucené představy o světě ty nevinné. Do roli sadistického vraha s náboženským poblouzněním obsadí policistu. Policistu, který by měl bdít nad veřejným pořádkem. A nechá zlikvidovat kněze, včetně obrácených věřících, jen proto, že si s jejich postavou neví rady. Nebo si tím něco opětovně kompenzuje?
Jeho ostatní takzvané thrillery, jako Ztracená brána a Ďáblova lest, jsou pokusem podsouvat divákům určité duchovní konspirace. Vychází v nich z myšlenek svobodného zednářství, jehož cílem vždy bylo přímo rozvracet katolickou církev.
Celkově se dá říci, že je Jiří Strach takovou pátou kolonou v řadách veřejných neoficiálních mediálních představitelů katolické postmoderny.
Více církvi škodí, než prospívá.
Jen on sám ví, proč to dělá.
Zdroje:
https://e-news.cz/rozhovory/jiri-strach-vira-da-cloveku-jasne-mravni-ukotveni-lepe-receno-orientaci/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-reziser-a-herec-jiri-strach-byt-katolik-je-utrpeni-148735
