Křesťané se v pluralitní společnosti cítí diskriminováni. Proč?

Představte si , že v této moderní tolerantní společnosti se někteří lidé cítí diskriminováni, ba přímo šikanováni systémem. A jsou to dokonce ti, o jejichž ideologii se tvrdí, že se stala základem naší kultury.

O židovsko-křesťanských základech této civilizace jste zřejmě dobře slyšeli. O čem už asi méně, že v mnoha evropských zemích dostává křesťanské vyznání a jeho projevy docela na frak.

Lídl ve svých letácích v roce 2017 upravil nebo lépe řečeno rovnou vymazal kříže z legendárních věží pravoslavného chrámu na řeckém ostrově Santorini. Jednalo se o nabídku v rámci „řeckého týdne“.

Řetězec se sídlem v Německu to zdůvodnil tím, že se snažil zachovat náboženskou neutralitu. Chybu však po velkém vzbouření veřejnosti a zejména nábožensky zaměřených lidí a jejich vedoucích činitelů slíbil řetězec napravit. V podstatě tak neučinil, samotné vytištěné letáky z oběhu nestáhl.

Nakonec přišel v únoru 2018 další „řecký týden“. Místo navrácení křížů na kupole santorinského chrámu, motiv kostela Lídl jednoduše nepoužil, a nahradil ho neutrálními řeckými uličkami a mořem.

Snaha o neutralizaci křesťanského kulturního vzorce ve společnosti se tedy projevila i v  globálním marketingu. Ale to je pouze jedna kapka v moři plného antikřesťanských sentimentů, kterými je prosycena celá naše společnost.

Zločin modlitby vyslovené třebas veřejně ve škole či ve státní instituci v USA, ačkoliv se samo považuje za křesťanskou zemi, je poměrně známý a zvláštní fenomén. Věřící o něm dokonce točí filmy. V jednom z nich se ve vyhroceném momentu modlí zachránář za život zraněné ženy. Je za to zatčen, protože se jedná o modlitbu na veřejnosti, ovšem film protože je křesťanskou propagací, končí konverzí této ženy.

Americký prezident Donald Trump dokonce nedávno založil v Bílém domě také za tímto účelem komisi, která bude sledovat diskriminaci křesťanů a čistě teoreticky proti ní zasahovat. Jednal se o z jeho strany především o populistický krok, ale zároveň také výrazné gesto.

Vraťme se ale do Evropy, tedy pokud budeme Spojené království ještě za evropskou zemi považovat. Zde dochází k absurditám, nad kterými jednomu zůstává rozum stát. V Británii se mluví o stíhání takzvané „tiché modlitby“. Což je modlitební úsilí, které si jen pomyslíte a už jste v problému.

Jak to konkrétně vypadá? Podle britské policie se nemusíte v takovém případě dopustit zločinu verbálně, ale už svou intencí a myšlenkou. Zvláštní upgrade právního systému, ale v Británii na něj kupodivu přišli. V souvislosti s: modlitbou. Zde totiž existují takzvané nárazníkové zóny u potratových klinik. Je to pochopitelné, protože sám jsem byl svědkem velmi nepříjemné situace.

V Brně u porodnice stával jistý pravoslavný kněz a zpíval pod okny kliniky své modlitby a stát tam s transparentem proti potratům. Byla z toho poměrně velká bouře v brněnské sklenici vody a opodstatněná. Nicméně, nevím, jestli k odstranění tohoto vyrušování opravdu došlo. Paradoxem je, že často stál pod okny novorodiček, které potřebovaly klid a prostor na adaptaci s jejím nemluvnětem. Tak považuji nárazníkové zóny v některých případech za zcela odůvodněníhodné.

Zde je v Británii v okruhu 50 až 150 metrů od kliniky zakázáno vyjadřovat nesouhlas s interrupcemi a informovat veřejnosti o jiných alternativách. V případě Isabely Vaughan-Spruceové však došlo k nevídanému fenoménu. Byla několikrát zatčena policií za pouhé postávání v blízkosti kliniky. Osobně se věnuje pomoci těhotným ženám v tísni. Zjevně cítila potřebu se za ně alespoň pomodlit. Což učinila, v tichosti a bez verbálních projevů. Když takto jednou stála mlčky na chodníku, někdo na ní zavolal policii.

Zpráva popisuje její rozhovor s policií takto:

Policista: „Stojíte zde, abyste protestovala?“

IVS: „Ne.“

P.: „Modlíte se?“

IVS: „Možná se modlím v duchu.“

P.: „Půjdete tedy s námi dobrovolně na policejní stanici?

Nakonec byla zatčena. Její případ se několikrát dostal až k soudu, který ji obvinění zprostil. Nicméně, už tak byla diskriminována pouze za tichou modlitbu. Mezitím se řada britských poslanců snaží, aby zákon proti tiché modlitbě prošel parlamentem.

Jednalo by se tak o první trestný čin na světě, kterého by se někdo dopustil pouhou myšlenkou. Překvapivě se jedná o křesťanství, ke kterému se v Británii hlásí stále něco kolem 50% obyvatel.

Citace Bible ze strany finské poslankyně Päivi Räsänen na síti X z roku 2019 se dostala až k nejvyššímu soudu. Kritizovala zde vlastní církevní vedení za sponzorování LGBT Pride akce.

V tweetu uvedla biblický citát z knihy Římanům, který se týká stejnopohlavních vztahů. Nejvyšší soud ji v letošním březnu osvobodil v případě tohoto tweetu a potvrdil, že citování Bible bylo v souladu s jejím náboženským přesvědčením a nenaplňuje tako skutkovou podstatu nenávistného projevu.

To je sice hezké, ale hlavní otázkou v tomto případě zůstává: byla citace Bible natolik závažným negativním sociálním jevem, že si zasloužila, aby se dostala k soudu? Dokonce k Nejvyššímu? Nejspíše by se samotní Finové divili, co všechno vyplodí třeba takoví čeští politici a jaké projevy nenávisti veřejně pouští do mediálního prostoru. Nemluvě o nenávistných projevech českých komentujících u jednotlivých článků. Ty by dozajista zaplnily prostor finského Nejvyššího soudu na několik desetiletí dopředu.

Mezitím však britské autority přistoupily k nevídanému kroku. Zakázaly ji vystoupit na vlastním území, na akci, které se plánovala účastnit. Zákaz pak těsně před akcí zrušily, ale to už bylo příliš pozdě na to, aby událost mohla navštívit.

To vše jsou signály, které samotní křesťané nevnímají příliš pozitivně. Hlavně se neustále srovnávají s možnostmi, ze kterých se v současné Evropě těší především muslimové, jejichž projevy málokterá země koriguje, a většinou je toleruje, i kdyby se jednalo o podobné hraniční projevy jako ty výše ze strany křesťanů.

Evropské prostředí se opravdu pomalu a jistě mění. Pluralitní prostředí umožnilo velmi těsnou koexistenci mnoha kultur, které se alespoň na první pohled zdá žijí v relativní kohabitaci mezi sebou. Na druhý pohled to však v evropské společnosti vře napětím a vznikají různé ostrovy či přímo gheta, kdy jednotlivé kultury žijí odtržené jedna od druhé, či rovnou v přímém antagonismu.

Je tedy na samotných Evropanech, aby si určili hranice své tolerance. Protože to dozajista není vlastnost bezbřehá, pokud by byla, tak by nepochybně ztratila svůj smysl. Svoboda má význam jen tehdy, pokud má jasně definované hranice pro všechny. A to se týká všech lidí bez ohledu na jejich vyznání.

Zdroje:

https://www.denik.cz/svet/lidl-v-letacich-vymazal-krestanske-krize-pry-kvuli-nabozenske-neutralite/

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-nemecka-centrala-retezce-lidl-urychlene-zmeni-kontroverzni-obaly-privatni-znacky-eridanous-40044884

https://katolickenoviny.cz/zlocin-tiche-modlitby/

https://www.christiandaily.com/news/uk-lifts-finnish-mps-travel-ban-too-late-for-event