Křesťané udělali z Ježíše svého Boha z touhy po přežití

Ježíš byl nejprve židovským učitelem, pak apokalyptickým prorokem a nakonec skončil jako Bůh křesťanství. Tato metamorfóza se nestala přes noc. Trvala několik století a někteří dnešní křesťané jako jsou Svědkové Jehovovi, nad ní kroutí hlavu ve znamení nesouhlasu dodnes.

Židé původně věřili v jednoho Boha - Jahveho. Natolik si jej vážili a báli se jej, že jeho jméno vůbec nevyslovovali. A tak netušíme, jak vlastně přesně znělo.

Když přišel na scénu Ježíš, uzdravoval, křísil a odpouštěl hříchy. Atributy, které Židé přisuzovali jen Bohu.

Nepochybně se tak postavil do pozice Boha samého. A opravdu první křesťané vnímali Ježíše jako někoho, ke komu je třeba se obracet a vyprošovat si od něj požehnání. Tedy jako Boha.

Tímto se křesťanství definitivně emancipovalo a oddělilo z ostatních židovských proudů.

Bohem byl náhle Ježíš Kristus. A opravdu v mžiku, alespoň podle toho, co říká křesťanský badatel Hurtado. Křesťané byli paf z Ježíšova vzkříšení, a tak jej okamžitě přijali jako Boha.

A co se stalo s tím původním? Ustoupil do pozadí, nebo zcela zmizel?

Jistý Marcion ze Sinopy v 2. století tvrdil že starozákonní Bůh je už pasé. Že není důvod v něj věřit, je totiž zcela jiný než ten Bůh současný, kterého představil Ježíš.

Církev Marcionovo učení zavrhla. Bez Starého zákona by totiž její teologie nemohla dost dobře fungovat. Zároveň tím znovu potvrdila, že její základy se opírají o judaismus.

Rovněž akceptovala biblické novozákonní knihy, které Marcion zahrnul do svého posvátného kánonu.

Jeden by si mohl říci, vždyť to bylo nepodstatné. Ježíš byl nějak spojen s Bohem, kterého mohli křesťané uctívat i nadále. Nikoliv.

Vzhledem k tomu, že církev uznávala Starý zákon, musela převzít i židovské chápání víry. A to bylo jednoznačné. Odpustit hříchy a očistit člověka od jeho přečinů může podle Starého zákona pouze Bůh sám.

Pokud by byl Ježíš pouhým prorokem či výjimečným člověkem, na něco takového by nemohl dosáhnout a jiným lidem to poskytnout. Na kříži tak musel zemřít samotný Bůh. Proto se staré katechismy zmiňují, že největší zázrak, co svět světem stojí, byl, že se Bůh sám vzkřísil.

Dále, věřit v jednoho Boha, byl základní židovský požadavek. Křesťané tak museli uvést do souladu nesouvislou Ježíšovu a Boží skutečnost. Pokud jsou dva bohové, jdou tak proti základům vlastní židovské víry. A ta jednoznačně prosakovala z raného křesťanského učení.

Řešení bylo celé téma pojmout metafyzicky a křesťanští teologové se uchýlili k zoufalému kroku. Vzali za vděk pohanským představám své doby a převzali jinověrské ideje svého okolí.

Nejdříve však museli křesťané vyhladit gnostické představy, s kterými církevní otcové jako Tertullianus bojovali právě proto, že nestavěly Ježíše na roveň Bohu.

Pokud by církev ustoupila v otázce Ježíšovy identity, mohla by to zabalit. Buď by se museli křesťané vrátit do lůna židovství, vymazat Ježíše nebo by museli přiznat, že uctívají pouhého proroka.

Svatý Duch následoval až po Ježíši Kristu. Proč bylo třeba jej přidat do panteonu křesťanských „Bohů“?

Jednak jim kosmeticky chyběla podstatná část trojice. Odkud převzali křesťané tento trojiční model pojednávám níže.

Podstatné je, že Svatý Duch se stal členem trojiční party až v roce 381. Tomuto rozhodnutí předcházel spletitý vývoj.

Larry Hurtado, historický badatel a zároveň horlivý křesťan, ve své studii upozorňuje na to, že první křesťané byli binitáři - tedy dávali rovnou úctu Bohu a Ježíši. Samotný Hurtado odmítá návaznost trojice či božství Ježíše na pohanské kulty. Tvrdil, že křesťané jen prohloubili židovský kult. A učinili tak na základě intenzity svých emočních prožitků se vzkříšeným Ježíšem.

Ježíš jako Bůh na základě emočního výlevu? To je Hurtadovův předpoklad tvorby Ježíšova božství. Zcela tak pomíjí pohanské vlivy v pozdější trojiční nauce. Samotní židovští a jiní badatelé s ním rozhodně nesouhlasili. Považují jeho tezi o prohloubení židovského monoteismu za nesmysl. Podstatné je, že sám Hurtado uznává, že o božství či osobě Svatého Ducha nebylo v prvním křesťanství ani vidu ani slechu.

V Novém zákoně totiž nikde Svatý Duch není definovaný jako Bůh. Ježíš jej uvádí ve formuli křtu. Pak se objevuje jako Pomocník prvních křesťanů. Trvalo několik staletí než křesťané vůbec dořešili povahu Ježíše Krista. Na Svatého Ducha tedy nezbyl čas. V roce 325 bylo v Nikaji vyhlášeno, že Ježíš je soupodstatný s Bohem.

Svatý Duch byl odložen na vedlejší kolej, v poněkud nevyjasněné pozici. Zatímco se později o něm rozhořely spory. Vynořili se odpůrci Svatého Ducha nazývaní makedoniáni. Ti tvrdili, že Svatý Duch není Bůh, ale stvořená bytost. Proti nim se postavili církevní otcové z Kappadokie v Turecku. Již první církevní koncil byl v tureckém Nikaji. Církevní otec Basileios Veliký argumentoval, že Duch Svatý je rovnocenný obou božským osobám. A protože posvěcuje, musí být i Bohem.

Ergo dle přisuzovaných vlastností, které lze přisoudit pouze Bohu, musí být Bohem. To byla stejná argumentační linie jako u samotného Ježíše. Protože odpouští hříchy, musí být Bohem. Tato podivná logika zapříčinila obhajobu svaté Trojice.

Nakonec se v tureckém Cařihradě konal koncil, který rozšířil svatou dvojici o třetího člena. Vyznání znělo:

„Věříme v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován…“

Zároveň má Svatý Duch svůj podivný status i nadále. Žádný z křesťanů se k němu přímo nemodlí. Modlí se však o něj. Dodnes je tedy jeho pozice ve svaté Trojici jaksi plonkovní a nikdo jej neuznává de facto ani si jej nedovede představit jako osobu.

Spíše připomíná rysy antických bohů jako byl Zeus. Ten se vtěloval do býka či do deště a podobně. Svatý duch byl podle Bible jednou tvořivou silou stvoření, jindy zase plamínkem nad hlavami křesťanů. V hebrejštině a řečtině ostatně pro něj užité názvosloví nijak nenasvědčuje žádnou osobnostní kvalitu.

Než se podíváme podrobněji, proč byla svatá Trojice tak nezbytná pro křesťanskou víru a proč se Svatý Duch tak hodil, prozkoumejme nejprve vývoj křesťanského pohledu na Ježíše.

A to především u raných křesťanů. Jak oni jej vnímali? Tomuto tématu se věnuje biblický znalec Bart Ehrman ve své knize Jak se Ježíš stal Bohem.

Ehrman správně upozorňuje, že Ježíš sám nikde v evangelijních textech o sobě neprohlašuje, že byl Bůh. Jako věrný Žid hlásal příchod Božího království.

V antickém prostředí rovněž lidé věřili různým bytostem, které se nalézaly na hranici světů. Anděly, polobohy, vyvýšené krále či lidi zboštěné samotnými bohy. A taková kulturní atmosféra pochopitelně svědčila křesťanskému pojetí Ježíše jakožto poloboha či někoho s božskými vlastnostmi.

Samotní křesťané včetně apoštola Pavla věřili, že po svém vzkříšení byl Ježíš vyzdvižen do božského stavu. Vývoj christologie můžeme pozorovat v samotných evangelijních textech. Nejstarší evangelium je Markovo. Zde je Ježíš představován jako člověk, který je křtem adoptován Bohem. Matouš a Lukáš posouvají tento moment již k jeho zrození. A Jan jej již rovnou představuje jako preexistujícího Boha - Slovo, které sestoupilo na zem.

To, že první křesťané nevěřili ve svatou Trojici a na něco takového by ani nepomysleli se dá snadno zjistit. Kdyby opravdu věřili v Trojici, proč by toto pojetí bylo potvrzeno až ve čtvrtém století a za cenu mnoha debat a bojů?

Ti, kteří zastávali pojetí Ježíše jakožto plnohodnotného Boha si ještě k tomu museli přizvat samotného Konstantina, představitele politické moci, aby si vynutili toto vyznání formalizovat. Což se také k nelibosti mnoha oponentů nauky stalo.

Co však křesťany vedlo k takové šroubované konstrukci, která se dnes nazývá „tajemstvím víry“? Proč nebyl Bůh jeden, Ježíš, nebo dva: Ježíš a Jahve? Třetí do party byl nevyhnutelnou naukovou volbou. Křesťané se totiž inspirovali z nebývalého zdroje.

Církevní otcové, kteří stáli při formulaci nauky pocházeli převážně z Egypta. Kde už dávno existovala starověká mystéria. Respektive svaté trojice bohů.

Řada historiků se k tomu vyjadřuje takto:

Will Durant: „Křesťanství pohanství nezničilo; přijalo je za vlastní. Z Egypta přišly představy o božské trojici.“

Siegfried Morenz: „Trojicí se velmi zabývali egyptští teologové. Tři bohové se spojují a jedná se s nimi jako s jednou bytostí, která je oslovována v jednotném čísle. Tak má duchovní síla egyptského náboženství přímou spojitost s křesťanskou teologií.“

Zde v tomto kulturním substrátu žili v Alexandrii na konci třetího století církevní otcové jako Athanasios, po němž je pojmenováno trojiční vyznání, kteří vydláždili cestu k svaté trojici. Svatá trojice nespadla z nebe, ale zrodila se v egyptských chrámech.

Egyptolog Morenz ve své knize Ägyptische Religion (1960) přímo jmenuje „alexandrijskou teologii jako zprostředkovatelku mezi egyptským náboženským dědictvím a křesťanstvím“.

Morenz poukazuje na to, že v prostředí tehdejšího Egypta docházelo k přirozenému splynutí egytských pohanských představ s těmi křesťanskými.

Pak zde máme platonismus. Platón žil dávno před Kristem. Trojici pochopitelně neučil, ale učil filozofii, která inspirovala jiná filozofická hnutí, která trojiční víru měla.

Francouzský Nouveau Dictionnaire Universel (Nový univerzální slovník) k tomu říká: „Platónská trojice, sama pouhé přebudování starších trojic, které pocházejí od ranějších národů, se zdá být racionální filozofickou trojicí atributů, z níž se zrodily tři hypostáze neboli božské osoby, o nichž vyučují křesťanské církve. Pojetí božské trojice tohoto řeckého filozofa lze nalézt ve všech starověkých náboženstvích.“

Křesťané přes řeckou filozofii převzali své rozvinutější pojetí Krista jakožto Loga či jako zosobněného Boha právě v Janově evangeliu. Platon s tím však nepřišel. Dávno před ním pojednal o Logu předsokratovský filozof Hérakleitos.

Nová Schaff–Herzogova encyklopedie náboženského poznání k tomu říká: „Učení o Logovi a trojici dostalo svou podobu od řeckých Otců, kteří byli velmi ovlivněni, přímo či nepřímo, platónskou filozofií. Nelze popřít, že odtud se do církve vplížily omyly a zkreslení.“

Svatá Trojice se tak dostala do pozdních evangelijních textů. V nejstarším evangeliu Markově o ní nelze najít jedinou zmínku. Ježíš je v textu představován jako Boží Syn, Mesiáš a Syn člověka, ale Marek důsledně zachovává podřízenost Ježíše vůči Otci. Například v Markovi 10,18 Ježíš říká: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“. Duch svatý zde rovněž působí jako božská síla, nikoli jako samostatná třetí osoba božství.

V pozdějším Matoušově evangeliu z konce 1. století nacházíme zárodek trojičního pojetí. Nejjasněji je to asi vidět z pokynu křtít všechny ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Formule se však nezabývá podstatou těchto bytostí. K ní křesťané dospěli až o mnoho století později .

Trojice sice byla formulována v takzvaném Athanasiově vyznání v Nikaji, kde se říká: „Uctíváme jednoho Boha v trojici. . . Otec je Bůh, Syn je Bůh a Svatý Duch je Bůh; a přece to nejsou tři bohové, ale jeden Bůh.“

Athanasios zemřel v roce 373 a zjevně toto vyznání sám nesložil. The New Encyclopaedia Britannica k tomu říká:

„Vyznání bylo východní církvi neznámé až do 12. století. Od 17. století se učenci obecně shodovali na tom, že Athanasiánské vyznání nenapsal Athanasios, ale bylo pravděpodobně složeno v jižní Francii během 5. století.Vyznání mělo vliv především v jižní Francii a Španělsku v 6. a 7. století. V 9. století se používalo v liturgii církve v Německu a o něco později v Římě.“

V Římě, pomyslném centru křesťanství, se tedy svatá Trojice usadila až deset století po Ježíšově smrti. Uplynulo dost času na to, aby se křesťané shodli na jednom pojetí svého Boha, a přesto to bylo tak obtížné a spletité. Proč?

Křesťanství má jedno z nejsložitějších vyznání Boha vůbec. Navíc jeho definice Boha se vyvíjela několik století a lámali si s ní hlavu nejlepší mozky té doby. Jaktože křesťané neměli o podstatě Boha jasno až 9 staletí po Ježíšově smrti?

S naukou o svaté Trojici se to má tak. Je to teologická libůstka, nikoliv vyznání pro normální či logicky smýšlející lidi. Zbývá otázka, jaký vztah k duchovnímu světu a Bohu mohou křesťané mít, když jejich základní pojetí Boha je pro ně samotné nejasné?

Zdroje:

Kromě odborných zdrojů uvedených v textu.

Bible

Bart Ehrman. How Jesus Became God: The Exaltation of a Jewish Preacher From Galilee. 2014. HarperOne.

Larry W. Hurtado. How on Earth Did Jesus Become a God? Historical Questions about Earliest Devotion to Jesus. 2005. Wm. B. Eerdmans Publishing Company.