Článek
Křesťanství uchvátilo svět svým jednoduchým příběhem o muži, který je tu pro všechny. Ježíš by měl čistě teoreticky spasit celý svět, včetně lidí, kteří o to vůbec nestojí. Problémem křesťanství není ani tak jeho vlezlost, jako celá jeho poměrně absurdní teologie.
Trojice versus opravdový monoteismus
Trojici nerozumí ani samotní teologové. Je ovšem jednotícím prvkem všech křesťanů, bez ohledu na to, jestli stojí nalevo či napravo. Všichni věří, že Bůh je obsažen ve třech osobách. A hlavně to všechno dohromady je tajemství. Tajnosnubné to nepochybně je i pro samotné teology, kteří nauku vymysleli.
Respektivě úplně ji od píky dohromady sami nedali. Přišli na ni staří Egypťané a Babylońané. Ti měli bohy v trojicích poměrně často. Nikdo z nich však nepřišel na tak absurdní nápad, že by to nebyli tři bohové, ale jeden. S touto inovací přišli až křesťané.
Není tedy divu, že nauka o Trojici se jeví jako nesmysl především pro Židy, kteří křesťanům „darovali“ svůj Starý zákon. A pochopitelně muslimové ji taky nemohou vystát. Stejně jako každý racionálně uvažující člověk.
Křesťanství se paradoxně samo prezentuje jako monoteistické náboženství - věří údajně v jednoho Boha, ale v realitě takové není. Takže to celé je vlastně nemysl. Křesťanští apologeti se z této polízanice snaží vymotat tím, že k tématu vyplodili spoustu slovního balastu, ale ten nezakryje skutečnost, že křesťanství je prostě čistý polyteismus. Pravý opak toho, jak se prezentuje.
Nemluvě o jeho katolické části, kde věřící často místo Boha či třech Bohů uctívá různé světce či rovnou Pannu Marii. Jednoduše řečeno: křesťanství je jeden velký duchovní pelmel.
Zázraky a pověrčivost: svatí plní přání na počkání
Dodnes jsou v katolických kostelech k dispozici ostatky svatých. V jednom případě, celkem vzácném, překvapivě zrovna v Česku. došlo k jejich zcizení ze strany věřícího, který chtěl zabránit modloslužbě. Církev již neměla odvahu ostatky sv. Zdislavy na původní místo vrátit.
Nicméně, právě uctívání ostatků svatých snad asi nejlépe ilustruje nesmyslnost křesťanské víry. Věřit, že modlení se k mrtvým lidem a jejich pozemským ostatkům něco změní, je opravdu stará pověra, která se s křesťanstvím táhne od středověku.
Problém zla: Bůh jako zloduch
Pokud je Bůh všemohoucí a vševědoucí, tak jak tvrdí křesťanští teologové, má toto náboženství další problém. To nevěděl, co se s Adamem a Evou uděje? Zjevně věděl, a proč tomu nezabránil? Teologové tvrdí, že kvůli projevu lidské svobodné vůle. Ale těch jejích demonstrací bylo už zjevně za lidskou historii až příliš.
Zdá se, že Boha konkrétní osudy lidí vůbec nezajímají. Řada lidí proto ve světových válkách zcela ztratila víru a církve ve velkém opustilo.
Říká se, že Bůh vytvořil lidi k obrazu svému. Jak víte, že totéž před miliony lety nevykládal i dinosaurům? Ti dozajista existovali a jak dopadli taky víme.
Autorství Bible: je jedinou verzí historie?
Bible je vlastně jakýsi prazáklad křesťanského učení. Její vznik provázely značné kontroverze. V době její tvorby existovala řada křesťanských spisů jiného druhu a také názorových skupin, které si vzájemně konkurovaly.
Jinými slovy, samotný základ křesťanské víry je pouze jedním z mnoha projevů tehdejších stoupenců muže zvaného Ježíš. Není to přesně tak, jak se líčí, může to být vlastně jakkoliv. Mají pravdu gnostici o tom , že Ježíš předstíral svou popravu? Nebo křesťané, kteří ho nejraději vidí zmítat se v utrpení na kříži?
Někteří gnostikové také měli vlastní pojetí duchovna, jako byl třeba Ježíšův současník Šimon Magus, který bývá považován za samotného původce gnostické nauky. Ten však neměl potřebu se zabývat vysvětlováním a šířením své nauky. Skutečný gnostik své tajemství nerozdává hrstmi pocestným. Žije gnózí a ví, že je nepřetlumočitelná.
Již Iústínos a Eirénaios (křesťanští apologeti a teologové) Šimona považovali za praotce gnóze.
Pravdu, jak to bylo doopravdy, již nezjistíme.
A teď vezměte v úvahu předchozí fakta. Chtěli byste podle těchto očividných báchorek žít a postavit na nich svůj smysl života?
V takovém případě byste byli opravdu velcí dobrodruzi.
Zdroje:
Richard Bauckham. Jesus: A Very Short Introduction 2011. OUP.
Nicola Denzey. Introduction to „Gnosticism“ Ancient Voices, Christian Worlds. 2013. Oxford.
Simon Gathercole. The Apocryphal Gospels. 2021. Penguin.
