Hlavní obsah

Svatí drželi svět pohromadě, aby se úplně nerozpadl. Stálo jim to za to?

Foto: An-d, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Novodobý svatý - otec Pio. Jím „milovaná“ církev jej šikanovala a špehovala na každém kroku.

Říká se, že příklady táhnou. Bohužel svatí dávali světu rozporuplný příklad.

Článek

Svatí svět táhli. Židé mají takovou průpovídku, která sděluje, že dokud je ve světě pouhých deset spravedlivých, může svět v pohodě fungovat dál. Ale když dojdou, běda mu.

Víc než o svatých tato myšlenka vypovídá o samotné podstatě lidského světa. Je opravdu plný sobeckých sebezaměřených individuí, že se v něm najde jen pár jedinců, kterým jde o něco jiného než o sebe sama? A mělo by to tak vůbec být? Není to náhodou habaďůra právě na všechny ty, kteří se o svět poctivě starají?

Svatí jako vzor všeho

Foto: Fra Angelico, Public domain, via Wikimedia Commons

Benedikt z Nursie

Slovo svatý odkazuje na něco čistého, odděleného či dokonalého. Svatí byli zejména ve středověku fenoménem. Stali se předmětem úcty, tedy zpravidla až po smrti, nejen v obecných lidových vrstvách, ale i idolem pro intelektuály a jejich tvorbu.

Každý tak nějak tyl z toho, co svatí dělali. Oni tvořili dějiny, ostatní se jen vezli. Svatý Augustin (354-430) a jeho myšlenky zformovaly politický, právní a morální systém celé západní civilizace na tisíciletí dopředu.

Svatý Benedikt z Nursie (480-547) založil západní formu mništví a stal se patronem Evropy. Proč? Jednoduše, jeho heslo Ora et labora - Modli se a pracuj dalo vzniknout celoevropské síti kláštěrů, která fungovala jako ekonomická centra v jednotlivých regionech. Jeho mniši používali pokročilé zemědělské techniky a zakládali první nemocnice a školy.

Toto byli svatí, kteří výjimečně nezaplatili za svou práci pro civilizaci životem. Většina svatých ovšem dopadla moc špatně.

Svatí, kteří dali světu špatný příklad

Foto: AnonymousUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Jeden z prvních křesťanských mučedníků Ignác z Antiochie

Jsem Kristova pšenice, musím být semlet zuby zvířat, abych byl shledán čistým chlebem.
Ignác z Antiochie, světec a mučedník z 1. století

Svatí často končili velmi problematicky až tragicky. Jejich okolí se jim vysmívalo. Pozor, nejednalo se o ateisty, ale o věřící lidi. Církev je šikanovala a šla po nich jako slepice po flusu. Vzpomeňme třeba na svatého Ignáce, jemuž byla inkvizice neustále v patách a několikrát dokonce skončil i v žaláři. Důvod? Byl příliš inovativní. Vytvořil vlnu jezuitského řádu, která jako domino prostoupila svět. Odkazovalo se na jeho inovativní meditativní cvičení a doslova vojenský řád, který zavedl. Vše ostatní už šlo na automatiku.

Svatí dali sobeckému lidstvu velmi negativní příklad. Takový, že si mohou lidé jen tak chodit zdarma pro duchovní energii a nic za to nedávat. Zatímco svatí pro ně krváceli. Vše začalo doslova s patologickým příkladem Ježíše Krista, který se domníval, že může na svá bedra vzít břímě celého lidstva a neustále prohlašoval, že za něj umře. Umřel mučednickou smrtí, což je vlastně jediná informace, kterou o něm světští historici potvrzují.

Psychologické hodnocení svatých

Foto: Peter Paul Rubens, Public domain, via Wikimedia Commons

Sv. Terezie

Buď trpět, nebo zemřít (Aut pati aut mori)
Terezie z Ávily

Taková Terezie z Ávily, dnes učitelka církve, se doslova vyžívala v utrpení. Její spisy jsou plné extatických zážitků spojených s duševním sebetýráním. Tato světice však nebyla žádnou výjimkou.

I například František z Assisi, jinak velmi zaměřený na prožívání radosti ze stvoření, se natolik zanedbával, že z toho ve 44 letech zemřel. Sebeutrpení je výsadním rysem světců. Jedna věc je, co vás v životě potká, a druhá je, pokud to na sebe přivoláváte z experimentálních důvodů. Světci doslova vítali každé utrpení na cestě a často ho i vyhledávali nebo si ho sami vytvářeli. Jejich tyratelům se obvykle nic nestalo, nebyl jim zkřiven ani vlásek, a posmrtně byli světci zpracováni do takzvaných ostatků, aby mohli být používáni lidem dále za účelem toho, týt z jejich života věčně. Takový obsesivní sběratel ostatků byl i náš Karel IV., který byl na čerpání z energie svatých doslova závislý. Měl snad vše, od trnu z Kristovy pohřební koruny po třísky z jeho kříže.

Svatí byli v průběhu historie nepochybně fenoménem. Ale nejspíše se mnou budete souhlasit v tom, že masochismus a sebeubližování nejsou zrovna vzory, které společnost potřebuje.

Co myslíte?

Zdroje:

Peter Brown.The Cult of the Saints.1982.

https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/otec-pio-skutecne-trpel-stigmaty-nebo-jen-dostal-sve-povesti-vtipalka_166887.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz