Mongolové do Evropy přinesli kulturní oživení a zanechali jí kolonialismus

Mongolské invaze měly rozdílný vliv na vývoj východní a západní Evropy. V podstatě se dá říci, že každá z těchto částí si vzala od Mongolů přesně to, co chtěla. Západ technologie a Rusko vládu.

Mongolové ve 13. století prošli Polskem, Maďarskem i Ruskem. Vyhladili zde celá města, zničili místní ekonomiky a vyvraždili velkou část populace. Východní Evropu tak nevědomky resetovali a dostali ji do bodu nula.

Když převzali moc, zavedli systém poplatků, které museli platit místní vládci mongolským chánům, což východní Evropu poměrně izolovalo a zamrazilo na několik staletí.

To, jak Mongolové vládli v Rusku, se nedalo srovnat s jejich způsobem vlády v Číně, Střední Asii nebo na Blízkém východě. Nedominovali totiž Rusům přímo, ale prostřednictvím sofistikovaného byrokratického systému. Byrokratická administrativa se v Rusku na rozdíl od Mongolů usadila doteď. Ruská knížata dále vládla svým lidem, ale musela za to platit Mongolům vysoké daně. Výhodou pro Rusy bylo to, že si zachovali vlastní vládce, byť v poněkud omezené podobě.

Zatímco v Číně Mongolové rovnou usedli na císařský trůn. Ze zápisků Marca Pola jistě dobře víte o Kublajchánovi, který založil čínskou dynastii Juan. Ten rovněž využíval rozsáhlý administrativní systém k tomu, aby měl přehled nad všemi aspekty čínského života. Kdo byl původně posedlý kontrolou? Číňan nebo Mongol? To se vlastně už dnes ani nedá říct.

V Rusku nepochybně Mongolové svým přístupem připravili cestu pro absolutistickou vládu. Jednali totiž pouze s knížaty a později jen s jedním z nich: moskevským knížetem. Rusko Mongolové de facto orientovali na Východ. Západní Evropa v té době směřovala k renesanci, zatímco Rusko naopak k výlučné úloze panovníka a jeho správě všech lidských záležitostí.

Západní Evropa využila toho, že jí Mongolové tak trochu minuli. Města vzkvétala, stejně tak obchod, byly zakládány univerzity. Mongolské invaze jen více prohloubily příkop mezi Východem a Západem. Nicméně, abychom neviděli věci tak černobíle. Východ mohl díky Mongolům těžit z poměrně dobrého napojení na obchodní síť zboží, znalostí, technologií a kultury, poněvadž se stal součástí dopravní tepny Čína -Blízký východ .

Západní diplomati si byli velmi dobře vědomi, že v případě Mongolů nečelí jen krutým a nekompromisním bojovníkům, ale také poměrně vyspělému systému kultury. Nemohli si dovolit považovat Mongoly za pouhé barbary a jejich snahou bylo se s nimi raději domluvit. Proto vznikl nápad vytvořit společnou evropsko-mongolskou alianci proti muslimům.

Z tohoto důvodu se ve 13. století různí frančtí vůdci spojili s Mongoly proti islámským chalifátům. Mongolové totiž dávali přednost křesťanství před islámem. Řada křesťanských misionářů rovněž volně pobývala na mongolském dvoře.

Západoevropané si otevřeně dosadili Mongoly do mýtické role Jana z východního království, o kterém věřili, že přijde na pomoc křížákům ve Svaté zemi. Mongolové a Evropané tak nalezli společného nepřítele v muslimech. Bohužel i přes mnohá diplomatická jednání jejich společná vojenská akce nedopadla tak, jak si přestavovali.

Mongolové nadto Evropanům slíbili, že jim pomohou znovudobýt Jeruzalém, když s nimi budou Evropané spolupracovat na jejich projektech. V té době měli mongolové svůj státeček v Persii, tedy za humny Jeruzaléma. Několikrát vpadli do Sýrie mezi léty 1281 a 1312, ale nemělo to velký efekt. Frankové se s nimi nebyli schopni nebo možná nechtěli zkoordinovat a zřejmě se řídili tím, když se dva perou, třetí se směje. Z velké mongolsko-evropské války proti islámu nakonec sešlo.

Díky Mongolům došlo k celistvému sjednocení širé Rusi. Pochopitelně ze strany mongolské k efektu zcela nezáměrnému. Jestli do jejich vpádu byli Rusové roztříštění do řady malých městských států, nyní se vše změnilo. Rusové se spojili a v roce 1480 v čele s moskevským velkoknížetem se jim podařilo Mongoly vyhnat. Od té doby už nikdo Rusko nedobyl. Zkoušeli to sice Napoleon s Hitlerem, ale dopadli katastrofálně.

Mongolové měli podobně jako Římané svůj Pax Mongolica. Občané podrobených území se mohli klidně stát stoupenci jakéhokoliv náboženství. Podmínkou bylo, že nebudou mít politické ambice. Díky Paxu Mongolica se mohli misionáři, obchodníci a objevitelé volně pohybovat po ohromných sítích obchodních stezek. Jedním z nich byl i Marco Polo, o kterém se někdy pochybuje, jestli si své vzpomínky z cest nevycucal z prstu, ale i kdyby, rozhodně vycházel z reality tehdejšího světa.

Mongolové rovněž přispěli k rozvoji poštovního systému a díky jejich sofistikované síti komunikací se do Evropy dostaly technologie výroby papíru, tisku i výroby střelného prachu. Hedvábná stezka, kterou Mongolové zprůchodnili, se stala tavícím kotlíkem kultur a myšlenek.

Mongolští vládci si trasu stezky pečlivě hlídali. Budovali na ní poštovní stanice a hostely, zavedli používání papírových peněz a snažili se o co nejmenší míru obchodních restrikcí. Cílem bylo, aby obchod a výměna volně plynuly. A tak se do roku 1257 objevilo v Itálii čínské surové hedvábí. Mongolové převzali vědu z Persie, Indie, Číny a Arábie.

Obor medicíny za jejich vlád vzkvétal. Jednoduše proto, že mít zdravé vojáky je přeci základní předpoklad vítězných armád. Kublajchán nadto založil instituci pro studium západní medicíny.

Nakonec i hamburger, tato proslulá houska s masem uprostřed, byl původně nápad Mongolů. Z Ruska se od nich dostal do Hamburku a z něj zase do USA.

Mongolové přinesli Evropě nové zbraně, a hlavně střelný prach. Tento vynález zcela změnil evropskou bojovou taktiku. Nastartovali tím vlastně evropské závody ve zbrojení. Díky jejich daru-nedaru se nakonec evropské země vzchopily, postavily si pirátské lodě, které ohrožovaly svými děly celý svět, zmocnily se oceánského obchodu s kořením a hedvábím a vnutily ostatním zemím svou koloniální vládu.

Pak, že se Evropa od Mongolů nic nenaučila. Skoro se dá říct, že tak nějak od všeho trochu. Za mongolskými vpády následovaly vpády Evropanů, kteří již oplývali přesně tím, co jim Mongolové dovezli. Vojenskou výbavou a nezměrným sebevědomím.

Nakonec pozadu nezůstali ani Rusové. V 19. a 20. století využili své palebné převahy k tomu, aby dobyli řadu zemí, které byly dříve součástí Mongolské říše. A to včetně Mongolska, místa, kde se narodil pokořitel světa a ten, který to všechno začal, velký Čingischán.

Zdroje:

Bentley, Jerry H. Cross-Cultural Interaction and Periodization in World History. The American Historical Review, Vol. 101, No. 3, 1996. Oxford University Press.

Davis-Kimball, Jeannine. Encyclopedia of Archaeology. 2008. Academic Press.

Flynn, Dennis O. Routledge Explorations in Economic History. 1999. Routledge.

Ma, Debin. „The Great Silk Exchange: How the World Was Connected and Developed.“ CiteSeer, The College of Information Sciences and Technology. 2019. The Pennsylvania State University.