Článek
Každým rokem se situace zhoršuje a přibývají nové a nové americké sankce vůči Íránu. Zdá se však, že Írán stále stojí a funguje. I když, nově vydaná íránská bankovka s doposud nejvyšší hodnotou může Čechům nostalgicky připomenout měnovou reformu v padesátých letech, kdy došlo ke znehodnocení původní měny. Stejně však pro funkcionáře se nic moc nestalo, ti mohli vyměňovat bankovky kurzem, který pro ně byl stále výhodný. Ne však prostý lid.
Pravda o íránské ekonomice
Nenápadný Íránec, který založil ebay
Podobný příměr, jako tehdy v padesátých letech pro Česko, platí pro Írán.
Íránské bohatství se soustředí jak v masivních energetických rezervách, tak v rozvíjející se elitní třídě, která vlastní 10 % světových zásob ropy a 15 % zásob plynu. Navzdory přísným ekonomickým sankcím a vysoké míře chudoby (dle západních měřítek) existují v Íránu statisíce milionářů, zejména v Teheránu. Klíčové bohatství zahrnuje velké průmyslové konglomeráty a technologicky zaměřené společnosti.
K íránské ekonomice a jejímu výkonu musíte připočíst až 4 milionů Íránců, kteří působí mimo svou zemi, převážně v ekonomicky dobře fungujících zemích. Drtivá většina z nich posílá peníze svým příbuzným domů. Je to součástí jejich kulturního nastavení. A tyto peníze a zdroje nikde v ekonomických statistikách nefigurují.
Írán je považován za energetickou supervelmoc. Ale stejně jako v Čechách je bohatství privilegiem jen mála lidí. Tak třeba íránský podnikatel Pierre Omidyar vydělal peníze na tom, že založil eBay. Jeho majetek se odhaduje na 12 miliard dolarů.
Běžní lidé samozřejmě mohou o takovém finančním dědictví jen snít, jenomže podle ekonomických ukazatelů nelze Írán srovnávat se Západem ani s Českem. V Íránu totiž existuje velký nezávislý sektor podnikání a obchodu (zhruba v poměru 60%), který s oficiálními statistikami nemá nic společného. Lidé si navíc mezi sebou směnují věci a dokáží žít poměrně luxusně s minimem financí, vzhledem k poměrně pohodlnému přístupu ke kvalitním potravinám.
Americká propaganda a dezinformační narativy o Íránu
Íránský bazaar
V USA v současnosti ve stručnosti existují dvě mocenské kliky, prezidenta Trumpa a demokratů. Pokud jde o tu druhou stranu, ta přiznává třeba v odborném časopise Harvard Business Review, že válkou s Íránem může naopak poškodit svou ekonomiku USA.
Narozdíl od sankcí či tarifů na zboží nelze válku tak jednoduše ukončit. A Trump s jeho vyjednavači, kteří jsou diplomaté na klíček, jako je Witkoff, který je známý svou íránofobií, rozhodně tak snadno válečné úsilí neukončí.
USA je závislá na řadu sekundárních a zpracovaných surovin, které mají svůj původ v nerostném bohatství Íránu.
Trumpův zoufalý nedostatek znalostí o íránském vojenském průmyslu
Íránská houfnice
Trumpovy výroky o zničeném íránském vojenském potenciálu jsou samozřejmě tristní a směšné. Íránský vojensko-průmyslový komplex totiž jede na plné obrátky již od války s Irákem, tedy od roku 1980. A Trumpovy útoky jej ještě zintezivnily.
Když odhlédneme od výroby íránských dronů Šáhid, které působí škody všude po světě včetně Ukrajiny, je ještě mnoho jiných vojenských zařízení, které Írán vyrábí svépomocí za přispění dobře placených odborníků ze zahraničí.
Islámská republika se soustředila na výrobu raket, protože to nejlépe slouží jejím vojenským potřebám a odpovídá jejím technologickým možnostem. Podle Jane's Defence Weekl (23. července 1988) počet jednotek vyrábějících rakety, zejména rakety země-země, bylo již v té době „přes 100“ a zaměstnáváno bylo v sektoru „několik tisíc“ zaměstnanců.
Scud-B, Oghab (Eagle) I a II a v Iránu vyvinuté rakety IRAN-130 jsou jen některé z mnoha typů raket vyráběných v Islámské republice. Kromě vytvoření významné „raketové infrastruktury“ dosáhl Írán také značné úrovně ve výrobě lehkých zbraní, munice, minometů, houfnic a dělostřeleckých hlavní a leteckých dílů, které se montují převážně v íránských továrnách.
Íránci jsou také připraveni na servis a údržbu řady typů stíhaček, vrtulníků a leteckých motorů. Víme, jaký je to pak problém či výhoda v reálné bojové situaci, kdy se například Ukrajincům hodily znalosti ze sovětské éry na servis ruské bojové techniky. Ve válce se každá taková schopnost počítá.
Je ještě řada jiného vojenského materiálu, který Írán produkuje, ale narozdíl od USA nejsou tato data veřejně známá. Mentalita Íránců totiž vylučuje veřejnou propagaci některých typů informací.
Íránská společnost versus ta americká
Američané jsou závislí na vysoce kalorickém jídlu. Kromě MacDonaldu jsou nyní v USA běžné potraviny poměrně drahé, nemluvě o restauraci
Narozdíl od Američanů, kteří byli po mnoho desetiletí zvyklí žít si jako na obláčku s levným benzínem, oblečením a jídlem, žijí Íránci jinak. Američané opravdu nejsou zvyklí na to si „utahovat opasky“. Je a bude to pro ně novinka.
Zato Íránci ale rozhodně nemají problém s tím, že už něco až desítky let není dostupné. USA již léta Írán vydírá omezeným přístupem k lékům a různým jiným strategickým produktům, které se v Íránu nevyrábí nebo nedají vyrobit. Íránci jsou však na takový nedostatek navyklí. Ne tak Američané, kteří jsou přivyknutí principu: lusknout si prstem a někdo z nějakého regionu světa jim něco přinese nebo doletí jakoby na létajícím koberci se zdroji.
Současná válka USA s Íránem naopak odhalí fikci o nepříliš dobře fungující americké ekonomice, která je do značné míry dána jejich superhrdinským PR spojeným s vydíráním ostatních států a jiných celků po celém světě. A také skutečností, že mnoho Američanů nemá zrovna velký přehled o světě ani o tom, jak na tom sami ve skutečnosti ve srovnání s ostatními jsou.
Američané se budou muset připravit na krušné časy. Íránci v nich totiž už dávno jsou a po zkušenostech posledních týdnů si je bezpochyby nenechají jen sami pro sebe.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-iran-pri-utoku-na-katar-pouzil-manevrovatelne-strely-schopne-uniknout-patriotum-40569333
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-ekonomika-iranu-kolabuje-zeme-vydala-bankovku-s-nejvyssi-hodnotou-v-historii-40569151
Hooshang Amirahmadi. Revolution and Economic Transition: Iranian experience. 1990. State New York University.
